1. Nákaza. Původci nemoci vniknout dovnitř ( bakterie, viry, toxiny ).Tento průnik nezávisí ani tolik na jejich výskytu jako na připravenosti těla je vpustit. Lékaři tomu říkají slabá imunita. Problém infekce tedy není – jak věří fanatici sterilnosti – v přítomnosti jejích původců, ale ve schopnosti s nimi žít. Tento poznatek lze téměř doslova přenést do roviny vědomí, neboť i zde nezáleží na tom, zda žijeme ve světě prostém choroboplodných zárodů, problémů a konfliktů, ale v tom, zda umíme žít s konflikty. Není těžké z toho odvodit, že hladina imunity je řízena psychicky. Vždyť i vědecký tábor zkoumá tuto souvislost stále důkladněji ( výzkum stresu apod. ).

Kdo nechce své vědomí otevřít konfliktu, který je narušuje, musí místo toho otevřít své tělo jinému narušiteli – původu nemoci. Tito narušitelé se uchytí ve slabých místech těla( loci minoris resistentiae = místa se sníženou schopností odporu ), o nichž školská medicína soudí, že jsou vrozená, případně zděděná. Psychosomatice však bylo vždy nápadné, že problémové okruhy koreůují s jistými orgány, dostávala se však do rozporu se školskou teorií locis minoris resistentiae.

Každá část těla a každý orgán odpovídají určitému psychickému obsahu a problémovému okruhu ( na tomto vztahu stavějí např. fyziognomie, bioenergetika, techniky psychické masáže apod. ). Člověk se převtěluje s určitým vědomím, jehož momentální stav je výrazem dosavadního průběhu učení. Přináší s jistotou předlohu problémových okruhů, které si vynucují řešení, a tím vytvářejí jeho osud ve smyslu charakter + čas = osud. Charakter se nedědí, ani není určován prostředím, je přenesen na svět jako výraz vědomí, které inkarnuje.

Tento stav vědomí se specifickými konstelacemi problémů a životních úkolů je tím, co např. astrologie symbolicky znázorňuje v horoskopu prostřednictvím měření časové kvality. ( podrobněji pojednáno v knize Osud jako šance . ) Jestliže je tělo výrazem vědomí, nachází se i v něm odpovídající předloha. To však znamená, že zvláštní problémové okruhy mají svou tělesnou, organickou odezvu v konkrétní náchylnosti.Tuto skutečnost využívá např. diagnostika pomocí oční duhovky, aniž by ovšem brala v potaz psychologické korelace.

Pokud psychické problémy příslušné určitému orgánu vědomě nezpracujeme, musí tento orgán převzít proces učení v tělesné rovině. Kdo pochopí souvislosti, tomu se otevírá zcela jiná dimenze vnímání chorobných procesů, ostatním, kteří se nezbavili kauzálního systému myšlení, zůstane utajena.

Také zde platí buď/anebo polarity: zřekne-li se naše vědomí obrany, zůstane naše tělesná imunita zachována – je-li však naše vědomí vůči novým impulsům imunní, je tělo připraveno přijímat původce chorob. Napadení se neubráníme, můžeme si jen vybrat rovinu, v níž k němu dojde.

Pokračování příště…

 

Související články:

NEMOC – 1.

NEMOC – 2

ZÁNĚTLIVÁ ONEMOCNĚNÍ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

CERVICITIDA – ZÁNĚT DĚLOŽNÍHO HRDLA

Iva Hédlová podle Thorwalda Dethlefsena a Rudigera Dahlkeho – Nemoc jako cesta

Sdílet
Předchozí článekBAMBUS
Další článekENERGIE MĚSÍCE ČERVNA 2010

Komentáře