„Chcete říct, že pořád myslíme na něco špatného?“
„Samozřejmě,“ odpověděl Sensei. „Zkuste pečlivě sledovat své myšlenky. Lidé věnují hodně času představám různých konfliktních situací, negativním vzpomínkám z minulosti, myslí na to, jak se s někým dostali do sporu, jak někoho zklamali nebo ošidili, přemýšlí nad svými nemocemi nebo materiálními problémy a tak dále. Tím si tedy neustále udržují negativní způsob myšlení. A právě tímto cvičením se člověk záměrně, svou vnitřní kontrolou, zbavuje všech těchto negativních myšlenek. Čím častěji udrží pozitivní způsob myšlení, tím rychleji v něm toto semínko Lásky vyrůstá. Nejprve si člověk představuje, jak semínko klíčí, objevuje se malinkatý stonek. Roste dál, na stonku se rodí listy, pak malé poupě květu. A nakonec, kdy se mu dostává stále více a více síly Lásky, poupě rozkvete v překrásný lotos. Na začátku má lotos zlatavou barvu a jak postupně roste, mění se na oslnivě bílý.“
„A jak dlouho trvá, než vyroste?“ zeptala jsem se.
„Vlastně záleží na vás. Někteří lidé potřebují léta, jiní jen několik měsíců, další několik dní nebo dokonce pár okamžiků. Záleží na tom, jak moc si to člověk přeje a jak se snaží. Je nutné tuto květinu nejen pěstovat, ale stále ji živit silou své Lásky, aby nezvadla a nezahynula. Toto vědomí neustálé péče o květinu udržuje člověk na úrovni podvědomí nebo konkrétněji na úrovni kontrolovaného vzdáleného vědomí. Čím více Lásky dává člověk této květině, v duchu ji hýčká, stará se o ni, chrání ji před negativním vlivem okolí, tím víc květina roste.
Tato květina se živí energií Lásky, zdůrazňuji, vnitřní energií Lásky. A čím více Lásky cítíte vůči celému světu, ke všem lidem a ke svému okolí, tím větší květ vyrůstá. A pokud se začnete hněvat, pak květina slábne, když ztratíte kontrolu nad svým hněvem, pak květina zvadne a onemocní. Pak musíme vynaložit veškeré úsilí, aby se uzdravila. To je svým způsobem určitý druh kontroly. Když tato květina rozkvétá a květ se začíná zvětšovat, začne vydávat vibrace namísto vůně, tak zvané gravitony nebo leptóny, říkejte jim, jak chcete, to je energie
Lásky. Člověk cítí chvění okvětních lístků, od kterých vibruje celé jeho tělo, celý prostor kolem něj a tím vyzařuje do světa Lásku a Harmonii.“
„A můžeme to pocítit nějak fyzicky?“
„Ano. Projevuje se to pálením v oblasti sluneční pleteně, teplem, rozlévajícím se po celém těle. Tyto pocity
vznikají v místě, kde je, jak říkají legendy, ukryta naše duše. Odtud začíná být cítit teplo. Hlavní smysl spočívá v tom, že ať už jste kdekoli, s kýmkoli, nezáleží na tom, co děláte nebo si myslíte, měli byste vždy toto teplo cítit, teplo, které zahřívá nejen vaše tělo, ale i vaši duši. Tato vnitřní koncentrace Lásky se nachází v samotném květu. Nakonec, čím víc člověk o květ pečuje, velebí tuto Lásku, tím víc pociťuje, že se květina rozrůstá a těsně obepíná jeho tělo svými okvětními lístky. Člověk se pak ocitne uvnitř obrovského lotosu. A zde nastává velmi důležitý moment. Když člověk dosáhne toho, že ho lotosové lístky obklopují ze všech stran, cítí dvě květiny. Jednu uvnitř sebe, která se nachází pod srdcem a stále ho zahřívá vnitřním pocitem Lásky. A druhou, větší, jakoby astrální skořápku tohoto květu, která jej obklopuje a vyzařuje na jedné straně vibrace Lásky k celému světu a na druhé straně chrání před negativními vlivy okolí. To vyvolává zákon příčiny – následku. Když to řeknu jazykem fyziky, dochází k vibračnímu spojení. Jednoduše řečeno, člověk vyzařuje energii dobra, kterou mnohokrát zesiluje prostřednictvím duše, a tím vytváří blahodárné vlnové pole. Toto silové pole, které člověk neustále cítí a udržuje jej silou své Lásky, působí pozitivně nejen na člověka samotného, ale i na okolní svět.“
