… kdy knězům, kteří byli na 5 nebo 6 stupni mysli, byla svěřena externí síla, aby mohli vstoupit do vyšší dimenze.

Díky znalostem, které Egypťané získali od kněží Hórova oka, postavili Velkou pyramidu, aby mohli využívat nevyčerpatelnou sílu Země pro duchovní účely. Uvnitř této pyramidy čerpali kondenzovanou energii planety a dosahovali vysokých vibračních frekvencí pomocí nichž se dostávali do stavu změněného vědomí. Velkou pyramidu pojmenovali Arca Ra-Harmakhu a postavili ji na elekromagnetickém víru, který využívali ve dny rovnodenností, kdy energie světla a temnoty jsou vyváženy bohyní Maat.

V tyto dny se rodili neteri, výjimeční duchové – Shemsu-Hor čili následovníci Hóra, který tak šířil s jejich pomocí svou lásku a vedl, prostřednictvím jejich znalostí o vesmíru, lid k vyšším hladinám vědomí. V páté kapitole Knihy mrtvých nazvané Rostau se píše o pyramidě, kterou stráží dvě sfingy s těly lvic, které svým přímým pohledem do Slunce v den rovnodennosti ochraňují vstup do království Sokar. Chodby, jimiž se do něj sestupuje, se podobají těm ve Velké pyramidě. Zde dochází k poslední transformaci Osirida, který byl do té doby ve svém nitru stále člověkem. Zde najde osvícení Hórus, kterého promění v nesmrtelného nadčlověka. Lví podoba má s tímto procesem vývoje velmi mnoho společného. Lev je nejvyvinutější zvíře ze všech. Pro Egypťany představoval poslední fázi vývoje zvířecího vědomí na cestě směrem k proměně v člověka. Tato zjištění společně s dalšími faktory dělají z místa, kde se nachází Sfinga něco velice speciálního. Sfinga je víc, než jen pouhá socha a Velká pyramida je víc, než jen pouhá hrobka.

Existují dva důvody, proč se vědci domnívají, že to byl faraón Chefrén, který vládl v letech 2.520 až 2.494 př.n.l., kdo nařídil, aby Sfingu vytesali z jediného kusu kamene. Prvním důvodem je, že se domnívají, že její obličej se podobá obličeji černé dioritové sochy Chefréna, která byla zahrabána hlavou dolů v Údolním chrámu nedaleko Sfingy. Faraónově soše sedí za hlavou sokol. Sochu jsme digitálně upravili, abychom rekonstruovali její původní obličej. Zjistili jsme, že její rysy se velmi liší od Chefrénových. Je známo, že socha nesla jméno Abu-Hol a že po několik století měla červenou barvu, barvu Egypta. Zub času znehodnotil dekoraci její hrudi složenou z polodrahokamů, také zničil její spletenou bradku, barvy na její elegantní čelence a všechny leštěné desky z bílé žuly z Chefrénovy pyramidy. Druhým důvodem je kamenná stéla, která byla nalezena mezi předními tlapami Sfingy.

Na 13. řádce vytesané v tomto kameni je slovo "chef", proto tradiční egyptologové přičítají stavbu Sfingy Chefrénovi. Stélu nechal vytesat faraón Thutmóse IV., který vládl v letech 1.401 až 1.391 př.n.l., aby oslavil restaurování a vyhrabání Sfingy z písku. Na stéle je napsáno, že Sfinga je ztělesněním magické síly tohoto místa, která je v něm soustředěna od počátku všeho, od doby Zep Tepi. Příběh vypráví, že mladému Thutmósovi se ve snu zjevila Sfinga a slíbila mu, že z něj udělá faraóna, jestli ji vyhrabe z písku, který ji zakrýval až po krk. Ve skutečnosti, ale neexistuje žádný nápis, který by prohlašoval, kdo Sfingu nechal postavit. Neexistuje nic, co by dokazovalo, že to byl Chefrénům nápad. Je pravděpodobnější, že ji Chefrén, stejně jako Thutmóse IV., nechal vyhrabat z písku a zrenovovat.

