TONYA KAY, TANEČNICE SYROVÉ STRAVY

OrganicAthlete: Řekněte nám něco o Vaší cestě od běžné americké stravy k vegetariánství, veganství a k životnímu stylu příznivkyně syrové veganské stravy.

Tonya Kay: Pamatuji si, jak jsem se dostala (k nutrii??) do klece a hladila ji. Její nos byl hebčí než kočičí tlapky, její oči nádherně hnědé a neuměly lhát. Babička mě pak vzala za ruku a vedla mě jatkami zpět. Jasně si pamatuji, jak jsem si tenkrát uvědomila, tak jak je to možné u osmiletého dítěte, co se odehrávalao mezi klecemi a mrazákem. Jsem ráda, že moji prarodiče, krásní a milující lidé, vedle obhospodařování svých 130 akrů vlastnili jatky. Přála bych si, aby všichni prarodiče nějaké vlastnili.

Tak jsem se v osmi letech stala automaticky vegetariánkou. Nebyla jsem ještě dost dospělá, abych si vytvořila vlastní názor na otázky svobody zvířat a ekologie. Nebyla jsem ještě dost stará, abych pochopila smrtelnost a proto usilovala o zdraví. Ale byla jsem emocionálně dost vyspělá, i v osmi, na to, abych věděla, že když uvidím maso na svém talíři, bude mi zle. Vegetariánkou jsem se stala z citových důvodů. Úžasným vedlejším efektem byl pocit svobody. I 8leté dítě může zažít duchovní lekci.

Do veganismu jsem se potopila téměř stejně nepředvídatelně. Tentokrát to bylo jako pokus mládí, které pohánělo a toužilo po experimentování (zkušenost jsem chápala jako jedinou oprávněnou cestu k moudrosti). První měsíc po vyřazení mléčných výrobků a vajec jsem ztratila 10 liber z mé už tak vyzáblé konstrukce 19leté tančenice. Znovu jsem zažila neočekávaný vedlejší efekt nového stupně duchovní svobody. Další dva roky jsem existovala jako, jak já říkám, „nepoučená veganka“: V zemědělské oblasti Středního západu jsem neměla ponětí, že vůbec existují náhrady jako rýžové mléko, sojové karbanátky nebo pšeničný lepek, a přitom se hlavní část jejich přísad pěstovala v akrech za mým domem.

Připomínám, že jsem se stala tanečnicí ve 4, taneční instruktorkou ve 14 a profesionální tanečnicí v 15 letech. Dva roky „nepoučeného veganismu“ mě zanechaly hubenou (úžasné pro tanečnici), avšak zcela neschopnou vytvářet svalovou hmotu (velká potíž pro každého, zejména profesionálního sportovce). Pak jsem přečetla The Zone od Berry Sears, knihu, která popisuje způsob vyvážení bílkovin, tuků a uhlovodanů vedoucí ke zvýšení sportovního výkonu a úbytku hmotnosti. Má konzumace bílkovin přešla z „nepoučeně veganských“ 8 gramů za den k 80 gramům za den podle The Zone. S radostí jsem se „nafoukla jako balón“, jak to nazývám. Snadno jsem přibrala 15 liber svalové hmoty bez jakékoli změny mého, už tak náročného, tréninku. Byl to pro mě důkaz, že kvůli stravě „nepoučeného vegana“ jsem strádala takovým způsobem, jaký jsem nikdy nečekala.

A tak začala má skutečná výprava za zdravím poznamenaná lety osobních experimentů. Bílkovinné náhražky, jablečný ocet, po domácku vyrobená bylinná tonika a důkladná aromaterapie, ekologické městské zahradničení a denní duchovní rituály posílili můj zdravý rozum. Ve 23 jsem eliminovala rafinovaný cukr a obilí a konzumovala jsem už 50ti procentní podíl syrové stravy, a to na základě intuitivních zdravotních praktik.

Syrová strava jako životní styl přišel také úplně náhodně, když jsem účinkovala ve vzdušně akrobatickém díle v Off-Brodway produkci, De La Guarda v Las Vegas. Moje milá kamarádka mě vzala do kavárny The Raw Truth Café a zmínila se o tom, jak ji syrová strava vyléčila závažné zdravotní potíže. Byla jsem překvapena, že takový „hledač zdraví“ jako já nikdy neslyšel o tomto hnutí za syrovou stravu a byla jsem navnazena, když jsem ochutnala kuchyň v The Raw Truth – jak barevná, jak lahodná, jak dobře najedená jsem se pak cítila. Odhodlaná k tomu nestat se „nepoučeným jedlíkem syrové stravy“, jsem si dala rok na čtení knih a všímala jsem si toho, co se v mém denním životě brzy změní. Na syrovou stravu jsem se dala v srpnu roku 2001 jako do dalšího svého osobního zdravotního experimentu. Výsledky jsou nesmírně uspokojivé!

