Přátelé, v dnešním díle poznámkového seriálu s názvem Rostliny v lidovém lékařství (4. část), si jednotlivě představíme rostliny, které jsou v seznamu uvedeny pod číslem 6. Bez černý až do čísla 20. Hluchavka bílá.

Veškeré níže uveřejněné informace pocházejí od Dr. Petra Nečase, CSc. PhD.S (https://www.facebook.com/petr.k.necas?fref=ts). Pokud bude uveden v textu tento symbol (*Jan Bergmann), bude se jednat o rozšiřující informace k danému tématu a to buď formou doplnění textu a nebo přímou formu aktivního odkazu. Příjemný den vám všem – Jan B.

 

6. Bez černý / baza čierna

SAMBUCUS NIGRA L.

Lidové názvy: bezoví, bezinky.

Užitečné části: Jako droga se užívá květ (Flore sambuci), dále se užívá také bobule (Fructus sambuci seccati). Někdy jsou žádány i sušený list (Folia sambuci) a mladá kůra (Cortex sambuci).

Upotřebení:

  1. Slouží jako okrasný keř.
  2. Na venkově se z čerstvých květů, osmažených s moukou a vejci, připravuje chutné jídlo, zvané kosmatice.
  3. V průmyslu se silice, získané z černého bezu používá při výrobě voňavek a k napodobení aroma starého vína.

Sběr: Květy se musí sbírat za suchého počasí, dříve než začnou opadávat (tedy v květnu až červenci). Otrhané květy se nechají ležet přes noc rozprostřeny na lískách, druhého dne se potom rychle usuší při 40°C. Jinak by mohly snadno zčernat. Před sušením se ovšem odlámou silné stonky. Usušené se potom proseje sítem o velkých okách a uchovává se v dobře utěsněných nádobách.

Bobule se sbírají tehdy, když jsou zralé, tedy v srpnu a září. Také se suší nebo rozvářejí na kaši jako povidla.

Užití v lidovém lékařství:

* Vodnatelnost, revmatismus – 5g kůry černého bezu se povaří ve ¼ litru vody a po scezení se za tepla vypije.

* Pocení a nachlazení – čaj z 25g květu černého bezu + 25g lipového květu + 20g kořene proskurníku lékařského. Na hrst této směsi se nalije ¼ litru vařící vody, scedí a za horka v posteli vypije.

* Zácpa – proti zácpě dobře pomáhá několik lžic kaše, zhotovené z čerstvých bobulí.

* Průjem – sušené bobule jsou naproti tomu velmi dobrým prostředkem proti průjmu. Užívají se buď takové, nebo se z nich připraví kaše, či odvar ze dvou lžic sušených bobulí na ¼ litru vody.

* Spáleniny – zelená kůra, kterou natlučeme za čerstva kladívkem, aby byla na povrchu vlhká, mírní bolestivou

palčivost při spáleninách 1. stupně, při nichž je kůže jen zarudlá a lehce zduřelá!

* Zánět mandlí – 5g sušených květů černého bezu se dá do studené vody, přivede do varu, ihned odstaví, scedí a nechá vychladnout. Kloktáme.

Kožní hnisání – mast vyrobíme z 10g sušených květů černého bezu a dvou lžic vepřového sádla, svaříme, pak se protlačí čistým plátnem a nechá se vystydnout.

* Sterilovaná šťáva z černého bezu – na 850 ml šťávy z plodů dáme 150 ml 40% alkoholu, okyselíme, 15 minut sterilujeme. Denně se užívá 8 lžic po 4 týdny..

POZOR! Nezralé plody jsou jedovaté!

 

7. Borovice lesní/ borovica sosna

PINUS SILVESTRIS L.

Lidové názvy: sosna, chvoj, bor.

Užitečné části:

Jako droga se užívají mladé výhonky (Turiones pini).

Upotřebení:

  1. Kořenů, dřeva a šišek lze využít jako palivo. Kmeny jsou dřevem do stavebnictví, z kůry se vyrábí tříslo.
  2. Přirozená pryskyřice, jenž se roní z kmene a větví se taví a po vyčistění se z ní získává tzv. burgundská smůla. Destilací pryskyřice se připravuje terpentýnový olej nebo terpentýnová silice.
  3. Suchou destilací dřeva se vyrábí dehet, z něhož se vařením získává tzv. černá smůla.
  4. Čerstvé jehličí se máčí a vaří, čímž vzniká tzv. lesní vlna.

Sběr: Mladé výhonky se sbírají v dubnu. Květní pyl se sbírá tak, že se prašníkové jehnědy vytřásají papírem.

