Duchovní princip znamená tu neviditelnou složku našeho života, která má největší vliv, ale nejméně si ji uvědomujeme. Jsou to naše myšlenky, náš přístup ke všemu co děláme, v co věříme a čeho chceme dosáhnout. Myšlenka je základem všeho. Chcete postavit dům, osázet zahradu, mít krásný život? Pak si to budete muset nejdřív v duchu představit, doslova vymyslet. Vše co člověk vytvořil, byla nejdříve myšlenka, nebo nápad. Čím krásnější a pohodovější budou vaše myšlenky, tím hezčí bude vaše zahrada, váš život, váš úsměv a náš svět.
V současné době je převládajícím přístupem a zaměřením lidstva hromadit majetek za každou cenu, soupeřit, bojovat o moc a vůbec o všechno, aby nás někdo nepředběhl. Tento styl má za následek drancování planety, obětování zdraví a životní harmonie hromadění majetku. Život je ale příliš krátký na to, aby jeho jediným smyslem bylo mít žaludeční vředy a stát se na jeho sklonku bohatou mrtvolou. Duše určitě žije věčně, ale vaše konta, auta a domy vám za pár desítek let budou nanic. Každý člověk podřídí své počínání tomu, co považuje za hodnotné. Před dvaceti lety někdo mohl zasvětit roky tvrdé práce získání nového auta. Pokud takové auto dnes ještě má, pak už se asi nejedná o nic hodnotného. Mnoho z nás tráví své životy honbou za iluzemi typu „za půl roku budu mít pěknou dovolenou, za rok domácí kino, pak novou kuchyň a pak budu šťastný“, ale spokojenost nenastane nikdy, protože ve chvíli dosažení materiálního cíle se objeví jiný, lepší a hodnotnější. Nic proti věcným hodnotám! Je v pořádku mít všechny tyto věci, ale ne na úkor kvality přítomného okamžiku. Přítomný okamžik je jediná chvíle v našem životě, kdy opravdu můžeme být šťastní. Pozemská budoucnost není nic jiného, než sled přítomných okamžiků zakončený smrtí ( v reinkarnaci věřím, ale téma je „tento“ život 🙂 ).
Proč to vše čtete zrovna tady, na stránkách o ekozahradách?
Protože permakultura je zároveň jakýmsi přehodnocením hodnot. Když budeme Zemi jenom brát, budeme zákonitě méně dostávat. To je přírodní zákon. Každý živočich a každá rostlina dává i přijímá zároveň. Člověk, který si jen bere a nevrací nic zpět, nakonec zjistí, že přestal dostávat. Není vůbec nic špatného na tom mít peníze a majetek, ale důležité je nikomu a ničemu kvůli tomu neškodit. A to už je jen naše volba, kterou vždycky máme. Navíc dnes ekologické podnikání začíná být ekonomičtější, vzhledem k recyklaci, úsporám na jinak vyplýtvaném materiálu, palivu, chemických přípravcích a přírodních zdrojích všeobecně, kterých zastaralé technologické postupy vyžadují mnohem více. Zajímavější je potom i image firmy pro veřejnost a po zavedení ekologických daní podle Evropské Unie už vůbec nebude o čem diskutovat. A to jsou jen měřítka čistě „sám sobě“, kromě nichž existuje ještě nespočet dalších důvodů ve stylu „nečiň druhým, co nechceš aby činili oni tobě“, kdy se nejedná jen o zisk, ale o etiku ke společnosti. Pokud jediným důvodem k neotrávení řeky je pro podnikatele strach z pokuty nebo jiný finanční zájem, pak zatím nelze naši lidskou společnost označit za vyspělou.
Stačí si ale uvědomit, že i nezištným konáním dobra pro druhé vlastně sami maximálně získáme. Člověk, kterému jednou pomůžete, pomůže příště zase vám, a ušetří vám tím čas, možná i hodně peněz. Podaří-li se nějaké ekologické organizaci zabránit znečišťování českého území určitým druhem toxických látek, pak všechny plodiny vypěstované na tomto území budou o něco zdravější a všichni obyvatelé České republiky na tom získají, nejen ti, kteří o to usilovali. Mnoho tisíců lidí díky tomu třeba v budoucích desetiletích neonemocní rakovinou. Ale tito lidé se nikdy nedozví, že za to vděčí nezištnému úsilí ekologických aktivistů, které možná považují za blázny. Všichni jsme součástí jednoho celku, a zlepšíme-li životní prostředí pro ostatní, zlepšíme ho tím i pro sebe – a obráceně to může platit také.
"Jestliže důkladně neuvážíme, kam směřujeme, skončíme tam, kam míříme".
Permakulturní design myslí na lidskou spolupráci, dělení se o přebytky úrody, zkušenosti, nápady, materiál a čas. A proč? Protože na tom mohou všichni jen získat!