OA: Jaké změny jste zaznamenala od té doby, co jste se dala na syrovou stravu?

TK: Zázraky.

V první řadě jsem zaznamenala pocit osobní integrity. Životní styl syrové veganské stravy je opravdu projev mne samé. Opravdovost může být klíčem ke šťastnému zdraví.

Fyzicky jsem ve svém životě pocítila celkovou stabilitu. Už neprožívám žádná záhadná kolísání energie v průběhu dne – žádné otupění po jídle, žádná apatie ve čtyři odpoledne. Teď jím a dostávám život. Je to takto jednoduché. Všimla jsem si, že mi to přineslo stabilitu trávicího systému a pocit lehkosti a všimla jsem si, že má pleť je nyní krásně čistá, tak že už nepoužívám žádná speciální mýdla a přípravky nebo antibiotika, abych měla zářivou pleť.

Můj menstruační cyklus, který trval pět dní, se okamžitě skrátil na tři dny lehkého krvácení bez bolestí a v současné době často nepříjde vůbec. V uplynulých šesti měsících jsem špinila dvakrát. A zatímco to původně bylo trochu znepokojující, nyní se intuitivně cítím v pohodě. Ovulace tu totiž stále je a můj nedostatek krve značí čisté tělo, které toho má na měsíční bázi jen málo k pročištění.

A nakonec, ale ne v poslední řadě, si užívám větší potěšení z jídla, které jím a zvýšenou smyslovost ve všem v mém životě.

OA: Mnoho lidí se příznivců syrové veganské stravy ptá: „Co teda jíte?“ Podle všeobecného pohledu se zdá syrová veganská strava odepírající a omezená. Podle mě, odhaluje syrová veganská strava chuťovým pohárkům dosud neznámé požitky. Každá broskev, každý banán, každý tomel jsou absolutním zázrakem. Každý zemědělský trh čelí nové hrozbě. Minulý týden jsem měl jídlo z paw-paw, což je ovoce, které roste na většině území Spojených států. Zdá se Vám, že je přístup syrového veganství nudný nebo inspirující?

TK: Co mi přijde nudné, je hnědá hmota standardní americké stravy, která se vydává za jídlo, přičemž všichni ví, že je to jen chuť postrádající přepravce soli a tuku.

Wow, to bylo drsné. Co jsem chtěla říct je: „Dejte mi banán zabalený do kapustového listu a budu pištět jako dítě.“

OA: Při turné musíte hodně cvičit. Přibližte nám Vaši rutinu a jak si udržujete energetickou hladinu při syrové stravě.

TK: Pokud jste někdy viděli STOMP, víte, že toto vystoupení není legrace. Fyzicky každý večer tlačíme svá těla až na okraj, ničíme mnoho nic netušících košťat, popelnic a kotníků ve jménu rytmu. Vedle vystupování chodím ještě trénovat do tělocvičny a na taneční lekce, chodím na výlety a ničím se v klubu. Průměrně cvičím 3 hodiny denně, 5 dní v týdnu.

Typický den začíná v poledne (jé, ten život umělců!). Vstanu, vypiju velkou láhev vody a porci vždy přenosného skvěle zeleného jídla (zachránce života při životě na cestách). Pak začne můj první trénink: 90 minut aerobiku a posilování v tělocvičně. Kolem čtvrté se vracím hladová do svého hotelového pokoje, zhltnu čtyři kousky sezóního ovoce (momentálně granátové jablko, tomel a jablko), sním pár natí celeru a dopřeju si celý mladý kokosový ořech. Jako sportovec jsem přišla na to, že ovoce dodává množství energie, aniž by zpomalilo mé trávení. A jako žena, která se hodně potí, jsem zjistila, že celerová šťáva udržuje v těle zdravou rovnováhu vody. Kokos mě prostě jednoduše dělá šťastnou.

