Vedle této snad nejstarší lidské nauky nám zprostředkovává obraz světa, ukazuje smysluplný řád naší sluneční soustavy a v její velkoleposti dokáže vyřešit každou duchovní touhu a neklid v nás, jak to požaduje výše uvedený citát. Obraz světa, který nám dovolí prožívat úctu před „hvězdným nebem nad námi a morálním zákonem v nás“, který tak pohnul Kanta. Protože odpůrci astrologie sestavování horoskopů odmítají, nedají si práci se studováním tohoto obrazu. A pokud vidí v astrologii náhražku náboženství, musíme poznamenat, že náboženství, které nezahrnuje vesmír, nechává bez povšimnutí velkolepé dílo stvořitele. Není možné právě díky přemýšlení o zákonech kosmu zakoušet bohabojný úžas, který tvoří kořeny všeho náboženského prožívání?
Poznání souvislostí mezi makrokosmem a mikrokosmem a porozumění symbolické analogii mezi „nahoře“ a „dole“ nám umožňuje rozšíření vědomí a pomáhá nám poznat to, co Lao C‘ vyjádřil v Tao te t’ing:
Člověk se řídí podle Země
Země se řídí podle Nebe
Nebe se řídí podle Tao
Tao se řídí podle sebe
Především po dosažení středu života a ve věku, kdy pro nás otázky smyslu začínají být důležité, nás může studium astrologie nesmírně obohatit a obrátit náš pohled k vidění světa, které je o to více fascinující, čím hlouběji do něj pronikneme. Astrologický obraz světa je obsáhlý. Ať už jsme přírodovědci nebo humanističtí badatelé, umělci nebo politici nebo prostě „hledající“ – astrologie nám dovolí tušit společný prapůvod našich oborů vědění, které vypadají, jako by naše vědění rozdělovaly. Astrologie umožňuje přehled, společný pohled na zákonitosti, které jsou základem světa jevů a nacházejí v něm jeho různé podoby. Jsou to formy vyjádření téhož duchovního principu, který „produkuje“ nějaký tón nebo barvu nebo bude působit jako nějaký aspekt v astrologickém smyslu, princip, který se vyvinul v organismu naší sluneční soustavy a dovoluje nám poznávat její jednotnost. Když se učíme prožívat sami sebe jako částečku tohoto organismu, jako bychom byli součástí jeho stavebního plánu, můžeme se stát médiem, ve kterém se zrcadlí „celek“ – „stupně i kruh“, o kterých mluví Angelus Silesius.
Možnosti praktické a konkrétní pomoci v životě tudíž spočívají v sestavování horoskopů. Nejprve v tom, že nám horoskop pomáhá poznat naše určení. Zkušenost ukazuje, že člověk má z ničeho neodvoditelý cit pro to, v čem spočívá jeho určení. V souladu našeho života s naším určením spočívá pocit, že naše existence má smysl. Mnozí ho nacházejí v převzetí úřadů, další v politických nebo sociálních funkcích, mnohé to nutí spíše k veřejnému životu, jiné k introverzi, mnozí pracují rukama nebo jsou obchodníci, jiní umělci nebo filozofové atd. U zvěrokruhu jsem se pokusil obrátit pozornost na „vzory“. V této souvislosti je však velmi důležité postavení planet v domech horoskopu, které ukazuje, kde je rovina jejich uskutečnění v sociálním prostředí. Protože my všichni jsme ve velkém rozsahu přeformováni a často dost přetvořeni, zvláště následkem svého raného prostředí, je horoskop pomocí, abychom rozuměli našemu primárnímu založení. Nabízí nám velkou šanci poznat od okamžiku zrození nadání, sklony i dispozice k chorobám atd. Může být proto využit i k profylaxi vývojových poruch a onemocnění, stejně jako ke včasnému porozumění psychosomatickým souvislostem, které se vyvíjejí na základě bytostného odcizení nebo nesprávných postojů. Z praxe víme, jak mnoha lidem bývají vnuceny neadekvátní role, často příliš brzy, takže se jim tyto role stanou „druhou přirozeností“. Dotyční pak trpí, aniž by si byli vědomi příčiny. V astrologickém poradenství může konfrontace člověka s jeho primárním založením mnohdy vnést pronikavou změnu do jeho života, může docílit nového „nasměrování“.
