O slovo se hlásí páteř. Aktovky plné učebnic, nedostatek pohybu, počítač a za ním shrbené děti. Nepatrné maličkosti, které se však mohou vážně podepsat na zdraví naší nejmladší generace. Jedním z nejnebezpečnějších důsledků takového životního stylu může být i skolióza – tedy vadné držení páteře, které je spojené s rotací těl obratlů.
Nemoc vede ke zkrácení trupu, čímž se výška těla pacienta zmenšuje. Současné otáčení a torze obratlů způsobují vznik hrbu na páteři, který je tvořen žebry a zvýrazňuje se v předklonu.
Důsledkem nemoci, podmíněné deformací kostí (obratlů a následně hrudního koše), ztrácejí dolní plicní laloky vzdušnost. Srdce se ukládá širokou plochou na bránici a je otočené okolo svislé osy. Objemová náplň plic vzduchem se postupně snižuje do různých stupňů podle závažnosti nemocného zakřivení. Kyslíkový dluh se pomalu vyrovnává při tělesné námaze, pacient se lehce zadýchává, má menší fyzickou výdrž. Později v důsledku změn anatomických poměrů dochází až k chronickým bolestem páteře, které velmi těžko reagují na léčbu.
Kde jsou příčiny?
Z hlediska příčin vzniku nemoci rozdělujeme skoliózu na deformace páteře, u kterých je příčina známá, a na takové, u kterých je příčina vzniku stále ještě nedořešený problém – tzv. idiopatické skoliózy.
Skoliózy se známou příčinou vzniku mohou být vrozené, nebo získané a rozdělujeme je podle toho, jaké orgány nebo tkáně tuto chorobnou změnu páteře vyvolávají.
Idiopatické skoliózy představují více než 80 % případů všech skolióz. O příčinách jejich vzniku bylo vysloveno mnoho úvah, ale žádná z nich neřeší problém úplně. Rozdělujeme je podle období jejich vzniku.
Do věku:
- 3 let vzniká infantilní idiopatická skolióza,
- 5-8 let vzniká juvenilní idiopatická skolióza,
- 11-15 let vzniká adolescenční idiopatická skolióza.
Skoliózy vzniklé z neznámé příčiny častěji postihují děvčata než chlapce. Frekvence výskytu v populaci je udávaná podle různých údajů od 1 až po 19 % .
Příznaky
Začátek onemocnění je často nenápadný, postižené dítě nepociťuje žádné potíže. Často se stává, že rodiče přicházejí s dítětem k lékaři s jiným problémem (například akutní zánět dýchacích cest) a lékař až při důkladném vyšetření stanoví i onemocnění páteře, kterého si dosud nikdo nevšiml. Není vzácností, že skolióza je zachycena lékařem při preventivní prohlídce, proto by se prevence ze strany rodičů ani zdravotnických pracovníků neměla podceňovat.
Přitom vybočení páteře od středové osy může být jednokřivkové, v takovém případě hovoříme o C typu skoliózy, nebo je přítomné dvojkřivkové vybočení, kdy hovoříme o S skolióze.
Ramena pacienta bývají nestejně vysoko. Taktéž lopatky nejsou umístěny vodorovně. Na konvexní straně zakřivené páteře bývají vyšší. Lopatky mohou odstávat od páteře. V bederní oblasti vlivem skoliotické odchylky dochází ke změně prostorového uložení svalstva na obratlích, což se projevuje zdánlivým zvětšením zad na jedné straně oproti straně druhé. Pánev pacienta bývá zešikmená.
O kompenzované skolióze mluvíme, když pomyslná kolmice spuštěná od temene hlavy prochází rýhou mezi sedacími svaly. Takové zakřivení nemá vliv na těžiště těla.
O dekompenzované skolióze mluvíme, když není splněna výše uvedená podmínka. Taková skolióza je onemocnění v horším stadiu a má i horší prognózu pro pacienta.
Klinické vyšetření
Předpokládá vyšetření ve stoji pacienta, z pohledu zepředu, z boku a zezadu, kdy se zjišťují všechny asymetrie těla. Je vyšetřována schopnost pacienta udělat předklon, záklon a úklony. Dále je pozorována chůze pacienta – její stereotyp, možné křivení. Pacient je dále vyšetřován vleže a vsedě. Měří se délka dolních končetin. Diagnostika onemocnění vychází z vyšetření trupu a končetin. Je vyšetřována stejná výška ramen, asymetrie svalstva páteře, postavení lopatek, uložení končetin, tvar pasu. Je zjišťována a posuzována pevnost a flexibilita křivek páteře. Pátrá se po projevech bolesti.
Radiodiagnostické vyšetření páteře rentgenem je nepostradatelné pro stanovení diagnózy nejen jako nejlepší měřicí metoda velikosti zakřivení skoliotických oblouků, ale dává i informace o progresi onemocnění. Rentgenové vyšetření je nejčastěji prováděno ve stoji, v předozadní projekci, pokud možno na jednom filmu se zachycením celé páteře – od krční páteře až ke křížové kosti.
V praxi se dnes využívá několik způsobů měření úhlů skoliotického zakřivení. Kontroly jsou obvykle vykonávány individuálně podle objektivního klinického nálezu, při progresi onemocnění a před ukončením růstu pacienta. Průměrně to bývá v šestiměsíčních intervalech.
