A mongolský sýr se nenechává nijak zrát, nýbrž se pouze suší. Na slunci za jurtou, jak ukazuje obrázek.

Objektivně vzato, to není ani tak sýr, jako spíše jen sušený tvaroh, jehož chuť mě nikterak neuchvátila. Nebyl špatný, to ne, ale nejlépe to charakterizuje věta z průvodce: "Mongolský sýr je tvrdý jako kámen a podobně i chutná." Ostatně, než jsem zdejší sýr poznal, skutečně jsem se domníval, že děti batolící se kolem jurt olizovaly kámen.

Ale osvědčený recept prověřený staletími má jistě svůj význam. Kamenný sýr je odolný a trvanlivý, pastevci jej mohou mít stále kousek v kapse a když na ně přijde hlad, řešení je hned při ruce. My máme energetické tyčinky, mongolští kočovníci svůj kamenný sýr.

Kozy a vana na poušti

V každé části Mongolska převažuje jiné "domácí" zvířectvo. V zelených a travnatých pláních se pasou stáda krav, jaků, koní i ovcí, zatímco v suchých a nehostinných pouštích převažují velbloudi a kozy. A jak známo, kozy jsou zvířata zvídavá i tvrdohlavá a sledovat jejich ranní boj o plechovou vaničku položenou za jurtou bylo skutečně zábavné.

Na pozadí této kuriózní scénky vidíte vysoké písečné duny Chongoryn Els, které patří k těm nejkrásnějším v poušti Gobi. Nocování nedaleko dun bylo velkým zážitkem. Nejen pro duny samotné či přítomnost rozverných koz.

Silným zážitkem byla tentokrát i "obyčejná" snídaně. Totiž Mongolové pijí pro nás poněkud hůře poživatelný čaj – zelený s mlékem a solí. Párkrát se mi podařilo šálek vypít (a nikdy mi nebylo špatně, jde jen o to překonat ten chuťový odpor). Jenže tady u Chongoryn Els měli domácí pouze mléko kozí a to už bylo příliš…

loading...

Komentáře