Zóna 0 je dům. Zimní zahrada, popnuté zdi, zelená střecha, nebo jen bylinkové květináče na terase se mohou postarat o propojení domu se zahradou a okolím. Existují návody a triky, jak i na malém balkónu vypěstovat organicky spoustu ovoce a zeleniny.

Zóna 1 je nejbližší okolí domu. Do této zóny musí přijít to, co používáme nejčastěji a co vyžaduje nejvíce péče. Máte-li rádi čerstvé bylinky a koření, pak je umístěte do zóny 1. Jeden ze zakladatelů permakultury Bill Mollison navrhuje malý kontrolní test. „Když ráno vstanete a venku je rosa, navlékněte si župan, vaše roztřepané bačkory, a běžte si natrhat pažitku na vaši ranní omeletu. Když se vrátíte a bačkory budou úplně promočené, pažitka roste příliš daleko“. Billův důvod pro toto tvrzení je jasný. Zasadíte-li si tyto potřebné rostliny na druhou stranu zahrady, vsadím se s vámi (po vlastní zkušenosti), že po několika prvních pokusech budete z lenosti raději snídat omeletu bez pažitky. 

Zóny samozřejmě nejsou přesné kruhy či linie kolem domu, ale prolínají se dle potřeby, oslunění, půdy, původní vegetace a mnoha dalších faktorů. Záleží zde i na typu osobnosti uživatele zahrady, na preferencích ostatních členů rodiny. Vyznačení zón na plánu projektu zahrady je vždy jen orientační, ale užitečné. Nepřemýšlíme o nich jako o striktně děleném místě podle výšky či druhové příslušnosti vegetace. Jde nám hlavně o co nejlepší rozdělení toku energie po zahradě. Představte si třeba, že naše energie je nejsilnější v domě a směrem od domu slábne. Strom, který roste skvěle bez naší pomoci a údržby může být více vzdálen od domu než křehká rostlinka, která bez naší péče zahyne a kterou často používáme v kuchyni.  Zónami tvoříme dynamický vztah mezi námi a zahradou. Je to velmi prosté, a přesto tak často opomíjené. Vysadíme-li planou růži kvůli její vůni, pak ne někam z dohledu, ale blízko okna našeho pokoje, aby přirozeně provoněla celý byt a abychom se mohli kochat jejími květy co nejčastěji.

Zóna 2 by neměla vyžadovat takovou péči jako první zóna. Ideální místo pro dobře zkombinované menší a středně velké ovocné stromy, keře, méně náročnou a méně často sklízenou zeleninu pěstovanou ve větším množství (brambory, fazole, cukety, dýně atd.), trvalky, květiny, … Své místo zde může najít skleník (pokud není přilepen přímo na dům v zóně 0 a 1) , jezírko, atd.  

Zóna 3 
V menších zahradách už na ní zpravidla nezbude místo. Zde se nacházejí velké, nestříhané ovocné stromy a vysoké keře, rostliny které se sklízejí jen jednou či dvakrát ročně, ořechy, kaštany, bambus, sbíráme zde palivové dřevo, provádíme komerční pěstování rostlin, mohou zde být větší zvířata, …

Zóna 4 
Jen pro největší pozemky, polodivoké málo udržované místo. Např. les pro pěstování stromů na dřevo, plodiny i byliny rostoucí divoce, může se též jednat o pastviny. 

Zóna 5
Zcela překvapivě, alespoň malá zóna 5 by neměla chybět ani na tom nejmenším pozemku. Je to divočina, na které člověk nikdy nezasahuje. Ať je to jen malinký roh zahrádky s houštinou, nebo kilometry čtvereční volné přírody, člověk je zde jen návštěvníkem, ne správcem.  Předchozí čtyři zóny navrhujeme, ale do páté se chodíme učit. V páté zóně můžeme relaxovat, meditovat a pozorovat, nesázíme sem žádné šlechtěné ani cizokrajné rostliny. Pokud je náš pozemek zcela holý a nic původního neobsahuje, vytvoření této zóny (i sebemenší) lze napomoci v nejvzdálenějším rohu. Vysadíme tam nějaký hustý keř či menší strom, jaký normálně roste v naší přírodě, nejlépe plodící bobule pro ptáky, nakupíme hromadu větví ve které může najít ukryt ježčí rodinka, můžeme zde umístit třeba starou kládu, pařez, nebo neošetřený kus dřeva s vyvrtanými otvory různých velikostí – jako útočiště pro mnoho druhů hmyzu. Tyto věci, spolu s ptačími budkami, krmítky a napajedly mohou být v kterékoliv zóně, když se najde vhodné místo nerušené příliš chodem domácnosti. Nejsme přeci na této planetě sami, a živí tvorové nám na oplátkou pomohou s udržením ideální biologické rovnováhy na zahradě.

REKLAMA:
loading...

Komentáře