Bylo by však nedorozuměním předpokládat, že astrologie podporuje individualismus. Horoskop symbolizuje zároveň vždy úkol jednotlivce v kolektivu a v konečném důsledku v celém organismu lidstva – v tom spočívá etický a sociální aspekt astrologie. Každý jedinec má na základě horoskopu určité sklony, nadání a zájmy, které ho v rámci společnosti uschopňují pro některé úkoly, dokonce ho zavazují, aby sloužily pro dobro celku. Opět se tu nabízí srovnání s organismem, ve kterém má každý orgán určitou funkci, která se nemůže ani osamostatnit, ani vypadnout, pokud má organismus zůstat zdravý. Podobně ukazuje horoskop jedince ve společnosti, která potřebuje zástupce všech znamení zvěrokruhu, všech planet a domů, aby mohly být splněny mnohostranné úkoly, kterých je třeba pro její další zdravou existenci. Tak je každý jednotlivec nositelem smyslu nějakého nutného úkolu. Horoskop však neříká nic o tom, kde je jeho „místo“ ve společnosti, v jaké sociální vrstvě má svůj úkol plnit, nýbrž mluví jen o druhu tohoto úkolu – „smysl“ horoskopu má mnoho rovin uskutečnění. Vezměme jako příklad člověka, který na základě svého horoskopu pociťuje jako svoje určení život v pomáhající činnosti – to je z horoskopu poznatelné. Není poznatelné místo ve „vertikální hierarchii“ společnosti: zda bude ošetřovat nemocné, bude pečovatelem, sociálním kurátorem, chiropraktikem, masérem, léčitelem, lékařem nebo psychoterapeutem atd. – to již není v horoskopu vidět. Vždy však bude takový člověk hledat smysl života v charitativní činnosti. A zda se třeba nějaký člověk se zdůrazněným Uranem stane technikem, vynálezcem, revolucionářem atd., opět není z horoskopu poznatelné. Vždy však bude takový člověk pomáhat na svět novému, bude chtít lámat strnulé tradice nebo překonávat zastaralé systémy.
Není každému dáno plně uskutečnit svůj horoskop, v tom je závislý na transhoroskopických, nadindividuálních faktorech – na svých dědičných vlohách, na svém sociálním prostředí. Tyto faktory mu mohou vyjít vstříc nebo naopak bránit. Intelektualizovaná společnost orientovaná na výkon, se svými cíli jako úspěch, moc a majetek bude někomu, kdo má hudební nebo kontemplativní nadání, přinášet těžkosti. Znalost vlastního horoskopu může takovému člověku dát odvahu, aby si „navzdory“ tomu stál za svým, snad si dokonce uložil úkol zastávat a prožívat to, co bylo duchem doby zanedbáno nebo potlačeno. Horoskop může člověka chránit, aby se příliš nepřizpůsoboval a možná si nepřipadal méněcenný, že je „jiný“, než jak to vyžadují na současnost vázané ideologie.
Horoskopie budoucnosti se stane životní pomocí ve všech oborech poradenství a terapie, také pro porozumění sobě i druhým. Sestavování horoskopů a studium astrologie je nám dnes usnadněno již dříve zmíněnými pomocnými prostředky. Pro výklad a hlubší proniknutí do astrologického myšlení je nám k dispozici velké množství dobré a zčásti i významné literatury. Na konci této knihy uvádím práce, které jsou pro mě nejdůležitější. Studium astrologie je tedy dnes každému otevřeno – je již věcí každého, co s tím udělá.