Čeho docílíme každodenním cvičením? Za prvé, člověk má vždy pod kontrolou svoje myšlenky, naučí se soustředit jenom na pozitivní věci, což automaticky znamená, že nikomu nemůže přát nic zlého a ani nikomu ubližovat. Vždyť toto cvičení probíhá neustále, každý den a každou sekundu. A je to na celý život. Je to neobvyklý způsob, jak se zbavit špatných myšlenek, s nimiž nelze bojovat silou. Lásku si člověk nemůže vynutit, proto se musíme naučit rozptylovat. Přijde špatná myšlenka, člověk se soustředí na svoji květinu, začne jí předávat svoji Lásku a vědomě tak zapomene na všechno špatné. Nebo soustředí svoji pozornost na něco pozitivního. Ale květinu cítí neustále: když se ukládá k spánku, když se probouzí, v noci, ve dne, ať už se zabývá čímkoli – ať studuje, pracuje, sportuje atd. Člověk cítí, jak v jeho nitru plane Láska, jak se proudy této Lásky chvějí v jeho hrudi a rozlévají se po celém jeho těle. Jak ho tato květinka začíná hřát zevnitř, zvláštním teplem, teplem boží Lásky. A čím více Lásky jí dává, tím větší Láska se v něm rodí. Neustálé vyzařování této Lásky vede člověka k tomu, že i ostatní lidi začíná vnímat s Láskou. Takže za druhé, a to je velmi důležité – člověk se naladí na frekvenci dobra. A dobro znamená úspěch, štěstí, zdraví. To je vše! Člověk má dobrou náladu, což má příznivý vliv na jeho psychiku. Právě centrální nervový systém je klíčovým regulátorem životně důležitých funkcí organizmu. Proto tato duchovní praktika zlepšuje především Váš zdravotní stav. Kromě toho se člověku začíná dařit v životě, protože se umí smířit a vypořádat se vším, co přichází. Nikdo se s ním nechce hádat a všude je vítán. Nikdy nemívá žádné velké problémy. Proč? Protože i když v jeho životě dochází k všelijakým událostem, vždyť život je život, vnímá tyto události úplně jinak než obyčejní lidé. Protože se v něm probouzí nový pohled na život, který mu pomáhá učinit přijatelné rozhodnutí v dané situaci.V tomto člověku se probouzí Moudrost života…
A za třetí, což je nejdůležitější – v člověku se probouzí duše, on sám se cítí jako Člověk, který začíná chápat, kdo je Bůh, že Bůh je všudypřítomná entita a nikoli fantazie několika bláznů. Začíná v sobě cítit boží přítomnost a násobí tuto sílu svými pozitivními myšlenkami a pocity. Už se nikdy na tomto světě necítí osaměle, protože Bůh je s ním a je v něm, cítí jeho skutečnou přítomnost. Říká se: Kdo přebývá v Lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm, protože Bůh je Láska sama. Je také velmi důležité, že člověk začne cítit auru květiny, která se nachází uvnitř něho a kolem něj.“
„A jakým způsobem můžeme cítit auru kolem těla?“
„S odstupem času můžete vidět tuto vibraci v podobě slabého světelného záření. Vzduch kolem se zdá být jakoby lehčí a průzračnější a okolní svět má pro vaše oči intenzivnější barevné tóny. Ale nejvíce fascinující je to, že i ostatní lidé si u vás začnou všímat těchto změn. Existuje takový lidový výraz „člověk září“, „člověk svítí“. Toto je vlastně záření vlnového pole, které vytváří Láska samotného člověka. Lidé kolem taky začínají cítit tyto vibrace. Je jim příjemné být tomuto Člověku nablízku, rovněž začínají cítit radost a vnitřní vzrušení. Mnozí lidé se uzdravují, jiní se v jeho přítomnosti cítí lépe, ať jsou jakkoli nemocní. Každého tento Člověk přitahuje a chce mu otevřít svoje srdce a duši. To znamená, že lidé vnímají Lásku. Je to otevřená brána Srdce na cestě k Bohu. Právě o tom mluvili všichni ti velicí a toto měl na mysli i Ježíš, když řekl: ‚Otevři své srdce Bohu.`
Duchovní cvičení Lotosový květ se používá odnepaměti. Od dávných dob se věřilo, že z lotosu se rodí bohové, že Bůh se probouzí v lotosu. A to v tom smyslu, že božská podstata – duše – se probouzí v květu lotosu, v Harmonii a Lásce uvnitř vás. Vždyť člověk se neustále stará o svoji květinu, neustále kontroluje své myšlenky a pocity tak, aby lotosový květ nezvadl.“
„Takže tam skutečně vyroste opravdová květina?“ zeptal se překvapeně Slávek.