Na jiné stéle nalezené v Gíze, která bývá nazývána Inventární stéla, se našel nápis potvrzující, že faraón Cheops, Chefrénův předchůdce, nechal postavit jeden z chrámů před Sfingou, což dokazuje, že socha tam již stála a že ji tedy nemohl nechat postavit jeho nástupce. Nicméně tuto stélu tradiční egyptologové neuznávají, protože podle nich není původní a styl jejího písma neodpovídá cheopsově epoše. Skutečností zůstává, že Sfinga byla ukrytá v písku po tisíce let. Několik vládců nakázalo, aby byla očištěna a tak vždy zůstala po nějaký čas odhalena, aby postupně znovu upadla v zapomnění.

Směr pohledu Sfingy
Další záhadou je směr jejího pohledu. Její lidská hlava je otočená k východu a už tisíce let pozoruje každý východ slunce. Její oči jsou soustředěny na bod horizontu, kde vychází slunce v den
rovnodennosti, na skutečný východ, na dimenzionální křižovatku. Imaginární přímka procházející Sluncem a spojující jarní a podzimní rovnodennost se v dnešní době využívá k měření kosmického roku, precese rovnodenností podle vychýlení jejího úhlu. Ten se každých 72 let posune o 1°. O 30° se posune jednou za 2.160 let a o 360° každých 25.920 let. Otočení této přímky vymezuje jeden kosmický rok, cyklus určující lidské reinkarnace a periodické katastrofy.

Pomocí stanovení přesné polohy Sfingy dokázali američtí vědci sestavit simulaci pohybu hvězd po obloze. Do počítače vložili data o pozici, jakou měla Země na své ekliptice, na dráze kolem sluneční soustavy před 12.960 lety. Ukázalo se, že v té době pohled Sfingy, jež je soustředěn na bod na horizontu ležící přesně na východě na 30° severní šířky, směřoval do souhvězdí Lva, které každou noc zářilo na nebi. Sfinga se dívala přímo před sebe na hvězdy tvořící Lva, znamení zvěrokruhu, jímž v té době procházela Země při své cestě kolem sluneční soustavy, čímž Sfinga vysvětlila dobu svého vzniku, svou podobu a své umístění. V té době se na horizontu na 90° jižní šířky nacházelo souhvězdí Orion. 9° od meridiánu spojujícího sever a jih. A hvězda Sirius, nejpodstatnější hvězda Egypťanů, jejíž východ oznamoval příchod záplav na Nilu, byla vidět přímo nad horizontem, 14° nalevo od meridiánu.

Datum začátku nové civilizace Zep Tepi, jež Sfinga označuje, lze ověřit porovnáním jejího tvaru a pozorováním zodiakálního souhvězdí Lva a polárního souhvězdí Hercula. Její oči, které směřovaly k východu slunce v den jarní rovnodennosti a v noci ke hvězdám souhvězdí Lva, ze Sfingy dělají přesné astronomické hodiny. Její umístění bylo vybráno s velikou pečlivostí, díky níž se Sfinga stala poslem, který vypráví vykladačům budoucnosti o nejdůležitějším cyklu pro člověka, kosmickém roce a o rozmístění elektromagnetické sítě planety.

Stáří Sfingy
Ještě jeden element Sfingy potvrzuje Zep Tepi. Doba, kdy byla Sfinga postavena. Je to důkaz geologického a klimatického původu. V roce 1960 francouzský matematik René Schwaler de Lubicz prohlásil, že tělo Sfingy jeví známky eroze způsobené deštěm. Celý svět byl šokován, protože je známo, že během posledních 4500 let byla Sfinga po 90% času zahrabána po krk v písku. Od roku 2.500 př.n.l., který je oficiálně považován za datum jejího postavení, které nařídil faraón Chefrén, ji jen několik vládců nechalo na určitou dobu vyhrabat z písku a zrenovovat. Jedno z posledních odkrytí nařídil Napoleon, když pobýval v Egyptě. Jak je tedy možné, že Sfinga projevuje známky eroze způsobené deštěm? Kromě toho bylo prokázáno, že klima v Egyptě bylo během posledních 4500 let prakticky neměnné. Vyprahlé, suché a s malým počtem srážek. Vědci nám tvrdí, že radikální změna klimatu, jež se odehrála koncem playstocenu proměnila Egypt postupně v poušť. Tudíž déšť, který poničil Sfingu na ní musel dopadat mezi rokem 10.960 až 5.000 př.n.l., kdy se pláň v Gíze proměnila v písečnou poušť, jež zahrnula Sfingu až k jejímu krku a ochránila ji před okolním klimatem. Expedice bostonské univerzity potvrdila, že jde skutečně o stopy po erozi způsobené deštěm a že hluboké pukliny na soše musí být staré tisíce let.

