Správná skladba stravy je jedním ze základních pilířů tradiční čínské medicíny. Jen dokonale vyvážená skladba stravy zajistí rovnováhu těla i duše a tím i tělesné a duševní zdraví.
Tradiční čínská medicína dělí stravu nejen na energii jin a jang, ale i podle druhu chuti. Podívejme se blíže na hořkou chuť z pohledu tradiční čínské medicíny.
Tradiční čínská medicína zná kromě čtyř základních chutí – sladké, slané, kyselé a hořké ještě ostrou chuť. Každá z těchto pěti chutí je přiřazena k jednomu z pěti elementů, reaguje na určitý orgán a má určité účinky.
Léčba chutí pomocí tradiční čínské medicíny
Kyselá chuťmá stahující účinky, ovlivňuje činnost jater a žlučníku, podle tradiční čínské medicíny je přiřazena elementu dřevo. Hořká chuťsouvisí s ohněm a s činností srdce. Snižuje horečku a vysušuje.
Sladká chuťpůsobí na žaludek a slezinu, posiluje imunitní, dýchací a trávicí systém. Tradiční čínská medicína spojuje sladkou chuť s elementem země. Elementu kov patří ostrá chuť, která zvyšuje proudění energie a stimuluje metabolismus.
Ostrá chuť souvisí i s činností plic a tlustého střeva. Slaná chuťje přiřazena elementu voda. Dokáže pročistit střeva, ovlivňuje také činnost ledvin a močového měchýře.
Vliv hořké chuti na naše tělo i psychiku
Hořká chuť vysušuje, zpevňuje, odvádí vlhko a ochlazuje. Díky těmto schopnostem snižuje horečku, vysoký krevní tlak, agresivitu, odstraňuje otoky i zácpu.
Hořká chuť nás podle tradiční čínské medicíny může zbavit nepříjemných vyrážek, úporné candidy i toxických látek. Nejlepším hořkým přírodním léčivým prostředkem jsou podle tradiční čínské medicíny lotosová semínka.
Tato semínka dokáží uvolňovat horko ze srdečního svalu a dodat nám pozitivní energii. Z lotosových semínek se připravuje čaj, do kterého lze přidat bambusové listy nebo čerstvý kořen lékořice.
Hořká chuť působí pozitivně i na hubnutí. Hořké potraviny totiž podporují odbourávání tuků, zrychlují metabolismus a vyvolávají pocit sytosti. Kromě toho se hořké potraviny vyznačují nižším množstvím kalorií.
Nemusíme se obávat, že se hořkých potravin přejíme. Receptory v ústech i trávicím traktu obvykle včas zabrzdí naši chuť na jídlo.
Hořká chuť je prospěšná našemu zdraví, přesto však není pro každého a nelze ji rovněž konzumovat v libovolném množství. Měli by se jí vyhýbat lidé trpící onemocněním plic.
Pokud to přeženeme s konzumací hořkých potravin a bylin, musíme počítat se zvracením. Dlouhodobý nadbytek hořkých potravin a bylin vede podle tradiční čínské medicíny k vysychání pokožky a vypadávaní ochlupení.
Hořká chuť – symbol léta a ohně
Podle čínského kalendáře začíná léto již v květnu, přesto však není delší než naše léto. Čínský kalendář na rozdíl od našeho zná pozdní léto. K létu je přiřazen element ohně a hořká chuť. Oheň je symbolem energie jang, duševního vývoje, inspirace, intuice, zvědavosti, zájmu i učení.
Element ohně podporují potraviny hořké chuti. Konzumaci těchto potravin doporučuje tradiční čínská medicína zejména v létě. Hořké potraviny usnadňují trávení, mírní nadbytečnou horkost a podporují vylučování toxických odpadních látek.
Výše uvedené však platí pouze o zdravých a přirozených potravinách, nikoli o cukrovinkách, mražených krémech, brambůrkách a dalších oblíbených chuťovkách. Tyto potraviny, plné různých chemických látek, nejsou (nejen podle tradiční čínské medicíny) pro naše zdraví nic moc.
Zdroje hořké chuti
V přírodě najdeme spoustu zdrojů hořké chuti. Hořká chuť je ve větší či menší skryta v mnoha potravinách, koření i bylinkách. Hořké potraviny nás osvěží, pomohou zbavit naše tělo toxických látek a dokonce nám pomohou ke štíhlé linii.
Mandle, para ořechy, mák, pohanka, žito, jehněčí maso, kozí sýry– to jsou příklady hořkých potravin. Hořká chuť je obsažena také v grapefruitechi v některé zelenině, jako jsou artyčoky, čekankové puky, hlávkový a římský salát, kerblík, brokolice, růžičková kapusta.
Běžnou součástí naší kuchyně je hořké koření, jako je majoránka, rozmarýn, zázvor, tymián, kurkuma, oregano, červená paprika.
Léčivé bylinky s hořkou chutí
Hořkou chuť najdeme také v mnoha bylinkách, známých i méně známých.
Nejznámější hořkou bylinkou je pelyněk pravý. Díky svým schopnostem podporovat tvorbu žluče se používá na podporu trávení. Malé množství pelyňku se přidává k tučným masům.
Dalším druhem pelyňku je pelyněk kozatec, nazývaný také estragon. Jeho listy mají vůni anýzu a zvláštní nahořklou chuť. Používá se jako koření k vejcím, bramborám, houbám, zelenině i jako přírodní lék na podporu trávení.
Mezi známé hořké bylinky, které není třeba představovat, patří kořen pampelišky, řeřicha, jaloveca chmel, který dodává pivu charakteristickou hořkou chuť.
Pelyněk
K nejvíce hořkým bylinkám patří kromě pelyňku pravého andělika, myrtaa yzop. Kořen anděliky je hořce aromatický, používá se proti nadýmání, žaludečním křečím i proti nechutenství. Kořen anděliky je jednou z častých ingrediencí žaludečních likérů.
Myrta je často používané koření v oblasti Středomoří. Její větvičky dodávají jílům hořkou chuť. Před jídlem se však odstraňují, jinak by bylo jídlo pro přílišnou hořkost nepoživatelné.
Lístky yzopu je možné používat pouze v nepatrném množství. Ve větším množství by bylo jídlo příliš hořké a proto nepoživatelné. Yzop pomáhá jako léčivá bylinka při nemocech horních cest dýchacích, bronchitidě, při bolestech v krku, poruchách zažívání i při nadměrném pocení.
Mírně nahořklou osvěžující chuť mají listy brutnáku lékařského, citrónové trávy, listy i semena pískaviceřeckéhosena, semena hořčicei květy šafránu.
Kombinace silně kořeněné, ostré a mírně nahořklé chuti je charakteristická pro oddenek puškvorce. Puškvorecposiluje nervovou soustavu, podporuje zažívání, brání křečím i nechutenstvím.
Autorka: Evžena Janovská
