Mnoho z těch, kteří se chtějí naučit psychoterapii, vidí podstatu věci v naučení se jakémusi potřebnému sledu úkonů a domnívají se, že když budou předepsaný postup dodržovat, že úspěch je zaručen.
To je zásadní omyl! Tak jako ve všech oborech lidské činnosti, tak i zde, chceme-li vykonávat věc dobře, musíme jí rozumět. To znamená, že musíme vědět, proč v určitém okamžiku děláme jednu věc a proč v dalším okamžiku děláme jinou. Sled úkonů, které potřebujeme v průběhu psychoterapie provádět, není dán jednou provždy nějakou šablonou, ale musíme ho měnit podle okolností.
Již v předchozím odstavci jsme se zmínili o důležitosti teorie, ale zkušenost učí, že zdůrazňování její potřeby není nikdy dost. Při praktických cvičeních, při supervizi dvojicím, které se snažili navzájem se auditovat, velice často zjišťujeme, že cvičící nepostupují správně prostě proto, že jim nejsou teoreticky jasné mnohdy ani základní pojmy jako engram nebo časová stopa. Neporozumění věci je pak nahražováno směsí nepochopených teoretických pojmů promíchaných vlastní fantazií a přikrášlených někde pochycenými a také nepochopenými prvky z jiných terapií, např. z psychoanalýzy. Proto začínám tento úvod do základů teorie podrobnějším výkladem základních pojmů a teprve po jejich výkladu se pokusím ukázat, jaká je mezi nimi logická spojitost a z ní vyplývající vnitřní logika auditování.
2. Základní teoretické předpoklady, resp. axiomy
Teorie je založena na těchto axiomech:
1. Základním cílem člověka je PŘEŽITÍ. Tím je míněno, že člověk myslí a jedná tak, aby v situaci, ve které se nachází, přežíval pro něj optimálním způsobem. (Poznámka: Není v rozporu s tímto tvrzením skutečnost, že např. voják za války obětuje svůj vlastní život s cílem, aby jeho strana zvítězila. Podrobnější rozvedení tohoto axiomu můžete nalézt např. v [3], v kap. o dynamicích.)
2. Paměť, kterou má člověk k dispozici, obsahuje v chronologickém uspořádání všechno, co kdy prožil
Andrej Dragomirecký