Léčba
Je komplexní, určovaná stupněm zakřivení páteře, typem skoliózy a věkem pacienta. Konzervativní léčba sestává z intenzívního posilování svalstva zad a břicha pod dohledem zkušeného rehabilitačního pracovníka. Léčba využívá možnosti použít symetrických i nesymetrických cvičení, aktivních i pasívních, která vedou ke zlepšení svalového pnutí a zlepšení elasticity svalstva.
Cvičí se aktivně také dechová gymnastika.V rámci fyzikální léčby je vhodné aplikovat elektroléčbu, která vede ke zlepšení svalového napětí trupu. Také se využívá balneologie (lázeňská léčba – pozn. red.) a masáže zádového svalstva.Výraznější deformace páteře, které nelze ovlivnit jen rehabilitací, jsou doporučovány na odborné vyšetření s cílem zvážení léčby korzetem.
Korzet, operace…
Po vyšetření odborníkem pro ortopedickou protetiku je indikován korzet. V současné době je možnost výběru z poměrně široké palety korzetů s ohledem na individuální potřebu každého pacienta.
U skoliotiků je nevyhnutelné dbát na pravidelné cvičení a dodržování denního režimu.Vhodné je plavání, sportovní hry se doporučují v menší míře, s cílem nezatěžovat pacienta jednostranně. Doporučujeme se vyhnout tvrdým doskokům a běhům. Mimo správné cvičení je potřeba, aby se pacient naučil i vhodně relaxovat.
Pacient s těžkou skoliózou by měl mít dvoje učebnice, aby si je nemusel nosit ze školy domů a naopak. Je kladen důraz na výběr správného lůžka, polštářů a židliček. Při používání korzetu je potřeba, aby si pacient uvědomil, že korzet není samospasitelný, bez soustavného vhodného posilování svalstva zad může docházet vlivem používání korzetu i k oslabení svalstva.
Při výrazné progresi onemocnění, kterou není možné zvládnout konzervativně, je indikováno operační řešení. Tato indikace je přísně individuální a komplexně hodnocená několika lékařskými odborníky, patří do rukou zkušeného operatéra-ortopéda. U operovaných skolióz se dosahuje stability páteře za cenu ztráty pohyblivosti páteře.
Jakákoliv léčba skoliózy je dlouhodobá, vyžaduje trpělivost terapeutů a samozřejmě pacienta. Spolupráce pacienta a pacientovy rodiny s lékařem a fyzioterapeutem je neodmyslitelná, pokud se pacient "nechce" léčit, jakákoliv snaha ze strany zdravotnických pracovníků je zbytečná.
Prognóza onemocnění je příznivější, když je včas diagnostikováno. Skolióza ohrožuje ještě děti v pubertě nejen zvyšováním růstu do délky, ale i hormonálním přeladěním. Po skončení růstu je možné očekávat stabilizaci procesu, ale k lehkému zhoršení může dojít i v těhotenství
Všichni pacienti s vadným držením těla potřebují pozornost odborných lékařů, protože chybné držení těla, hlavně se skoliotickou odchylkou, může být začátkem strukturální deformace páteře.
Pamatujme, že:
- Děti s vadným držením těla neosvobozujeme od školní tělesné výchovy.
- Děti s lehkými stupni strukturálních skolióz osvobozujeme od školní tělesné výchovy a zakazujeme sporty mimo plavání a lehké míčové hry a zařazujeme je do zvláštní tělesné výchovy. Při stabilizaci nedoporučujeme zařazení v profesích, které zatěžují páteř a jsou spojené s trvale zvýšenými nároky na její dynamiku.
- U středně těžkých skolióz vyžadujeme osvobození od školní tělesné výchovy a všech sportů mimo plavání, je doporučena léčebná tělesná výchova.
- Těžké kyfoskoliózy si vyžadují ústavní léčbu a co nejmenší zatěžování páteře, aby nebylo omezeno dýchání a nebyl narušený jeho pravidelný rytmus. Při náročných, těžších pohybech se narušuje rytmus dýchání skoliotika a narůstá kyslíkový dluh. Proto potřebuje nemocný delší přestávky v práci. Je potřeba kontrolovat dýchací a oběhové ústrojí, protože kolem 35. roku se mohou projevit první příznaky dýchací a oběhové nedostatečnosti. Obtíže tohoto rázu vedou poměrně často k invaliditě pacienta (průměrně okolo 45. roku).
I nejlehčí skolióza se může v krátké době zhoršit a složité skluzy mohou dlouho zůstat beze změn.
Jaké jsou šance?
Pro stanovení diagnózy onemocnění je třeba mít na zřeteli celkový obraz pacienta. Mimo lokalizaci zakřivení, jeho rozsah, způsob zakřivení, začátek vzniku deformace a věk pacienta je důležité zvážit celkový stav, tj. stav svalstva, vaziva, konstituci, možné hormonální poruchy, přidružené choroby, etiologický základ choroby, sociální a duševní předpoklady.
Tendence ke zhoršování je každé skolióze vlastní, dobře léčená skolióza znamená, že křivka zakřivení se nezhoršuje!
Na závěr…
Je nevyhnutelné si uvědomit, že prevence chybného držení těla a skolióz v dětském věku, jako i správná léčba postižených dětí zabezpečuje pacientům plnohodnotný a delší život v dospělosti.
Článek je z prosincového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.
Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.
