Stane se mnohé, ale ne všichni si toho všimnou. Změny, které probíhají, nejsou mediálně vděčné, v televizi o nich neuslyšíme. To, co se mění, je naše vědomí a to je pro hodně lidí neuchopitelné. Mnozí očekávají v roce 2012 jakési politické, společenské či civilizační zvraty, někteří i přírodní či lidské katastrofy, ale změny, které předvídají dávná proroctví, mají jiný základ, týkají se spirituality člověka a to ne lidí jako jednotlivců, ale lidstva jako druhu, jako celku. Je to evoluční proces. Lidstvo se vyvíjí, z vykopávek známe kosti předchůdců člověka, ale dosud jsme si plně neuvědomili, že evoluce probíhá i tady a teď. V posledních tisíciletích se lidská kostra příliš nezměnila, takže jsme si nevšimli, že evoluce teď pracuje na jiné naší proměně, na změně vědomí.

Jde o evoluci druhu – to je jiná oblast života než politika, historie či kultura, proto evoluční změny musíme zkoumat jinak, než jsme dosud zvyklí. Události roku 2012 nemůžeme pochopit, pokud se na ně díváme jen optikou individuálního vývoje, ale dávají smysl, pokud je vnímáme jako proměnu druhu. Lidské vědomí jsme dosud chápali jako ohraničené objemem naší hlavy nebo těla, ale teď poznáváme, že nás přesahuje, že dokonce není individuální, ale že sdílíme vědomí jediné. Uvědomění si této skutečnosti je podstatou změn po roce 2012, ale nikdo zatím plně nechápe obrovský dopad, jaký to na lidstvo jako celek bude mít. Jak se promění naše civilizace, kultura, ekonomika či společnost, když si budeme vědomí, že jsme jediné lidstvo? Že jsme propojeni? Že sdílíme jediný život a jediné vědomí? Že hranice mezi námi jsou iluzorní? Že společně tvoříme realitu? Co uděláme, když nám dojde, že svět, který se nám nelíbí, můžeme společně teď hned změnit?

A jaký máte názor na onu duchovní transformaci, o níž se v souvislosti s fenoménem roku 2012 také často mluví?

Duchovní transformaci chápu jako proces rozšiřování vědomí. Každý z nás začíná u sebe, v tom omezeném prostoru, který nám byl dán do vínku, ale rosteme a expandujeme, uvědomujeme si stále víc ze světa kolem nás, chápeme stále hlubší souvislosti, které nám dosud byly skryté. Nejdříve expanze vědomí probíhá individuálně, začíná okamžikem našeho narození, přes dětství a pubertu až do dospělosti s jeho širokým povědomím o světě a jeho fungování. Ale to není konec expanze a ta může pokračovat, až přijde chvíle, kdy se naše individualizované vědomí prolne s vědomím druhých lidí a vytvoří se naše propojení. Je to obrovské rozepnutí prostoru toho, co chápeme jako Já, při kterém vzniká vědomí sounáležitosti.

Schopnost transformace vědomí máme v sobě zabudovanou geneticky, je to součást naší lidské podstaty, ale skutečně se spustí až tím, že na sobě spirituálně pracujeme. Žádný evoluční skok by nenastal, kdyby tisíce a miliony lidí neprovedli onu duchovní transformaci sami v sobě. Ale evoluce není demokratická, takže v ní neplatí hlas většiny, váhu má efektivnější propojení. Proto k evoluční změně lidského druhu dojde už propojením vědomí 2 až 3 % lidí, kteří tak získají v naší evoluci větší vliv než 98% zbývajících lidí.

Ivana se zmiňovala o duchovních energiích, které napomáhají transformaci. Co je to vlastně zač a jak fungují?

Náš svět je mnohem složitější, než jak ho vidíme očima i vyzbrojenýma nejmodernějšími přístroji, má mnohem víc dimenzí než jen tři prostorové a jednu časovou. Už teď si spousta lidí uvědomuje existenci těchto „skrytých“ světů, které jsou ovšem bytostně propojeny s podstatou života. Tyto světy se teď derou na povrch a do našeho vědomí. Tohle probouzení, osvětlování či zvědomování probíhá pomocí světla a to světlo není jen z viditelné části spektra elektromagnetického vlnění, je zde i světlo spjaté s dalšími dimenzemi, které lze popsat jako vlny vědomí. A tak jako elektromagnetické záření osvětluje svět 3D a my si ho prostřednictvím očí uvědomujeme, světlo vyšších úrovní osvětluje čtvrtý či pátý rozměr a i ty se tak dostávají do našeho vědomí.

