Publikují nejznámější osobnosti vědy.

Mnozí lidé si neumějí sami pomoci. K psychoterapeutovi nebo homeopatovi nejdou nebo nechtějí jít, v Boha nevěří, o etikoterapii neslyšeli, meditovat neumějí a  nemají li oporu ani u vlastní rodiny či přátel, pak se vzdávají zodpovědnosti za svůj psychický stav. Nikdo se nezabývá individuálními příčinami jejich deprese. Základní fakt, že náladu člověka ovlivňují jeho skutky a  vztahy, upadl v zapomnění. To co dělám přece ovlivňuje moji duši. Ať jsem metařem nebo lékařem, vedoucím či podřízeným, svobodným , ženatým nebo rozvedeným, ať žiji sám nebo s někým milým-  to vše je příčinou toho, jak se cítím. Každému prospěje, když si uvědomí, kým vlastně je. Co se děje v mém těle, v mé duši. Co mi prospívá, co mi škodí. Co bych chtěl a  co nechci.

"Poznat svou chybu znamená opravit svou chybu. " Čínské přísloví 

"Poznej sebe sama" Thales 

"Poznání v sobě obsahuje organizační moc. Prostě stačí o něm vědět , být si vědom principů, a poznání bude zpracováno vaším tělem a výsledky se dostaví opět spontánně." D.Chopra 

Tato sebereflexe a  s ní spojené pokusy o nápravu vlastního života chtějí svůj čas, není možné okamžité řešení. Rychlé řešení nabídne psychotropní látka-  lék nebo droga. Dříve, když lidé měli strach nebo obavy, tak se modlili k Bohu a  prosili o pomoc a  vkládali svůj osud do jeho rukou. Nyní pro ně náboženství ztratilo význam. Nevěří, že jim pomůže modlitba. Pak někdo přijde a  řekne, že tableta pomůže tam, kde člověk nemá sílu a  víru. Když byl objeven imipramin, první tricyklické antidepresivum, byl tento lék uváděn v německých publikacích jako"kámen mudrců", v anglických pak jako"grál"( grál byla zázračná miska posledního pokrmu Ježíše Krista naplněná krví z jeho ran a  chráněná mytickým králem a  skupinou rytířů sv. grálu na skrytém hradě Montsalvat. v bájích o králi Artušovi byl grál hledán družinou rytířů kulatého stolu ). A tak byla tímto novým lékem proti depresi vyhlášena nová víra. Tento lék byl povýšen na úroveň náboženství, ve skutečnosti však ale jde o destruktivní a  nihilistické pseudonáboženství či spíše"antináboženství".

"Věda: jednomu je vznešenou bohyní, jinému jen krávou, která mu dává mléko" F. Schiller 

Většinu toho samozřejmě financuje farmaceutický průmysl. Ten cíleně ovládá adresáty těchto článků a  publikací-  těmi adresáty jsou ti, kteří pak přejímají péči o toho konkrétního nemocného. Od studentských let je lékařům i pacientům vštěpována úcta k autoritám, úcta k profesorům a  k respektování vědeckých poznatků. Pomalu takto zpracováváni a  tvarováni firemními cíli často někteří lékaři i pacienti ztrácejí vlastní kritický postoj a  přístup. Lékař nemá kontakt s laboratorním výzkumem a  často slepě věří výsledkům vědeckých studií.

"Věda je blahodárná, brání lidem myslet. " A.France 

Vycházejí nové a ještě novější učebnice, obohacené o poslední poznatky. Objevují se stále nové léky. Poštovní schránka lékaře je plněna informacemi a prospekty o nových medikamentech. Ty samé informace jsou mu doručovány i na pracoviště. Jako nové medium se objevuje internet.Je mnoho časopisů vědeckých i jiných. Doporučují se jiné přístupy k léčbě. Nové vědomosti , data a  fakta a  se valí ze všech stran na nemocné i na lékaře.

 

"Věda je stavěna pomocí fakt stejně jako dům pomocí kamenů. Ale hromada faktů není o nic více vědou než hromada kamení domem. " J.H.Poincaré 

Často lékař ani neuvažuje, že by uveřejněné informace a fakta mohly být jednostranné, spojené s konkrétními cíli konkrétních firem. Farmaceutické firmy se podílejí na výzkumu, sponzorují různé kongresy, sjezdy, cesty lékařů, pořádají semináře, na nichž bývá občerstvení a různé dárky pro lékaře.Toto vše je spojováno s propagací určitého léku. Firmy se i  spolupodílejí na vydávání vědeckých publikací.

"Lék nebo droga je taková substance, která po injekci do králíka vyvolá vědeckou publikaci. " Szent- Gyorgyi 

Není možné již stanovit hranice mezi průmyslovým a  nezávislým, případně univerzitním výzkumem. Přetížený lékař ani nemá čas, aby po další literatuře pátral a  vytvářel si vlastní úsudek. Lékař je zavalen nejen nemocnými, ale i administrativními úkony, má spoustu i osobních problémů, často podobných problémům jeho nemocného. A  do jednoho z jeho hektických dnů pak přijde depresivní úzkostný nemocný, který zabere spoustu času. Mnohým lékařům pak stačí i ta forma"nadvlády", kterou nad pacientem mají a  je pro ně nejjednodušší vystavit recept než strávit s nemocným daleko více času a  začít pátrat po  příčině potíží nemocného, odhalovat je popřípadě snažit se je odstranit.

