Kdo jsou vlastně empatikové? Proč se vždy staví do role podřízených ochránců? Jelikož jejich podstatou je léčit, přitahují je zlomení lidé anebo negativně založení. Jsou magnety na cizí trable, přičemž neznají hranice, kdy by měli říci: A dost.
Narcisisté je silně přitahují, protože empatikové vůči nim cítí silnou vnitřní potřebu, která je až chorobnou závislostí. Chtějí je prostě za každou cenu „opravit“.
Jenže ačkoliv mohou narcisové leckdy předstírat, že se nechají, opak je pravdou. Jsou schopni doslova vysávat energii ze členů rodiny, přátel, známých. Mají tak dokonale vyvinutý upírský čich, že zavětří empatika na kilometry daleko. A když vědí, že empatik jim dá vše, co potřebují ke své existenci, hrají svou roli tak přesvědčivě, jen aby mohli neustále doplňovat své zásobníky energie.
Empatikové často vidí svět jako utrpení druhých. Snaží se analyzovat každou událost. Jsou silní a zároveň i slabí, protože předpokládají, že všichni jsou stejně upřímní jako oni.
Narcisisté naopak necítí vůbec nic, když manipulují s empatikem jen proto, aby nad ním získali kontrolu. Je jim jedno, že empatik touží po lásce, péči a porozumění. Oni tomu zkrátka nerozumějí, protože je jim to zcela cizí. Naopak, považují touhu milovat za slabost, kterou je nutno využít. Tedy spíše zneužít.
Pokud se tyto protipóly ocitnou ve vztahu, vždy to dopadne katastrofou. Čím víc lásky a péče empatik nabízí, tím silnější kontrolu bude mít narcista.
To však může kalit obecné povědomí, kdo je v dnešní době označován za narcisistu. Někteří lidé jsou s takovým soudem rychle hotoví. Bývalý milenec, člen rodiny nebo přítel, ty všechny šmahem můžeme nazvat narcisisty. Zatímco původní obsah tohoto označení je naprosto jasný, v kontextu s naším duševním rozpoložením je velmi snadné jej přenést na osobu, na kterou jsme jen naštvaní, protože máme potřebu příčinu svého životního zklamání na někoho svést.
Kdy začíná konec? Již na úplném začátku
Když narcisista získá sílu, empatik začíná ustupovat. Začíná se stavět do pozice oběti. Existuje jediný způsob, jak se tomu vyhnout a zároveň zůstat ve vztahu – stane se rovněž narcisem. Vítejte v bludném kruhu, plném nekončícího obviňování, což však skutečného narcistu jen posílí.
Pokud je extrémně charismatický a manipulativní, tak má dost umné síly, jak vše převrátit. Narcisté jsou prostě geniální při zrcadlení vlastních chyb na druhé.
Když si empatikové uvědomí, že mají potíže, musí se probudit a uvědomit si, že mají na výběr. Mohou se rozhodnout, že zůstanou nebo ze vztahu odejdou.
Všichni empatikové hledají někoho, o koho by mohli pečovat a milovat jej a nakonec jej změnili. To je právě počátek všech problémů, to je nejhlubší psyché, které si empatikové musí uvědomit. Nejsou tady od toho, aby někoho opravovali. Nikoho nelze opravit. Každý je zodpovědný sám za sebe, pokud se tak rozhodne.
Šance na změnu narcistů jsou krajně nepravděpodobné. Jejich podstatou je živit se negativitou, kterou navíc záměrně vyvolávají. Pokud se však náhodou rozhodnou najít si novou cestu, nikdy by neměla být na úkor někoho jiného. Obvykle si však vůbec neuvědomují své chování, nevidí problémy, které způsobují a žijí dál ve lži. Žijí jen pro zisk na úkor jiného, nikoliv pro vzájemnou výměnu, jak to cítí empatikové.
Ti jsou upřímní a zároveň zoufalí ze svého života, který je paradoxně v souladu se založením jejich duše. Zatímco jim takový vztah střelí kulku do jejich nitra, narcista z toho má ještě potěšení, protože takový smrtelný zásah v něm ještě více posílí sebejistotu, tak proč by se měl přestal krmit, když mu tento parazitický způsob existence náramně prospívá.
Je proto zcela nemožné spojit takové extrémy. Srdce narcisistů je zavřené, empatiků zase otevřené. Takový vztah proto nutně musí vyústit v katastrofu. Záleží jen, zda-li po tom toužíte či nikoliv.
zdroj: theearthtribe.net
přeložil: gcat