Snad nejvýznamnější životní pomoc nám může horoskop podle mého názoru poskytnout, když si chceme uvědomit souvislosti „vnitřního a vnějšího“, v poznání, nakolik je náš osud tak říkajíc vnější stranou našeho charakteru. Odhlédneme-li od nadindividuálních a kolektivních vlivů, kterým jsme vydáni, zůstává přece ještě podstatná část toho, co se nám děje a co nás potkává a co je přitom způsobeno naší osobností a naším chováním; jsme spolu s Wilhelmem v. Scholzem nazvali „přitažlivá síla vztažného“. Tím, že z nepřeberného množství možností vybereme tu, která odpovídá našim primárním sklonům a zájmům – tedy ne na základě nabídky prostředí, nýbrž na základě horoskopicky v nás založených sklonů – vytváříme „selektivní připravenost osudu“, která prostřednictvím takovýchto voleb konsteluje určité následky. Na základě zkušeností je velkou pomocí, když hledající najde souvislost své povahy s tím, co vidí, že se mu děje, když začíná tušit smysluplné souvislosti. Tuto „selektivní připravenost osudu“ jsem se pokusil znázornit při popisu znamení zvěrokruhu v „zárodečných situacích“. Platí však přirozeně pro celý horoskop a její využití je situováno v bodě dotyku mezi kosmotypem a prostředím, kde se tvoří astrologicky poznatelná část osudu. Další „části osudu“ – naše pohlaví, naše rasová příslušnost, sociální původ a naše zděděné vlastnosti – již nejsou z horoskopu poznatelné. Možná se podaří astrologii v budoucnosti jasněji pochopit podíl osudu obsažený v horoskopu, než je to možné dnes. Selektivní připravenost osudu, kterou ukazuje horoskop v naší primární přirozenosti, není nic strnulého. I když primární povahu nebo základní strukturu nejsme schopni měnit tak dalece, že bychom se stali někým úplně jiným, přece jen nám nechává uvnitř jejích hranic určitý prostor; „Beran“ se nikdy nemůže stát „Rybou“ atd., ale jak žije svou vlastní „beranovitost“, to může vypadat vskutku různě – jak si „hospodaříme na svém dvorku“, není nikterak fatalisticky určeno.
To platí i pro planetární principy. Každý z nich může být prožíván mezi póly naivní nereflektovanosti a vysoké diferencovanosti. Již sama znalost škály možností je pomocí, neboť v ní spočívá schopnost vývoje těchto sil v individuu. A současně je způsob, jak určitý princip prožíváme, zpětnou vazbou – jakou rezonanci dostaneme od svého prostředí na naše chování, v čem spočívá náš vlastní podíl na tom, co nás potkává a co se nám děje zdánlivě „zvenku“. Podle toho, jak uskutečňujeme Venuši, Mars, Saturn atd. v nás samých, tak se konstelují také venku. Jestliže žiji třeba dominantní Neptun nereflektovaně, nevědomě, jsem jako otevřený systém, který může být všemi možnými vlivy chaoticky sám sobě odcizován. Upadnu tak do matoucích mezilidských vztahů nebo budu mít neurčité touhy a iluzorní přání, na které život nemůže dát žádnou jasnou odpověď, takže budu stále znovu zklamáván. S přibývajícím vědomím toho mi Neptun může dávat jemný nástroj pro vcítění a psychologické porozumění, diferencovat moje možnosti vnímání nebo umělecké nadání apod.
V astrologii budoucnosti se nejspíše astrologové a jejich klienti oprostí od představy, že předpovídají osud, popř. že je jim předpovídán. Udělají krok od pověrčivého věštění k praktické poradenské pomoci v životě, ke zprostředkování vědomí rozšiřujícího sebepoznání. Pro tento účel by bylo žádoucí založit instituce, které budou nabízet úvodní kurzy, seminární cvičení a srovnávací studium s dalšími zkušenými poradci. Jako pro každý obor vědění i pro astrologii není dobré, když se uzavírá sama do sebe – potřebuje setkávání a konfrontaci s ostatními vědami o člověku. Na druhé straně se mi nejeví jako žádoucí uvádět astrologii na univerzity. Při základním nastavení, které je na univerzitách běžné, pracovních metodách a cílech by byla brzy zredukována na matematicko-statistickou disciplínu, což by astrologii bylo na škodu. Neboť astrologie nabízí organický celostní pohled na svět, který nesmí být obětován ve prospěch zužujících odborných disciplín nebo vědeckosti podle akademických měřítek.
