Mé tělo zaplavila opojná vlna tepla, jež stoupala od nohou vzhůru. Nedokázala jsem to pojmenovat, chtěla si ten pocit udržet co nejdéle, usilovně jsem se snažila, ale byl pryč. Jak přišel, tak i odešel. Další noc jsem ulehala s představou, že opět jedu na koni a doufala, že teplo a brnění znovu prostoupí mou bytost. Tu noc nepřišly, ani další noc, ale neopustily mě. Objevovaly se vždy nečekaně a já neznala „knoflík“, kterým je spustit. Bylo to mé malé tajemství. Nevím, proč jsem to nikomu neřekla, ale každou noc jsem se těšila do postele. Bylo mi 10? Je to tak dávno. Ještě pár let mi mělo být skryto, co vlastně prožívám, co se v mně probouzí…
Do sexuálního vztahu jsem vpadla v šestnácti rovnýma nohama. Bez lásky, bez vědomostí. Pouze ze zvědavosti. Byla to pro mě stejná činnost, jako kupování rohlíků. Vždyť kamarádky o tom mluví, tak přeci nezůstanu pozadu! Prodala jsem se za zkušenost, i když za velice cennou zkušenost. Mohla jsem si vyzkoušet sex bez lásky, abych měla později možnost srovnání, abych si mohla lásky vážit. Když pak, o 2 roky později, jsem potkala svou první opravdovou lásku, začal ve mně hořet oheň a sexuální energie se rozproudila. Prožívala jsem krátké okamžiky extáze, ale stále tu byl stín. Stále jsem nebyla zcela naplněna. Prožívala jsem lásku, sexuální vzrušení, ale žena ve mně nebyla úplná. Žena ve mně milovala svého partnera, ale nemilovala sebe. Svými projevy lásky partnera dusila, bála se, že o něj přijde a snažila se ho k sobě připoutat. Nyní to byl už manžel, změnila jsem svou životní roli. Z milenky se stala manželka a matka. Někde v koutku duše jsem věděla, že mám zachovat všechny pozice. Milenku, manželku a matku. Ale zatímco matka ve mně sílila, milenka stagnovala a manželka se utápěla ve frustraci a hysterii. Ještě stále jsem nechápala, že bez lásky k sobě nemohu prožívat úplnou lásku k mému muži, ani k synovi. Očekávala jsem projevy lásky mého muže a zlobila se, když jsem je nedostávala. Cítila jsem se jako pošlapaná rohožka a ruku v ruce s mými pocity narůstala nespokojenost a začaly přicházet nemoci. A nejen mé. Své nemoci jsem neřešila, naopak, vítala jsem je, byl to jakýsi způsob sebetrestání a utápění se v nicotě. Musela jsem však řešit problémy syna. A moudrost vesmíru mě tak poslala na cestu.
Začala jsem chápat, že vztah s mým mužem a mé vnitřní rozpoložení se odráží i na našem synovi. Dotkla jsem se dna, abych pochopila problémy mnohých žen. Dotkla jsem se dna, abych pochopila, že jsme všichni spjati, že když nemilujeme sebe, nemůžeme milovat nikoho onou bezpodmínečnou láskou. Když sami nevyzařujeme lásku, nemůžeme lásku dostávat. Můj muž mi pouze nastavoval zrcadlo mého vztahu k sobě. Vydala jsem se tak na cestu a postupně odhazovala jednu zátěž za druhou. Přestala jsem si ztěžovat na svého muže, přestala jsem zpochybňovat jeho názory a záměry. Neustále jsem si opakovala: „Posuzování, odsuzování, kritika se vždy obrátí proti Tobě!“ Nešlo to rychle, ale každý den byl o trochu jednodušší. Začala jsem chápat, že jen já si volím, jaká budu. Začala jsem vnímat, že když myslím a mluvím pozitivně, přitahuji kladnou energii a vše, co se děje (ačkoliv to zprvu tak nevypadá), se děje pro mé nejvyšší dobro. Síla myšlenek je ohromná. Začala jsem přebírat odpovědnost za své činy. A nastal problém. V tom momentě jsem si uvědomila, že vlastně ani nevím, jaká chci být. Nemohu dostat o co nepožádám. Jaká vlastně chci být? Chci být láska. Je to správné přání? Vždyť já už jsem láska. Všichni jsme láskou. Z lásky jsme byli stvořeni. Pouze jsme zapomněli. Já tedy jsem láska. Ale co to znamená? Co znamená být láskou? Láska je odpouštějící. Tedy dobře, budu odpouštět. Je tak krásné odpouštět, jenže je to zároveň i bolestné. Odpuštění předchází bolestná zkušenost. Mnohokrát jsem si v slzách říkala: „Proč?“ Mnohokrát jsem prosila, aby bylo ukončeno mé „trápení“ a nechtěla žít, než jsem si uvědomila: „Vždyť jsem chtěla odpouštět!“ Uvědomění přináší úlevu odpuštění a mohla jsem tedy jít dál. Jaká je ještě láska? Láska je přijímající. Ale jak mám přijmout sebe? Věčná otázka „jak“ mě pálila. Začala jsem přešlapovat na místě. Jak se stát milující a milovanou? Jak v sobě opět rozdmýchat oheň, tu životadárnou sexuální energii, která postupem let pomalu slábla? Jak se stát milenkou, manželkou a matkou, aniž bych se cítila vyčerpaná?
