Vše v životě má dvě strany, stejné to je i s popularitou. Pro lékaře je popularizace zdravého životního stylu v televizi velká čest, motivuje mě k dalšímu studiu a k snaze o hlubší porozumění problémům obézních – zejména v oblasti pohybu a výběru kvalitních potravin v obchodech. Toto vše je tedy na straně mých „zisků“. Ztráta soukromí a nálepka „drsné dietoložky“ je na straně ztrát. Jsem internista a zabývám se systemickou psychoterapií, takže tato mediální image mi moc nesedí. Ale mí pacienti mne znají z doby dřívější i současné a u nich tuto „pověst“, naštěstí, nemám, takže vlastně toto zjištění stojí rovněž na straně mých „zisků“.

V pořadu vystupujete jako velmi přísná a tvrdá, ale říkáte, že to máte předepsáno scénářem. Jaká jste mimo pořad, máte ráda věci kolem sebe pod kontrolou? Máte ráda, když je po vašem?

Věci „pod kontrolou“ nemůže mít nikdo z nás. A aby bylo „po mém“ nefunguje ani v osobním, natož v profesním životě. Lékař je odborník, který poskytuje službu pacientům, a v životě – i v televizi – je nakonec „po jejich“. Jistě znáte pořekadlo: jaké si to uděláš, takové to máš. Nikdo za nikoho žádné změny v režimu, stravě ani psychické pohodě neudělá – to je na každém z nás. Ráda v tom pomohu, ale kontrolu nad životem má nakonec každý obézní i jiný pacient hlavně sám.

Jak si udržujete štíhlou postavu? Řada žen ve vašem věku se potýká s přibývajícími kilogramy a změnami postavy a stěžují si, že je to čím dál těžší. Jste taková od přírody, nebo na sobě musíte tvrdě pracovat – sportovat a hlídat se? Jaký sport máte ráda a čemu se věnujete pravidelně?

Mám velkou výhodu v „dlouhověké a sportovní“ genetice. Mí prarodiče se vesměs dožili vysokého věku, netrpěli metabolickými chorobami a udržovali se ve fyzické i psychické pohodě systematicky celý život. Rodiče byli rovněž sportovně založeni a lásku k pohybu a zdravé vyvážené a kvalitní stravě předali i mně. Otec vesloval a byl vášnivý turista, matka plavala a tančila – a tak mě k těmto svým zálibám od dětství vedli. Sama jsem raději lítala venku než vysedávala doma a k rodičovským sportům jsem přidala judo a cviky na hrazdě, takže se pohyb stal mou „závislostí“. Jsem navíc docela mlsná, miluji od mládí ryby, zvěřinu, zeleninu, ovoce, sýry, oříšky a luštěniny a baví mě rychlá kuchyně, takže i v tomhle děkuji rodině za výchovu ke zdravému životnímu stylu. Proto mi nedá práci zůstat celkem štíhlá i skoro v padesáti. A zdravá.

Hubnutí je otázkou sebekázně a velkého chtění, sama jste před časem prozradila, že podobný boj svádíte s kouřením. Jak jste na tom, vyhrála jste, zvládla jste to?

Kouření je nešťastná závislost, které se člověk těžko zbavuje, zvlášť pokud je pod drobnohledem médií a – zcela fyziologicky – přibere klasických 6-8 kilogramů a cca 2 konfekční velikosti. Tak ten „mediální hon“ jsem neustála a opět kouřím. Už se těším, až budu pryč z obrazovky a nikdo nebude pomlouvat, když přiberu – že se přejídám. Má postava nevadila po dvouletém stopkuřáctví mně, ale byla terčem uštěpačných poznámek médií – a to mi za to opravdu nestálo. Za kouření se stydím, ale veřejně svou slabost přiznávám. Je hloupost ZAČÍT – a já začala vlivem hloupých stresů pozdě – až v 27 letech. S dlouhými přestávkami kolem těhotenství a kojení kouřím teď cca 10 let v různé intenzitě. Poslední dobou daleko méně než dřív – a tak věřím, že nakonec nad závislostí vyhraju.

Jste optimistka, nebo věci vidíte spíš černě?

Jednoznačná optimistka – opět díky výchově v atmosféře fair play a snahy vidět na všem to dobré – takto jsem byla vedena od dětství a jsem moc ráda. Optimismus převažuje vše, co nás v životě potká, na tu lepší stranu. A to se mi líbí.