V psychoterapii často zažíváme, že pacient raději akceptuje tělesné utrpení jako osud, než aby se pokusil porozumět možné duševní podmíněnosti svého trápení, protože to by ho zatěžovalo větší odpovědností za sebe samého a nutností se změnit. Podobně se mnozí klienti chtějí z horoskopu dozvědět svůj „osud“, který jsou ochotni přijmout, jako by byl pevně daný a nic by se na něm nedalo měnit – v tom však smysl horoskopu nespočívá.
I u astrologických prognóz je třeba zachovávat odstup od výkladových receptů, předpovídání zážitků a pevně daných výpovědí, které neponechávají žádný prostor pro vlastní odpovědnost a rozhodování. Naproti tomu by se měl astrolog spolu s klientem snažit jeho vnitřní i vnější situaci vyjasnit a přepracovat, hledat, jak by planetární konstelace mohla být prožívána, aby to bylo smysluplné pro dotyčného i jeho okolí. Jinak budeme jednat jako někteří lékaři, kteří zacházejí se symptomem, aniž by brali v potaz pacienta a jeho životní situaci.
Astrologické prognózy jsou založeny buď na tzv. tranzitech – přechodech pohybujících se planet přes postavení planet v nativitě (základním horoskopu pro okamžik narození) – nebo na pomocných horoskopech (roční horoskop atd.), nebo na progresích, což jsou symbolické analogie mezi prostorovou a časovou mírou (1° = 1 rok). Nás zajímají jenom potud, že prognózy se vztahují k vývojovým rytmům, dobám šancí a krizí, které jsou poznatelné, pokud se týká jejich času, na který připadají, nikoli však – nebo jen omezeně – pokud se týká možnosti rozpoznání zážitků. Ty jsou determinovány mnohovrstevně: závisí na věku a vývojovém stavu jedince, na jeho životním prostoru a aktuální situaci, na jeho sebepoznání a tvárnosti. Prognózy svádějí mnohé astrology k představám všemohoucnosti, velikášství a bláhové nesvědomitosti. Před tím může chránit jen jasné informování veřejnosti o možnostech a hranicích astrologických předpovědí, vytvoření profesionálního stavovského vědomí odpovědnosti a uznání odborně vzdělaných astrologů, pro které by platilo něco podobného Hippokratově přísaze, jaká je zavazující pro lékaře. „Nil nocere“ musí být i pro astrology základním požadavkem.
Nenechme se u prognóz zmást „zásahy“, které jsou většinou nadhodnocené, zatímco to, co se nesplnilo, bývá zapomínáno – dokonce i těmi, kdo prognózu obdrželi. Přirozeně dochází k výstižným předpovědím, ať už díky zvláštním schopnostem astrologů, nebo jejich přesné znalosti a pozorování klienta po dlouhou dobu, které jim umožňuje poznat jeho reakce na určité konstelace, a tak mohou s větší pravděpodobností předpovědět jeho chování při novém opakování těchto konstelací. Měli bychom se zcela osvobodit od toho, abychom vyhledávali úspěšné předpovědi k potvrzování pravdivosti obsahu astrologických prognóz. To obvykle vede k neúspěchu. Připomínám jen politické předpovědi tzv. mundánní astrologie. Sám jsem toho názoru, že bychom měli poskytovat pomoc v životě, místo abychom usilovali o úspěšné předpovědi, u kterých již na základě přirozenosti věci je jen zřídka možné, aby měly nějakou přesvědčující sílu. Snaha o úspěšné předpovědi je zbytečná daň „vědeckosti“, která je odkázána na velká čísla, aby se mohla považovat za vědeckou.
Na druhé straně nemáme žádný důvod prognózy naprosto odmítat. Mají své oprávnění a svůj smysl, když jsou používány v mezích, které pro ně platí. Nejsou oprávněné žádné předpovědi, které z klienta dělají objekt, které se k němu neobrací jako k jednajícímu a chtějícímu subjektu schopnému se rozhodovat, nýbrž jej zbavují svéprávnosti tím, že mu upírají možnost volby a vlastní odpovědnost. Naproti tomu může přinést skutečnou pomoc, když se obrátíme na horoskop při obtížném rozhodování, hrozícím nebezpečí, při vývojových krocích atd. – nebudeme se vydávat kosit trávu, když předpověď počasí oznamuje dlouhé deště.