Užití v lidovém lékařství:

* Revmatismus, dna – asi 1 kg mladých výhonků vaříme ½ hodiny ve 3 litrch vody. Potom vlejeme do vany s vodou, připravenou ke koupeli. Téměř stejnou službu udělá i jehličí borové.

* Revmatismus, dna plicní choroby – tinktura se připraví tak, že 10g mladých výhonků, pokrytých ještě červenohnědými šupinami, polijeme 100 ml lihu a necháme stát dva dny. Potom zfiltrujeme. Užívá 3x denně 15-20 kapek.

* Osvěžení vzduchu – pár extraktu z jehličí (výše uvedená tinktura) se nakape na kamna nebo savý papíra nechá se odpařit, nebo se extrakt přímo rozpráší rozprašovačem.

* Opruzeniny – květní pyl je výborný zásyp k hojení opruzených míst, na něž se zlehka nanáší.

* Omrzliny – kousek pryskyřice se rozehřeje a nanese na kus plátna v tenké vrstvě. Tato náplast se potom přiloží na omrzlé místo nebo sval, či kloub v němž se ozývají revmatické bolesti.

* Revmatismus – lesní vlna se vyrobí tak, že asi půl kilogramu čerstvého jehličí máčíme jeden den ve 2 litrech vody a potom asi hodinu povaříme. Přiloží se na bolestivé místo a obváže.

* Otrava fosforem – silice terpentýnová se koupí v čistém stavu v lékárně. (Domácí výroba je velmi komplikovaná a nepohodlná.) Její užití je mnohostranné. Vnitřně slouží jako protijed při otravě fosforem připravený takto: 2g terpentýnového oleje + 1 vaječný žloutek + 10g arabské gumy + 200 ml vody. Tato emulze se brala každou hodinu jedna lžíce.

* Nehojící se vředy – mazání připravíme takto: 100g terpentýnového oleje + 20g octové tresti + 80 ml růžové vody + vaječný žloutek. Dobře se promísí a vtírá se 10 minut do kůže, nebo se nanese na vřed.

* Zánět měchýře a močové trubice – vnitřně se užívá 3x denně 5-10 kapek přečištěného terpentýnového oleje ve sklenici mléka.

* Žlučové kameny, nadýmání – v témže množství a stejným způsobem jako je uvedeno u zánětu moč. měchýře.

* Katar průdušek – inhalace terpentýnového oleje: na hrnec, v němž je asi 1 litr horké vody, z níž stoupá pára, nasadíme papírový kornout, kterému jsme ustřihli hrot. Takto vzniklým otvorem unikají potom páry. Do hrnce vlejeme 1 lžíci terpentýnového oleje, jejž potom s párou vdechujeme. Nedoporučují se elektrické stolní inhalátory či Lady sauny!

* Škrkavky – do 1 litru vody dáme 1 lžíci terpentýnového oleje a touto směsí se provede klystýr. Podržíme asi 15 minut.

 

8. Borůvka černá /čučoriedka

VACCINIUM MYRTILLUS L.

Lidové názvy: borůvnice, myrtové jahody, černé jahody, černice hafery, čičoretky

Užitečné části:

jako droga se užívá plod, bobule (Fructus myrtilli) a jen mladý list (Folium myrtilli).

Upotřebení: Čerstvé plody jsou oblíbeny jako chutné, zdravé ovoce. Hodí se také k zavařování. Borůvkami se barví červené víno, nebo se víno vyrábí přímo z borůvek.

Sběr: Sebrané bobule z přírodních stanovišť se zkonzumují buď v čerstvém stavu, nebo se suší v troubě asi při 40°C. Dobou sběru je červenec a srpen.

Při sbírání plodů je třeba si dát pozor, aby se do sběru nepřimísily plody vlohyně (Vaccinium uliginosum L.). Ta roste mezi borůvkami tam, kde je rašelinný pdoklad. Plody jsou větší než borůvky, mají mdlou chuť a po rozdrcení špiní prsty ne fialově, nýbrž zeleně. Pozře-li se jich větší množství, způsobují bolení hlavy a zvracení!

Užití v lidovém lékařství:

Průjem – při lehčích průjmech se prostě užije jedna nebo dvě hrsti sušených borůvek. Stejný účinek má i borůvkové víno, jehož se vypije asi 1/8 litru.

