Tato zkušenost je velmi důležitou součástí léčby závislostí, říkáme, že má terapeutickou hodnotu. Naučí člověka pokoře před látkou, na níž je závislý, a naučí jej tomu, že racionální pochopení závislosti k trvalé abstinenci prostě nestačí.

Když s takovými klienty hovořím, nechávám je najít tělový pocit, který se objeví, když se řekne "moje střízlivost". V drtivé většině případů umístí svůj pocit do hlavy. To je velmi příznačné.

Uvědomme si, že rozum lze využít stejně dobře k obhajobě abstinence jako k obhajobě jejího porušení. Rozumem můžeme zdůvodnit cokoli ("důvod je lež" ; Liber AL vel Legis , II:32). Skutečné rozhodnutí k abstinenci musí vycházet z celého člověka, střízlivost musí prostoupit jeho tělo, duši i ducha. Musí se stát součástí vnitřní integrity jedince.

Klasickým znakem lidí, kteří absolvovali pouze jednu léčbu, bývá schopnost velmi přesvědčivě hovořit o závislosti, o důvodech abstinenci, o nutnosti změny myšlení – konec konců to všechno mají z léčebny velmi dobře naučené. Často si nedokáží představit, že by právě je mohla potkat recidiva. Terapeut by se tím neměl nechat oklamat.

Jak s lidmi po první léčbě pracuji? V prvé řadě upřímně oceňuji, kolik úsilí do své střízlivosti investovali a to, že o svém problému přemýšlejí. Oceňuji tedy motivaci. Současně je připravuji na to, že prvotní nadšení může pominout (a patrně pomine) a přijdou těžké chvilky. Klienti obvykle přikyvují, ale i tak jsou vyvedeni z míry když nastane krize. Důležité je si uvědomit, že ani sebelepší terapeut nedokáže to, co dokáže čas. Zde nelze nic uspěchat. Pouze provázet a mít se na pozoru. Pokud dojde k recidivě, bude klient potřebovat hodně podpory, protože to bude vnímat jako větší selhání, než to ve skutečnosti je. Dojde k rozbití klientova sebeobrazu. Využít terapeutický potenciál recidivy je velmi náročné pro klienta i pro terapeuta, ale vždy stojí za tu námahu. Pokud klient svou recidivou projde úspěšně, otevřou se nové způsoby práce s vnitřní zkušeností. To ostatně platí u všech klientů, nejen u těch, kdo ještě recidivou neprošli.

Autor: Jaroslav A. Polák – terapeut Občanského sdružení LOTOS v Brně