V tom multidimenzionálním světě nejsme sami, je zde obrovské množství entit, které nemají hmotné tělo a které žijí v rozšířené realitě, kterou můžeme vnímat svým „vnitřním“ zrakem. Spousta těchto entit je spjata se životem na Zemi a s lidstvem, jsou součástí našeho vývoje a podporují nás v těchto časech změny i tím, že nám posílají nové a nové vlny vědomí, spirituálního světla či duchovních energií.

Mnoho názorů se shoduje v tom, že události roku 2012 mohou být jakýmsi sítem, které má  oddělit zrno od plev. Připravení jedinci prý mohou dosáhnout duchovní transformace a stát se dokonalejšími bytostmi s mnohem rozsáhlejšími schopnostmi. Ale ti nepřipravení údajně nemusí probíhající změny fyzicky ani psychicky zvládnout a jejich život může být dokonce ohrožen. Co si o tom myslíte?

Rozdíl mezi těmi připravenými a nepřipravenými je v tom, že vědomí těch připravených se propojí a tito lidé si budou vědomi mnoha věcí tohoto světa, které ti nepřipravení nebudou chápat. Bude to podobný rozdíl, jako je dnes mezi vidoucími a slepými, s tím rozdílem, že tato slepota bude dobrovolná a každý bude mít možnost otevřít se novému vědomí a projít tzv. „duchovní transformací“.

Být slepý ve světě vidoucích je obtížné fyzicky i psychicky, nevidoucí nechápou spoustu věcí, které těm s otevřenýma očima jsou zřejmé, určitě je i nebezpečné se bez zraku pohybovat neznámým světem. A velmi podobné to je i s vnímáním světla na vyšších úrovních. Nevidoucí jsou nemotornější, nemají ten správný rozhled, vše jim déle trvá, dokonce mohou být nebezpeční sobě i druhým a tenhle jejich handicap je může poznamenat i psychicky. Mohou být nervózní, netrpěliví či zlostní, přestože ti vidoucí k nim přistupují se soucitem a láskou. Buďme si však vědomí, že jsme propojeni i s těmi nevidoucími a chápejme, že VŠICHNI jsme součástí jednoho celku. Na rozdíl od současných nevidomých je stav „duchovní“ slepoty dobrovolný a lze ho tedy změnit.

Spousta lidí se ovšem nikdy nerozhodne připojit se ke společnému vědomí a to je třeba akceptovat jako jejich svobodné rozhodnutí. Ale vzhledem k tomu, že nově narozené děti budou ke společnému vědomí připojené hned, je svět nevidoucích časově omezen délkou jejich životů. Kolem roku 2070 budou žít již jen lidé se společným vědomím. Individuální vědomí ale není nějaký zdravotní handicap, který by byl příčinou smrti, ale lidé, kteří nebudou schopní či ochotní se připojit ke společnému vědomí budou čím dál víc izolovaní. Svět, který znali, se hroutí nebo už zmizel, obrovské množství věcí, které byly smyslem jejich života, neexistuje nebo se rozpadá (např. peníze či stát), co se dříve naučili (např. tvořit zisk nebo rozkazovat), je jim k ničemu, ale nemají schopnosti, které by jim umožnily zapojit se do nového světa. Často nebudou vůbec chápat svět vidoucích, proč jsou tak nadšení a optimističtí, z čeho že to mají takovou radost nebo jak to, že všude je taková hojnost a bohatství (a ne totální krize), když skoro nikdo nic nedělá.

Ale podle jakých měřítek se bude posuzovat, kdo transformaci zvládne, a kdo nikoliv?

Neexistuje žádná komise, která by rozhodovala o tom, kdo transformaci zvládl a kdo ne, žádné vnější měřítko není. Jediným klíčem je vnitřní stav bytí, kdy člověk buď ví, nebo neví, buď je schopen připojit se ke společnému vědomí, nebo není.

Druhá otázka je, jak poznáme, že jsme spojeni se společným vědomím. Zde jsou důležité impulsy a podněty. Když budeme sedět někde o samotě, nemusíme si být vědomi jak moc či málo je naše vědomí expandované, kde jsou právě teď jeho hranice. To se pozná až v interakci s druhými lidmi, jak dovedeme komunikovat, jak sdílet, jak vnímat druhé a jejich pocity či záměry, jak dovedeme spolupracovat a spolutvořit.