„Ne, květina v materiální podobě tam samozřejmě není. Je to svým způsobem pouhá fantazie. Tento proces
můžeme popsat jako probuzení božské Lásky, dosažení osvícení mysli, plné spojení s Bohem – ‚mókša`, ‚dao`, ‚šintó`. Říkejte tomu, jak chcete. Ale všechno jsou to pouhá slova a náboženství. Ve skutečnosti to znamená, že si díky svým pozitivním myšlenkám a pocitu Lásky vytvoříte určité silové pole, které na jedné straně působí na okolní svět a na druhé straně změní frekvenci vnitřního vnímání samotného člověka.“
„A co duše?“ zeptala jsem se.
„Duše – to jsi opravdová ty, dalo by se říct zvláštní generátor věčné božské síly, který je ale třeba aktivovat
prostřednictvím neustálých myšlenek na Lásku… Příště vám řeknu o duši a jejím poslání více.“
„Říkal jste, že tato duchovní praktika je velmi stará. Jak stará?“
„Jak jsem se už zmínil, je stará tak jako sám člověk jakožto vědomý subjekt.“
„A jak dlouho přesněji, sedm, deset tisíc let?“
„To je příliš krátké období. Civilizované lidstvo ve své podobě nejednou existovalo už před tím, dokonce
s mnohem vyspělejšími technologiemi než máme nyní. Jiná věc je, proč tyto civilizace zmizely. Někdy
vám o tom taky něco povím.“
„Ale pokud je tato praktika tak stará, měly by se o ní v naší civilizaci dochovat alespoň nějaké zmínky.“
„Jistě. Tu skutečnost, že duchovní praktika Lotosový květ existovala již dříve, potvrzují četné prameny
z dávných dob. Lotos se například dával zvoleným faraónům Starého Egypta. A pokud se podíváte do literatury
s tímto tématem, ujistíte se, že podle egyptských mýtů a legend se dokonce bůh Slunce Ra narodil právě z lotosového květu. Tato květina sloužila jako trůn, na kterém usedali Isis, Horus, Osiris. Ve starověkých Védách, nejstarší hinduistické literatuře napsané dokonce v sanskrtu, je lotos také jedním z hlavních témat. Zejména v souvislosti s tím, že Bůh má tři hlavní mužská ztělesnění – Brahma-Stvořitel, Višnu-Ochránce a Šiva-Ničitel – se praví: ‚Z těla boha Višnu vzešel obrovský zlatý lotos, z něhož se narodil stvořitel Brahma. Zlatý lotos vyrůstal s tisíci lístky a spolu s ním rostl i Vesmír.` Dodnes je lotos symbolem čistoty a cudnosti v Číně (stejně jako v Indii). S lotosem byly vždy spojované nejlepší lidské vlastnosti. Podle starodávného čínského mýtu se na zvláštním ‚západním nebi` nachází Lotosové jezero a každá květina, která v něm roste, je spojená s duší zemřelého. Byl-li člověk mravný a dobrosrdečný, pak jeho květina rozkvete, bylo-li tomu naopak, květina zvadne. V Řecku je lotos věnován bohyni Héře. Ve zlatém slunečním člunu, který má podobu lotosu, podnikl jednu ze svých cest Héraklés.
