Další císaři v Číně a v Koreji ho označovali kořenem života, kořenem muže, divokým kořenem, kořenem podobným člověku. Ženšen také v překladu z čínštiny znamená kořen člověka. Podle filozofie taoismu léčí úplně všechno a jeho účinky jsou přímo zázračné.
Je zdrojem energie, stimuluje tělo i mozek, zbavuje člověka únavy, aktivizuje potenci a má pozitivní vliv na celkovou vitalitu. Právě ta je v tradiční čínské medicíně základem dlouhého a zdravého života, slouží k tomu, aby člověk mohl jak v soukromém, tak v profesionálním životě podávat co nejdéle nejlepší výkony.
Znalost o hojící síle zázračného kořene a jeho použití tedy sahají do dávné historie, i když první psané dokumenty o ženšenu jsou staré 2000 let. To ale nic nemění na tom, že ženšen stále patří mezi nejdůležitější lékařské rostliny, a to dnes už zdaleka nejen na dalekém Východě. Lidé nejdříve ženšenový kořen žvýkali pro jeho povzbuzující účinky, později se ho naučili kultivovat a v propojení s moderní vědou daleko více využívat.
Jeho mateřskou zemí jsou Čína a Korea. První Evropan, který ženšenový kořen při svých výpravách na Dálný východ poznal, ale do Evropy nikdy nepřivezl, byl ve třináctém století Marco Pólo. Evropě ho až v sedmnáctém století představili Holanďané, kteří o něm hovořili jako o afrodiziaku. Postupně, jak se evropští mocní dozvídali o jeho zázračných vlastnostech, začali se o ženšen stále více zajímat. Jedni z prvních, kteří byli vysláni do Číny, byli jezuitští kněží. Ti se učili na čínském císařském dvoře, jak kořen zpracovávat, a poté ho potají přiváželi do Evropy.
Ale čínští císaři si chtěli ženšenové tajemství uchovat pro sebe. Nechtěli se o zázrak přírody, který skrývala nenápadná rostlinka s trsy červených bobulek, s nikým dělit. Postupně se rostlina, která kvetla jen několik dnů na jaře, stala přísně hlídanou a vzácnou.
Východní tradice a západní technologie
Léčivé bylinné přípravky jsou základem tradiční čínské medicíny. Na první pohled vypadá jejich klasifikace nezvykle. Rostliny označované jako královské jsou charakterizovány svou absolutní neškodností. Jsou podávány jak pacientům, tak zdravým lidem, hlavně pro obnovení nebo zvýšení celkové vitality organismu. Vedle královských rostlin existují výkonné byliny, které jsou slabě toxické a jsou používány k potlačování určitých chorob. Třetí kategorie zahrnuje podřízené pomocné byliny, u kterých je toxická dávka podobná jako dávka terapeutická.
Celá orientální medicína je založena na extraktech z nejrůznějších částí rostlin květy, lodyhami a listy počínaje a kořeny konče. Jejich široké využití má totiž sloužit celému tělu člověka, neboť tato medicína je založena na léčení a současné kontrole celého těla, nikdy ne jen jeho samostatných částí. Tehdy ještě málokdo tušil, že není ženšen jako ženšen.
Traduje se vyprávění, podle kterého jeden francouzský panovník nadšený vyprávěním o moci tohoto kořeně si ho nechal přivést od jedné výpravy z Kanady a severní Ameriky, kde se také už v té době pěstoval. Pak už jen čekal na divy, které s ním výtažek z kouzelného kořene udělá. Jediné, co se ale stalo, bylo, že panovník spal jako nemluvně. Díky této příhodě se vlastně svět dozvěděl, že ženšen, který se pěstuje v chladných podnebních pásmech, nemá účinky stimulující, ale naopak utlumující.
Ačkoliv vědci zdaleka ještě nepřišli na všechny léčivé látky, které tento tajemný kořen obsahuje, přece jen za dlouhá léta propojení moudrosti Orientu se západní technologií věda pokročila dále a původní teorie, že extrakt ženšenového kořeně působí výhradně jako afrodiziakum, se začala obalovat novými poznatky.
Dnes už se ví, že slouží jako regenerátor starých buněk a jako prevence před stárnutím, že je ve vypjatých etapách života velice prospěšný i dětem a dospívajícím a že je jako prevence ideální pro střední věk.
Rostlina má tedy stále co nabídnout. Podle vědeckých výzkumů jsou její účinky prozkoumány z necelých padesáti procent.
Autor: Jana Rovenská
