Šíří se různé poplašné zprávy o erupcích na Slunci, o srážce s planetou Nubiru, o masivní sopečné činnosti nově objevených, ale i těch docela starých spících sopek. Údajně nám hrozí záplavy, strašidelné konjunkce planet, přepolarizování Země, zkrátka přírodní katastrofy všeho druhu. Nebo se dost možná zničíme sami, pomocí válečných konfliktů a při nich použitých jaderných zbraní. Pokud nezabere ani to, zcela jistě nás dorazí celosvětová ekonomická krize. Informace se opírají o všemožná proroctví: Mayů, Nostradama, slepé Vangy a mnoha dalších. Výčet toho, co nám vlastně hrozí, by mohl ještě dlouho pokračovat a nic na tom nezmění tvrzení odborníků z jakéhokoliv oboru, že katastrofické scénáře svědčící o konci světa nejsou na místě. Nevěříme jim. A pokud ano, tak ne tak docela. My zkrátka chceme svůj konec světa. To příjemné lechtání v oblasti žaludku. Tuto mimořádnou senzaci, která učiní nepřehlédnutelnou celou naši lidskou epochu.

Pokud nepřipouštíme katastrofy, nebo alespoň částečně máme zdravý rozum, zaměřujeme svou pozornost spíše na změny v oblasti duchovní, na transformaci vědomí lidstva, která prý běží už nějaký čas na plné obrátky. Pokud něco takového vůbec nastává, jedná se spíše o ojedinělý jev, spojený s činností nejrůznějších sekt, které si rády berou konec světa do svých agitačních proslovů. Ostatně kdyby konec světa opravdu přišel, domnívám se, že by nevedl k žádné bohulibé mírumilovné transformaci, ale k velmi nelítostnému boji o přežití.

Uvidíme, jak to všechno dopadne. Stejně nic z toho nemůžeme jako jednotlivec příliš ovlivnit, tak proč si dělat zbytečné obavy. Mnohem zajímavější je však otázka, proč má pomyslný konec světa takovou popularitu a proč nás tohle téma tolik přitahuje. Že by na blízku byla přeci jen nějaká změna?

Odpověď na tuto otázku není úplně snadná. Je samozřejmé, že za propagací tohoto tématu stojí média a skvěle odvedená práce propagátorů filmu 2012. A určitě i řada dalších koumáků, kteří na tom profitují a ještě profitovat budou. Ale to rozhodně není všechno. Ruku na srdce, neměli s námi příliš těžkou práci.

Každý v tématu „Konce světa“ hledáme něco svého. Určitá část lidí, která těmto informacím naslouchá, chce, aby na základě přicházejících změn, vyšla najevo jejich výjimečnost. To, že oni mají pravdu a že jejich počínání je, bylo a bude správné. Protože je konec světa vynese do výšin. Nemalá část také podléhá bulvárním dramatům a miluje vzrušení obecně. Cokoliv je lepší než nuda, šeď a prázdnota. A určitě nesmím zapomenout také na ty, kteří jsou si neměnností věcí tak jisti, že si při jakékoliv zmínce pobaveně ťukají na čelo a rozhodně nejsou ochotni k pražádné změně a dokonce ani k jakémukoliv zamyšlení nad stavem věcí.

Hlavním důvodem, který otevřel medializaci „Konce světa“ dveře, je podle mě to, že lidský život začíná postrádat smysl. Náboženství a rituály nad námi ztratily svou moc a my jsme se ocitli ve zvláštním vákuu, které nemá přesně stanovený směr ani cíl. Kam až paměť lidstva sahá, život člověka probíhal v přesně stanoveném rytmu střídajících se ročních období a svátků. Cykly dávaly lidskému životu určitý smysl, řád a zarámování. A v každé době, chcete-li kultuře, existoval svátek, který v sobě obsahoval prvek znovuzrození a obnovy. Ať už to byl Zimní slunovrat, Samhain, Vánoce či Pesach. V naší kultuře už nic takového nemá místo, a pokud ano, dávno se z toho vytratila síla, která by dokázala dát životu smysl. Ale lidská bytost potřebuje přechody do nového. V moderní době jsme si sice vytvořili své moderní přechody a místa, kdy, alespoň jak doufáme, proběhne naše obnova: až si koupím nové auto, až postavím dům, až dokončím školu, až … ale ty, zdá se, příliš nefungují. A tak „Konec světa“ dává smysl všem. Tehdy by mohla nastat naše obnova, očista, znovuzrození. Proto ho všichni vnímáme jako „logický“ důsledek čehokoliv. Jakoby ze samého nitra lidstva vyvřela potřeba po obnově. Kolektivní vědomí se pohnulo. Cítí se být unaveno moderní dobou a vykořeněné a horoucně zatoužilo znovu zakořenit. A tato hluboká potřeba lidstva opravdu může vést k nemalým změnám.

Lidstvo samo na sebe začalo vytvářet tlak a uvidíme, kam to povede. Dá se předpokládat, že nastanou bouřlivé doby. Nervozita může vytlačit cokoliv: strach, paniku, agresi. Staré může ztratit své místo a přestane fungovat, začne se měnit žebříček hodnot, můžou nastoupit pocity marnosti a beznaděje, deziluze. A smutek často vytlačí zlobu. Společnost se může začít výrazně separovat a také nastává čas pro hlasatele všemožných pravd a konceptů. Dokonce by mohl povstat i nový Mesiáš. Já osobně bych ale tentokrát tipovala na ženu. Se vzrůstajícím tlakem se může stát cokoliv, ale třeba se nestane skoro nic… uvidíme. Jedno je však jisté. Na osobní proměnu každého z nás nastává dobrý čas. Proud tlaku vědomí nám může poskytnout dobrý vítr do plachet našeho vlastního znovuzrození.

A tak ať už nám rok 2012 přinese cokoliv, neměli bychom propadat panice a pokusit se změny, které přichází, využít ve svůj prospěch. K stanovení si vlastních priorit, k úklidu a k opuštění starého nepotřebného haraburdí, k hledání smyslu života a k najití vlastního místa na zemi, ale především k převzetí zodpovědnosti za svůj vlastní svět. Držím nám všem palce a ze srdce přeji, ať jste při tomto hledání obklopeni lidmi, kteří Vás mají rádi a jsou na Vaší straně.

Vaše šamanka Markéta Švarcová

loading...

Komentáře