Tato zjištění potvrzují pradávný původ Sfingy a přispívají k polemice mezi tradičními egyptology, kteří se nemohou shodnout na skutečném stáří této civilizace. Do dnešního dne se nám zachovalo jen velice málo záznamů vladařů a ty, které máme jsou uznávány jen částečně. Turínský papyrus a Galerie kartuší v chrámu Osirida v Abydu obsahují jména faraónů, jež současní odborníci uznávají.

První z nich je legendární král Meni, zmíněný na paletě krále Narmera, jemuž se přičítá sjednocení Egypta kolem roku 3.000 př.n.l. Je povazován za zakladatele první, oficiálně historicky uznávané dynastie. Ale tyto zápisy společně s těmi, které sepsal kněz Manehtó v roce 3.000 př.n.l. ve své Historii egyptské civilizace, pojednávají o dávnějších událostech a ranějších vládcích, kteří ale nebyli uznáni a jsou považováni jen za nerealistické mýtické postavy. Oni patří k Shemsu-Hor, následovníkům Hóra, božským předchůdcům, osvíceným bytostem, kteří Egyptu vládli před 13.900 lety a po nich nastoupili Dea-Ku, moudří muži, další výjimeční monarchové, kteří podle těchto spisů, vládli Egyptu 11.000 let před nástupem faraónů, jejichž vláda trvala 30 dynastií. To znamená, že v Egyptě existovala civilizace již před potopou světa, během předchozího cyklu zvaného atlantský a že v Zep Tepi zahájila s nashromážděnými znalostmi další cyklus. Kromě toho, to také vysvětluje jeden ze sporů historiků, týkající se zařazení začátku této civilizace do roku 3.000 př.n.l. Nikdo nechápe, jak mohla být věda, umění, architektura a hieroglyfické písmo kolem tohoto data tak rozvinuté a že je v následující epoše již nic výrazně nezdokonalilo.  

 
Závěrem…
Těžko se dá pochopit odkud se tak náhle vynořila Sakkára se svými pálenými cihlami, keramickými dekoracemi, harmonickými architektonickými detaily, sloupy a pyramidami, jež přežili tisíciletí. Je to stejné, jako kdyby naše současná civilizace postavila raketoplán, aniž by vůbec objevila letadlo a naplánovala lety programu Gemini, které dopravily člověka na Měsíc. Je jasné, že Egypťané zdědili znalosti předchozího atlantského cyklu a že je nejprve vedla kasta kněží na vysoké duchovní úrovni tak, jak to dokládají spisy vladařů, jež se nám dochovaly.

Ty také dokládají, že Sfingu vytesali kněží Školy mystérií Hórova oka hned po potopě světa v predynastickém období Egypta. Sfinga je ohromná socha vytesaná z jediného kamene, jež měla odolat mnoha staletím. Její symbolická podoba byla zvolena s tou největší obezřetností, aby se z ní mohly stát astronomické hodiny. Umístili ji přímo nad elektromagnetickým uzlem Země a její postavení odkazovalo k existenci planetárních sil na místě, kde byla později postavena Velká pyramida. Orientace jejích očí na určitý bod na horizontu, kde vychází slunce v den rovnodennosti, připomíná význam brány Maat, která se otevírá do království Sokar v okamžiku, kdy den a noc trvají stejně.

V tomto vesmíru plném kontrastů jedině prostřednictvím rovnováhy světla a temnoty  mezi jednotlivými extrémy duality, může být objevena jednota. Toto zjištění člověk získává tím, že se zamýšlí nad důsledky svých skutků jež zažil v jednotlivých reinkarnacích. Musí najít cestu respektu a tolerance, jež vede ke klidu a harmonii. Tuto zprávu sděluje každý chrám egyptské civilizace. Vyprávění o cestě zdokonalování prostřednictvím převtělování vedoucí k dosažení osvícení bylo jejich základním učením. Sfinga také potvrzuje starověký původ egyptské civilizace a začátek Nové doby, Zep Tepi, před 12.960 lety, kdy hvězdy souhvězdí Lva zářily přímo před jejíma očima. Sfinga vymezuje cyklus kosmického roku, nejdůležitější cyklus pro lidstvo. Potvrzuje, že atlantská civilizace skutečně existovala a že existuje vyšší řád vědění.

Převzato: Duhový ostrůvek

loading...

Komentáře