Při silnějších průjmech se:

a) na tři hrsti sušených borůvek naleje asi 1/5 litru vařícího trpkého vína a nálev se vlažný pije na dvakrát se čtvrthodinovou přestávkou.

b) tři hrsti sušených borůvek se nechají máčet 48 hodin ve ¼ litru žitné kořalky nebo lihu, zředěného na polovic vodou. Z tohto extraktu se dá 1 polévková lžíce do 1/8 teplé vody a vypije. Po ¼ hodině lze dávku opakovat.

c) několikrát denně sníst 1 až 2 lžičky sušených borůvek, pak na špičku nože čerstvý prášek nátržníku, zapíjet nálevem z benediktu lékařského. Sušené borůvky mají výrazně stavěcí účinky a mohou způsobit zácpu!

* Zánět ústní, zánět mandlí – hrst sušeného mladého borůvkového listí se asi 5 minut svaří v ½ litru vody a scedí. Slouží jako kloktadlo.

 

9. Bukvice lékařská / betonika lekárska

BETONICA OFFICINALIS L.

Lidové názvy: betonie, bukvicová bylina.

Užitečné části: Jako droga se užívá celá nať i s květem (Herba betonicae) a oddenek (Rhizoma betonicae).

Sběr: V době květu, tedy průměrně v červenci, se odřízne celá lodyha i s květy a suší se pomalu v tenkých vrstvách na lískách. Oddenky se vyrýpnou ze země na podzim, dobře se očistí od hlíny a suší na kamnech.

Užití v lidovém lékařství:

* Zácpa – 20g čerstvého oddenku bukvice lék. se nastrouhá na hrubé kusy, vsype do ¼ litru vody, nechá přejít varem a po scezení vypije.

* Prostředek na zvracení – 10g sušeného kořene bukvice lékařské se nakrájí na drobné kousky, vhodí do ¼ litru vody, povaří asi 1-2 minuty a po scezení vypije.

* Zahlenění průdušek – na hrst sušených listů nalijeme ¼ litru vařící vody, necháme vystydnout, scedíme a vypijeme během dne. Pro lepší chuť se do chladného nálevu (méně jak 40°C!) přidává lžíce medu.

* Nervové choroby – dvě hrsti sušených listů vhodíme do ¼ litru vody, necháme přejít varem a hned scedíme. Užívají se 3 lžíce denně.

* Neklidný spánek, nespavost – 700g drobně řezané natě zavážeme do punčochy, povlečeme a položíme k hlavě. Polštářek působí asi 4 měsíce.

* Kašel, zánět nosohltanu – Bukvicový sirup – do sklenice napěchujeme střídavě cukr a čerstvý květ, vzduchotěsně uzavřeme, tři týdny uložíme na slunci, užívat lžičku 1x denně.

 

10. Cibule kuchyňská/cibuľa kuchynská

ALLIUM CEPA L.

Užitečné části: Jako droga se používá cibule (Bulbus allii cepa).

Upotřebení: U nás slouží cibule kuchyňská jako přísada do jídel. V některých jižních krajinách je užívána jako pokrm a užívá se s větším množstvím různých solí.

Sběr: cibule se sklízí jako dvouletá v červenci a srpnu.

Užití v lidovém lékařství:

* Nadýmání – cibuli nakrájíme na drobné kousíčky a polijeme 1/8 litru zředěného lihu. Necháme 24 hodin stát, potom vymačkáme a přefiltrujeme přes jemné plátno. Užíváme 3x denně 10 kapek.

* Chřipka – uděláme si nápoj z hrsti sušeného lipového květu nebo lžičky černého čaje, spaříme ¼ litrem vařící vody. Přidáme šťávu z půlky citronu a z jedné cibule. Hodně osladíme a horké před spaním vypijeme.

* Katar průdušek (zastaralý, kdy je potřeba odstranit z průdušek hlen) – do lžíce práškového cukru vymačkáme šťávu z jedné cibule, čímž vznikne řídká kaše. Užíváme 3x denně.

* Nežity – lupeny cibule, upečené v popeli nebo cibule rozmačkaná na kaši, s horkou vodou se v plátýnku přiloží na zanícené místo.

* Roupy – na kostičky rozkrájená cibule a hrst rozmarýny se svaří v půl litru mléka (nebo vody) a přecedí se přes husté síto. Tímto odvarem se potom dá klystýr.

* Nachlazení, záněty dýchacích cest – smíchat 2 díly šťávy z cibule a 1 díl medu, brát po lžičkách.

* Večerní mast na vrásky – smíchat stejným dílem šťávu cibule, šťávu kvetoucí lilie bílé a med, přidat trochu včelího vosku a prohřát na vodní lázni. Večer vtírat do očišténé pokožky.

 

11. Čekanka obecná/čakanka obyčajná

CICHORIUM INTYBUS L.

