„Milý deníčku, tak se ti zase svěřuji….“ – tato a podobná slova mohou škodit zdraví nebo svědčit o tom, že už je narušené, zejména v psychické rovině. Kdo pravidelně nebo velmi často zapisuje své zážitky a niterné pocity, ten si rozhodně neprospívá, tvrdí britská psycholožka Elaine Duncanová z Caledonské univerzity ve skotském Glasgowě.
Na základě své dlouhodobé studie uskutečněné na studentech univerzity došla k poměrně jednoznačnému závěru, že ti z nich, kteří si psali deníky, vykazovali ve specifických oblastech zřetelně horší zdravotní stav než stejně velký vzorek jejich kolegů, kteří se takovou činností nezabývali. Nejčastějším projevem potíží „deníkářů“ byly bolesti hlavy, zjištěny však byly i podstatnější problémy, jako například poruchy spánku nebo zažívání.
Tým badatelů kolem Duncanové tak ke svému překvapení musel odmítnout dosud značně rozšířenou tezi, že psaní deníku pomáhá, protože „očišťuje duši“ od špatných zážitků. Naopak, podrobné popisování traumatických zážitků do deníku podle skotských badatelů zdraví pisatele spíše zhoršovalo a bolesti hlavy v takových případech byly častější.
Jednoznačné vysvětlení tohoto zjištění ale psychologové nemají. Duncanová se kloní k závěru, že psaní deníku zřejmě není činností, která by lidem umožňovala zbavovat se prožívaných problémů. Spíše je tomu naopak: podrobné vypisování traumat a osobních neúspěchů nutí lidi „topit se“ ve svých problémech déle a neumožňuje jim rychle se jich zbavit. To se při častém opakování promítne i do psychického zdraví „pisatele deníků“.
Duncanová však připustila, že otevřená zůstává ještě jedna otázka, ono pověstné „co bylo dřív – vejce nebo slepice?“. Získané statistické údaje lze totiž vyhodnotit i tak, že lidé s napadeným zdravím, zejména v psychikou ovlivnitelné rovině, se častěji uchylují k psaní deníků než ti, kteří takové problémy nemají. „Proto otevřeně říkám: nemůžeme prokázat, co bylo dříve – psaní deníků, nebo zdravotní problémy,“ uzavřela Duncanová podle agentury APA.
Zdroj – ČTK ik mik
