1. Okřídlená věta v toxikologii zní: „Rozdíl mezi jedem a lékem je pouze v množství.“ Podobně je tomu i u plastů – jejích neblahé účinky se liší pouze rozsahem. Např. silikon byl dlouho považován za naprosto nezávadný materiál, vhodný i pro implantáty. Dnes již víme, že tomu tak není!
2. Recyklace stále za produkcí značně pokulhává Příliš se nehovoří ani o rizicích nedokonalého spalování (které není tak neobvyklé, jak by se podle pojmenování mohlo zdát. Je to pálení plastů za nízkých teplot, třeba na ohništi nebo v kamnech), při kterém se uvolňuje do ovzduší mnoho známých i neznámých jedovatých látek, z nichž nejškodlivější jsou dioxiny.
Z dlouhých řetězců nestabilních molekul plastů se uvolňují monomery (základní stavební jednotky) s karcinogenním a rakovinotvorným působením. Nedávné výzkumy přidaly k těmto nedobrým jevům i negativní vliv na hormonální soustavu.
Plasty jsou potenciálním zdrojem chemických látek, které mají schopnost se v organizmu kumulovat, posléze působit toxicky a vyvolat tak nežádoucí hormonální i genetické změny. Dochází k oslabování naší imunity a příležitost dostávají i ty nejzákeřnější nemoci. Každý z nás ví např. o škodlivosti pesticidů a
jsou známé jejich účinky. Lze totéž říci i o plastech, které, jak se zdá, jsou všudypřítomné? Např. jen v potravinářském průmyslu se využívají jako obalový materiál nejméně ze 75 %.
Mnoho plastů se vyrábí za tepla a teplem měkne. Jsou nestabilní a z polymerních řetězců se snadno uvolňují jednotlivé monomery (stavební jednotky), které snadno pronikají do organismu. Obvykle jejich přítomnost zjistíme zápachem nebo nepříjemnou chutí, což je charakteristické např. u nových koberců nebo
balených vod. Zejména těch skladovaných v teple. V chladničce se zápach a tím i kontaminace snižuje. Výroba plastů pomalu překrývá celý průmyslový svět, jako bychom se chtěli od přírody „odizolovat“. Chodíme a jezdíme po umělých asfaltových plochách silnic i parků, plošně izolujeme domy polystyrénem, používáme plastové nebo uměle lakované dopravní prostředky apod.
Díky špatné informovanosti si mladé rodiny zařizují, sice mnohdy velice útulný, byteček, ale bohužel celý z umělé hmoty. Stále nám naštěstí, „nebo naneštěstí…?“ od přírody zbývá ještě jeden dárek: čich – smyslový orgán, který se nedá vždy oklamat. Již při prvním nádechu se vás zmocní pocit účastníka exkurze v továrně na umělé hmoty. Počítáte s tím, že zápach brzy vyprchá? Na to zapomeňte! Těkavé hmoty sice mohou být stabilizovány, čímž se sníží uvolňování jedovaté složky, ale časem za přítomnosti UV záření nebo různých kyselých složek přítomných v ovzduší povrchy popraskají a vypařovací plocha se zvětší. I v textilním průmyslu se vyvíjejí stále nové tkaniny úžasných vlastností, které jistě využijí sportovci nejrůznějších odvětví, ale jejich běžné nošení nemusí být zcela bez rizika. Naštěstí alespoň u kojenců si, alespoň z části, zachováváme zdravý rozum a oblékáme miminka do bavlny. (Odhlédneme-li od plastových jednorázových plenek.) Škoda, že se jím neřídíme i jinde.
Chceme-li pracovat, držíme v ruce moderní a anatomicky tvarované, leč umělé rukojeti (nože, šroubováky, kování atd.), držadla kufříku, myši u počítače atd. Výběr vhodné obuvi je také nad lidské síly. Pokud už je kožená, tak je neprodyšná a uvnitř se mísí v potu rozpuštěné jedovaté látky z umělých výstelek a ponožek. (V níže uvedené tabulce, makrobiotikám dobře známé, je možno vysledovat, např. proč se na nohou často objevují různé ekzémy, plísně apod.)
Necháváme se unášet módními trendy a teprve vyrážka, ekzém či alergie nás donutí k opětovnému návratu k přírodním materiálům. Otázkou je, zda lze ještě přírodní látky a materiály sehnat. A to je jeden z hlavních problémů, se kterým se budeme potýkat stále častěji.
V nejbližší době se nedá předpokládat, ani u lékařů, že by začali více chodit do přírody (nebo se zde dokonce vzdělávat). A kdo se nerozhodne pro přirozenější životosprávu, ať raději počítá se zvětšováním úložných prostor pro umělé léky! Uměle pěstované potraviny se již také staly běžnou součástí našeho jídelníčku, proto nic nestojí v cestě např. výrobě umělé bílkoviny a masa, o které se v USA s jistými úspěchy pokoušejí. Zatím se musíme „smířit“ s jejich umělým ošetřováním, barvením nebo GM manipulováním! Vypadá to, jakoby odborníci i laická veřejnost zcela bezmyšlenkovitě měnili vše za plasty a neuvažovali o
následcích, které navíc jen stěží někdo odhadne. Škoda, že naše školství obory výživa a ekologie téměř vůbec nepodporuje…
| následky | potraviny | chemie, fyzika | nemoci |
| velmi vážné
|
koření, alkohol, zkažené potraviny, přepalované tuky, | drogy, plísňové toxiny, umělá hnojiva, sladidla, barviva a přídatné látky, smog, umělá vlákna a hmoty, laky, olovo, rtuť, UV, rentgenové záření | rakoviny, leukémie, infarkty, nekrozy |
| vážné | sladké a slané produkty, tuky, jižní ovoce, salámy aj. nevhodně zpracované potraviny, | hliník, nikl, MV trouby, mobily, vakuové obrazovky, | záněty lymf. žláz, plísně na těle, sklerózy, |
| bez následků | přirozeně pěstované obiloviny, zelenina, luštěniny | keramika, dřevo, bavlněné oděvy, kožená obuv, příprava potravin na ohni ze dřeva a plynu, konzervace chlazením, sušením | život bez nemocí |
Ota a Petra Reissovi
Na www.ekodomov.cz/index.php?id=e-shop se můžete přesvědčit, že řešení s rozložitelnými eko-plasty z biologických materiálu již existují.
Takže nyní má každý z nás možnost výběru, zda setrvá v podpoře technologií s neblahým účinkem na celou přírodu (člověka nevyjímaje), nebo se přeorientuje na výrobu podporující zdravé životní prostředí! Eko-plast se již osvědčil nejen pro likvidaci biologického odpadu, ale i pro uchování chleba, pečiva apod. Nejenže v tomto prodyšném materiálu potraviny neplesniví, ale „nedýchají“ ani závadné výpary.