Mnozí ani žádnou změnu mezi individuálním a společným vědomím nepostřehnout a dokonce se vyskytnou i tací, kteří to spojení budou předstírat. Ale to vůbec nevadí, i to je cesta, jak se spojit. Vesmír nedokáže rozlišit, jestli například spolupracujeme na základě autentického vnímání společného vědomí nebo předstírání, že takové spojení máme. Důležitá je ta spolupráce, která je vyjádřením společného vědomí, ať už ho vnímáme nebo ne, a uvědomění si existence toho propojení mezi námi může být až dodatečné. Vždy jde o to, čemu věříme.

Myslíte, že součástí transformačního procesu jsou i globální přírodní katastrofy, před nimiž mnozí lidé varují?

Žijeme na živoucí planetě, na které probíhají různé přírodní procesy. Žádný z nich není přírodní katastrofou sám o sobě, ale jen tehdy, když se bolestně dotkne lidí. Život planety nedokážeme změnit tak, aby se nás nedotýkal. Jediní, koho můžeme změnit, jsme my sami, můžeme více vnímat Zemi pod našima nohama, naslouchat jejím signálům a být s ní více ve spojení a harmonii, pak žádný přírodní proces pro nás nebude katastrofou. A ty současné katastrofy nám pomáhají si uvědomit, jak je naše Země malá, že jsme schopní si pomáhat, že v sobě máme soucit a solidaritu, i to vytváří společné vědomí.

Mnozí se třeba obávají globálního oteplování, protože pak může stoupnout hladina moří. V rozděleném světě je to katastrofa, protože spousta lidí přijde o život, o majetek nebo o domov, stanou se z nich uprchlíci a ubožáci. Ve světě společného vědomí je to přírodní proces, kterému se lidstvo přizpůsobuje, opouští neobyvatelné oblasti a osidluje ty, kde se klima zlepšilo. V rozděleném světě je podobné přizpůsobování velmi obtížné, protože tu máme státy a vlastnická práva a suverenitu území a národní zájmy atd. a raději bychom nechali ty chudáky utopit, než bychom se s nimi rozdělili o své bohatství. Ve světě sounáležitosti pak každého nově příchozího vidíme jako nový zdroj inspirace a hojnosti a sdílíme s ním své bohatství, protože si jsme vědomí, že společně ho ještě rozmnožíme.

V jednom svém článku se Ivana zmiňovala, že by lidé po transformaci mohli získat neobvyklé  schopnosti. Jaké máte na mysli?

Nemůžeme získat žádné schopnosti, které bychom potenciálně neměli už teď. Zatím jsou zakrnělé nebo spící, ale postupně se probouzejí s tím, jak se naše vědomí rozšiřuje. Už teď spoustu lidí dokáže vnímat a upravovat energetické pole člověka, auru a čakry, a toto naše vnímání se dále rozšíří, bude běžnější a snadnější a také hlubší, uvidíme a dokážeme mnohem víc. Dokážeme vnímat proudy energie po celé planetě a pracovat s nimi, plasticky uvidíme naše propojení, budou nám zřejmé sítě záměrů a světelné mřížky, na kterých to vše stojí, a dokážeme najít nejlepší místo pro sebe v celém tom systému. Na takovém místě pak dokážeme tvořit téměř magickým způsobem a vesmír nás maximálně podpoří.

Při takovémto vnímání je i čas relativní, takže můžeme mít ve vědomí i to, co se stalo v minulosti nebo co se stane v budoucnosti, můžeme se vnímat v různých paralelních realitách a tvořit svět kolem sebe podle nejkrásnějších představ. Dnes se nám zdají tyhle schopnosti jako neobvyklé, ale až je rozvineme, přijde nám neuvěřitelné, že jsme je kdysi neměli.

Někteří lidé naznačují, že až se planeta Země očistí, tak začne obroda, jež možná odstartuje právě v Čechách, dokonce se tu prý měl roku 1981 či 1982 narodit druhý Spasitel…

O druhém spasiteli nic nevím, nevyhlížím ho, protože nemusíme být spaseni, když jsme nikdy nebyli zatraceni. To, od čeho se musíme hlavně očistit, je strach. Světem proudí spoustu informací, které v nás mají strach vyvolat, mají nás přesvědčit, že změna je nemožná bez zásahu shůry nebo zvenčí, že pokud nás má někdo zachránit, musí to být nějaký Spasitel. To je manipulace, která nás má oddělit od toho jediného, kterého můžeme změnit, od sebe sama. Všechny ty příběhy plnící nás strachem odvádějí naší pozornost z nitra ke světu vně nás a šíří je lidé, kteří se vědomě či podvědomě bojí té změny vědomí. Začátkem obrody je už uvědomění si té manipulace a podstaty cesty dál, která vede skrze soustředění se na vlastní nitro a srdce, na to, co skutečně prožíváme, co je smyslem našeho života, na to, co milujeme a co doopravdy chceme bez rozptylování se vymyšlenými příběhy a legendami. A myslím, že v Čechách pro to děláme hodně.

