Nedávala jsem moc pozor, ale najednou jeden anděl zavolal mé jméno. Byl to Anděl Hosus, jeden z andělů, kteří jsou součástí mého života již od dětství. Objevil se vedle mě a řekl: „Zastav se a podívej se znovu na ten kostel.“
Když jsem se zastavila a podívala, viděla jsem jednoho anděla, jak vychází z kostela. Byl velmi vysoký a vydával ženské vzezření. Byl štíhlý, zářivý a průsvitný. Tento anděl byl mnohem větší než klenba a dveře kostela, jako by ta klenba a dveře pro něj vůbec neexistovaly. Místo toho jsem viděla něco jako zářivě zlatou repliku kostela, která byla mnohem větší než samotný fyzický kostel. Ten anděl prošel dveřmi tohoto většího kostela. Možná to bude znít zvláštně, ale viděla jsem tento zlatý kostel zároveň s tím fyzickým z cihel a malty, ale ten zlatý kostel odpovídal proporcemi více tomu andělovi.
Ten anděl stál na jednom místě na dvoře před kostelem. Jeho oblečení bylo z něčeho, co vypadalo jako mnoho zrcadel různých velikostí. Šířka každé tabulky zrcadla se lišila, ale v každém zrcadle jsem viděla takovou hloubku. Jeho oblečení se pohybovalo tak něžně, jako by byl kolem něj slabý vánek. Viděla jsem odvrácenou stranu několika těch zrcadlových tabulek. Bylo to jako dívat se do jiného zrcadla plného života a hloubky. Celkově vzato barva celého anděla a jeho oblečení byla jako bílé zrcadlo třpytící se jako malé stříbrné jiskry. Byla to nádherná podívaná.
Jeho oči byly jako hvězdy vyzařující vznešené světlo, ovšem žádnou barvu. Když se otočil na místě, aby se rozhlédl, bylo to, jako by každá jeho část jiskřila světlem. Jeho vlasy byly stříbrné a krátké. Vypadaly velmi neupraveně, jako by trčely z jeho hlavy. Na některých místech to vypadalo, jako by jeho vlasy byly vztyčené.
Pro mě na tomto andělovi byla nejneuvěřitelnější jeho křídla. Jeho křídla byla dlouhá, štíhlá a strašně velká a stále se pohybovala jako by dýchala vzduch kolem nich. Zpočátku jsem si myslela, že ta křídla jsou z peří tak, jak známe peří, ale ten anděl se podíval mým směrem a roztáhl trochu křídla, abych je mohla lépe vidět. Jeho křídla připomínala peří, ale byla vytvořena z jemných zrcadlových vláken. Stonek každého „pírka“ se neustále otáčel dokola a odrážel světlo. Ta „peříčka“ měla různé velikosti. Některá byla dlouhá a úzká, jiná byla na začátku dlouhá a úzká a pak od půlky se začala zešiřovat a zakulacovat. Když anděl pohnul křídly, blýskala se zářivým světlem, jehož záblesky byly oslepující.
Potom se z nebe nad stromy, které obklopovaly parčík nalevo od kostela, snesl paprsek světla. Ten paprsek se dotkl toho anděla a ten se začal zvedat k obloze. Když on a ten paprsek světla byli nad kostelem, zmizeli.
Stála jsem tam naproti kostelu a dívala se, pak jsem se otočila k Hosusovi, který byl celou dobu vedle mě. „Hosusi, kdo je ten anděl?“ zeptala jsem se. Hosus se na mě usmál, ale neodpověděl mi. Řekl mi, abych si užila procházku, dotkl se mé tváře a řekl, abych se usmívala. Pak zmizel. Podívala jsem se zpět na kostelík a uvědomila si, že lidé již odešli. Šla jsem dál a ptala se Boha, kdo byl ten anděl, ale také mi neodpověděl.
Myslím si ale, že toho anděla ještě někdy potkám, že to je anděl, který mi přišel pomoci s určitou stránkou mého života v budoucnosti. Často jsem se seznamovala s anděly takovýmto způsobem. Nebylo mi řečeno, jak mi pomohou, ale o pár let později jsem objevila, jakou roli mají sehrát.
Možná nevidíte anděly, ale já vím, že Bůh posílá speciální anděly do životů určitých lidí v určitých obdobích, aby jim pomohli při mimořádných okolnostech.
Andělé jsou takový symbol naděje. Vždy existuje anděl, který nám může pomoci, ať se v našich životech děje cokoliv. Vše, co musíme udělat, je požádat. Nepotřebujete vědět, o jakého máte požádat anděla, prostě požádejte svého strážného anděla a on přivolá pomoc, kterou potřebujete. Není to skvělé, když víte, že existuje taková hojnost andělské pomoci?
ZDROJ: !!!KLIKNI ZDE!!!
Lorna Byrne