Lidové názvy: čekánek, koření sv. Petra.

Užitečné části:

Jako droga se užívá nať divoce rostoucí rostliny (Herba cichorii) a kořen (Radix cichorii).

Upotřebení:

  1. Ve starověku se hojně užívalo mladých listů čekanky jako zeleniny.
  2. Od II. světové války se z kořene vyrábí přísada do kávy, resp. kávová náhražka, zvaná cikorie. Ta se vyrábí ze silnějších kořenů, které se omyjí, krájí, suší, potom praží a následně rozemílají na drobné kousky.

Užití v lidovém lékařství:

* Žloutenka – tři lžíce šťávy, vylisované z čerstvého čekankového kořene, přidáme do šálku mléka a jednou denně vypijeme. Je to odpradávna oblíbený domácí prostředek!

* Zahlenění průdušek – 50g sušeného kořene svaříme v jednom litru vody, scedíme a vypijeme ráno a večer po jednom šálku. Užívá se obyčejmě 4 dny po sobě.

* Škrkavky – žvýká se čekankový kořen a šťáva z něho polyká, nebo se kořen nakrájí na drobné kousky, posype se hodně cukrem a tato směs se užívá 3x denně lžíce.

* Záněty – obklady: spaříme nať i s květy horkou vodou, necháme odkapat, horké přiložíme na zanícené místo a zavážeme.

* Masáže – k posilujícím masážím končetin, např. po dlouhém ležení nebo po zlomeninách, se užívá výtažku z natě: 3 hrsti sušené natě naložíme na týden do lihu nebo silné žitné kořalky a denně natíráme údy.

* Jarní únava – 4 díly natě čekanky, po dvou dílech kořene jehlice trnité, natě meduňky a po jednom dílu natě tymiánu a natě benediktu lékařského. Pije se 750 ml nálevu denně.

* Nechutenství – salát z mladých listů čekanky jíme před obědem a před večeří. Může se smíchat s jinými salátovými listy.

* Oční problémy – nálev z květů se používá k výplachům očí při zánětu spojivek, víček, rohovky a duhovky. Lze podávat dlouhodobě.

 

12. Děhel lesní/angelika lesná

ANGELICA SILVESTRIS L.

Lidové názvy: v lidovém názvosloví se nerozlišuje mezi děhelem lesním a andělikou lékařskou.

Užitečné části: Jako droga se užívá oddenek (Radix angelicae silvestris) a semeno (Semen angelicae silvestris).

Upotřebení: V domácnostech se děhelu lesního neužívá, slouží jen jako rostlina ozdobná, která poskytuje výbornou pastvu pro včely.

Sběr: Stonky lze sklízet již prvním rokem od června do srpna, a to vždy z rána při rose. Uřezané okolíky se suší za mírného tepla na plachtách, aby se nevytrousila semena, která lehce vypadnou. Oddenky se sklízejí v zimě. Vykopané oddenky se vodou očistí a po délce rozříznou na čtyři části. Suší se potom na volném vzduchu za mírného tepla. Oddenky se musí zpracovat brzy, neboť se z nich rychle odpařuje silice!

Užití v lidovém lékařství:

* Zahlenění průdušek – k vykašlávání se použije 20g děhelového kořene v prášku nebo prášku ze semen + jednu hrst lipového květu + 500 ml vody. Prášek z děhelu (kořene nebo ze semen) vložíme do vlažné vody, když přijde do varu, přidáme lipový květ, odstavíme, necháme trochu zchladnout, scedíme a přes den po malých šálcích vypijeme.

* Zavšivenost – zavšivené místo oholíme a posypeme práškem z roztlučeného sušeného kořene nebo semen děhelu lesního.

Je třeba ovšem připomenout, že výše uvedené můžeme se stejným účinkem připravit i z anděliky lékařské.

 

13. Divizna velkokvětá/divozel veľkokvetý

VERBASCUM DENSILORUM BERTOL.

Divizna malokvětá/divozel malokvetý

VERBASCUM THAPSUM L.

Rod divizen obsahuje celou řadu druhů, které se od sebe jen málo liší. Nejběžnější je divizna velkokvětá, jako léčivo se užívá i divizna malokvětá. Divizna černá (Verbascum nigrum L.) a jiné druhy již nemají takovou důležitost.