Čechy jsou unikátní v tom, že se zde tři předchozí generace velmi radikálně rozešly s předcházejícími duchovními tradicemi a vytvořily zde jakési vakuum, ve kterém se může objevit něco nového. Nejsme rodiči nebo společností tlačeni k převzetí stávajících představ o světě a poměrně svobodně můžeme hledat vlastní cesty a ty se objevují. Je zde také prostor pro hledající a nalézající z celého světa, ve kterém nemusí bojovat o holou existenci s agresivní většinou přesvědčenou o své jediné pravdě. Je fakt, že většina v Čechách je spíš apatická a velmi materialisticky či ateisticky založená, ale berme to jako příležitost k duchovnímu probuzení na nových spirituálních základech. Snad to by mohlo být inspirací pro svět a impulsem ke vzniku nové civilizace.

Ivana se zmínila o tom, že se scénář budoucího vývoje několikrát změnil podle toho, jak lidé uvažují. Změnil se k pozitivnímu, tedy že se lidé začínají probouzet, nebo naopak?

Budoucnost neexistuje, je jen okamžik tady a teď. Když si tohle uvědomíme, přestane nás budoucí vývoj trápit a získáme prostor a čas věnovat svou pozornost přítomnosti. Je ale možné odvozovat z nynější situace tu budoucí, proroci a věštci tak činí už tisíce let, ale oni vždy mohou vnímat je aktuálně existující energie. Jenže lidstvo se mění, mění se i jeho energie a tak žádná předpověď z minulosti již dnes není platná, přestala platit v okamžiku svého vyjádření, proto nám dnes stará proroctví nepomohou.

V historii byly doby, kdy dělat předpovědi bylo poměrně snadné, protože lidé byli zaměřeni na minulost či budoucnost a přítomnost jim unikala mezi prsty. Dnes ovšem celá civilizace žije stále více přítomností a proto je stabilita předpovědí velmi nízká, ale to vůbec nevadí. Se změnou vědomí má dojít k tak zásadní změně celé společnosti, že její předpovídání je téměř nemožné. Soustřeďme se proto na to, v jakém světě chceme skutečně žít, co v něm chceme dělat, a budoucnost přijde sama.

Ivana naznačovala, že se na úrovni duše každého člověka již rozhodlo – co když si teď někdo uvědomí, že až dosud nežil dobře a chce s tím začít něco dělat. Existuje ještě nějaký recept,  jak se na rok 2012 připravit?

Každý z nás má k dispozici celý svůj život, takže nikdy není pozdě se změnit a s blížícím se rokem 2012 jsou ty změny nejen naléhavější, ale i snadnější. Neměníme se totiž sami a izolovaně, ale všichni najednou a společně. Prostě je jednodušší vkročit na tu cestu, když už na ní je spoustu našich známých, když už se mění i celebrity v televizi, když už máme k dispozici spoustu znalostí, kudy cesta vede a kudy ne.

Miliony lidí jdou spirituálními cestami už tisíce let a tak dnes známe ty kratší a tak nový poutník už nemusí zdlouhavě pátrat a prošlapávat bažiny, aby nakonec zjistil, že tudy cesta skutečně nevede. Když bych měl novému cestovateli tedy doporučit nějakou krátkou (nikoliv snadnou) cestu, vedl bych ho na stezku spojení s druhými lidmi a upřímného společného hledání toho, kým skutečně jsme, co tady a teď prožíváme, co je nejhlubším smyslem našich životu a k tomu, co doopravdy milujeme. V odpovědích na tyhle otázky je totiž ukrytý celý nový svět a tím, jak je sdílíme s druhými lidmi a oni je sdílejí s námi, tvoříme zároveň to společné vědomí, což je přímý krok do světa po roce 2012. A pro každého z nás je cesta připravena, je pro nás připraveno i to pravé místo pro život, takže skutečně je rozhodnuto – Novou Zemi už nemůžeme minout.

REKLAMA:
loading...

Komentáře