Zajisté bude mít každý k této otázce svůj vlastní postoj. Měl pravdu Shakespeare, že „vězíce v prachu, těžce hříšní, opovrhujeme takovým písmem a nevidíme je“, nebo mají pravdu ti, kteří míní, že horoskop nás dělá závislými a pověrčivými? Na to neexistuje žádná všeobecná odpověď. Kdo si chce udělat vlastní úsudek, ten se bude muset sám důkladně zabývat astrologií.
Astrologie nám neslibuje bezproblémový život, „štěstí“ ani možnost vyhnout se utrpení, konfliktům, strachům a omylům. Pomáhá nám však v rozšiřování vědomí, které především spočívá v přijetí horoskopu. Toto přijetí je prvním krokem k překonání sebe samého, neboť nakonec bychom měli přerůst svůj vlastní horoskop jako již splněný úkol.
Ještě jedna poznámka mi připadá pro budoucí astrologický výzkum důležitá: Jak jsme prožili v psychoterapii, byly teoretické a terapeutické zájmy a snahy nejprve zaměřeny na jedince, o jehož vývoji především psychoanalýza shromažďovala základní zkušenosti tím, že detailně zkoumala jeho životní historii. V průběhu posledních desetiletí docházelo stále více k tomu, že jsme hleděli na individuum v jeho rodinném a sociálním prostředí a také jsme je tak teoreticky i terapeuticky chápali. To vedlo mimo jiné k manželskému a výchovnému poradenství, k párové terapii, manželské skupinové terapii a konečně k rodinné terapii, která se nakonec pustila do zkoumání vnitřní rodinné struktury a rolí jednotlivých členů v ní. Na této cestě jsme dospěli k novým názorům a k často neobyčejně účinným terapeutickým metodám. Poznali jsme, že jedinec se svým osudem je mnohonásobně zapleten v rodinné struktuře, jak to umožnil pochopit výzkum individua a jeho kmenové struktury. Jako houba vyrůstá z široce rozvětveného podzemního mycelia, tak i jedinec je zakořeněn ve své daleko se prostírající minulosti. Jako jeho rodiče a předkové patří i on k těmto kořenům, mnohdy po generace se táhnoucím tradicím a vzorům rodinných dynastií.
Tak by i astrologové měli učinit pokus pozorovat horoskop jedince více na pozadí celého rodinného horoskopu. Vytržen z rodinného prostředí nechává horoskop jedince vždy mnoho otevřených otázek, které bychom snad mohli částečně zodpovědět, kdybychom je sledovali ve vztahu k horoskopům dalších členů rodiny. Vedle tohoto již široce používaného srovnávání horoskopů členů rodiny by bylo zajímavé zkoumat generační souvislosti, jak se s nimi setkáváme v opakování určitých znamení zvěrokruhu nebo planetárních konstelací v různých generacích jedné rodiny, tedy zkoumání základů dědičnosti na základě horoskopů. Domnívám se, že v těchto generačních souvislostech dostává horoskop jedince ještě další specifický smysl.
V astrologii jsou skryty dosud nevyzvednuté poklady, které by nám mohly poskytnout cenné služby při zvládání jak vlastních, tak mezilidských a sociálních problémů. Dnes, kdy nás problémy lidského soužití stále více tíží, kdy důstojnost individua je ohrožována procesy zmasovění a na druhé straně bezohledný individualismus ohrožuje blaho celku, nám může astrologicko-celostní myšlení a porozumění symbolům pomoci znovu si uvědomit „velký božský řád“ (E. Anrich), jehož předobrazu je nám stále více zapotřebí. Astrologie nás učí úctě k osudu jedince, ve které koření základy vší humanity, a současně nám ukazuje úkol jedince v jeho sociálním prostředí, naši povinnost ke společnosti, ve které zažíváme sami sebe jako části nás přesahujícího celku, za který jsme spoluodpovědní.
