Proč tedy na vlastní oči nezjistit, co vlastně to starodávné slovo tantra, evokující veřejnosti spíše rafinované pozice s Kámasutry, znamená. A je to vůbec pro mě? Zmatek provázejí obavy a strach z neznáma, do čeho jste se to zase pustili. Nic se ale neděje náhodou a najednou jste uprostřed svého prvního semináře. Možná trochu v obavách a v křeči, ale to spíše proto, že je vám tady nabídnuto tu křeč odstranit a vy to prostě tak hned neumíte.
A tak se pomalu učíte prostě být, přirozeně a bez znásilňování. K oněm sexuálním pozicím z Kámasutry to má stále hodně daleko. Učíte se dívat na druhé lidi, stát proti nim a opravdu je vidět, dýchat v jejich rytmu, zlehka se jich dotknout, cítit je. Učíte se vnímat a užívat si svoje tělo, jak se roztančí a vlní, nebo se naopak rozepne do své divokosti bez hranic, jaká je to tichá vnitřní radost, která nepotřebuje diváky a nebojí se ani odsouzení.
Jde to pomalu, jemně, s postupným odkrýváním mnoha bloků, které v nás zanechali v dobrém úmyslu naši rodiče, naše kultura nebo třeba poslední nevydařený partnerský vztah. Najednou pochopíte, že tantra je především o otevření se svobodě, vlastní kráse, vlastnímu světlu, sebevyjádření, samozřejmému právu na prožití radosti a tedy konečně i zdravému smyslnému požitku. A tady jsme konečně u sexuality, vrcholného prožitku radosti a živosti. Ať to popíráme, jak chceme, je to tak. Je to náš oheň, který nás napájí a oživuje, vede odněkud někam, často i kam rozumem nechceme. Je to síla, kterou často „prodáváme pod cenou“, potlačujeme či zneužíváme, devalvujeme nebo odsunujeme do třináctých komnat, a ona je přitom tak nevinná! Pokud se tedy přesně tak nevinně na ní díváme.
Přijde den, kdy se ocitnete poněkolikáté na semináři a to „nenormální“ se vám zdá přirozené a lidské a to „normální pro okolí“ tak trochu přidušené, smutné. Zažijete stále víc momentů, kdy odložíte své „role“, a vám se uvnitř strašně uleví. Takhle nějak jsme se přece v hloubi duše chtěli cítit odpradávna… Naprosto všichni si tím procházíme. Dříve či později, teď či Jednou… Tantra je tedy cestou nejen k vlastní sexualitě, ale i k lidem. Co mám v sobě, mohu nabídnout těm okolo, jako dort na zlatém podnosu. Nic víc. Nekonečné objevování, někdy dojemné a tiché, jindy trochu bolestné, protože na povrch vyplouvají zasunutá zranění, příště radostné a vybuchující, ale vždy opravdové.
Pro toho, kdo to jednou okusil, je radostí provázet ostatní na této cestě objevování a uctění vlastního těla. Úcta a pokora je na místě, protože „dávající“ nebo chcete-li masírující, moc dobře tuší, kolik sil stojí se otevřít a nabídnout se „světu ven“, za svou vlastní skořápku. A taky ví, že to vážně stojí za to. Je úplně jedno, jak jsme narostli, malí, velcí, tlustí či tencí, zda jsme staří či mladí. Jsme to MY a každý náš tvar, záhyb či velikost má svůj jasný nezaměnitelný smysl. Přesně takoví chceme být přijímáni, ne pod vrstvou makeupu a v „převleku“. Proto je tantra masáž především rituál úcty k tělu než masáží v pravém slova smyslu, i když se to v ideálním případě smíchá vše v rozumem nevysvětlitelný blahodárný koktejl energie, živosti a lidského sblížení. Nevymezuje pravidla, postupy, nepřikazuje. Pro ženu cesta přirozená jak pro rybu voda, pro muže pak zjemňující síla za hranicí rozumu, pojmů a slov. Jsem ráda, že je mi dopřáno dotekem vstupovat znovu a znovu do kontaktu s něčím tak lidským.
Autorka: Helena
