Naše prababičky a celé generace jejich předchůdkyň shromáždily spoustu receptů a návodů pro řešení různých životních situací, nejčastěji nemocí. Doba, celá staletí se tyto návody prověřovaly a mnohé z nich, dokonce možná většina, se staly podkladem pro vývoj a výrobu moderních léků.

    Každý živý organismus chrání sám sebe a zejména své potomky před nástrahami okolí. Účinná ochrana, zaměřená na zachování druhu, je směrována jednak na rozmnožovací ústrojí a jednak na formy umožňující zachování daného jedince. Týká se tedy především květů a plodů, dále kořenů, cibulí, oddenků a hlíz u rostlin, spor a výtrusů u nižších organismů ( např. plísní ).

    Tato obrana může probíhat aktivně nebo pasivně. Pasivně znamená, že je používána pouze tehdy, když hrozí, že nějaký živočich použije daný organismus jako potravu. K účelu této obrany slouží toxiny ( jedy ). Takový jed produkuje např. plíseň Aspergillus flavus, která často infikuje obiloviny, zejména ty, které jsou importovány z teplejších oblastí. Často se objevuje u arašídů, sóji nebo u kakaa. Toxin se jmenuje aflatoxin a má silné rakovinotvorné účinky. Je však třeba poznamenat, že mnohé jedovaté látky rostlinného i živočišného původu lze v dostatečných zředěních použít také jako léky.

    K aktivní obraně slouží látky, které umějí na nebezpečného protivníka útočit a vyhledávat ho. U mikroorganismů tuto roli hrají látky, které známe pod jménem antibiotika. Většinou jsou to látky produkované plísněmi, ale jsou také známa antibiotika produkovaná např. nižšími organismy. I rostliny produkují látky schopné usmrtit nebezpečné mikroorganismy přinášející choroby, jež jsou pro rostliny nebezpečné. Tyto látky jsou méně známé. Nazývají se fytoncidy, jejich hlavním producentem jsou hlízy, cibule, semena a květy a byly zjištěny prakticky u všech rostlin. Jejich účinku lze využít k léčení řady chorob.

   Další skupinou chemických sloučenin jsou látky, které dávají hlíze, kořenu nebo cibuli odpornou nepříjemnou chuť a zápach, aby je bránily před živočichy, např. před hlodavci.

    Pokusíme se na některých příkladech ukázat návaznost moderních vědeckých poznatků na zkušenosti našich předků. Tyto zkušenosti nelze podceňovat a ukazuje se, že některé podivné metody, používané v minulých dobách ranhojiči a vesnickými léčiteli, současná moderní medicína rehabilitovala a opět je používá. V poslední době se například opět začíná používat přikládání pijavic k lokálnímu odsávání krve a červů nakladených do otevřené rány, aby je očistili od odumřelé svaloviny.

   ČESNEK

Všelék a elixír mládí, lék brzdící rakovinné bujení Česnek byl jednou z nejdůležitějších součástí všech elixírů mládí, a dokonce ještě začátkem 20. století byl jedním z hlavních léků na nejrůznější infekce, zejména se užíval proti úplavici, tyfu a tuberkulóze. Používal se však také při otravách zkaženým jídlem, při průjmech a proti choleře. Byl považován za jakýsi všelék, který je vhodný užívat preventivně, zvlášť v období epidemií. Staří egyptští lékaři dávali česnek téměř do všech receptů a otroci při stavbě pyramid museli každý den pozřít určitou dávku jako prevenci proti onemocnění. Česnek má velmi silné protiinfekční účinky, je antivirový, antibakteriální a protiparazitický. Naše babičky věřily, že pomáhá odhánět nejen upíry ( pravděpodobně jsou upíry myšleny bakterie a viry ), ale údajně dokážou i do určité míry blokovat růst zhoubných nádorů.

   Česnek je typickým představitelem rostliny, která produkuje velké spektrum fytoncidů. Proto má tak výrazné protibakteriální a protivirové účinky. Tyto účinky však nesouvisejí s pachem česneku a přítomností látky, allylalkoholu, který dává spolu s dalšími látkami, např. sirnou sloučeninou aliinem, česneku typickou chuť. Biochemickým procesem však z aliinu vzniká alicin, který má dezinfekční účinek. Díky těmto látkám je česnek účinný i jako lék proti střevním cizopasníkům. Výrazný účinek česneku při infekčních onemocněních horních cest dýchacích souvisí s tím, že fytoncidy se snadno šíří prostředím ve formě aerosolů anebo jako plyny. Česnek snižuje hladinu krevního cukru také krevní tlak. Mechanismus snižování tlaku je jiný než u běžných léků, které jsou většinou založeny na zvýšení vylučování moči. Pokud e pěstován v půdě, ve které se vyskytuje jod, má tendenci ho akumulovat, a proto může být jeho zdrojem. Pro svoje dezinfekční vlastnosti byl česnek užíván jako konzervační prostředek při konzervování masa. Je také účinným protijedem při otravě nikotinem.

   CIBULE

Chrání srdce, čistí rány, snižuje cukr v krvi, dodává energii, svěžest a vitalitu. Naši předkové požívali cibule jako zaručeného prostředku k čištění krve, k léčení srdečních problémů, ke snižování krevního tlaku. Babky kořenářky věřily, že cibule dokáže ředit krev a rozpouštět krevní sraženiny, dále pomáhat proti zácpě, při léčbě močových kamenů, dně, při únavě, vyčerpání a ospalosti. Ve středověku sloužila spolu s česnekem jako prevence proti morovým epidemiím a ještě v období druhé světové války se používala na rány pro vojáky.Babičky používaly cibulovou šťávu ( někdy smíchanou ještě se solí ) na kousnutí zvířaty, žihadla, či dokonce na bradavice. V období chřipkových epidemií je dobré mít v pokoji rozříznutou čerstvou cibuli, protože její „ výpary „ čistí vzduch od bakterií a virů. Cibule je také dobré afrodiziakum a mnohdy se dávala novomanželům před svatební nocí.

    Popsané účinky u cibule jsou stejně jako u česneku způsobeny tím, že cibule je zdrojem soustavy fytoncidů, které snadno přecházejí do ovzduší. Jestliže drobně nakrájenou cibuli smícháme ve sklence s cukrem a překlopíme na talířek, začne se za nějaký čas talířek plnit sirupem, který má hojivé účinky při bolestech v krku, kašli a angíně.

   PÓREK

Zlepšení hlasu, odstranění kostí a ostrých předmětů v krku, léčení dny, artritidy, močových cest, vhodný po léčbě antibiotiky.

   Pórek se užíval jako vynikající prostředek ke zlepšení hlasu a proti kašli. Vařený se užíval na odstranění kostí nebo jiného ostrého předmětu v krku. I dnes je doporučován po léčbě antibiotiky vývar z pórku, protože pomůže obnovovat normální bakteriální flóru. Tento vývar doporučovaly naše prababičky také jako prostředek proti dětskému průjmu. Rozříznutý pórek se používal v souvislosti s kousnutíma žihadlem, protože neutralizuje jed a snižuje bolest. Výborně působí také na spáleniny. Jeho účinek je dán podobnými látkami jako u cibule, zvláště opět souborem fytoncidů.

Pokračování příště.
Iva Hédlová podle Olgy Krumlovské a Jiřího Alexe

loading...

Komentáře