Více naplno s tím, že budete sledovat, všímat si, co že se vlastně u toho prostého „ jít „ děje. . A tak než vůbec začnete s nějakým cvičením, udělejte jediné. Projděte se. Volným tempem. S pozorností zaměřenou na to, že kladete nohy na podlahu, dotýkáte se jí. A pak že se jedna noha zvedne, je ve vzduchu a opět se dotkne podlahy. A všimněte si, co mezitím dělá druhá noha.

Projděte se. Jen tak po místnosti, ve které jste a v rozsahu, v němž je to možné. Dejte si cíl – ne někam dojít nebo „ chodit v kruhu „, dejte si cíl – sledovat, co dělají vaše nohy, když jdete. Čeho si dokážete všimnout u své chůze? Co stíháte vnímat, než vykročíte, než uděláte krok? Co stíháte vnímat z toho, co nohy vlastně pro chůzi dělají? A co že se to děje? A jak vlastně zastavíte? Co u toho prožíváte?

Tak. Jestliže se vám podařilo zvednout se a prošli jste se, můžete být připraveni na zajímavou pouť. Na sebeobjevování pomocí vašeho kroku, vaší chůze. Jste připraveni poznávat sami sebe a tím vnější svět. Jen si dovolím ještě jednou upozornit –před každým cvičením a také po jeho ukončení proveďte ukotvení. Nepodceňujte prožitky z nového objevování světa. Mohly by vás zaskočit…..

KROK JAKO NAROZENÍ A SMRT

Pozorování všeho, co přichází a odchází, podnítí tichost, která je bezmezná.

Vše, co jednou vzniklo, zanikne. Každý z nás se narodil a každý z nás jednou zemře. Ne jinak je tomu s každým naším krokem. Kroky se dají přirovnat k jízdě autem. Na jedné straně děláme stále totéž – otáčíme volantem, používáme pedály a řadíme. Na straně druhé je každá jízda originální., i když jedeme stejnou trasou. Technika jízdy záleží na naši dispozici i momentální náladě.

S chůzí to není jiné. Vytváří se opakovaným vznikáním a zanikáním jednotlivých kroků. Spíše na ně nemyslíme, tak jako při jízdě nesledujeme řazení a práci s pedály. Jde to tak nějak samo sebou, mechanicky. Pochopit techniku jízdy pak znamená odpoutat se od automatismu a jednotlivé činnosti pozorně sledovat.

Pokud chceme zjistit jak vlastně chodíme, bude třeba udělat totéž. Zbavte se automatismu a plně se věnovat každému jednotlivému kroku po dobu, kterou si určíme. Při chůzi mít na paměti neustále vznikání a zanikání kroků. Zrod a smrt, kterou střídá další zrod. Pokud chůzi ještě více zpomalíme, může se nám podařit „ prožít život každého kroku „. Můžeme si všimnout, v čem je originální. Připustit myšlenku, že smrt a život je vlastně totéž, protože jedno bez druhého nemůže být.

První cvičení začneme tak, že si stanovíme cíl: Jít určitou dráhu pokud možno běžným tempem a naplno si uvědomovat každý svůj krok. Jeho vznik, průběh a zánik. Dotkneme se narození, průběhu a smrti každého kroku v jeho neopakovatelnosti. Budeme si uvědomovat, že každá vteřina života je originální a neopakovatelná. Že tak, jako je každý krok svůj a neopakovatelný ve svých nuancích, je neopakovatelné, vznikající a zanikající vše, co děláme. Toto cvičení nás může dovést k větší úctě k životu, k sobě a jiným, ke světu. Může nás dovést k uvědomění, že i zdánlivě „ stereotypní „ , opakovaná činnost je vždy originální a jedinečná.

Iva Hédlová podle Jana Svobody – Meditace chůzí

Nové článkyVíce od autora