Míra, v jaké se svobodně rozhodneme pro Boží vůli v sobě, odpovídá přesně tomu, nakolik vyjadřujeme své pravdivé Já a nakolik jsme s ním v souladu. Je to vůle založena spíš na vlastní vnitřní síle, než na síle namířené proti někomu nebo k výhře nad někým jiným. Je postavena spíše na zodpovědnosti za sebe, než na obviňování někoho dalšího. Plyne z ní spíše svoboda pro všechny než na jejich řízení.
V Boží vůli není žádné místo pro obviňování ani iluzi, že existuje něco vnějšího, proti čemu je nutné bojovat.
 
V oblastech života, ve kterých nás zužuje bolest a trápení, konáme vše na základě strachu a svou vnitřní Boží vůli nenásledujeme. Možná nemáme jasno v tom, co vlastně v životě chceme dělat. Naše jednání vychází ze strachu a děláme věci, o kterých si myslíme, že potěší ostatní. Naše chování je ovlivněno názorem, že musíme bojovat proti něčemu vnějšímu, abychom to odstranili z cesty – takže se nenamáháme sledovat svou pravou vůli. Co bychom doopravdy dělat chtěli, to neděláme. Někdy se nám dokonce podaří vytvořit vnější odpor, který nás „ochrání“ před tím, abychom udělali po čem toužíme. Jsme to skutečně pouze my sami, s kým bojujeme – ostatní lidé jsou jen kolemjdoucí poutníci. Někdy řekneme své přání další osobě jen proto, aby proti němu mohla protestovat.
Tak se můžeme vyhnout tomu, co bychom si přáli udělat, ale příliš se bojíme se o to pokusit. Samozřejmě, že to tak nebude na první pohled vypadat.. jenom se soustředíme na protest lidí okolo nás. Přesto cítíme, že je to opak toho, že víme, co musíme udělat. Dlouhodobě tato metoda nenese žádné ovoce. Štěstí se k nám bude obracet zády, dokud nezačneme dělat to, co je správné pro nás.
 
Uvedu příklad. Napsání mé první knihy byl pro mě velmi těžký úkol. Neustále jsem se sebou bojovala, jestli ji napsat a nebo ne. Mnoho času jsem strávila pochybnostmi a tím, že jsem se tomuto úkolu vyhýbala, „musela“ jsem najednou dělat tolik věcí, že jsem opravdu neměla na psaní čas. Měla jsem strach přiznat, že tato práce je velmi důležitá a že svět bude opravdu knihu chtít a potřebovat. Většina lidí vůbec nevěděla, že ji píšu. Skoro každý, komu jsem se svěřila, že hodlám vydat vlastní knihu, si myslel, že je to bláznovství. Obětoval by někdo, kdo je při smyslech, životní úspory jen proto, aby vydal knihu, kterou dvanáct vydavatelství odmítlo? Já ale věděla, že můj životní úkol, který je v souladu s Božím záměrem, je abych tuto práci předala světu. Tak jsem to udělala. Důvěřovala jsem prozřetelnosti.
Má velká víra mi dodala síly. Můj život se tím změnil. Věděla jsem, že moje práce byla konána z lásky.
 
Boží záměr je v každém okamžiku sladěn s univerzálním celkem. Lidé to nemusí vědět a mohou protestovat proti tomu, co jsme se rozhodli udělat. Je to ale pouze naše zodpovědnost, co zvolíme a co budeme následovat. Řídit se Boží vůlí není vždy nejjednodušší řešení. Mnohokrát je to velmi obtížné, jako například pro mě bylo přestěhovat se do komunity bez manžela. Kdybych to však neudělala, můj život by se vyvíjel úplně jinak.
 
Pár dobrých otázek, abyste zjistili jestli jste s Boží vůlí v sobě vyrovnáni:
 
– zasahuje moje vůle do svobody někoho jiného?
– snažím se někoho řídit a mít ho pod kontrolou?
– je moje vůle založena na obviňování někoho a tudíž na principu imaginární autority?
– je moje vůle zaměřena proti někomu jinému a je tudíž vyjádřením mého vnitřního odporu?
– je v tomto okamžiku moje vůle sladěna s mým životním posláním?
– směřuje má vůle k odpovědnosti za sebe sama, a tím k mé svobodě?
– pomáhá mi otevřít srdce a lásku?
– dává mi sílu jít vpřed a splnit nejhlubší touhy mé duše?
 
Autor: Eva Marvánová
loading...

Komentáře