Zároveň však postihuje i hospodaření s ostatními živinami a ovlivňuje tak celkově přeměnu látek v organismu. Existují dva základní typy DM, které mají podobné manifestační projevy, ale odlišné příčiny vzniku, tudíž se oba dva typy léčí jiným způsobem.

Diabetes je řecké slovo znamenající uplynout, odtékat. Latinské (nebo řecké) slovo mellitus znamená sladký (med). Toto řecké pojmenování očividně vychází z faktu, že moč, které diabetici vylučovali nadměrné množství (když je glykémie vysoká), přitahovala mouchy a včely, protože obsahovala glukosu. Staří Číňané zjištovali cukrovku sledováníním, zda mravenci byli přitahování k moči pacienta; za středověku evropští lékaři ochutnávali moč, jak je občas vyobrazeno na gotických reliéfech.

Zkratka diabetu mellitu je DM, v češtině se nejčastěji používá označení cukrovka, méně časté a zastaralé označení je úplavice cukrová.

Diabetes insipidus

Nadměrné vylučování moči je symptomem pro více nemocí (nejčastěji ledvin) a slovo diabetes často tvoří jejich název. Nejznámější z nich je (kromě mellitu) diabetes insipidus. Při tomto typu diabetu není narušena hormonální rovnováha hormonů pankreatu ale antidiuretického hormonu (ADH), regulujícího tvorbu moči. Zkratka diabetu insipidu je DI.

V následujícím textu se pod pojmem diabetes míní výhradně diabetes mellitus

Hlavní příznaky diabetu mellitu

  • žízeň a polydipsie (patologicky nadměrná žíznivost)
  • polyurie (s nočním močením)
  • hubnutí při normální chuti k jídlu
  • únava, malátnost
  • přechodné poruchy zrakové ostrosti
  • poruchy vědomí až kóma
  • dech páchnoucí po acetonu

Typy DM a jejich vznik

Diabetes mellitus 1. typu

DM závislý na inzulinu (inzulin-dependentní – IDDM)

Diabetes prvního typu je nazýván cukrovka dětí a mladistvých, pokud onemocní cukrovkou dítě či dospívající, jde prakticky vždy o tento typ cukrovky, který se však může objevit i v dospělosti. Juvenilní diabetes, což je odborný název pro cukrovku I. typu, vzniká proto, že v pankreatu buňky Langerhansových ostrůvků atrofují a nevytváří se tak dostatek inzulínu. Zpočátku jde o nedostatek relativní, který se později mění v nedostatek absolutní. Při nedostatku inzulínu nemůže glukosa vstupovat do buněk, po jídle vystupuje v krvi zvláště vysoko, ale udržuje se tam často vysoko i při hladovění uvolňováním z jaterního glykogenu a novotvorbou z tuků a bílkovin. Když glykémie vystoupí nad 10 mmol/l, začne se glukóza dostávat přes jakýsi pomyslný „ledvinový práh“ do moče. Glykémie je při závažném nedostatku inzulínu stále vysoká a přitom buňky do svého nitra glukózu nedostávají, vzniká tak vlastně jakési hladovění uprostřed nadbytku. A přitom v játrech neustále vzniká glukóza z tuků. Jako vedlejší produkt vznikají ketolátky: kyselina hydroxymáselná, kyselina acetoctová a aceton, které se dostávají do všech tkání v těle a také do moče, aceton i do dechu. Ketolátky vznikají v těle neustále, ale ve velmi malé míře. Toto malé množství se využije jako potrava pro svaly – dokonale se tak spálí. V nadbytku však tělu vadí a vedou tak k rozpadu vnitřního prostředí. Tělo se snaží zbavit kyselin nejprve do moče, později zvracením a velmi hlubokým dýcháním, zvaným Kusmaulovo dýchání. Z hloubi plicních sklípků se vydechuje oxid uhličitý, čímž okyselení těla ubývá. Časté močení, zvracení a hluboké vydechování způsobuje velkou ztrátu tekutin, to má za následek nouzové rozdělení krve. Přednostně dostane krev mozek, srdce a plíce – na ledviny se nedostane. Ledviny mají v těle úkol filtru: z krve filtrují do moče škodlivé nepotřebné produkty metabolismu. Při sníženém průtoku krve přestávají plnit svou funkci. Odpadové látky i ketolátky v krvi stoupají a spolu se zahuštěním krve nepříznivě působí na mozek. Vědomí se zakaluje, a když útlum mozkových buněk dostoupí až k centrům, která regulují dýchání, krevní tlak a krevní oběh, život ustává. Toto dramatické zhroucení látkové výměny se nazývá diabetické kóma. Je vyvrcholením akutního diabetického syndromu a metabolického rozvratu. Nemocného značně ohrožuje na životě a je nutný lékařský zásah.