Užitečné části:

Jako droga se používá hlavně květ (Flos verbasci). Kromě květu se užívá i list (Folium verbasci)

Upotřebení:

  1. V zahradách se pěstuje často pro okrasu.
  2. Kuřáci dýmek míchají květy divizny do tabáku, aby mu dodali příjemnou vůni.
  3. Z chloupků na lodyze a listech se v jižní Evropě vyrábí knoty na svícení.
  4. Semena divizny, hozená do vody omamují ryby, takže se dají chytit do ruky. Tento způsob „rybolovu“ je u nás ovšm zakázaný. Lze jej použít jen při odchytu ryb ve vlastním jezírku.

Sběr: Květy se sbírají od června do srpna při suchém počasí, nejlépe v poledne. Sbírají se jen květní koruny bez kalichů. Sběr se musí provádět pozorně, poněvadž koruny lehce opadávají. Ještě tentýž den se musí začít se sušením v tenkých vrstvách asi při teplotě 35°C na slunci. Usušená droga se uchová nejlépe v nádobách, na jejichž dno se nasype trocha vápna, které má za úkol odnímat vodu. Jinak sušené květy zhnědnou a ztrácejí na účinku. Sušením květy ztrácejí devět desetin své váhy.

Užití v lidovém lékařství:

* Katar průdušek, zahlenění – 5g květu divizny + 5g květu slézu se vhodí do ¼ litru vody, nechá přejít varem a ihned scedí. Vypije se po lžících přes den.

* Pro odkašlávání – 10g květu divizny + špetku listu a květu podběle + 10g květu slézu + 5g natě přesličky. Polovičku této směsi dáme do ¼ litru vody, povaříme, scedíme a užíváme 5x denně jednu lžíci.

* Angína, zánět hltanu – odvar ze sušeného květu divizny a slézu připravený výše popsaným způsobem (viz katar průdušek), do něhož se přidá neplná kávová lžička soli, slouží jako kloktadlo při angíně a zánětu hltanu.

* Průjem – listy se užívají proti průjmu takto: hrst sušených nebo čerstvých listů se svaří v 1/5 litru vody a ještě horký odvar se vypije.

* Zácpa – květ a list smíchaný v poměru 1:1 je mírné projímadlo.

* Nežity – i zevně lze divizny použít. Listy spařené vřelou vodou se nerozdrcené přikládají na nežity, jež se potom rychleji vyvinou a snáze provalí. K témuž účelu lze použít i šťávy, vytlačené z čerstvých listů.

* POZOR! Neužívat dlouhodobě, dodržovat dávky!

 

14. Dobromysl obecná/pamajorán obyčajný

ORIGANUM VULGARE L.

Lidové názvy: dobráček, zimní marjánka

Užitečné části: Jako droga se používá celá sušená nať (herba origani).

Upotřebení:

  1. Včelaři rádi pěstují dobromysl blízko svých včelínů jako medonosnou rostlinu na které se včely rády a vydatně pasou.
  2. Někde se užívá dobromysle jako koření, které má nahradit majoránku. Odtud název „zimní marjánka“.
  3. V domácnosti se jí užívá i jako náhražka čaje.
  4. V průmyslu dobromysl sloužila jako náhražka chmele.

Sběr: Do plného květu se rostlina dostane v červenci a srpnu. Tehdy se také sklízí tak, že se blízko zamě (7-9 cm) požne, nebo se kolem poledne ostříhají květy. Sklizená nať nebo květy se rozprostřou do tenkých vrstev a suší ve stínu. Sušená droga se potom přebere a hrubé stonky se z ní odstraní.

Užití v lidovém lékařství:

* Choroby žaludeční a jaterní – na hrst sušených kvetoucích vršků se nalije čtvrt litru vařící vody, nechá se asi 5 minut stát a potom se scedí. Během dne se po lžících využívá.

* Hlísty – 5g sušené natě dobromysle + 2g routy + 1 pokrájený fík, to vše se polije ¼ litrem slabého stolního vína, nechá přejít varem a po 5 minutách přecedí. Osladí se dvěma lžícemi medu a vypije se polovička večer před spaním, polovička ráno na lačno.

* Bolesti v krku – odvar, připravený z jedné hrsti sušené natě dobromysle obecné a 1 pokrájeného fíku ve ¼ litru vody slouží jako dobré kloktadlo.

* Osvěžující koupele – do vany se přidá trochu sušené natě společně s jinými aromatickými rostlinami.

* Protiastmatické víno – do láhve bílého vína dáme 50g květů a necháme stát 10 dnů. Přecedit a skladovat v chladnu a temnu. Užívat skleničku po večeři. Možno podávat dlouhodobě.

* Křeče, kašel – prášek z natě dobromysli promíchat s medem a užívat 1 lžičku denně mezi obědem a večeří.

