V současném moderním zdravovědném (lékařském a medicínském) kontextu se však s vitální energií jaksi nepočítá, i když každému z nás je jasné, že tato síla tu je a že na ní vše závisí. Tuto energii sice nevidíme, ale o to jasněji vnímáme její projevy.
Nakonec i tak hraniční téma, kterým je téma lidské smrti je jasným důkazem, jak vypadá živé tělo pulzující energií a jak bezvládné tělo zemřelého člověka, který „vypustil duši“.
Jak v biologické medicíně tak v běžném pojmosloví je akceptován fenomén dechu a dýchání za základní projev a funkci života. Přestává-li člověk dýchat, přestává organizmus fungovat a naopak. Prvním nádechem po porodu vstupujeme do tohoto pozemského žití a posledním výdechem z něho odcházíme.
Není jistě náhodou, že slovo dech se podobá slovu duch vyjadřujícímu onu neviditelnou, ale přesto velmi významnou úroveň lidské existence. V latině a angličtině je pak stejným výrazem „Spirit“ označen jak fyzický dech tak onen nadsmyslový duch.
I když jsou přírodní vědy jako fyzika a aplikované technické obory oproti lékařství o dost velký kus poznání přírodních zákonitostí vč. používání energie (elektřina, štěpení jádra a další využití energie) napřed není v medicíně ani náznak v posunu poznání směrem k podstatě života,který je reprezentován podle starověkých naučných spisů zdrojem, středem, principem apod . Každý systém má nějaký zdroj, střed a počátek. Stejně jako ve vesmíru je středem naší planetární soustavy slunce, kolem které obíhají planety (Heliocentrická soustava M.Koperníka), v mechanické fyzice objev kola a jeho středu a další systémy. Je nasnadě, že i živé bytosti, jež jsou součástí přírody a univerza, člověka nevyjímaje, musí nějakým zdrojem, středem a podstatou disponovat. Tady nelze než opět čerpat ze starověkých poučení, protože současná věda se k těmto závěrům bohužel stále ještě nedopracovala, že každý systém má svůj základ a původ. Nebo-li neexistuje z ničeho nic, jen tak a náhodou.
Ani existence člověka není v žádném případě náhodný proces a jako jeho individuální střed a oživující princip byl např. staroindickými mudrci pojmenován Átman-individuální vědomí, duše. Za vyšší úroveň vědomí bylo pojmenováno Brahma-sanskrtský pojem, který lze přeložit slovem Bůh. Není bez zajímavosti, že nejen v moderním jazyku-angličtině ale i ve starých evropských jazycích, jakými je vedle latiny i němčina je sanskrtu podobný výraz pro označení dýchání a dechu, a sice das Atmen, der Atem. Podobně univerzálním slovem je v německém jazyce slovo der Geist, kterým se označuje nejen lidské duše, duch ale i mysl a podstata, esence apod. Dech jako zdroj a princip života vyjadřuje tedy něco víc než jen tuto důležitou fyziologickou funkci výměny kysličníku uhličitého za kyslík odehrávající se několikrát za minutu v našich plicích a umožňující naši nejen biologickou ale i vyšší formu existence, pokud si uvědomíme, že podle starověkých duchovních spisů je zdrojem dechu naše Podstata umístěná ve středu prsou v oblasti duchovního srdce.
Ovládnutí mysli – úkonu, kterým duchovní mistři označují cíl sebeuskutečnění a dosažení sebepoznání vč. proniknutí do vyšších forem vědomí je možno teoreticky ovládnutím dechu.
Už Rudolf Steiner, zakladatel theosofie (evropské formy duchovní jógy) napsal, že ovládnutím mysli uchopíme v sobě Božství. Podle védských spisů je zdroj dechu totožný nejen se zdrojem mysli, ale i se zdrojem energie a je proto koncentrace na tento Zdroj významným prostředkem duchovní práce na sobě a dosažení osvobození.
