V přednáškách 6. mezinárodního sympozia Společnosti pro aplikovaný výzkum vitaminů, konaného v květnu 2004 v Bonnu, zazněly na tuto otázku vesměs kladné odpovědi. Obecně platí, že u seniorů jsou příčinami deficitu vitaminů jednostranný způsob výživy, četné akutní i chronické nemoci, vyšší spotřeba cigaret a alkoholu a dlouhá a někdy nekontrolovatelná spotřeba léků.
Podle prof. Staehelina z Geriatrického centra v Basileji lze podáváním antioxidantů experimentálně prodloužit délku života. Navíc je známo, že se volné radikály uplatňují i při nemocích vyššího věku, jako jsou ateroskleróza, diabetes, rakovina, degenerativní onemocnění mozku (zvl. Alzheimerova choroba) aj. Oxidativní stres nevede jen ke stárnutí, ale i ke geneticky podmíněným chronickým nemocím. Staehelin ukázal v basilejské studii snížený výskyt IM a mozkové mrtvice u lidí dobře zásobených vitaminem C a karoteny. Pro snížení výskytu nejrozšířenějších druhů rakoviny (plic, žaludku a střev) se považuje za významný dostatek čerstvého ovoce a zeleniny.
Hladiny vitaminů v plazmě starých pacientů, přijímaných k hospitalizaci v Heidelbergu, byly nižší a představovaly jen 9 až 50 % normy osob zdravých, a to zvláště u vitaminu C a A. Také jejich přívod byl jen asi 60 %ní oproti doporučenému, zjišťovanému u odpovídajících zdravých seniorů.
Dr. K. Schuemann z mnichovského Ústavu farmakologie a toxikologie upozornil na interakci léků s látkovou výměnou vitaminů. Přinejmenším mohou léky snižovat chuť k jídlu a snižovat vstřebávání. Mohou ovšem ovlivňovat i jejich účinek.
Využití vitaminů je zhoršováno i změnami orgánů ve stáří. Prof. H. Kasper z Würzburgu podtrhl význam degenerativních změn pankreatu po šedesátce a zmenšení orgánu až na polovinu po osmdesátce. Ubývá mj. sekrece enzymů a bikarbonátů a postiženo je využití B 12 a kyseliny listové. Prof. K. Pietrzik uvedl příklad veliké studie z USA, kde skupina 80 tis. účastníků dostávala kyselinu listovou a B6 a po čtrnáctileté době pozorování bylo uzavřeno, že došlo ke snížení výskytu infarktu myokardu o 45 %. Přednášející uvedl, že nyní doporučované dávky vitaminů B12, B6 a kyseliny listové jsou nízké a jejich zvýšení je žádoucí pro odbourávání homocysteinu, který je toxickou aminokyselinou, představující rizikový faktor pro aterosklerózu.
O terapeutickém významu vitaminu E pojednávalo více přednášek. Prof. Roesen z Düsseldorfu se věnoval jeho ochrannému vlivu proti oxidačnímu stresu na cévy diabetiků. Volné radikály brzdí účinek NO, který se uplatňuje vazodilatačně, antitromboticky a antiproliferativně. Vitamin E, podávaný v harvardské studii v dávkách 1500 IU/d zabránil u diabetiků typu I rozvoji retinopatie a nefropatie. Prof. Bisalski z Hohenheimu podtrhl význam E vitaminu v časných fázích aterosklerózy, kdy zabraňuje účinně peroxidaci lipidů. Ch. Behl z Maxova Planckova institutu v Mnichově vyložil příznivý efekt vitaminu E na zpomalení rozvoje Alzheimerovy choroby mechanizmem odklízení volných radikálů, jichž je právě u této nemoci mnoho v mozkové tkáni. Pocházejí mj. z deponování amyloid-beta-proteinu.
V látkové výměně kosti, v prevenci osteoporózy se uplatňuje vitamin D regulací intestinálního vstřebávání a ledvinové reabsorpce vápníku. Pro syntézu kolagenu do organické matrice kosti je také nezbytná askorbová kyselina. Dr. P. Weber z Basileje připomenul i funkce vitaminu K v kostní látkové výměně: gama karboxilaci osteokalcinu, Ca-homeostázu, produkci prostaglandinu E2 a IL-6.
Některé nové myšlenky přinesla přednáška P. Reeda z Wexham Park Hospital (Anglie) o substituci vitaminu C u infekce Helicobacter pylori. Zároveň působí askorbová kyselina údajně antikarcinogenně v gastrointestinálním traktu. Dávky 2 g/d vitaminu C prý snižují apoptózu žaludečních epitelií, poskytují ochranu sliznici při léčbě žaludečních vředů antacidy. J. Bielenberg shrnul v Oesterr. Apotheker Zeit., 52: 14, 663, 1998 poznatky z literatury o úloze vitaminu C jako antagonisty histaminu, serotoninu, bradykininu při alergických onemocněních, zejména při alergických nemocích dýchacích cest. V různých studiích byl pozorován efekt dávky 2 g vitaminu C proti konstrikci dýchacích cest při infekcích, senné rýmě a při pobytu ve smogu. Efekt byl potvrzen i ve studiích in vitro na izolovaných buňkách trachey jako antagonizmus kyseliny askorbové a histaminu. Za pozornost stojí zpráva o schopnosti kyseliny acetylsalicylové vytěsňovat ze tkání kyselinu askorbovou. Opakované terapeutické dávky aspirinu vedly téměř k úplné zástavě přísunu kyseliny askorbové do leukocytů a v plazmě poklesla hladina kyseliny askorbové téměř o 90 %.
ZDROJ : VĚDA PRO PRAXI / 27. 10. 1998 / STRANA 13 / MEDICÍNA 9 / V