Všechno jsou to legendy a mýty, které však nejsou smyšlené. Vznikaly na základě skutečností spojených se sebevýchovou lidí prostřednictvím této staré duchovní praktiky. Jednoduše dříve, kdy chování většiny lidí ovlivňovaly převážně jejich základní potřeby, se dával Lotosový květ pouze vyvoleným, víceméně duchovně vyspělým jedincům. A je přirozené, že ostatní lidé vnímali pak tyto jedince jako bohy. Protože ten, kdo v sobě vypěstoval lotos a probudil svoji duši, se stal ve skutečnosti podobným bohu, neboť v Lásce tvoří svou pouhou jedinou myšlenkou.
Když přišel čas duchovní osvěty většiny lidí, dali Bódhisattvové ze Šambaly tuto duchovní praktiku Buddhovi. Právě díky této duchovní praktice Lotosu dosáhl Siddhártha Gautama (vlastní jméno Buddhy) osvícení, když seděl pod stromem Bodhi. Se souhlasem Rigdena, předal Buddha toto učení svým učedníkům, aby jej dále šířili mezi lidmi. Bohužel lidé s postupem času učení Buddhy překroutili a na základě této duchovní praktiky vytvořili celé náboženství. To způsobilo, že si nyní dokonce sami buddhisté, vyznávající toto náboženství, představují svůj ráj jako nějaké neobvyklé místo, kde se lidé podobně jako bohové rodí v lotosovém květu. Hledají toto místo, i když se neustále nachází uvnitř nich samotných. Z Buddhy udělali Boha, ačkoli ve skutečnosti to byl obyčejný člověk, který díky této duchovní praktice dosáhl stavu osvícení. Odsud pochází také lotos jako symbol buddhismu, stejně jako výraz ‚Buddha sedí na lotosovém trůně` nebo ‚Buddha stojí v lotosu`. Buddha na svém příkladu ukázal, čeho může člověk dosáhnout, když v něm zvítězí jeho duchovní podstata. Buddha skutečně učinil spoustu užitečného pro duchovní rozvoj lidstva šířením této duchovní praktiky mezi lidmi ve své původní podobě.
Podobnou modlitbu dal lidem Ježíš Kristus k probuzení božské Lásky.“
„Modlitba a meditace – je to jedno a to samé?“
„Vlastně ano. Modlitba Ježíše ‚Otče náš` je totéž. Tady je to trochu jednodušší, lidé prosí o chléb, a tak
dále, ale hlavní smysl zůstává stejný: člověk duchovně vychovává sám sebe, kontrolou nad svými myšlenkami,
svou touhou, pevnou Vírou a Láskou pěstuje svoji duši. Obecně lze říci, že Buddha, Ježíš, Mohamed a všechny velké osobnosti ovládali danou duchovní praktiku, jelikož čerpali z jednoho zdroje. To jim pomáhalo v tom, aby se nejenom stali sebou samými, ale i pomáhali jiným lidem v poznání své božské podstaty. Proč myslíte, že se všichni v blízkosti Buddhy, Ježíše a Mohammeda cítili příjemně? Proč, jak lidé říkají, ‚svatí lidé` září? Proč, když se setkáváme s úplně cizími lidmi, se s nimi nechceme loučit? Protože vyzařují Lásku. Protože neustále shromažďují tuto sílu, sílu Lásky a Dobra, tento boží projev v člověku. Říká se o nich: ‚V tomto člověku je Bůh.` A to je pravda.“
„Znamená to, že je tedy třeba pouze s Láskou myslet na tuto květinu?“
„Ne, nestačí se jenom soustředit a přemýšlet, ale měli bychom hlavně vyvolávat tento pocit tepla v oblasti
sluneční pleteně a neustále ho udržovat svými dobrými myšlenkami. Ne každému se to hned podaří. Protože je třeba proniknout do podstaty toho všeho, skutečně si to představit, a ještě jednou opakuji, přivodit si všechny tyto pocity. Proč zdůrazňuji právě toto? Protože, když si člověk přivodí tyto pocity, neudržuje je pak pouhým rozumem, ale na úrovni podvědomí. To vede k probuzení duše. Duše se prostě nemůže neprobudit. Čím více Lásky jí budeš dávat, tím více se bude probouzet, tím více se budeš stávat sebou samým, takovým, jakým jsi doopravdy uvnitř a ne ve svém vnějším smrtelném těle.“
A po krátké odmlce Sensei ještě řekl:
„Život je příliš krátký, a proto musíme stihnout duchovní podstatu v našem srdci zvelebit.“
***
Byla jsem netrpělivá a chtěla jsem se co nejdříve dostat domů a zasadit své semínko. Sensei přece řekl, že
se můžeme zabývat touto duchovní praktikou na jakémkoli místě. Ale já jsem se rozhodla tuto ušlechtilou činnost začít přece jen doma v klidu a pohodě.
