Nevím, jak bych to popsala, jistě jste takovou situaci už někdy zažili, kdy máte dojem, že vzduch okolo vás je hustý jako mlha. A tak když nastalo ono „dusno, parno, vehementno“, abych citovala naše klasiky V+W, okamžitě jsem si uvědomila, že jsme se dopustili velké chyby, protože jsme se bavili o těchto věcech bez jakékoliv ochrany a také bez otevřeného ohně. Hned jsem vyskočila a šla jsem zapálit svíčku.

Pokusili jsme se vyčistit atmosféru tím, že jsme začali posílat všechny negace do plamene svíčky, ale moc to nepomáhalo. Hledali jsem příčinu toho, proč se nám nedaří tento prostor vyčistit, když se najednou ozval mohutný řev „GÓÓÓL“. Vyběhli jsme před dům a viděli jsme osvětlený nabitý stadion Sparty, kde se odehrával jeden z velkých fotbalových zápasů. A když jsme se podívali pozorně nad stadion, viděli jsme nad ním, že se tam nachází jakýsi příkrov nebo klobouk nebo mrak černoty. Protože laboratoř byla vzdušnou čarou ani ne 70 m od stadionu, byli jsme vlastně na okraji tohoto oblaku.

Co ten obal byl? Byla to kumulovaná odpoutaná aura diváků. A protože to byl fotbalový zápas, tak byl tento oblak plný vášní a agrese. Proto byl tmavý.

Dav funguje z hlediska aury zvláštním způsobem. Aura, která je definována jako biopole přesahující rámec fyzického těla, sahá zhruba do vzdálenosti 10 m od těla. V místnosti, v tramvaji, na přednášce, tam vlastně si lidé sedí ve své auře. A co teprve na takovém stadionu, kde jsou namačkáni vedle sebe a zesynchronizováni stejnými zážitky. Vybíjí se zde ve stejnou chvíli vášně a strach, vůbec všechny negace.

Tyto vášně a negace se odpoutaly z aury jednotlivých lidí a usadily se nad stadionem. Naštěstí toho nikdo nevyužil k negativnímu působení.

To je také důvod, prose vždycky tam, kde je více lidí a „sedí si v auře“, musí ten, kdo je za sezení odpovědný, čistit tento prostor, nebo alespoň čistění zajistit. Je jedno, jestli je to hodina jogy nebo duchovědná přednáška. Pokud tam není někdo, kdo by s těmito negacemi pracoval a likvidoval je, začne atmosféra houstnout odlupujícími se negacemi z aury posluchačů nebo cvičenců a tito si mohou odnést domů přinejmenším bolest hlavy. V horším případě si na ně „sedne“ negace někoho jiného a oni si odnesou třeba cizí vztek nebo strach. A pak se diví, jak to, že mají třeba strach z výtahu, který před tím neměli. To byla jen informace v auře druhého člověka, která se na ně nalepila.

Prostor čistíme tak, že myšlenkově pošleme všechny negace z daného prostoru do nejbližšího ohně. Ideální je, když hoří ve stejné místnosti. Pro toho, kdo dobře vidí, tak je viditelné, jak tmavé čmouhy se jakoby vinou do plamene, kde zanikají.

Viděla jsem brilantní čištění prostoru od ruských léčitelů (Čumak) a na druhé straně totální nezájem (Kašpirovský).

Tyto negace se samozřejmě objevují všude tam, kde se sejde více lidí. Jednou jsem pozorovala takový tmavý mrak nad skupinou turistů, kteří přecházeli přes Karlův most. Tento mrak byl vyloženě vázán na tuto skupinu. Nevím, co to bylo zač, ale bylo to zajímavé pozorovat, jak se to pohybuje nad mostem. Možná byli pod vlivem alkoholu (alkohol uvolňuje, a to i agresi a negace) nebo jiných drog, nebo to byla skupina lidí, kteří měli sklony k nějaké formě násilí.

Za několik let jsem hrála ve filmu Tomáše Vorla, kde jsme jako léčitelé pochodovali přes Karlův most a vlastníma silama jsme jej čistili.

Tyto mé zážitky mě přivedly posléze k tomu, že jsem vyvinula metodu čistění prostoru od zanechaných lidských negací. Naši předkové používali tyto metody jako náboženské obřady. Což se dnes již bohužel nedodržuje a tím se zvyšuje množství negací, které máme okolo sebe. Ne, že bychom byli nějak odlišní od svých předků. Jen si bahníme v negacích, které oni pravidelně likvidovali. Máme daleko dokonalejší hygienu, čistící prostředky, nevylíváme noční vázy na ulici, ale máme okolo sebe daleko více negací (strachu, vášní, nenávisti a agrese), které okolo sebe trousíme a nevymetáme.

Víte proč naši předkové zapalovali svíčku hromničku při bouřce? Ne proto, aby odvrátili blesk od své chalupy, ale proto, aby spálili svůj strach.

A ještě proti našim předkům nemáme otevřený oheň, kromě plynového sporáku. Bylo by tedy dobré, kdybychom udělali alespoň to minimum a alespoň jednou za čas si zapálili svíčku nebo aromatickou lampu a do tohoto ohně posílali ze svého okolí všechny negace. Zvláště v ložnici a v místě, kde spí novorozenci je to velmi blahodárné.

REKLAMA:
loading...

Komentáře