Tato meditace slouží k tomu, aby jste se naučili pozorovat a nehodnotit. Naučit se pozorovat a nehodnotit je prvotní a klíčové, to je to co je nezbytné se naučit. První a zásadní krok. Tady začíná skutečná práce na sobě.
Je potřebné se dostat do stavu nehodnotícího pozorujícího vědomí, což je vaše podstata. Být kolemjdoucí, neulpívající. Ve dne i v noci. Stále. Být univerzálním vědomím, které vědomě "cestuje" v Existenci- v sobě samém. Ve formě, ve snu o formě. Ničeho se nedržet, ničemu nevěřit…
Stále tuto dovednost prohlubovat a zdokonalovat. Tím, že nehodnotíte a jen pozorujete vstupujete do přítomnosti jaká je. Samo od sebe se vám aktivuje mimosmyslové vnímání a můžete začít vnímat to co není možné běžnými smysli. Není to nic nadpřirozeného. Jen zprovozňujete mnohasmyslovou lidskou bytost, bez které není možné do budoucna fungovat. Je to další evoluční krok. Pak si zjišťujete věci přímo, v přítomnosti, tady a teď. A o tom to celé je. Přestat se věnovat bezcennému…
Den, kdy jste zemřeli
Tuto meditace je nutné brát totálně, dělat ji totálně, aby byl efekt, užitek co největší. Udělejte si na tuto meditaci dostatek času či si ji naplánujte na nějaký den. Udělejte si ji tak dlouhou, jak budete potřebovat. Až tuto meditaci zvládnete, zahodíte ji, už bude k ničemu. Až budete připraveni, tak zahodíte všechny meditace…
Jdeme na to, zemřít!
Jste v bytě či domě. Připraveni vyrazit do ulic, kamkoliv ven. Jděte, tak kde je největší ruch, hodně lidí, kde je snadné vynášet jakékoliv soudy, hodnocení. Hlavně nechoďte do lesa a tam kde je klid. Je snadné najít v klidu klid, ale v ruchu klid, to už tak snadné není.
Běžte ke vchodovým dveřím u vašeho bytu či domu. Uvědomte si následující:
Od této chvíle, co otevřu tyto dveře jsem zemřel, jsem mrtvý. Už na mě vůbec nezáleží. Všichni už na mě dávno zapomněli. Už po mě ani pes neštěkne. Všechno konání, myšlení, emoce, jakékoliv soudy, hodnocení je již zbytečné, vše je naprosto zbytečné…
Stačí si jen uvědomit, že jakmile projdete dveřmi, tak jste zemřeli. Projděte tedy dveřmi a jděte, tam kam vás to táhne, tam kam chcete jí. Vyhýbejte se jakémukoliv kontaktu s kýmkoliv, na nikoho nemluvte, mlčte a jen pozorujte a nehodnoťte. Jste mrtví, takže je nemožné a zbytečné na někoho mluvit či na cokoliv reagovat.
Takže běžte tam, kam chcete jít. V klidu se jen procházejte a sledujte okolí, co se všude všechno děje. Sledujte i sama sebe, jak se cítíte, co se vám honí hlavou. Jen vše uvnitř i vně sledujte a nehodnoťte to. Hodnocení, jakékoliv prožívání, reagování, … je zbytečné, nemá to smysl, už jste mrtví. Je to jako, když opustíte nadobro své fyzické tělo, které zemřelo. Jen se ještě, než nadobro odejdete z této dimenze, procházíte a naposled se rozhlížíte jaké to tu je, co se tu děje.
Vše co bylo doposud důležité již po vaší smrti pozbylo na důležitosti. Vy jste odešli, mysl je již zbytečná, neb se za pár chvil rozplyne i se vším tím nekonečným myšlením… A vy se jen tiše a v klidu procházíte. A jste svědky toho, jak vás stále víc a víc ticho a klid naplňuje, za vším tím hlukem, za vším co se děje. Cítíte svou Podstatu, cítíte že se tam pomalu, ale jistě vracíte.
Pak až to pocítíte, že je čas jít, končit tuto meditaci, tak jděte domů. Zastavte se zase přede dveřmi s uvědoměním toho, že jakmile projdete dveřmi, budete opět živí, budete znovuzrozeni, zpět v této dimenzi.
Avšak jiní…
Foto: pixabay.com
