Hemoroidální onemocnění se dělí podle pokročilosti na několik stupňů, kterým odpovídá i příslušná léčba. Hemoroidy I. stupně se projevují občasným krvácením, zejména při nebo po stolici, tlakem nebo bolestmi v řitní oblasti. V tomto stadiu je vhodná neoperační (konzervativní) léčba pomocí mastí, čípků a koupelí, je nutná úprava životosprávy a odstranění zácpy.
V úvahu též přichází lokální ošetření, například sklerotizace (svraštění hemeroidů).
Hemoroidy II. stupně se projevují navíc přechodným výhřezem při zatlačení na stolici. Výhřez však ještě sám mizí po ukončení tlaku. Při tomto postižení je již často nutné zasáhnout chirurgicky, provádějí se podvazy (ligatury) hemeroidů.
Hemoroidy III. stupně jsou typické výhřezem, který je již nutno navrátit (reponovat) zevním tlakem.
Při IV. stupni hemoroidálního onemocnění je přítomen trvalý výhřez sliznice, který již není možno reponovat. Hemoroidy III. a IV. stupně je již nutné léčit chirurgicky, konzervativní metody mají jen přechodný efekt.
Historie moderní chirurgické léčby hemeroidů začíná koncem 19. století (Whiteheadova metoda). Metody byly dále modifikovány ve 40. letech 20. století (Milligan-Morgan apod.). Všechny tyto metody však měly mnoho nevýhod – značné pooperační bolesti, dlouhá doba hojení, pracovní neschopnost přesahovala i 4 týdny. Někdy docházelo i k porušení funkce konečníku se samovolným odchodem plynů i stolice. Občas se objevilo také obnovení (recidiva) onemocnění s nutností další operace.