Jednoduchý příklad: Dva lidé mají bujnou a různorodou ekologicky pěstovanou zahradu. Jednomu se urodí spousty jablek. Rozdělí se tedy s přítelem, který je rád přijme, protože ví, že je to ovoce zdravé a navíc nemusí utrácet za pochybné, jedy nasáklé ovoce v supermarketu. O týden později zase ten druhý nabídne kolegovi své přebytky z bylinkové zahrádky. Příště se zase předává zelenina, sazenice keřů, rybíz, bambusové tyče, víno, mošt, zavařeniny, ořechy, zbylý stavební materiál, atd. Během roku tak proběhne mnoho transakcí, které nikoho nic nestály, všechny účastníky obohatily, všem ušetřily peníze, zlepšily zdraví a nikdo nemusí mít tak velký pozemek, aby mohl pěstovat od všeho kousek. Představte si, že by takto fungovaly celé skupiny lidí, vesnice, nebo předměstské čtvrti. Můžeme ještě více popustit uzdu fantazii, až na hranice sci-fi, a představit si v budoucnosti celé město (bez současného zbytečného znečištění dopravou), kde všechny nudné parky, místa s ušlapanou trávou mezi paneláky a velké ploché střechy jsou osázené stromy a keři plodícími ovoce a kde žádný vandal nebude lámat větve, protože ví, že by škodil sám sobě. Myslíte, že by se to dětem běhajícím každý den venku v ubohé městské šedi nelíbilo? Byl by takový problém vychovávat záměrně celou novou generaci odmalička k tomu, aby neničili na co přijdou? Myslíte, že by někdo chamtivě očesal celý ovocný strom aby prodával plody na trhu, kdyby takových stromů bylo na každém rohu dost zdarma pro každého? Ano, pro nás je to sci-fi, ale u "primitivních" národů žijících v pralese to vždycky fungovalo.
Na světě je (by bylo) dost všeho pro všechny. Nedostatek vytváří jen člověk za účelem zisku a touhy po moci, protože čeho je málo, to se dobře prodává, a těm, kteří se stále o něco bojí, je snadné vládnout.
Problém je pouze v tom, že jsme se narodili a někdo nám řekl, jak svět funguje, a my jsme této iluzi uvěřili. Kdyby se někdo narodil do světa fungujícího podle výše uvedené vize, připadalo by mu to normální, a to, v čem žijeme my, by považoval za naprostý nesmysl. Od těchto dvou vizí svět dělí jen jedna rozumná generace, která vychová tu další generaci jinak.
"Ztráta iluzí vás učiní moudřejšími, než nalezení pravdy" (Ludwig Borne)
Permakultura také předpokládá, že každý kdo ji používá také pochopil, že zisk na úkor druhých prostě neexistuje. Krátkodobě to může vypadat jako zisk, dlouhodobě je to ztráta. Vesmír je dokonalý, naše vnímání je omezené. Přírodní zákony jednoduše fungují spravedlivě, i když v krátkodobém měřítku to může budit dojem opačný.
Další zjednodušený příklad: – majitel(ka) ovocného sadu ve snaze dosáhnout maximální zisk nadměrně hnojí a provádí postřiky látkami, které jsou pro přírodu i zdraví člověka škodlivé. V prvních letech může být úroda větší a na pohled dokonalá, ale do budoucna to vypadá jinak -ekosystém sadu umírá, škůdců a chorob je čím dál víc, utrácí stále více za přípravky a umělá hnojiva a za jejich aplikaci, půda je bez mikroorganismů, vyčerpaná a znehodnocená, stromy přestávají plodit a předčasně stárnou, zákazníci vlivem alergií způsobených chemií v ovoci přestávají plody kupovat a podnikatel přestává vydělávat a končí. (Obchody prodávající toto zboží rovněž ztrácejí zákazníky, nemocný člověk toho většinou moc nesní ani nevydělá.) Jiný podnikatel na jeho místě, respektující zákony přírody (hospodařící ekologicky) by naopak každým rokem sklízel více a jeho klientela by se rozrůstala. Prodejem zdravých produktů získáme zdravé a spokojené zákazníky, a zdravá populace by měl být nejvyšší zájem nejen státu, ale i všech, kteří někoho zaměstnávají, protože zdravý zaměstnanec jim vydělá více a nečerpá nemocenskou. Dobro pro přírodu znamená dobro pro jednotlivce a to zase znamená dobro pro celek. Tomu se říká trvalá udržitelnost.
Stejně jako neviditelné magnetické a gravitační pole, neviditelná elektřina, neviditelný signál do rádia nebo mobilu, a mnoho jiných neviditelných věcí, které považujeme za samozřejmost, i myšlenky jsou energie, která tvoří náš svět. Kdyby okamžitě každý člověk nahradil své negativní myšlenky, jako je chamtivost, zloba, nesnášenlivost atd. myšlenkami na krásu, harmonii, pohodu, lásku a na to, že všeho je dost pro všechny, celý svět by se změnil doslova přes noc. Skončily by nesmyslné války o ropu, moc, území a náboženské přesvědčení, nikdo by nevolil hloupé politiky a lidé v chudých částech světa by přestali umírat hladem … hezká pohádka, ale ještě to asi bude chvíli trvat. Nicméně mnoho lidí se už mění, možná je to evoluce, možná módní trend, ale každý z nás může jít příkladem, že to možné je. Už jen to, jak ve světě vzrůstá zájem o ekologii, jak se sama šíří permakultura po Austrálii, Americe, Novém Zélandu a dnes už celém světě, aniž by ji nějaká velká organizace cíleně propagovala, je dobrým znamením. Čím dál více lidí se probouzí a přestává slepě následovat konzumní a destruktivní stádo naší společnosti, ženoucí se odnikud nikam. Určitá naděje na změnu ve větším měřítku je zřejmě možná po dosažení tzv. kritické masy, to znamená doby, kdy počet lidí hlasujících pro změnu bude dostatečný na to, aby změna ve velkém mohla proběhnout a staré struktury neměly dostatečnou moc ji zadržet. Dobrá zpráva je, že tato masa lidí nemusí být nadpoloviční, neboť drtivá většina každého národa jsou lidé, kteří pouze se sklopenými hlavami následují a sami o ničem nepřemýšlejí. Tito lidé by také vůbec nečetli tento článek, nebo by v jeho polovině bojovali s infarktem. Ale změna je život, a když má být k lepšímu, tak proč ne?