Spolupracujete s Ing. Petrem Havlíčkem i mimo pořad? Máte ve své praxi také tým spolupracovníků, za kterými posíláte své klienty – na doplňující vyšetření, na cvičení apod.?

S Ing. Havlíčkem spolupracuji už osmý rok a výborně si rozumíme a doplňujeme se. On se specializuje víc na sportovce, já na nemocné. Máme společné porady, společně se staráme o řadu klientů a funguje nám tato spolupráce nejen v TV, ale i mimo ni už léta. Tým buduje spíš Petr, já jsem sólový běžec.

Obezita je považována za jednu z nejvážnějších zdravotních hrozeb, dokonce je klasifikována jako chronické onemocnění, které vyžaduje celoživotní léčbu. Z hlediska zdravotních rizik a nákladů na léčení je asi jedno, jaká je příčina obezity, ale z vašeho pohledu – je to dáno nadměrnou konzumací jídla a oblibou nezdravých a nekvalitních potravin, nebo se zvýšil výskyt různých onemocnění a metabolických poruch apod.?

Obezita v civilizovaných zemích je jednoznačně zapříčiněna jednak vzrůstající genetickou zátěží, jednak katastrofálním nedostatkem pohybu a přemírou stresů. Specifikum české populace je orientace na vysloveně nekvalitní „levné“ potraviny a na nevhodnou skladbu stravy – výmluva na „tradiční českou kuchyni“ je vysloveně hloupá. Tradice konzumace ryb, luštěnin a ovoce a zeleniny, která byla v Čechách po staletí, velmi upadá. Okopírovali jsme v posledních několika stech letech těžká jídla z rakouského a německého prostředí a držíme se jich zcela nesmyslně.

Co dnes přivádí lidi do vaší ordinace – vzhled a ideál ženské krásy, nebo spíš až zdravotní komplikace a nemoci? Přicházejí skutečně ti, kteří to potřebují, nebo vás právě kvůli ideálu krásy vyhledávají i ženy (případně muži), které vlastně hubnout vůbec nepotřebují?

Přicházejí ti i oni, ale těch nemocných je přece jen víc. Ideál krásy lidé řeší spíš s plastickými chirurgy a ve fitnessech, ke mně bloudí nešťastné duše, které se k lékaři už po desítkách selhání bojí – a já si vážím jejich důvěry. Občas dorazí i nějaká anorektička, ale ty zasíláme nejprve na psychiatrii, protože tam jejich snaha „zhubnout co nejvíc masa“ patří.

Jako by se dnešním trendem stávaly pilulky. Stačí polknout prášek a problém je vyřešen – místo vyvážené stravy pilulky s vitaminy a minerály, pilulky na spaní, pilulky na nervy, pilulky proti stárnutí… A samozřejmě i na hubnutí. Dokážou skutečně zázraky, pomáhají? Předepisujete je svým klientům?

Pilulky v tradičních terapeutických postupech mají následovat až po REŽIMOVÝCH ZMĚNÁCH anebo jsou vyhrazeny stavům, kde jde o život a je třeba spěchat. Zázraky nedokážou pilulky, ale komplexní přístup lékaře a spolupracujícího pacienta. Naši pacienti o „své pilulky“ docela často při změně životního stylu přicházejí – a to je asi největší radost, kterou mi tato práce přináší. Chci přitom zdůraznit, že trvám na tom, aby terapii upravoval kolega, který má mého klienta v trvalé péči. Sama nikoho k vysazování léků nenabádám – právě naopak. Ale pokud se podaří, že se zdravotní stav zlepší a léky nejsou potřeba, radujeme se společně.

Dá se říci, že zdravá životospráva je pro vás normální součást životního stylu? Bylo to tak vždycky? A nakolik je zdravá životospráva samozřejmostí i pro ostatní členy vaší rodiny?

Podrobněji jsem na tuto otázku odpověděla už v předchozím textu. Takže teď jen stručně: Ano. Ano. Ano.

Dáte si někdy něco nezdravého? A svým klientům občas povolujete nějakou výjimku – že si mohou dopřát „zakázanou“ dobrotu?

