Nevracejí-li posluchači svojí pozorností dostatek bioenergie zpět aktuálnímu řečníkovi, tento rychle vyčerpává svůj energetický potenciál a vybíjí se a případně tvoří svůj bioenergetický dluh do budoucnosti a bude na tuto nepříjemnou chvíli dlouho vzpomínat.

Aby posluchači mohli bioenergii dostatečně řečníkovi vracet, musejí mít pro poslouchání dobré podmínky, aby nebylo notné vkládat podíl bioenergie do jejich kompenzace, a předkládané myšlenky nesmějí být příliš v rozporu s jejich duchovní a odbornou úrovní a schopností snadného zpracování přicházejících informací, aby proces jejich vyhodnocování a posuzování jim nespotřeboval příliš mnoho životní síly (bioenergie) a aby jejich vyhodnocení a porovnání příliš nevychýlilo jejich Řád a necítili se tím destabilizováni nebo ohroženi (což přesně dělám já nepřipraveným čtenářům tímto složitým textem, kterým bude bioenergie těchto informací dodána až po několikátém čtení – ale o to více).
Příliš šokové nebo složité informace tedy berou mnoho bioenergie. Nicméně je to základ pro další aktivity posluchačů a čtenářů hledajících nové varianty, jistoty a stabilitu Řádu vlastního žití a bytí a proto je nezbytné i takové informace aktivně hledat, poučit se z nich či adaptovat se na ně; jsou hlavním zdrojem jejich neklidu a aktivity.

Samovolné čištění mozku ho připravuje na další použití

Vraťme se zpět: Jak se tedy tělo zbavuje bioenergetického dluhu doprovázejícího nepříjemné události a emočně vypjaté situace a velikého množství vjemů a paměťových dat získaných během každého dne?
Mozková kůra neustále kombinuje vjemy ze všech zdrojů, včetně zaznamenaných v krátkodobé i dlouhodobé databance paměti, z níž odebírá různě velké části dat zaznamenaných vjemů a myšlenek a neustále je tvořivě kombinuje do nových konstrukcí, které vkládá do mysli při různě intenzivní pozornosti a tím jim dává fragment bioenergetického náboje a ony se již nevracejí, neutvoří-li kombinací či náhodou výraznější až stresovou událost v představě mysli, která se znovu do paměti zaznamená.

Jinými slovy: Všechny myšlenky, vzpomínky, pocity či zaznamenané vjemy v mysli s energetickým dluhem se hlásí do paměti právě tou mírou zbylého bioenergetického dluhu a po jeho odnabíjení průchodem pozorností bez vyvolání stresu (noradrenalin pro paměť) zapadnou do zapomnění, aby byly nahrazeny novými dluhy.

Spánek není jen regenerace těla

Tento proces likvidace bioenergetických dluhů probíhá normálně během spaní jako sen, který je tak vlastně formou samovolné meditace a vybíjí napětí v mozku a umožňuje mu zbavit se nepotřebných dat v paměti a zregenerovat se na další přirozenou psychickou zátěž životních událostí náročnějšího charakteru.

Ve fázi spánku rychlých očních pohybů (REM) se tedy zdají sny, mozek má zvýšenou látkovou výměnu a čistí se od zatěžujících myšlenek, aby se tak přirozeně připravil na duševní zátěž dalšího dne. Tato fáze je střídána fází regenerace těla (nonREM), při které mozková kůra odpočívá a látková výměna v mozku poklesá. Snová a bezesná fáze se obvykle střídají asi po padesáti minutách. Bylo-li na pořadu zátěže dne více duševní práce, mozek se sny čistí přednostně a sny se zdají dokonce ještě dříve v podobě jakýchsi halucinací (a to i myšlenkově řiditelných), než člověk zcela usne.
Je-li zvýšená psychozátěž systematická a tělo unavené, přidušené a přiotrávené zplodinami vlastní látkové výměny, lze očekávat čištění zahlceného mozku od množství vjemů mnohem dříve a přichází mikrospánek, zasnění se, koukání do blba.

To lze omezit zvýšením kapacity mozku vitamínovým B-komplexem nebo zvýšením hladiny stresových hormonů. Jinak lze navrátit mozku výkon odplavením nezdetoxikovaného jaterního odpadu (JONu), odespáním, oxidací a meditací.

Dejte si čas – máte na něj?

Všechno, co děláte, děláte tak, že do toho vložíte energii a kousek času svého žití. Záleží tedy na intenzitě toho žití, tedy na množství energie tomu přiměřené. Intenzita je taková, jakou důležitost tomu čemu přiřadíte a tvoří tedy podíl z celku schopnosti něco dělat, oživovat hmotu, vytvářet životní projevy, životní Řád. Tvoříte-li, je to projevem záměru a duchovní parametr intelektu. Přežíváte-li bez nadstavbové tvořivosti, jedná se o pudové nastavení vašeho organizmu – taková spíše vegetace.
Stále se potýkáte s problémem priorit daných životním stylem, pravidly společnosti, neznalostí života a množstvím zdržujících berliček původně pomáhajících k žití, později jako haraburdí blokující vaši tělesnou nebo případně i jinou hmotu do oživující aktivity. Děláte věci podružné, protože tak zvaně musíte, a neděláte věci, rozhodnutí a aktivity zásadní, protože na ně nejste duševně připraveni. Nemáte dost bioenergie k jejich oživení. Někdy se na tom podílí i strach z neznámého a pocit nestability či nejistoty v bytí. A vegetujete.

A čas i bioenergie a holubi na střeše letí kolem vás a ještě víc vás znejisťují a vrabci (lépe vrabcovi, protože jeden) v hrsti už pomalu upadlo ucho a i když do lesa zběsile voláte, neozývá se. Akorát loupání v kolenou, protože už ani neposloucháte, i kdybyste ještě slyšeli. Nad příliš velkou hromadou oprašované hmoty vám utíká to hlavní – čas pro radost a tím i bioenergie.

Autor: B. Nový

loading...

Komentáře