* Trávící poruchy (i prevence) – 50g dobromysli + 30g natě smilu písečného + 20g natě ožanky kalamandry. Udělat nálev a pít 500-750 ml denně.

* Bolesti zubů – z dobromysle se připravuje silice, která se nazývá chmelová nebo thymiánová. Kápneme-li jí trochu na kousek vaty a vložíme do vykotlaného zubu, bolest se značně zmírní.

 

15. Dřišťál obecný/dráč obyčajný

BERBERIS VULGARIS L.

Lidové názvy: vančar, dráč.

Užitečné části:

Jako droga se užívá kořen dřišťálu (Radix berberis), kůra (Cortex berberis) a bobule (Fructus berberis).

Upotřebení: Jako okrasný keř v zahradách a parcích.

Sběr: Kořeny a kůra se mají sbírat na jaře. Bobule, zvané dřišťálky se sbírají na podzim – v říjnu a listopadu. Před použitím je nutné je nechat zmrznout a teprve po rozmrznutí s nimi dále pracovat. Kořen a kůra se upotřebí buď čerstvé nebo pozvolna usušené.

Užití v lidovém lékařství:

* Zácpa – 10g čerstvého nebo 5g sušeného kořene se pokrájí na drobné kousky, vloží do vlažné vody, nechá 5 minut povařit a po scezení nadvakrát s hodinovou přestávkou vypije.

* Nechutenství – 20g pokrájené kůry i s lýkem se 6 dnů nechá na slunném místě stát v 1/8 litru lihu. Tato tinktura se bere 3x denně 10 kapek před jídlem.

* Záněty ústní dutiny – odvar z hrsti čerstvých listů ve ¼ litru vody slouží jako kloktadlo.

* Nápoj pro nemocné – bobule se rozvaří, šťáva z nich vytlačená se nechá tři dny na chladném místě a potom se svaří s polovičním poměrem cukru. Do hrdla láhve nad šťávu, kterou chceme uschovat, se nalije vrstva stolního oleje, který se ovšem před upotřebením odsaje vatou.

* Menstruační bolesti – asi 20 bobulí se polije 1/8 litru lihu, nebo silné žitné kořalky a nechá se týden stát v teple. Z tinktury se užívá 2x denně 10 kapek.

 

16. Dub letní / dub letný

QUERCUS ROBUR L.

Lidové názvy: křemelák

Užitečné části: Jako droga se používá kůra (Cortex quercus), listy (Folium quercus) a žaludy (Glarides quercus).

Upotřebení:

  1. Dubová kůra se užívá ve zvěrolékařství při průjmech vepřového dobytka a ovcí.
  2. Žaludy se používají hlavně ve východní Evropě k výkrmu bagounů (prasat na sádlo).
  3. Dřeva se používá ke stavbám všeho druhu a také se z něj zhotovuje nábytek.
  4. Starší kůra slouží k výrobě třísloviny pro koželužny.

Sběr: Je silně omezen ochranou lesů. Mladá kůra se sloupne v březnu a dubnu se stromků, poražených při probírání kultury a suší se na slunci. Přitom nabývá žluté až hnědé barvy a kroutí se sama do ruliček. Žaludy se sbírají v srpnu a září, přičemž se ze sběru vyčleňují červivé plody.

Užití v lidovém lékařství:

* Průjem – 30g dubové kůry se povaří asi 10 minut ve ¼ litru vody a tento odvar se po scezení na 2x s hodinovou přestávkou vypije. Proti průjmu lze použít i prostředek se žaludů: 5 dobře omytých žaludů se rozemele, ušlehá s jedním celým vejcem, trochu osladí a najednou sní.

* Potivost nohou – 50g dubové kůry se povaří 15 minut v 1 litru vody, ihned se přecedí, zředí studenou vodou na snesitelnou teplotu a v této lázni se denně večer koupou nohy.

* Močové kameny – hrst dubového listí se dá do 1/3 litru vody, nechá přejít varem a vychladlé se přes den vypije.

* Zánět mandlí – odvar z dubové kůry, připravený podle výše uvedeného se užívá jako kloktadlo při zánětu mandlí.

* Bělotok – 20g dubové kůry + 20g heřmánkového květu + 20g šalvějového listu, vezmou se dvě lžíce směsi, vhodí do 1,5 litru vařící vody, nechá se 3 minuty povařit a ½ hodiny odstát. Po zchladnutí na přiměřenou teplotu se udělá výplach. Nepodávat dlouhodobě!

 

17. Fenykl obecný/fenikel obyčajný

FOENICULUM VULGARE MILL.