Někdy jsem nucena dát si opravdu něco nezdravého, protože jíst se musí a ne vždy máme při natáčení možnost zajít na oběd do dobré restaurace. Můj systém, naštěstí, neprotestuje po takové jednorázové „zradě“, ale mně samotné nezdravé věci prostě nechutnají. Aby si nemocný mohl takzvaně „dopřát“ něco, co mu vysloveně škodí, považuji za ubližování pacientům, nikoli za projev laskavosti. Je-li lékař o postupu a důvodech tohoto postupu přesvědčen, většinou o tom dokáže přesvědčit i pacienta. Bohužel, řada kolegů obezitologů je sama obézních – a pak prostě svým pacientům „povolí“. Vytváří to jen zmatek v hlavách obézních. Sama tento přístup nepoužívám.

Co ráda pijete? V rámci pitného režimu pravděpodobně hlavně vodu, možná 100% džusy ředěné vodou, ale dáte si někdy například skleničku vína?

Vodu, čaje bylinné i zelené, ovocné i tmavé, také občas po obědě kvalitní kávu a sklenku bílého vína. Milovala jsem i čerstvé mléko, ale, bohužel, na našem trhu již to klasické – ve skleněných lahvích – není, dávám si ho tedy v zahraničí. Raději než krabicové džusy mám čerstvě vymačkané freshe, ale je-li džus kvalitní, občas si ho také dopřeji.

Brýle jsou součástí vaší image, používáte je (samozřejmě kromě toho, že jsou vaší optickou pomůckou) také jako módní doplněk? Střídáte je podle nálady, barvy oblečení, programu, který vás ten den čeká? Pokud ano, kolik brýlí máte a které jsou vaše nejoblíbenější?

Kdysi jsem to dělala, ale od doby, kdy se výrazně zdražila skla (a já potřebuji čočky docela silné, sférické i cylindrické, plastové, tenčené a s antireflexem), staly se pro mě brýle pomůckou a přestaly být módním doplňkem. Abych za brýle utrácela většinu financí, to se mi opravdu nechce. Jsme „brýlatá“ rodina, takže brýle kupuji třikrát tak jako tak – a to mi stačí.

Jakým způsobem relaxujete – posloucháte hudbu, malujete, čtete knížky, sportujete, nebo vám stačí vana plná vody?

Mou největší radostí jsou četba, hudba, sport a ruční práce. Vana plná vody není můj „šálek kávy“, to už spíš příjemná masáž nebo sauna. A vydatný spánek alespoň 8 hodin denně.

V poslední době se hodně mluví o kvalitě potravin, je to skutečně tak špatné a měli bychom být při nakupování opatrní? Pokud chceme hubnout či si udržet váhu, jsme naučení hledat nápisy jako 0 % tuku, bez cukru apod., ale hlídat bychom měli asi i obsah jiných látek. Co třeba konzervanty, co bychom měli sledovat a na co si dávat pozor?

Je to horší než špatné. Nedávno vyšel v časopise Instinkt šokující přehled toho, co zpracovatelé potravin a obchodní řetězce dělají na českém trhu. Naši spotřebitelé svým laxním přístupem ke čtení složení potravin a svou hamižností, která je ve světle srovnání „západních“ a „našich“ stejně drahých – a u nás velmi nekvalitních potravin – směšná. Pokud spotřebitel nezačne výrobce, dodavatele, obchodníky, restaurace a jídelny kontrolovat, nesmí se divit, že si z něj v podstatě utahují a podstrkují mu nekvalitní, živinově chudé a vlastně předražené zboží. Máme 20 let demokracii – a lidé se ještě nenaučili zodpovědnosti tváří v tvář široké nabídce produktů. Bohužel, naše kvalitní potraviny mizí za hranicemi a Češi se stávají popelnicí Evropy. Je mi z toho smutno. Ale zůstávám optimistkou – snad i pořad „Jste to, co jíte“ trošku k informovanosti českých hlav a rozumů přispívá.

Jak to vidíte s naší budoucností, obézních, zdá se, stále přibývá, bude to ještě horší, nebo „dostaneme rozum“ a začneme víc sledovat, co a kolik toho jíme, budeme se víc hýbat a víc se o sebe starat?

Pevně věřím, že nastane ta druhá varianta. Ale, jako vždy, je to na každém z nás. Pokud se do toho pustíme všichni, bude již brzy obézních a nemocných daleko méně. Chci tomu věřit a na svém „písečku“ pro to dělám maximum.

loading...
Sdílet
Předchozí článekCHROMOTHERAPIE
Další článekASEXUALITA

Komentáře