Připomeňme si, že byli a jsou odjakživa talentovaní jedinci, schopní pomáhat svým bližním zdravotně i šířeji. Používají přitom svých vlastních, originálních postupů a prostředků, odlišných od v té které době platných terapií a diagnostik. Pomocí se rozumí ne jen zdravotní přispění, také mnohé další, co s tím souvisí. Předvídání, povahové vlastnosti a další dispozice jedince i různých struktur. Nepředpověděl-li kouzelník správně příchod bizonů, celý kmen, nebo dokonce národ, zahynul hladem. Čím byla komunita menší a odtrženější od světa, tím více zaleželo – až existenčně – na správném uspořádání; hlavně aby se dostali správní lidé na správná místa.
Uspořádanost
Uspořádanost, její stupeň, je rozhodující nejen u jedince; i u skupin a všech struktur. Originální osobnosti, kterým věnujeme v těchto řádcích pozornost, obstarávaly celý soubor služeb, nezbytných pro jedince i společnost. Byly to služby svého druhu, řekli bychom umělecké; a patří k základním lidským řemeslům a uměním. Umění je svými kořeny velice praktické. Není zbytným přepychem, ale jedním z předpokladů pro přežití. Společnost, ve které se umění stává zbytným, spolehlivě upadá. Jde o to, co se za umění považuje. Jaký je rozsah jeho frekventovaných disciplín. A které v té či oné době a místě dominují. Například dnes a u nás je patrně dominantní umění politiky a terapie. Mění se společenské zřízení, společnost se zotavuje z těžké choroby předešlého režimu. Politiku i terapii je ovšem třeba brát v širším smyslu. Jakmile se společnost sdružovala do větších celků, vznikaly kolem osobností skupiny žáků, celé školy. Talentovaný jedinec už nebyl sám schopen pokrýt poptávku. Potřeba osobností se prudce zvyšovala. Opakuje se to v dějinách tak spolehlivě, že to možná patří k vývojovým zákonitostem. Opakuje se to, i když si společnost vytvoří pro všechny potřebné činnosti instituce, na ně návazné školství atd. Institucionalismus není zárukou, že se ti praví dostanou na systemizovaná místa. Stínem institucionalizace je zjednodušování, tendence ke glajchšaltování, disciplína naruby. Stává se, že právě mnozí z povolaných jsou institucemi odmršťováni. Svým talentem a originalitou zaběhané instituce ohrožují…
Léčitelství, šamani a medicína
Co vzniklo jako vývojová nutnost, stává se příliš často vývojovou brzdou. Nicméně při uspořádávání větších populačních celků dochází také ke sdružováni osobností, jejich osvědčených prostředků a postupů. Jednotliví lidoví léčitelé, pak šamani jako terapeuti větších celků, již institucionovaní, posléze se vytvořila regionální terapie a diagnostika. Ta už není ani lidovým léčitelstvím, ani šamanismem; je to medicína svého druhu… Podnes je více než polovina populace naší planety odkázána na lidové léčitele, šamany nebo regionální terapie. Naše medicína vznikla také jako jedna z regionálních terapií; globalizovala se. Stínem takových globalizací je, že potlačuje ostatní, většinou méně rozvinuté regionální terapie, šamanismus i lidové léčitelství – aniž by se z nich čerpalo. Důsledkem každé globalizace jako monopolu je nedostatečnost péče o člověka, včetně péče zdravotní. Chybí řada nezbytných služeb, na zdraví návazných. Vyvolává to opět amatérismus. Kořeny jsou kořeny; a žádné vyhlášky a nařízení je nezdolají. Mohou je pouze uzemnit, vyřadit – téměř vždy ke škodě populace. A následuje další škoda: amatérismus provázený diletantismem. Originály, osobnosti mají talent a jeho navigaci, inteligenci, adekvátní talentu. Není to všechno. Nesmí chybět vzdělanost a etický profil. Nikoliv ideologický profil. Ideologie je konec osobnosti. Mění její růst v růst figurky, duchovního trpaslíka, zmítaného velikášstvím, dogmatičností, svou vlastní omezeností… K tomu patří povahové vlastnosti a další dispozice. Osobnost je nejsložitější fenomén vůbec; a není na ni recept. Před dvaceti lety jste potkali dobrého léčitele. Řekl vám leccos dalšího o vás, nejen vás vylepšil zdravotně. Setkali jste se s ním po dvaceti letech znovu. Byl stejný. Řekli jste si, že je dobré, když ten člověk ještě je. Byli jste však poněkud zklamáni. Tento talent se z různých důvodů nedostal do vývojového proudu. Stal se osamělým vlkem. Namítneme, že originál je originál. Má být stále stejný… Je to u lidské bytosti pravda jen polovičatá.
Člověk a entropie
Člověk musí překonávat entropii všeho druhu – nejen tělesnou – neustálým rozvojem. Zakonzervovat svou úspěšnost znamená posléze její zánik. Bez lidského týmu není pokroku; nebo jen malý a pomalý. A to je hlavní důvod sdružování žáků kolem Mistra, existence škol. Systém je dán v základech Mistrem. To by nestačilo. Zakonzervovaný Mistr je obvykle Mistrem stále spornějším. Do systému vstupují talenty, aby se staly osobnostmi. Svými originálními přístupy – až jsou jich schopni -systém rozvíjejí a obohacují. Vzájemně se obohacují ze zdrojů originality jednotlivců… Tyrš řekl „jedinec není nic, ale celek všechno“ Masaryk k tomu podotkl „je-li jedinec nic, pak je celek nula. Oba výroky mají něco do sebe. Stínem školy je upřílišněná nápodoba Mistra; nebo Mistrova autoritativnost – nikoliv autorita. Autorita je přirozená a nezbytná. Škola svádí některé talenty, aby se „vezly". Nepřiměřenou nápodobu si pak obstarávají sami. Aktivita, tvořivost osvobozuje žáka od upřílišněné závislosti na Mistrovi. Talent se nepřiměřené nápodobě nejen brání, ale rozvíjí se v osobnost. Domnívám se, že máme místo, které ponechává neomezený prostor pro talenty, spojený s disciplínou, ukládanou zvoleným systémem.
Z materiálů telestézické společnosti A.R.X.
