Když pak vyrosteme, tušíme už, že to tak asi vždycky není, ale nechceme se té své pohádky jenom tak vzdát. A když pak potkáme muže, do kterého se zamilujeme, začneme dříve nebo později snít o svatbě. A jakmile dojde na ten kýžený okamžik a náš vyvolený nás požádá o ruku, začneme plánovat tu nejúžasnější svatbu na světě. Někdy se dokonce neváháme zadlužit, abychom si mohli dovolit mít ty nekrásnější šaty, kočár s koňmi, svatbu na zámku a abychom mohli pozvat všechny příbuzné a přátele. Jsme v sedmém nebi, záříme štěstím, protože náš pohádkový sen se právě teď plní. Jsme v takové euforii, že si kolikrát ani nevšimneme, že slova oddávajícího tak ostře kontrastují s naší pohádkovou představou a připomínají, že to není láska, co je tímto obřadem posilováno a pozvedáváno, ale že se tady podpisem stvrzuje jakési ekonomické partnerství, systém sociálního zabezpečení pro oba partnery a jejich budoucí děti.

Tuto smutnou realitu si většinou uvědomíme až v okamžiku, kdy v manželství začnou první problémy. Začínáme si pomalu uvědomovat, že svatbou starosti nekončí, že automaticky nepředstavuje vstupenku do ráje. Jenomže takhle jsme si to nepředstavovali, že? Nejsme na to připraveni. A nedej bože, že problémy začnou být skutečně vážné a my zjistíme, že s člověkem, kterého jsme si vzali, už prostě nejsme šťastní, že s ním už nechceme žít.

Existuje spousta příruček, barevných encyklopedií, www stránek a agentur, které nám pomohou mít tu nejkrásnější svatbu. Můžeme si dokonce vybrat, kde, kdo a jak nás bude oddávat…, ale když dojde na rozvod, už nemáme k dispozici tolik rad a pomocníků, kteří by nám pomohli se stejně úctyhodně rozejít. V tu chvíli padneme plnou vahou na tvrdou dlažbu úřední reality. Jsme nuceni vysvětlovat úředníkům, proč už se svým partnerem nechceme žít, hledat argumenty, kterými bychom zdůvodnili, že ten druhý je opravdu nesnesitelný a cítíme k němu odpor. Jak ponižující. A hlavně svádějící k tomu, aby na sobě dva lidé, kteří se dříve milovali a prožili spolu mnoho krásného, hledali další a další chyby a rozešli se jako nepřátelé.

Vzhledem k tomu, že se v současné době tolik manželství rozvádí, bylo by myslím na čase začít hledat duchovnější způsob, jak se rozcházet. Rituály mají svůj smysl a dávají sílu tomu, co si přejeme ve svém životě realizovat, nebo nám pomáhají uzavřít to, co už v našem životě skončilo. Pomáhají nám přecházet z jednoho období do druhého.

Z tohoto pohledu má smysl i rituál svatby, který by měl přinést svazku požehnání a sílu a pomoci páru k tomu, aby jejich láska dosáhla větší hloubky. Ale tento úkol podle mého nemusí plnit přímo úřední sňatek. Dokonce bych se přimlouvala za to, aby ti, kteří chtějí dát sobě i svému okolí najevo, že to myslí se svým odevzdáním se lásce vážně, hledali jiný způsob, aby si vytvořili svůj vlastní rituál. Protože pak to bude skutečně pouze rituál lásky a nebude hrozit, že bude láska směšována s vlastnictvím a ekonomickou závislostí.

A stejně důležité místo by měl mít v našem životě i rituál, který by nám pomohl vyrovnat se s rozvodem. Jsem si jistá, že ho potřebujeme. Potřebujeme ho kvůli sobě a hlavně kvůli svým dětem. Rozvod přece vůbec nemusí znamenat konec vztahu. Je to jen změna jeho formy. Když s někým žijete a máte s ním děti, je ten člověk vaší rodinou, je kusem vašeho já. A je naprosto přirozené cítit potřebu s tímto člověkem udržovat láskyplný a přátelský vztah i po rozvodu. Často se setkávám s tím, že bývá hodnoceno negativně, pokud se někdo stýká s bývalým manželem či manželkou. Bývá to dokonce považováno za slabost či selhání, zvlášť pokud má jeden z partnerů či oba vztah s někým dalším.

Záleží samozřejmě na tom, jaký spolu mají bývalí manželé vztah, ale jsem přesvědčena, že je čas tento necitlivý postoj změnit a pokusit se nalézt jiný způsob, který by nám pomohl něco tak bolestivého a závažného jako je rozvod zvládnout s láskou. Obzvlášť kvůli dětem, v jejichž srdcích rozvod rodičů napáchá vždy největší škody.

Pokud zrovna procházíte takovýmto těžkým obdobím, možná by vám mohla přijít vhod tato modlitba, která by mohla být součástí vašeho rozvodového obřadu. Její autorkou je Marianne Williamson.

 Drahý Bože,

svěřujeme toto manželství a tento rozvod do Tvých rukou.  Uzdrav naše srdce, drahý Bože, a uzdrav naše děti. Propouštíme jeden druhého s láskou a navěky si žehnáme. Pomoz nám odpustit si minulost a vidět krásu a nevinnost v sobě i v tom druhém. Děkujeme si navzájem za to dobré a odpouštíme si všechno ostatní. Kéž by ani při jednom z nás nezůstalo nic z naší minulosti kromě požehnání, které nám přinesla. Děkujeme jeden druhému za množství poskytnutých darů a slibujeme, že je budeme navždy opatrovat ve svých srdcích. Kéž by se v této chvíli náš vztah znovu zrodil, aby sloužil tomuto novému období našich životů. Kéž nás Duch svatý vede a žehná nám. odpusť nám oběma, drahý Bože.

Amen.

REKLAMA:
loading...

Komentáře