Doma jsem si rychle odbyla všechny drobné povinnosti. Když si rodiče sedli k televizi, hned jsem zaujala pohodlnější pozici lotosu. Nakonec nastal dlouho očekávaný okamžik. Soustředila jsem se a přemýšlela:
„Tak, začneme s výsadbou…“ Ale najednou jsem zpanikařila kvůli maličkosti. Zaprvé jsem nevěděla, jak vypadá semínko lotosu. Květ jsem kdysi v knížce viděla, ale semínka ne. A vůbec, jak bude vypadat to samotné
sázení, do čeho konkrétně budu sázet? Viděla jsem, jak semínka klíčí v zemi. Ale mě to bůhvíproč vůbec
neuspokojovalo, přece jen hlína v duši, i když vysněná, se jaksi nespojovala s mou představou o věčnosti.
Trochu jsem popřemýšlela a našla přijatelné řešení. Kdysi jsem viděla, jak maminka klíčila fazole tak, že
je položila na navlhčenou vatu. Tento způsob se mi zalíbil. „Tak ať je to třeba jako s tou fazolí,“ pomyslela
jsem si. „Konec konců, je to jen moje představa. A hlavní v ní je to, co děláš, jak říkal Sensei, samotná podstata.“
Znovu jsem se soustředila a začala jsem si představovat, jako bych si položila dovnitř sebe, do oblasti
sluneční pleteně, malou bílou fazoli a ponořila ji do něčeho měkkého a teplého. Potom jsem si začala v duchu opakovat milá slůvka a kochala se pohledem na své semínko. Ale žádné pocity nepřišly. Pak jsem začala vzpomínat na všechna hezká slova, která jsem jen znala. A tehdy jsem s překvapením zjistila, že těch dobrých a krásných výrazů znám mnohem méně než nehezkých nadávek. Protože ošklivá slova, která jsem slyšela všude na ulici a ve škole, rozšiřovala moji slovní zásobu mnohem častěji, než ta krásná. Mé myšlenky opět nepozorovaně přešly k vyvozování jakýchsi závěrů, které logicky navazovaly jeden na druhý. Po tomto zjištění jsem se znovu snažila soustředit na květ. Ale nedařilo se mi to. Asi po dvaceti minutách marného úsilí jsem usoudila, že dělám patrně něco špatně. Nakonec jsem šla do postele a rozhodla se podrobněji zeptat Senseie, kde vlastně dělám chybu. Ale nemohla jsem usnout. Všechno kolem pohltila tma. Předměty a nábytek v pokoji ztratily svoji přirozenou barvu. A mě přišlo na mysl: „Náš svět je opravdu tak iluzorní. Nám se jenom zdá, že žijeme doopravdy. Zatímco ve skutečnosti jsme jako děti, sami sobě vymýšlíme hru, sami si ji taky hrajeme. Jen na rozdíl od dětí dospělí už nedospějí, protože se vžili do vytvořeného obrazu natolik, že si už začínají myslet, že všechno kolem je právě ta stejná realita. A tak probíhá celý náš život v marných představách a zmatcích. Ale vždyť jak říkal Sensei, „tvoje pravá podstata, – to je tvá duše, ta věčná realita, která doopravdy existuje. Musíš se jenom probudit, procitnout z iluze a pak se celý svět kolem tebe změní…“
Jakmile jsem se hlouběji ponořila do myšlenek o věčnosti, začala jsem pociťovat lehkost a krásu. A najednou jsem v hrudi vnímala příliv tepla a dokonce příjemné šimrání. Po celém těle jsem měla mravenčení, od kostrče až po šíji. Dostala jsem se do tak příjemného a uklidňujícího stavu, že se mi chtělo obejmout duší celý svět. V takovém sladkém dřímání jsem usnula. Spala jsem jako v pohádce, protože když jsem se ráno probudila, cítila jsem takové nadšení, takovou lehkost, jakou jsem nikdy v životě nezažila.