Diabetes mellitus 2. typu

DM nezávislý na inzulinu (non-inzulin-dependentní – NIDDM)

Diabetes II. typu je označován diabetem dospělých. Jedná se o daleko častější typ onemocnění – trpí jim přes 90% všech diabetiků. Začátek bývá obyčejně velmi plíživý po 40. roce života. Při tomto typu diabetu je na povrchu buněk snížený počet receptorů a buňky tak neumí na inzulín správně reagovat. Špatnou vnímavost buněk k insulinu označujeme jako insulinovou rezistenci. Tělo se snaží insulinovou rezistenci překonat a slinivka vyplavuje do krve stále více a více inzulinu. Zvýšenou koncentraci inzulínu v krvi označujeme jako hyperinsulinismus. Zvýšená koncentrace zpočátku stačí k udržení normálních hladin krevního cukru, diabetes se objeví až tehdy, když buňky v pankreatu nestačí vyhovět nepřiměřeným nárokům. Nedostatek insulinu je tedy relativní. Pokles insulinové sekrece však může být dlouhou dobu stimulován medikamentózně sulfonylmočovinou. Počet buněk v Langerhansových ostrůvcích je normální nebo mírně redukovaný. Ketoacidotické kóma je u tohoto druhu onemocnění vzácné, na povrch spíše vystupují chronická onemocnění diabetického syndromu. Pod označení chronický diabetický syndrom zahrnujeme onemocnění provázející diabetes, jejichž vznik nebo rozvoj je diabetem příznivě ovlivněn. Patří sem změny na kůži, na sliznicích, na očích, sklon k infekci, poruchy makrovaskulární a mikrovaskulární, které vedou k periférním poruchám prokrvení a k následným onemocněním kardiovaskulárního systému (mozková mrtvice, infarkt myokardu, hypertenze). Mezi další poruchy patří diabetická nefroskleróza a neuropatie. Z hlediska faktorů, která onemocnění způsobují, dělíme diabetes na primární (pravý) a sekundární. O diabetu primárním se mluví, když stojí v popředí genetické faktory a nemohou být prokázána žádná onemocnění orgánů, která by diabetes vyvolala. U sekundárního diabetu je hlavním faktorem orgánové onemocnění např. pankreatu, jater, endokrinních žláz nebo cizorodá látka. Přesto soudíme, že i sekundárního diabetu hraje důležitou roli genetická vloha.

Těhotenský diabetes

Gestační diabetes mellitus (GMD).

Je třetím typem cukrovky, která postihuje asi 4 procenta těhotných žen, a je obvykle zachycena při rutinních krevních testech, které se dělají po dvacátem týdnu těhotenství. První starostí mladých diabetiček bývá, zda jejich dítě nebude mít diabetes. Jelikož mechanismus dědičnosti u diabetu je dosti komplikovaný, nelze spolehlivě říci, zda bude dítě cukrovku mít. Riziko vzniku diabetu 1. typu u dítěte matky s diabetem 1. typu je malé (1-3%), o něco větší riziko je u dětí diabetických otců (3-6%). Jsou-li diabetiky oba rodiče, riziko dosti prudce stoupá (15-30%). Během těhotenství roste hladina krevního cukru v závislosti na těhotenských hormonech a u některých žen se slinivka břišní není schopna vyrovnat se zvýšenými požadavky na inzulín, který má udržet hladinu cukru v rovnováze. Glukóza cirkulující ve zvýšeném množství v matčině krvi přestupuje přes placentu do plodu, který odpovídá zvýšenou tvorbou vlastního inzulínu. Kombinace přemíry glukózy a přemíry inzulínu způsobuje, že dítě je tlusté a po narození je ohroženo hypoglykémií, tj. velmi nízkou hladinou cukru v krvi. Ženy, které dostaly cukrovku v těhotenství, nemusely mít nikdy předtím žádné potíže, a ty také po porodu obyčejně zmizí. Avšak 40 procent z žen, které zakusily těhotenskou cukrovku, bude mít později v životě plně rozvinutý diabetes, nejčastěji 2. typu a příležitostně i 1. typu. Těhotenství by mělo být naplánováno tak, aby byl diabetes dobře vyrovnán již alespoň tři měsíce před otěhotněním. V průběhu těhotenství je nutné pečlivě dodržovat dietu, aplikovat inzulín přesně dle rad lékaře a systematicky kontrolovat hodnoty glykémie glukometrem a podle výsledků se naučit upravovat dávky inzulínu. Potřeba inzulínu se v důsledku hormonálních změn v těhotenství zvyšuje na dvoj až trojnásobek.