Tantra je dalším úžasným darem, který mi byl dán. Dala mi odpovědi na mnoho mých otázek a já začala chápat další aspekty života a sebe. Začala jsem konečně vnímat sílu ženy a její úlohu v dnešní době.
Úlohou ženy je probudit v sobě bezpodmínečnou lásku, tu nejmocnější energii, která jednou dokáže změnit životy lidí. S proudem lásky zanikne touha řešit konflikty násilím. Milující žena, která do výchovy dětí dá obrovské množství energie lásky, může vrátit do společnosti a tím do života základní model rodiny. Děti potřebují dostávat základní energii ženskou i mužskou v energiích lásky obou rodičů. Jen díky tomu mohou děti růst v harmonické osobnosti, které budou umět řešit konflikty smírem a odpuštěním. K tomu je zapotřebí, aby lidé byli stateční a vyrovnaní. Žena-matka musí mít jasno ve svých vztazích, protože právě ona je pilířem rodiny. Ta musí vědět, že do svých energií lásky má stále zahrnovat i svého muže. I po narození dětí má muž stát na prvním místě jejího zájmu, aby se rozvinul správně jeho citový projev k dítěti. Aby muž mohl být harmonickou osobností, k tomu ho vede žena svým zájmem o něj. Potom se nemusí cítit odstrčený a zneuznalý a svoji energii nemusí vybíjet v boji fyzickém, v touze ovládat a ponížit ženu.
Ženy dnešního světa zapomněly na svou úlohu. Tak dlouho trpěly, tak dlouho byly ponižovány, ovládány, znásilňovány, až začaly bojovat. Ale boj vytváří opět boj. Ženy začaly bojovat mužskými prostředky. Na to však nejsou vybavené. Muž je vždy převálcuje. Je mistrem logiky, vedle níž ženská empatie nemá šanci. Je fyzicky silnější a zároveň tak slabý. I on touží po lásce, objetí v teplé náruči. Strach mu brání věřit lásce. Byl přeci vychován k boji, prosazení svých potřeb, k ovládání, dobývání. Co se stane, když uvěří, že je milován, že se nemusí bát, že nemusí být ostražitý a neustále připravený pozvednout zbraň? Začne otvírat svou srdeční čakru, začne milovat. A najednou se spojí dvě milující srdce, která společně plynou v energii lásky. Teprve nyní můžou prožívat nový význam slova sebevědomí, jež jsem si kdysi dávno zaměňovala za namyšlenost, drzost, bezohlednost. Být sebevědomou je krásný stav bytí. V těch krátkých okamžicích proplouvám mezi lidmi a na všechny se usmívám, cítím, že všechny miluji. Jsem si vědoma své krásy, laskavosti, nedotknutelnosti. Nemám potřebu nikoho srážet k zemi, abych pozvedla své falešné ego. V okamžicích sebe-vědomí nejsem závislá na názorech jiných lidí, nepotřebuji, aby mi vyjadřovali svou náklonnost a lásku. Sama jsem jí zcela naplněná a mohu ji předávat všem. V těch okamžicích se netrápím, že mě někdo nemá rád, prožívám každý nádech a výdech, každé pohlazení a úsměv jako krásný zázrak.
Tantra mě učí dál, a já jsem zvědavá, kam mě dovede. Každý den přináší nové zkušenosti a poznání. Každý den je naplněn hravostí a radostí a já jsem se rozhodla vydat na tuto cestu s odvahou, důvěrou, vírou, láskou, soucitem a nadějí, se zdravou duší a tělem.
S láskou všem.
Romana Vaňková, 25.5.2009