Kolem 6:30 odpoledne vyrážím do divadla na svůj druhý trénink: půlhodina společné zkoušky, půlhodina rozcvičky (sed-lehy, kliky a protahování) a hodina a půl vystoupení vyžadujícího každičký kousek života, který můžu nabídnout. Pak si zchladím klouby a vypiju zázvorový čaj. Oboje jsou to skvělé protizánětlivé prostředky. A denní stravu zakončím všemi možnými saláty, které můžu sníst – žádná omezení. Špenát, kapusta, mořské řasy, tucet cherry rajčátek, dvě avokáda a banán mi stačí ke spokojenosti. Listová zelenina mi dodá minerály a aminokyseliny, které jsou potřebné pro stavbu těch silných svalů, jemná sladkost banánu uleví mým přepracovaným nervům a avokáda mě prostě jen dělají šťastnou.

O půlnoci to rozbalím se svým posledním tréninkem dne: hodinovou taneční lekcí pod vlastním vedením, která končí spontální uměleckou kreací. Vypiju si poslední láhev vody a kolem čtvrté hodiny ranní se ukládám k devíti hodinovému požehnanému spánku, než to všechno začne znovu.

Jsem skvělý příklad toho, jak silná a pevná může být sportovkyně, když jí jen syrovou stravu.

OA: Lidé se často ptají: „Jak získáváte proteiny, vápník, železo, …?“ Je to něco, na co se ptáte i Vy sama? Jak na takové otázky odpovídáte?

TK: Na častou otázku, odkud získávám proteiny, odpovídám, že tělo proteiny nepotřebuje. Často je to obtížné strávit přijaté proteiny, rozložit je na užitečné aminokyseliny a vytvořit z nich svalovou hmotu. Listová zelenina je nejsnadněji se vztřebávající dostupná potrava bohatá na aminokyseliny. Strava bohatá na různé druhy zeleniny je ideální pro tvorbu svalů a udržování spolehlivého přísunu energie, kterou sportovec potřebuje.

OA: Jako teenager jste jedla typickou zpracovanou stravu, ale evidentně jste měla silné, schopné a talentované tělo. Je pravda, že můžeme dosáhnout skvělé tělesné kondice špatnou stravou, ale myslím si, že nakonec nás naše zdraví potrestá. Co Vás přimělo zabývat se svou stravou? Jak si myslíte, že můžeme přimět mladší generaci, aby si zvolili zdravé jídlo?

TK: Mladí lidé jsou skvělí. Jsem přesvědčena, že jediným důvodem, proč si ke snídani vybírají neonově zbarvené cereálie a k obědu Happy Meal, je ten, že je tomu učíme.

Na našem turné toto jaro jsem měla potěšení strávit nějaký čas s Favorovými, úžasná rodina stravující se syrovou stravou v Austinu TX. David, Yamiah a já jsme byli uprostřed konverzace, když se domů ze školy přihnala jejich 12letá dcera jako každé vyvíjející se dítě předpubertálního věku a vpadla do kredence. Byla jsem plná víry v lidstvo, když jsem viděla, že její preferovanou svačinkou po příchodu ze školy jsou mandle, nezpracovaný med a datle. Když jsem se Davida a Yamiah zeptala na jejich přísnost jako rodičů vyznávajících syrovou stravu, řekli mi, že doma poskytují syrové alternativy a vzdělávání, ale mimo domov ponechávají jejich dceři svobodu vyzkoušet svět.

Nikdy nepodceňovat sílu příkladu. Bít vzorem, vypnout televizi, vyvarovat se vládou sponzorovaných školních obědů, nechat nakrájené mango na kuchyňské lince, pak věřit, že si naši mladí zvolí to, co je pro ně nejlepší – ať nás přesně kopírují či nikoli.

OA: Sportovkyně, zvláště pak gymnastky a tanečnice, často trpí poruchami příjmu potravy a silnou sebekritikou ohledně jejich těla. Myslíte si, že je to pravda? Jak vaše spolutanečnice reagovaly na vaši stravu a volbu životního stylu?

TK: Myslím si, že to není pravda jen u tanečnic, ačkoli je pro svět jednoduché to vidět v našem případě, ale u žen vůbec. Když uznáme, že poruchy příjmu potravy nejsou jen anorexie a bulimie, ale také rafinovanější pocit studu, viny a sebetýrání přejídáním se, pak zjistíme, že ženy každého věku, všech příjmových skupin a každého životního stylu, mají dysfunkční vztah k jídlu. Skutečně jsem viděla mnoho příznivkyň syrové stravy posedlých salátovým dresingem s balsamikovým octem nebo trápících se kvůli lžičce pasterizovaného medu v jejich čaji. Nic z toho není zdravé.