Lidové názvy: italský kopr

Užitečné části: Jako droga se užívá plod (Fructus foeniculi).

Upotřebení:

  1. Ve zvěrolékařství se přidává dobytku do žrádla, aby byla zvýšena produkce mléka.
  2. V průmyslu slouží při výrobě likérů, k parfémování mýdla a v cukrářství.
  3. V domácnostech se ho používá jako koření.
  4. Zbytků po destilaci silice ze semen (pokrutin) se užívá jako krmivo pro vysoký obsah hodnotných látek.

Sběr: Sklízí se v říjnu, kdy se na plodech začnou objevovat šedivé proužky.

Užití v lidovém lékařství:

* Nadýmání – 10g fenyklového semene + 10g anýzového semene + 10g práškového cukru. Užívá se 3x denně na hrot nože. Jiný oblíbený prostředek se stejnými účinky: 5g fenyklu + 5g badyánu + 10g listu pomerančovníku + 20g listu meduňky lékařské + 20g listu máty peprné se smíchá. Z této směsi se hodí jedna polévková lžíce do ½ litru vařící vody a nechá svařit asi na 2/3 objemu. Ráno a večer se pije šálek studeného odvaru.

* Kolika – 10g listu máty peprné + 10g fenyklu + 10g anýzu + 10g kmínu. Z této směsi se vezme jedna polévková lžíce, vhodí do ¼ litru vařící vody a ihned odstaví. Vypije se na dvakrát po půl hodině.

* Nechutenství – 15g fenyklu + 30g anýzu + 15g citronové kůry + ¼ litru lihu + ¾ litru vody se nechá stát týden, potom scedí, podle chuti osladí a užívá se 3x denně lžíce před jídlem.

* Chrapot, kašel – 10g fenyklu + 15g lékořice se 10 minut povaří ve čtvrt litru vody, scedí se, přidají se 4g chloridu amonného a užívá se 5x denně.

* Zánět prsu – doporučuje se přikládat obklady z odvaru 10g fenyklu ve čtvrt litru vody.

* Zvýšení laktace – 1 lžička semene do sklenice studené vody, přejít varem a 10 minut stát. Jednu sklenici pít po obědě, druhou po večeři.

* Odtučňovací kúra – 25g natě do 500 ml studené vody a 15 minut mírné vařit. Pije se sklenice po obědě a večeři.

* Celkové povzbuzení – jednu lžíci natě do sklenice vody, přivést k varu, 5-10 minut nechat stát. Denně 2 až 3 sklenice po jídle.

 

18. Hadí kořen větší/stavikrv hadí koreň

BISTORTA MAJOR S. F. GRAY

Lidové názvy: hadovec, užovník, rdesno hadí kořen

Užitečné látky: Jako droga se užívá oddenek (Rhizoma nebo Radix bistortae).

Upotřebení:

  1. Z mladého listí se připravuje chutný salát.
  2. Oddenek je hodně užíván ve zvěrolékařství.

Sběr: Oddenky se sbírají buď brzy z jara, v březnu a dubnu nebo na podzim v září a říjnu. Cenné jsou oddenky ze starých, víceletých rostlin. Po vykopání se zbaví postranních kořenů a omyjí. Rozřežou se potom na kratší, několikacentimetrové kousky a opatrně, pečlivě usuší. Sušením se zmenší jen nepatrně, silně však ztvrdnou.

Užití v lidovém lékařství:

* Průjem – odvar z 25g sušeného oddenku na půl litru vody, v níž se vaří 10 minut. Přes den se tato dávka využívá.

* Úplavice – odvaru poněkud silnějšího (z 35g oddenku) lze užít i při úplavici a krvavých průjmech.

* Záněty ústní – k vyplachování úst se doporučuje odvar viz průjem.

 

19. Heřmánek pravý/rumanček pravý

CHAMONILLA RECUTITA (L.) RAUSCHERT

Lidové názvy: rmen voňavý

Blízkým příbuzným pravého heřmánku je heřmánek vonný (Chammilla suaveolens Rydb.). Vyznačuje se tím, že je mohutnější a rozložitější než heřmánek pravý. Má úbory se žlutozelenými terči a nemá bílé paprsky. Stejně jako heřmánek pravý příjemně voní a má obdobné léčivé vlastnosti.

Užitečné části: Jako droga se používá květ (Flos chamomillae) a v menší míře i nať (Herba matrricariae nebo Herba chamomillae vulgaris).

