Pro společné bydlení jsme se nedávno rozhodli s mým přítelem Honzou. Toto přání už jsem měla strašně dlouho, ale věděla jsem, že jako studentka si pronájem bytu zkrátka nemohu finančně dovolit. Rozhodli jsme se počkat alespoň do té doby, než budu na magisterském navazujícím studiu. Tam už povinností není tolik, a mohu si tedy najít i práci na poloviční úvazek.

Procházeli jsme inzeráty na pronájem bytu a zjišťovali, že najít ten pravý není nic lehkého

Jakmile padlo rozhodnutí, že do toho jdeme, začali jsme intenzivně hledat vhodný byt. Příteli bylo celkem jedno, co zvolíme, zajímala ho pouze dobrá lokalita a dostupnost. Za to já jsem měla jasné představy. Už jsem se viděla jako paní domu. Takže žádní spolubydlící, žádná stará barabizna, zkrátka krásný a moderní byteček.

V neposlední řadě také lidé, kteří pronajímali, byli povětšinou velice opatrní a nedůvěřiví. Nedivím se, když jsem si přečetla pár článků, co vše jsou schopni lidé v podnájmu s bytem udělat, zůstal mi nad tím rozum stát. Na spoustě webů najdete také to, na co si dát jako zájemce o bydlení pozor.

Po měsíci, kdy jsme se nedokázali dohodnout s žádným majitelem, jsem začínala být lehce zoufalá. Už jsem si myslela, že budu muset slevit ze svých požadavků a kývnout na byt, který naše očekávání splňoval alespoň z části.

Pak se stalo něco, po čem jsem začala věřit na zázraky

Toho dne jsem seděla ve škole, přednáška byla nudná jako vždy, a tak jsem byla myšlenkami někde jinde. Najednou mi přišla zpráva od mé spolužačky ze střední: ,,Ahoj Peťo, jak se máš? Stěhujeme se s přítelem do zahraničí a hledáme nájemníky do bytu, ve kterém jsme doteď bydleli. Vzhledem k tomu, že jsem zahlédla inzerát, že sháníte nové bydlení, napadlo mě se ti ozvat. Byteček je krásný, bude se mi ho jen těžce opouštět. Co na to říkáš? Lenka“.

Z prohlídky jsem měla obavy, ale ty se nakonec ukázaly jako zcela zbytečné

Rozzářila jsem se a v rychlosti vyťukala zprávu: ,,No perfektní, ty jsi zlato, kdy se můžeme sejít?“. Slovo dalo slovo, a ještě ten den večer jsme se s Honzou chystali na prohlídku nabízeného bytu. V osm hodin jsme se sešli s Lenkou, která nás vyzvedla autem na nádraží a zavedla až na místo. Honza byl spokojen už jen díky perfektní lokalitě, já jsem však byla stále ještě lehce nervózní a plná očekávání.

Vyšli jsme po schodech do pátého patra, otevřeli dveře a … veškeré mé obavy rázem opadly. Byt byl nádherný! Luxusní, moderně vybudovaný prostor, ve kterém se nacházela ložnice, obývací pokoj propojený s kuchyní, koupelna a šatna. Ani velký, ani malý, zkrátka tak akorát pro mladý pár. Stěny byly laděny do šedé a bílé, stejně tak jako všechny doplňky. Z bytu vyzařovala dokonalá harmonie a klid.

Ihned jsme věděli, že jsme našli ten pravý byt a čas na rozmyšlenou nepotřebujeme

Lenka nám nabídla kávu, a tak jsme se všichni společně usadili do obývacího pokoje. Na dojmy se nás ani nemusela ptát, jelikož mé nadšené a obdivné výkřiky nás doprovázeli po celou dobu prohlídky. Řekla nám, že vidí, že jsme zřejmě spokojeni, ale že nám dá tolik času na rozmyšlenou, kolik budeme potřebovat.

Pak jsme probrali nezbytně nutné záležitosti jako je nájem, datum nastěhování, smlouva a tak dále. Se vším jsme s Honzou souhlasili a finální rozhodnutí udělali hned. Možná se vám to zdá trošku unáhlené, ale pokud čtete můj blog, tak víte, že jsem člověk, který jedná rychle a intuitivně a v tomto případě jsem si byla naprosto jistá, že děláme dobře.

Nyní nám zbývá poslední týden do stěhování. Ani vám nemusím popisovat, že už se nemůžu dočkat. Již plánuji veškeré detaily a věci, které bude nutné nakoupit. Vidím to v jasných barvách. Samozřejmě, že mám i trošku obavy, přeci jen je to mé první bydlení bez rodičů. Myslím ale, že nejsem jediná, kdo se bojí neznámého. Zvlášť, když na internetu čtu články ve stylu tohoto, který sice radí, co a jak, hned v úvodu ale upozorňuje, aby nám společné bydlení nezničilo vztah. Ale my to zvládneme!

Jak probíhalo vaše hledání prvního společního bydlení?

REKLAMA:
loading...

Komentáře