Korunní čakra, nahoře na hlavě, čakra lebky, představuje spojení k nebesům. Je jí přiřazena fialová barva. Je vrcholem upřímnosti bytí i vzpřímenosti těla. Noste tedy hlavu vzhůru. Abyste byli upřímní a vzpřímení. Není to snadné.
Být upřímní v lehkosti, tak bych zde chtěla formulovat cíl, jako ideál vývoje, který může být pro každého rozhodující při každodenním přibližování se novému. Z těchto slov můžete vyrozumět: Na úrovni naší hlavy, ba ještě výše, protože hlava tvoří základnu, z níž se zvedá energetické centrum naší hlavy, je jakési „ vyšší duchovno „. I to je však třeba si osvojit. Žádného aspektu lidského bytí se nemusíte obávat, ani ho více „ uctívat „ než jiný.
Nad člověkem je neustále nebe, stejně jako země na něho neustále působí zdola. Dovolme síle nebes, aby klesala na nás dolů.Dovolme našemu vnímání, aby se otevřelo sférám nad námi. Dovolme spojení našeho tělesného lidského bytí s kosmickými dálkami nad námi.
Cvičení: Sedíme vzpřímeně, zavřeme oči a vnímáme svou váhu. Soustředíme se na svou páteř, vnímáme ji jako osu, která nás drží vzpřímené. Pokračujeme s vnímáním zevnitř, směrem vzhůru. Vnímáme v hlavě druhý energetický bod, ležící o něco výše než ten, jenž jsme poznali jako pramen třetího oka a jemně ho otevíráme vzhůru směrem k nebesům.
Opět svou energii zaměříme dolů a přijímáme zemskou energii červené barvy. Zapouštíme své kořeny tím , že posíláme z dolního konce páteře svou červenou energii do říše země.
Pokud jsme dostatečně uzemnění, sledujeme průběh naší páteře směrem vzhůru a zastavíme se na úrovni kosti křížové, abychom zde otevřeli své centrum vitality s jeho oranžovou barvou. Kruhovitě se rozpínáme v oblasti pánve, se svou oranžovou energií . Vytváříme si svůj okruh a směrujeme svoji pozornost ještě jednou s představou jemného proudění do oblasti zadní části pánve. Necháme odplynout bolesti, tlaky a veškeré lpění, dokud se nezačneme cítit vyrovnaní.
Necháme dále stoupat svou představu, dokud ve výši žaludku v páteři nemůžeme opět uhasit bod, v němž cítíme opět nahromaděnou energii. Nechme ji z něj odplynout s obrazem žlutého světla , které vyzařuje naše tělo ve výši solárního plexu směrem dopředu i dozadu. Vidíme, jestli žluť září dopředu jasněji než dozadu. Pokusíme se představit si, že je tento energetický bod v páteři středem našeho světelného kruhu.
Pak sledujeme další průběh páteře až k bodu mezi lopatkami, který představuje centrum naší srdeční energie. Své srdeční centrum otevřeme pomocí zelené . Šíříme svou zeleň všemi směry. Tvoříme svůj kruh srdce , jemně a v klidu.
Jakoby sama od sebe se naše pozornost vrací opět k páteři a stoupá výš a výš až k šíji, kde se nachází naše krční centrum. Necháváme i tento bod vyzařovat do šířky kolem nás – s představou bleděmodré barvy . Dbáme na rovnoměrné šíření a zcela vědomě tvoříme hranici směrem ven.
Znovu se vrátíme k páteři, sledujeme ji až nahoru do hlavy k prameni třetího oka, abychom si vytvořili dálky noční oblohy v hluboké modři jako další kruhovitou úroveň.
Vrátíme se zpět do hlavy i se svou představou a otevřeme korunní čakru od nejvyššího energetického bodu vzhůru k nebesům – fialová barva. .
Odsud proudí dolů světlo nebes. Vpouštíme ho do naší duhové aury, osvítí naše barvy. Nebeské světlo, které do nás plyne, je nevyčerpatelné a čistí naše temná místa, nechává zazářit mat a odplynout šeď , činí nás lehkými a jasnými. Zastavíme se a ponecháme volný průběh dění, které nás naplní světlem.
Nyní máte dost možností vnímání, jimž můžete věnovat svou pozornost. Byla vaše světelná schránka rovnoměrná? Kde byla silnější, kde se objevily záhyby? Ukázaly se stíny, kalná nebo temná místa? Kterou barvu jste mohli snadno vizualizovat, u které bylo pro vás obtížné představit si ji? Cítili jste v některých oblastech těla bolest, tlak, píchání nebo nějakou úzkost? Vadil vám snad některý směr? Táhlo vás to nahoru, explodovali jste směrem vzhůru, nebo jste se museli namáhat, aby se vaše světelná záře rozšířila přes hranice fyzické schránky? Slyšeli jste zvuky? Vtíraly se vám myšlenky, nebo nějaké zvláštní představy? Změnilo se vaše vnímání pachů nebo chutí? Vnímali jste pocit tíhy? Nebo snad lehkosti? Bobtnalo to ve vás jako nějaký nespoutaný smích? Vytryskly vám slzy? Nebo jste se pořádně zpotili? Máte hlad? Nebo snad žízeň? Je vám chladno? Jste unavení nebo vyčerpaní? Byla to příjemná zkušenost nebo se vás to dotklo nepříjemně?
Dostaňte se na kloub sami sobě. Objevte vnímání sebe sama. Tímto vnímáním pak filtrujte všechny své dojmy z okolního světa.
Toto cvičení je mým každodenním vstupním cvičením do meditování. Dovoluje mi rozpoznat, kdy je moje srdce zraněné nebo kdy mám zase jednou něco udělat pro svůj kontakt se zemí. Ukazuje mi, jak jsem na tom v přítomnosti, jestli mířím příliš rychle kupředu nebo zůstávám příliš pozadu. Díky tomuto cvičení cítím, jestli se příliš zabývám malichernostmi. To se např. projevuje tím, že příliš často odbíhám k zážitkům dne a že mi připadá těžké soustředit se. Tím, že se stále znovu tvrdošíjně vracím ke svému cvičení, očišťuji svou auru od změti všedních maličkostí a dovoluji si tak najít jasnou cestu k sobě samé.
Zpracovala: Iva Hédlová
Zdroj: Ega Rasch