Spolu s pojmem dechu a pojmem duch se dostáváme j jejich spojovacímu principu, kterým je vědomí.Lidské vědomí spolu s myslí je pojmem , který nebyl a doposud vědecky uspokojivě definován, i když se o to např. neurofyziologové i s použitím všech technických vymožeností snaží dlouho dobu.
Jen díky kvantové fyzice jejím a neúnavným pokračovatelům Planckovy, Einsteinovy, Heisenbergovy a Schrödingerovi tradice, jako je např.současný americký fyzik Nick Herbert se dostává poznání zákonů lidského myšlení a vědomí dále a hlouběji pod povrch a odkrývá nejen několika zasvěcencům i širšímu okruhu zájemců doposud skryté principy fungování „duše“. Je to totiž právě správně pochopený pojem vědomí, který hraje v procesu poznávání a sebepoznávání vč. oddělení poznávaného a poznávajícího klíčovou roli.
Viz http://mika.blog.idnes.cz/c/52200/Nick-Herbert-Kvantova-tantra.html.
Německý fyzik studující světlo a hmotu, Walter Heitler, a jiní tvrdí, že kvantová teorie vyžaduje odklonění od představy rozdělení světa na objektivní vnější realitu a sebe-vědomého vnitřního pozorovatele, která již dále není udržitelná. "Subjekt a objekt se staly od sebe neoddělitelní," řekl současný kvantový fyzik W.Heitler.
Toto a další sdělení nás tedy vedou k pochopení dalšího velmi důležitého principu, kterým je princip jednoty a princip sjednocujícího pole (teorie všeho), podle kterého zjednodušeně řečeno „vše souvisí se vším“ a nic ve vesmíru vč. člověka a jeho vědomí není od tohoto vše sjednocujícího principu odděleno. Pochopení a uplatnění tohoto principu v individuálním sebepoznávání znamená počátek osvobození z prokletí omezené hmoty a závislosti na negativní posthypnotické sugesci o nadřazenosti nahodilosti nad zákonem.
Je jistě prokletím současného člověka, že ve své nevědomosti a pohodlnosti ulpívá a nechává se strhávat nedokonalými a jen nedostatečnými formami své existence jakými jsou jeho fyzická schránka a mentální úroveň. Tělo i mysl představují v pojetí starověkých filosofických systému a duchovních mudrců něco jako nástroj, se kterým by se měl člověk dopracovávat k vyšší kvalitě vědomí a žití a ne více propadat do otroctví a závislosti zapomnění. Zapomnění čím ve skutečnosti jsme a jaký je smysl a cíl našeho zrození se sem do tohoto bipolárního, nedokonalého, strastiplného a nemocemi a bídou strádajícího světa.
Tato nevůle a neochota zhodnotit svou současnou inkarnaci a nasměrovat své síly k realizaci smyslu lidské existence se dá označit jako závažná nemoc ducha. Nemoc, která se dá léčit mnoha způsoby, ale tím nejlepším je Láska. Ne ta sobecká, nedokonalá a protiklady zmítaná osobní, znesvobodňující a majetnická vazba, nýbrž Láska nadosobní, kosmická a vykazující atributy nesmrtelnosti, věčnosti a nadčasovosti. Tato Láska je produktem duchovné realizace provázené důslednou očistou charakteru, transformací egoismu a obrácením se ke své pravé duchovní Božské Podstatě v nitru srdce. Pro to se člověk musí alespoň na čas na pár minut za den odvrátit od světa a nasměrovat svou pozornost ke Zdroji a Středu sebe sama.
Jelikož je mysl energií a myšlenky jsou reálné věci, není možné se minout cíle a po čase v sobě neroznítit oheň nejvyšší Moudrosti a Lásky, oheň který spálí vše staré, nemocné a nečisté a jako oheň alchymistů změní kámen ve zlato. Tak jako byl odvalen kámen od hrobu Krista při jeho zmrtvýchvstání, tak bude i v nás uskutečněno vzkříšení k novému životu a bude tak splněn ten hlavní úkol a poslání, pro které se lidské bytosti zrozují do tohoto světa.
Autor: MUDr. Tom KILIAN