Co se tance týče, je to visuální umění. Celý den se před zrcadly kritizujeme. Abychom získali práci, ukazujeme nohy a břicha ve snaze ztělesnit lépe pohyb. Pro tanečníka je proto přirozené být posedlý tím, jak vypadá. A ano, viděla jsem mnoho dysfunkčních vztahů k jídlu mezi svými kolegyněmi. Doufám ale, že máme sebeúctu a sebelásku k tomu, abychom pochopili, že by naše posedlost těly měla být zaměřena na pohyb a sílu spíše než na hubnutí. A především, naše těla jsou jedinou příčinou, že vůbec můžeme tančit. Neměli bychom je velebit a sebe navzájem, že máme takové štěstí, že se můžeme vůbec hýbat? Nové formy a trendy v tanci vypadají, že se snaží rozšířit škálu přijímaných tělesných typů, spíše než ideál špejle v baletu v minulosti. Moderní tanec upřednostňuje sportovní postavy, hip-hop miluje silné vnadné ženy a step, jako vždycky, nemá pravidla.

Podle mě nezáleží na tom, jak sportovní jsi nebo jak syrovou jíš stravu, pokud ti to nepřináší potěšení, je třeba změnit přístup. Naše těla jsou především jediné věci, které nás dělí od druhé strany. Milujme je, dokud je máme!

OA: Na Vašich internetových stránkách říkáte, že jste několik let trpěla emocionální poruchou, a že jste k léčbě těchto obtíží brala léky. Pomohla Vám léčba medikamenty? Mohla byste se s námi stručně podělit o Vaše zkušenosti?

TK: Po většinu svého dospělého života jsem byla léčena pro manio-depresivní psychózu. Kolísání nálady mnohokrát hrozilo poškozením mého zdraví, zničením mých vztahů a mého života – přesto, že jsem polykala chemické léky západní medicíny. Zlomový okamžik v mém životě nastal, když jsem si uvědomila, že se ani po sedmi letech léčby nic nezměnilo: Stále jsem byla manio-depresivní a jen jsem v mezičase trávila sama sebe. V tom okamžiku jsem si vytvořila vlastní mantru, která mi od té doby dobře slouží: Když nedostáváš výsledky, které chceš, zkus jiný přístup a opakuj to tak často, jak bude potřeba.

„Syrové veganství“ bylo prvním přístupem, který jsem vyzkoušela. Díky tomuto životnímu stylu jsem si vyvinula hlubší sebeporozumění a úctu k sobě samé, mé výkyvy nálady se zmírnili a mé cykly se staly spíše vzácností. Tím, že jsem objevila své přirozené, neléčené zdraví, domáhala jsem se té části mě samé, kterou zapřela společnost i já sama. Skutečně nyní vidím své emoční extrémy jako konkrétní důvod, proč jsem tak kreativní, soucitná a zvláštní. Neovlivněná, bez hormonů a chemikálií se teď skutečně mám ráda a nevyměnila bych svou situaci ani za všechnu stabilitu světa.

OA: Studujete přírodní zdravovědu. Co to pro Vás znamená? V tak toxickém světě, jak si udržujete svou oddanost pro „zdraví zdravým žitím“?

TK: Jako student přírodní zdravovědy jsem si nejprve musela uvědomit, že neexistuje toxický svět. Nejsou nemoci. Nejsou spiknutí. Svět jako organismus funguje perfektně, jako naše těla fungují přirozeně, jak bylo plánováno a jakýkoli nesoulad je nerovnováhou, kterou jsem sama vytvořila.

Totiž, všechna má pojetí světa jsou mé vlastní výtvory, pravdivé nebo nepravdivé, takové jak je já sama chápu. Proč nevěřit, že tělo je nekonečně odolné? Proč nevidět neochvějnou celistvost mého skutečného stavu?

To o čem mluvím, je duševní zdraví, jen jeden aspekt celkově zdravé bytosti. Dalším aspektem je zdraví fyzické, které samozřejmě utužuje konzumace syrového jídla, zapojení do fyzicky náročných her a trávení času venku. Pak tu je zdraví emocionální – představující a vyjadřující všechny citové stránky naší osoby, dávající a přijímající láskyplné lidské doteky a naslouchající naší intuici. Nakonec, nejzáhadnější, je naše zdraví duchovní, které může být nejúčinněji spojeno s našimi sny, obřady a uměním. Jíst syrovou stravu je k ničemu, pokud hluboko uvnitř věříme, že jsme oběťmi nemocného světa. Zdraví je náboženství, které má být provozováno, ne studováno.