***
Za několik dní, když jsme jeli na trénink, si kamarádi začali vyprávět své zážitky a úspěchy. Jak se ukázalo, každý pochopil Senseie po svém. A pěstování této vnitřní Lásky se každému také dařilo jinak. Kosťa si představil, že zasadil semínko Lotosu, jak řekl „do jakési životadárné substance vesmíru“. Provedl to až včera. Celé ty dny předtím se usilovně prohrabával v literatuře, kde hledal důkazy o slovech Senseie. Žádné pocity neměl, jen si prostě představil celý tento proces a teď čeká na výsledek.
Taťána si představila tuto Lásku jako zrození Ježíše v jejím srdci, protože ji babička vychovala v křesťanské morálce. Měla pocity radosti, vnitřního nadšení, tepla a lehkého tlaku v oblasti srdce. Ale srdce ji začalo pobolívat.
Andrej se po všechny tyto dny snažil cíleně soustředit na oblast sluneční pleteně a dosáhnout aspoň nějakých pocitů, když přemýšlel o Lotosu. Teprve na třetí den pocítil sotva znatelné lehké teplo a dokonce ani ne snad teplo, jako by „ho něco na tomto místě lechtalo jako od dotyku peříčka“. A Slávkovi se ani nepodařilo představit si, jak všechno tohle probíhá „uvnitř jeho orgánů“.
Před začátkem tréninku jsme vyčkali na okamžik, kdy nebyl Sensei zaneprázdněn, a začali jsme mu klást
otázky. Vyprávěli jsme o svých pocitech. A jak se říká, slova se ujala Taťána, která si Sensei stěžovala na srdce.
Učitel ji vzal za ruku a profesionálním pohybem lékaře nahmatal pulz.
„No jo, tachykardie. Co se ti stalo?“
„Nevím. Začalo mě to bolet po tom, jak jsem se soustředila na zrození Hospodina ve svém srdci…“ A pak mu podrobně vyprávěla o probuzení své božské Lásky.
„Rozumím. Ty ses soustředila na orgán, na srdce. Ale na orgán se soustředit nesmíš. Srdce je srdce, je to prostě sval, je to čerpadlo organizmu. Když se na něj soustředíš, narušuješ jeho rytmus a bráníš mu v práci. Když se naučíš ovládat sama sebe, pak se teprve budeš moct takto soustředit na práci těla a orgánů. Ale teď si tím leda uškodíš. Musíš se soustředit právě na oblast sluneční pleteně. Tam všechno vzniká. To je také hlavní čakra v Lotosu, která se jmenuje Kundaliní.“
„Když se Kundaliní probouzí, tak to vypadá, jako by se nějaký had plazil podél páteře. Četl jsem o tom,“ vpadl do rozhovoru Kosťa, aby ukázal svou erudici.
„Tato definice je z jógy,“ odpověděl Učitel. „Lidé mají tendenci časem všechno překroutit. Ale původně
v Lotosu představuje Kundaliní čakru, která se nachází v oblasti sluneční pleteně… To, co jsem vám pověděl o lotosovém květu, opakuji, to jsou pouhé obrazy a nic víc, jsou určeny k tomu, abyste všechno snadněji pochopili, vnímali a procítili.“
„A vůbec jak to vypadá ve skutečnosti? Vysvětlete to, prosím, ještě jednou pro obzvlášť nechápavé,“ v žertu poprosil Andrej.
„Prostě cítíš vibrace, vypěstované vnitřní silou Lásky. Řekněme, že se v tobě vytvoří takový pocit, jako bys čekal něco velmi dobrého. Čekáš například nějaký velký dárek, který sis přál, dlouho přál, o kterém jsi velmi snil. A najednou ho dostaneš, jsi šťastný, plný vděčnosti. Dokonce cítíš mravenčení po celém těle, jinými slovy vnímáš tento pocit v oblasti sluneční pleteně, jako by z tebe vycházelo něco nádherného, dobrého nebo na to právě teď čekáš. Tak takový bys měl mít pocit, který vyvoláváš uměle a stále udržuješ v oblasti sluneční pleteně.