Sběr: Sklízí se v době, kdy jazykovité květy vytvářejí vodorovnou obrubu a polovina trubkovitých květů na lůžku je rozkvetlá. Heřmánek se musí rozkládat do tenkých vrstev s přístupem vzduchu, neboť droga je značně náchylná na zapařování. Suší se rychle, protože pomalým sušením ztrácí barvu. Teplota při sušení nesmí přesáhnout 35°C.

Užití v lidovém lékařství:

* Dětská střevní kolika – 20g heřmánku + 20g meduňky lékařské + 20g listu máty peprné + 20g kořene lékořicového. Z této směsi se spaří jedna lžíce ve čtvrt litru vody a užívá se šest lžic denně.

Jiná směs téhož účinku je z 15g heřmánku + 15g fenyklu + 15g kmínu +15g máty peprné. Čaj se připraví týmž způsobem.

* Vynechání menstruace – 20g heřmánku + 20g kořene hořce + 20g natě zemědýmu + 20g šťovíku + 20g meduňky + 15g majoránky. Z této směsi se dají 3 polévkové lžíce na jeden litr vody, nechá se minutu vařit a 10 minut vylouhovat. Pije se 4 až 5 šálků denně.

* Revmatismus, ischias – 50g heřmánku + 100g přesličky + 50g senných lusků + 50g kořene lopuchu + 50g jalovčinky + 700g borového jehličí se hodinu vaří v 5 litrech vody a přidá se do koupele. Koupe se nejprve čtvrt hodiny, potom půl hodiny.

* Chřipka – bere se 10g heřmánku na čtvrt litru vody, spaří a čaj vypije v posteli, aby se nemocný potil.

* Nadýmání – 30g heřmánku se polije 1/8 litru lihu nebo silné žitné kořalky, nechá se týden stát a tinktura se užívá 3x denně 10 kapek.

* Záněty ústní – nálevu heřmánkového z 10g na čtvrt litru vody se užívá k vyplachování úst po vytržení zubu a lehkých zánětech v dutině ústní.

* Svalový revmatismus – 20g silice heřmánkové + 30g olivového oleje se smísí a vetře do kůže nad bolestivým místem.

* Otoky, nežity

teplé heřmánkové obklady se osvědčují při otocích, které pomáhají vstřebávat a při nežitech, jejichž „uzrání“ urychlují.

* POZOR! Nepoužíváme dlouhodobě, může způsobit poruchy sliznic, nebo vyvolat alergii.

 

20. Hluchavka bílá/hluchavka biela

LAMIUM ALBUM L.

Užitečné části: Jako droga se používá květ (Flos lamii albi) a list (Folium lamii albi).

Sběr: Květy se sbírají od května do srpna. Sbírá se jen bílá koruna bez kalicha. Sběr se rozprostře do tenkých vrstev a suší se rychle asi při teplotě 40°C. Uložit se musí v dobře uzavřené nádobě, na jejímž dně je trocha vápna, aby vlhkost ze vzduchu nepřebarvila drogu do hněda!

Užití v lidovém lékařství:

* Katar průdušek – 10g květu hluchavky bílé se spaří čtvrt litrem horké vody, po 10 minutách se scedí a přes den se po lžících podává.

* Úplavice, koliky – hrst sušených nebo čerstvých listů se po 10 minut vaří ve čtvrt litru vody, přecedí a přes den vypije.

* Hemoroidy– 1 lžičku květů do šálku studené vody, přejít varem, 10 minut stát a scedit. Pije se 2-3x denně mezi jídly. Zároveň aplikujeme sedací koupele: nať dáme do vlažné vody přes noc, ráno necháme pŕejít varem a 3 minuty stát. Scedit a vylít do vany.

Petr Karel Nečas

Zdroje:

Rostliny v lidovém lékařství – použitá literatura

MUDr. Jaroslav Korbelář a Zdeněk Endris: Naše rostliny v lékařství, Avicenum 1981.
L. Thurzová a kol.: Malý atlas léčivých rostlin, Osvěta 1963.
B. Kuźnicka i M. Dziak: Zioła i ich zastosowanie. Państwowy Zakład Wydawnictw Lekarskich, Warszawa 1984.
MUDr. Blahoslav Hruška: Jak se léčit rostlinami, Volvox Globator 1996.
PhDr. Petr Nečas, CSc.: Strava a vznik civilizačních chorob, BRIO, Praha 1998.
Antonia Rumiańska: Rośliny lecznicze, Państwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa 1999.
Ivana Paukerová: Přírodou za léčivými rostlinami, BRIO, Praha 2000.
Osobní archiv PhDr., PaedDr. Petr Nečas, CSc., Ph.D., Brno, Praha, Turčianský sv. Martin 1987 – 2014. 

loading...

Komentáře