OA: Popsala jste se jako hluboce hloubavý člověk, vizionářka a sociální aktivistka. Jak Vaše volba stravy ovlivnila Váš emocionální, společenský a duchovní život?

TK: Jsem si víc než kdy jindy vědoma toho, že v koloběhu věcí jsem bezvýznamná, ale beze mne, by to nikdy nebylo stejné.

OA: V naší emailové komunikaci, jste řekla: „Mám ráda vzájemné působení lidí. Vím, jakou změnu může chvíle strávená s jiným člověkem způsobit.“ Co jste tím myslela?

TK: Několik let jsem žila v New Yorku, chodila jsem po 8th Avenue s několika stovkami ostatních chodců. Nějaký člověk zavadil o mou paži a tak, jak by to udělal každý New Yorčan snažící se udržet si zdání osobního prostoru, jsem se na něj otočila s ostrým: „Promiňte mi?“ Na což se on usmál, podíval se mi do očí a asertivně nadnesl: „Přeji Vám pěkný den.“ Zahanbená a dotčená tímto ryzím momentem osobní interakce jsem se pak díky němu usmívala na tucet dalších lidí, se kterými jsem se dostala do kontaktu.

Knihy a noviny by nás přiměly věřit, že svět je stvořen z bitev, hranic a skóre. Tyto věci mohou a nemusí být důležité – nevím. Ale to co vím je, že když jsem na jevišti a můžu navázat oční kontakt s malou holčičkou ve čtvrté řadě a ona by pak po představení mohla požádat maminku o hodiny tance. Žádný televizní herec tohle říct nemůže. Masáže krku, konverzace a další osobní interakce, to jsou ty energie, které definují skutečný život. Jsou to věci, ze kterých je svět utvořen.

OA: Organic Athlete je o tom, jak lidem ukázat, jak skutečně žít sami se sebou, s ostatními a s touto zemí. Protože je to otázka sociální spravedlnosti a hlavně rovnosti žen, myslíte si, že nás syrová veganská strava spojuje se ženštější energií?

TK: Syrová strava odstraní roky zimních kabátů, pod kterými jsme se skrývali. Svlékne obnošené zvyky, odstraní naše nastřádané toxiny a vrstvu po vrstvě se dostane k tomu, co je vespod – k našemu pravému já.

Je o tolik lehčí slyšet náš intuitivní hlas, když netrvá všechno to zmatení. Je mnohem jednodušší věřit si, když vzkazy přichází hlasité a jasné. Syrová strava nás spojuje se silným feminním rysem odevzdání a vnímavosti, který se samozřejmě nachází v každé sebe si uvědomující, skutečné lidské bytosti.

OA: Jakou radu můžete dát lidem, kteří chtějí začít s přechodem na syrovou veganskou stravu?

TK: Ta cesta je tou radostí.

Objevte smyslovost zralé nektarinky. Nechte si šťávu z měkké hrušky kapat z lokte. Život je příliš krátký na to, jíst další zabalené hnědé burrito, když byste si mohli trhat rajčata ze své vlastní malé zahrádky.

Nejezte syrovou stravu, abyste se vyhnuli stárnutí, nikoli pro léčení nemocí, nikoli abyste zhubli. Všechny tyto věci přijdou. Nemějte starosti. Jezte syrovou stravu, protože Vás to přiměje cítit se naživu a není větší radosti, než život sám.

OA: A konečně, nejtěžší otázka pro každého přívržence syrové stravy, jaké je Vaše nejoblíbenější ovoce?

TK: Óda na pod Sluncem dozrávající avokádo – perla v ústřici, měsíc na nebi. Měkké jako matčino ňadro, horké jako její děloha, tato nadpřirozená orgasmická katarze uvádí život do pohybu, vytváří formu z chaosu a chaos s formy.

Vůbec to nebyla tak těžká otázka.

OA: Děkuji Tonya!

Tonya:
http://www.tonyakay.com/

REKLAMA:
loading...
Sdílet
Předchozí článekOSOBNOST TERAPEUTA
Další článekENCEFALITIDA

Komentáře