Rizika

Zvýšený výskyt vrozených vad, čemuž se dá zabránit pečlivou kompenzací v počátečním období těhotenství a vlastně již v období těsně před početím. V tomto období je třeba zabránit výskytu jak hypoglykemických, tak i hyperglykemických epizod a především zvyšování množství ketolátek v krvi. Dalším rizikem pro plod je výskyt tzv. diabetické fetopatie, která se projevuje mimo jiné vyšší porodní hmotností, což znamená, že novorozenec má porodní váhu vyšší než 4500 g. Dále do souboru diabetické fetopatie patří vyšší hladiny žlučového barviva, jež mohou vést k novorozenecké žloutence. Všechny tyto komplikace jsou však dobře zvládnutelné pediatry a netrvají po porodu dlouho. Na rozdíl od předchozích variant má tento typ cukrovky málo příznaků. Pravidelná prenatální péče včetně krevních testů ji ale však odhalí.

Ostatní specifické typy diabetu

Typy diabetu podmíněné geneticky (genetický defekt B-buněk pankreatu), genetickým defektem účinku inzulínu nebo chorobami pankreatu (onemocněním exokrinního pankreatu, endokrinopatie, chemikálie či léky, infekce, etc.)

Komplikace diabetu

Glukagon – první pomoc při hypoglykemickém komatu

Mezi akutní komplikací léčby diabetu inzulínem se řadí hypoglykémie – pokles hladiny cukru pod hodnoty snášené mozkovými buňkami. Projevuje se změnami chování a ztrátou vědomí. Stav je způsoben relativním přebytkem uměle podaného inzulinu (vzácně jiných léků). Obvyklá příčina je nedostaečný příjem potravy po podání inzulinu. Při těžké a dlouhotrvající hypoglykémii dochází k poškození mozku.

Okamžité řešení je podání cukru nebo škrobů (pečivo). Diabetik, který udrží šálek (tj. je ještě při vědomí) se napije sladkého čaje, který se rychle vstřebá. Při ztrátě vědomí je riskatní dávat „kostku cukru pod jazyk“ – může dojít k zadušení. Je nutné podání glukózy nitrožilně Zdravotnickou záchrannou službou.

Příčinami pozdních komplikací diabetu je dlouhotrvající hyperglykémie, která se projeví zvýšenou hladinou glykovaného hemoglobinu. Riziko vzniku pozdních komplikací roste vůči zvyšující se hladině glykovaného hemoglobínu exponenciálně. Pozdní komplikace nezpůsobuje glykovaný hemoglobín (tj. pouze ukazatel dlouhodobé kompenzace). Komplikace způsobuje glykace proteinů vnitřních orgánů a další metabolické odchylky v těle diabetika. Dalšími faktory přispívajícími ke vzniku komplikací diabetu je kouření, délka trvání diabetu, velké množství inzulinu používaného k léčbě, obezita nebo rychlé a razantní změny glykémie v krvi.

Mezi komplikace typické pro diabetes patří:

  • diabetická nefropatie (postižení ledvin)
  • diabetická retinopatie (postižení očí)
  • diabetická neuropatie (postižení nervů)
  • diabetická makroangiopatie (postižení velkých tepen)
  • diabetická noha

Některé léčebné pomůcky a medikamenty diabetiků

Nové článkyVíce od autora