" Lékaři předepisují léky, o nichž toho málo vědí , proti nemocím, o nichž vědí ještě míň, lidem, o kterých nevědí vůbec nic. " Voltaire 

A  kdo to nakonec zaplatí ? Náklady hradí zdravotní pojišťovna-  tedy každý z nás. Takže sám nemocný si zaplatí své tabletky a  zisky shrábne farmaceutická firma. Farmaceutickým firmám nejde o blaho nemocných, ale hlavně o zisk. V pozadí této truchlivé hry je tedy konsum za každou cenu. A týká se to nás všech, protože nikdy nevíte, jaký osud vás kam zavane. Mnoho z nás se pohybuje"na hraně"a  často k vykolejení a  přepadnutí k té temnější stránce života stačí málo, velmi málo.

Co říci závěrem? Myslím si, že lidský přístup musí vždy upřednostňován před biologickým přístupem. Člověk není android, ovládaný jen biochemickými procesy, jeho duševní život přece není jen záležitostí přítomnosti noradrenalinu a  serotoninu na synapsích. Biochemii mozku ovlivňující tableta nesmí oddělit lékaře od pacienta. Ono je totiž strašně přitažlivé"vyřešit" případ receptem. Někteří nemocní citlivě vnímají, že lékař se"isoluje"od pacienta tím, že ho lékem"zklidní a  otupí. "Je to jako v jednom starém vtipu, kdy lékař předepíše chlorpromazin na noční pomočování nemocného.

"Tak jak Vám to zabírá ?" ptá se doktor. "Dobře, pane doktore, pomočuji se dále, ale už mi to tak nevadí. "

Je v rukou lékařů ale i každého z nás, kam společnost bude směřovat, kam až jí dovolíme jít. Myslím, že každý z nás by si měl začít uvědomovat možnost svobodného rozhodování: zda se léčit, jak se léčit a  zda je vůbec potřeba se léčit léky (tedy vlastně chemikáliemi).

 

"Svoboda člověka záleží v jeho možnosti volit mezi existujícími reálnými možnostmi (alternativami)" E.Fromm 

Nasazení jakéhokoliv léku považuji vždy za závažnou situaci, která vyžaduje zodpovědnou úvahu. Pokud je tedy stav natolik vážný, že vyžaduje léky, pak ať je těch léků co nejméně. Každý lék má vedlejší účinky a pokud se vedlejší účinky tohoto léku začnou léčit jiným lékem, je to počátek bludného kruhu. Snažím se nové poznatky vědy spojovat se svými vlastními názory, nepodléhat bezhlavě všem novým doporučením, hodnotit informace z více zdrojů a držet se osvědčených postupů, pokud se nepřesvědčím, že ty nové jsou lepší. Člověk se sice zavalován novými fakty, ale nemůže tato fakta ignorovat, musí je setřiďovat a rozhodnout, co by nemocnému mohlo ublížit a co by mu mohlo pomoci. Byl bych rád, kdyby následující citát byl jen úsměvný a  neplatil.

"Lékař je člověk, kterého platíme, aby vyprávěl hlouposti v pokoji nemocného, než ho příroda vyléčí anebo než ho léky zabijí." Moliere 

Skončím slovy pana profesora V. Vondráčka (1895- 1978), kterého jsem poznal v rámci své studentské praxe na psychiatrickém odd. Vzpomínám na jeho nabité přednášky, které nás studenty tehdy tak uchvacovaly. Bylo v nich jasné sdělení, že lék sám o sobě nestačí a  že poslání lékaře není podávat jen medikamenty.

"Psychoterapie je nejvyšším posláním lékaře. Povyšuje lékaře na kněze, který po zpovědi ( přizpůsobené psychoanalýze ) snímá hříchy a  rozhřešením tiší rozbouřenou hladinu pacientovy duše, svádí dravé spodní proudy, vystouplé z břehů zpět do jejich řečiště. Každý nemůže být psychoterapeutem, neboť psychoterapeuty se lidé rodí, ale nestávají. Psychoterapie předpokládá vrozenou vlohu. Předpokládá však také duševní vyrovnanost. Ve špatné náladě se špatně daří také psychiatrii. Lékař ve svém nitru nešťastný, jenž vidí, že je více nešťasten než jeho pacient, nemůže dělat psychoterapii, neboť nemá, co by rozdal, než nespokojenost a  vnitřní rozervanost. Slovo psychoterapeutovo je jako chirurgův nůž, ba horší, neboť vedeno špatně může způsobit horší škodu. Ba , co dím slovo- stačí gesto, úsměv. Vše tu rozhoduje. Je to hra s dynamitem. K psychoterapii je třeba víry v sebe, naděje na uzdravení a  lásky k pacientovi. A  to jsou tři božské ctnosti"

prof. Vladimír Vondráček 

REKLAMA:
loading...

Komentáře