Čtvrtá čakra – srdeční.
V srdci přebývá láska. Pokud tam nepřebývá, pak člověku velmi chybí. Energetické centrum srdce pramení rovněž – jako ostatní čakry – v páteři.
Je možné si je představit jako květ uprostřed těla. Otevírá se směrem dopředu, ve výši hrudní kosti, svým zeleným kalichem, a rovněž dozadu, mezi lopatkami, druhým kalichem, který sahá přes záda a spojuje se s tím, co se nachází za člověkem
Člověk miluje ze srdce a trpí ze srdce. Láska je život. Pokud vázne proudění ze srdce, život zhasíná. Bez lásky nikdo nic nežije.
Ať je v energetických centrech narušeno nebo zraněno cokoliv, trpí spolu s tím i srdce. Někdy také současně léčí, zatímco člověk pracuje např. na solárním plexu. Také je neustále živeno silami přírody. Pokud je této potravy nedostatek, srdce zchoulostiví. V západní civilizaci se choroby srdce objevují velice často. Barvou, která otvírá srdeční čakru je zelená.
„ Člověk vidí dobře jen svým srdcem“, píše Saint – Exupéry. I ostatní smysly fungují dobře s otevřeným srdcem. Člověk může jen srdcem skutečně přijímat, co je mu darováno, a může jen ze srdce skutečně dávat, čím chce ostatní obdarovat. Kromě laskavosti předává dál i svou zlost – a ta často sídlí v srdci. Na úrovni srdce neexistují žádné náhražky. Srdce je centrem životní síly. Odsud proudí krev ke každému vláknu těla, a tak tělu sděluje své pocity.
Pokud je člověk postižený ve svém srdci, pak je skutečně postižený. Pomocí tohoto centra přijímá ve skutečnosti ostatní lidi nebo úkoly. Přes toto centrum přijímá také rozhodnutí citového odmítání.
V srdci sedí také odvaha, srdnatost, která je potřebná, abychom se postavili životu. Je to odvaha prožívat život, jaký je ve skutečnosti. Tato odvaha je potřebná k upřímnému setkávání se životem, protože člověk riskuje, že bude odmítnut. Pro mnohé lidi to znamená také riziko být přijatí takoví, jací skutečně jsou. Neskrývané vydání svého vnitřního já všans je požadavek, se kterým se člověk cítí konfrontován, když se setkává s láskou. To platí v kontaktu s tím jediným nebo tou jedinou, které si člověk vyvolil pro svou lásku.To platí rovněž, pokud se člověk cítí konfrontován s nějakým úkolem, který z celého srdce touží splnit.Na úrovni srdce neexistuje žádné uhýbání. Neexistují žádné polovičatosti, pokud jde o lásku.
Volba, v níž se člověk setkává, musí být naprosto jednoznačná. Člověk je vyzýván, aby stál za tím, co je skutečně důležité. Já si volím co dám a přijmu, protože milovat znamená dávat a přijímat. Srdce vyžaduje bezpodmínečnou upřímnost vůči sobě samému. Důsledkem toho je také upřímnost vůči ostatním.
Cvičení: Posaďte se pokud možno uvolněně a s napřímenou páteří. Ujistěte se svým spojením se zemí. Zemská přitažlivost působí na každou z buněk vašeho organismu. Vnímejte jejich tíži. Sledujte průběh své páteře vzhůru, nad svou hlavu, až do nebes. Vnímejte všudypřítomnost nebes nad sebou. Vnímejte sílu nebes v podobě světla, které na vás září dolů a vniká jasně a teple do vašeho těla. Vnímejte svou spjatost se světem.
Nyní vdechněte do svého srdce a opět z něj vydechněte. Pokud cítíte bolest, vydechněte ji do světa. Představte si, jak tato bolest klesá k zemi a mění se na humus.Nadechujte očistnou zeleň svou světelnou a tepelnou schránkou – tak dlouho, dokud není vydechovaný proud ve své lehkosti a intenzitě stejný jako proud vdechovaný.
Vnímejte bod páteře mezi lopatkami, v němž koření srdeční čakra. Pomocí své představivosti otevřete jeden kalich směrem kupředu a druhá dozadu, při čemž oba vysílají a přijímají zelenou barvu. Naplňte touto zelení svou auru na úrovni srdce. Dopřejte si na to tolik času, aby vás zeleň rovnoměrně obklopila a pronikla vámi. Nenamáhejte se. Pokud zjistíte nějakou nerovnoměrnost, pak si ji všimněte -§ a nechte ji být. Je to tak, jak to je.
Nyní se vydejte do nitra svého srdce., do srdečních komor, v níž uchováváte vzpomínky na všechny lásky, které vás v životě potkaly. Otevřete dveře k tomuto vnitřnímu prostoru, vstupte a zavřete za sebou dveře. Pozorujte v klidu všechny symboly lásky vašeho života. Nechte dění volný průběh, ať se děje cokoli. Připusťte, že je to i bolestné. Je to tak, jak to je.
Vystavte se tomu, co se vám doposud projevovalo v podobě lásky. Vnímejte, jak se vám láska projeví v tomto prostoru. Nechte dění volný průběh, vnímejte, vizte, slyšte, čichejte. Vnímejte atmosféru. Vraťte se – pokud jste dost viděl a zažili – do svého všedního světa. Dopřejte si dost času i pro zpáteční cestu.
Pohovořte si o své meditaci s případnými společníky, kteří se meditace také zúčastnili, o svých zážitcích nebo si je zaznamenejte. Čiňte tak podrobně, všímejte si všech detailů, na které si vzpomenete. To všechno je součástí vaší skutečnosti, vašeho vnitřního prožívání, které vás formovalo a bude formovat i nadále. Nyní znáte sídlo své lásky, které můžete kdykoliv znovu navštívit, abyste si ověřili další rozvoj, k němuž ve vašem životě dochází, který je vám vlastní. Naplánujte si, že se budete v budoucnu se svým srdcem dál seznamovat, víc, hlouběji a rozmanitěji.
Vciťujte se do svého fyzického srdce. Pokoušejte se pochopit, jak se mu právě teď vede. Je uvolněnější, blaženější? Dobrá. Bolí vás víc než dřív nebo právě začalo? Také dobře. Akceptujte svou bolest jako část svého života a svého milování. Nechte ji vyplynout ze svého těla, jak nejlépe umíte. Naučte se znát svoje bolesti – jak skryté, tak i zjevné – stejně jako své radosti.
Iva Hédlová podle Egy Rasch