A nakonec je to pro tebe přirozené. A lidé to začínají cítit. To znamená, že vyzařuješ tuto radost… A to je všechno. Nemusí tam být nutně květ nebo něco takového. Jsou to všechno jen obrazy, abyste si to mohli lépe představit.“
„A květina, která bude kolem těla. S tou je to jak?“
„No, znáš takové pojmy jako astrální, mentální a jiná energetická těla, jednoduše řečeno vícevrstvá aura člověka?“
„Ano.“
„Takže, když se v tobě toto silové pole dobra rozrůstá, pak u tebe vzniká pocit lístků s několika vrstvami. Cítíš, že jsi obalený, ochráněný, vzkvétáš v Lotosu. A zároveň cítíš, že stejně jako slunce po celém světě hřeješ všechny svým teplem ohromné Lásky.“
Je to stálá meditace a ať jsi kdekoli nebo ať děláš cokoli, vyvoláváš tyto pocity, tyto proudy energie. Smysl spočívá v tom, že čím víc cvičíš, tím silnější jsou. Nakonec tento proces dostává materiální charakter a ty už opravdu můžeš pozitivně působit na lidi. Jinými slovy, můžeš to udělat tehdy, když se sám zcela změníš: i uvnitř ve svých myšlenkách i zvnějšku ve svých činech.
***
V následujících dnech jsem se snažila znovu vyvolat tyto pocity při různých činnostech. Ale dobře se mi to dařilo jen tehdy, když jsem se soustředila na lotosový květ a když jsem vykonávala nějakou fyzickou práci.
Víc než to, začala jsem alespoň trochu sledovat své myšlenky. Jednoho dne, když jsem seděla doma a dělala si domácí úkoly, snažila jsem se vzpomenout si na všechno, o čem jsem celý dnešní den přemýšlela. Ale nemohla jsem si vůbec vybavit žádné myšlenky, to bych ještě pochopila, ale dokonce ani své jednání. Všechno bylo nějak obecné a podrobnosti jsem si vybavovala jen s velkou námahou. Ale podstatné bylo to, že mé dobré skutky jaksi patřily do kategorie „je to tak, jak to má být“ a sotva jsem si to pamatovala. Nicméně negativní momenty a emocionální výbuchy se přímo zařízly do paměti až do posledního puntíku. To byl ten případ, kdy jsem vědomě pocítila sílu působení materiální podstaty. V hlavě se mi sama od sebe vynořila slova Senseie: „Myšlenka je materiální, protože se rodí v materiálním mozku. Proto vás špatná myšlenka deptá. Je to první Strážce, který se vždycky snaží zvítězit nad člověkem. Někdy vám o něm povyprávím podrobněji, o tom, jak vznikají vaše myšlenky a proč je jejich moc nad vámi tak silná.“ Pomyslela jsem si: „A proč Sensei neříká všechno hned, všechno odkládá na neurčité ‚potom`. Někdo se tohohle ‚potom` nemusí vůbec dočkat… Ale na druhé straně, vždyť to, jak jsem vnímala jeho slova na prvních trénincích a teď – to jsou dva velmi rozdílné pohledy. Dřív jsem jenom poslouchala a až teď, za nějaký čas, začínám lecos chápat, protože cvičím, pracuji na sobě. Objevily se výsledky, nějaké zkušenosti, a proto mám teď také konkrétní otázky. A na konkrétní otázky dává Sensei vždy konkrétní odpovědi.“ A hned se mi rozsvítilo: „On jen prostě čeká, až pochopíme jeho slova, až je takzvaně necháme projít skrze sebe, čeká, když náš rozum pochopí všechno sám a postaví se na stranu duše. Jinak všechny tyto cenné znalosti, jak říká Sensei, pro nás zůstanou jen prázdným hučením v prázdné hlavě. Sensei říkal, že je nezbytné na sobě neustále pracovat, že v životě je cenná každá minuta, kterou musíme použít jako dar Boží ke zdokonalování své duše.“ Tato slova mi dodala jistotu a optimizmus. Později jsem na ně často vzpomínala, když na mé tělo útočila apatie.
Úryvky z knihy Anastasie Novych Sensei ze Šambaly. Kniha 1.
