Učení nikdy není takové, jaké si představuje. Po počátečních krocích a lekcích se objeví první nepřítel – strach. Je to děsivý nepřítel, číhající na všech úsecích cesty. Dá se porazit jediným způsobem: vyzývat ho na souboj, navzdory němu postupovat dál, a hlavně před ním neutíkat. Když se tím bojovník řídí, postupuje krok za krokem, sice s obavou, ale jednoho dne si uvědomí, že strach ustoupil, že ho už dál nebere v potaz. Tím navždy překonal prvního nepřítele.

Ke slovu však přichází druhé nebezpečí – jasná mysl. Ta rozptýlí strach, ale také zaslepí. V okamžiku, kdy strach zmizí, si člověk myslí, že vidí jasně. Má pocit, že toto je to pravé poznání. Ale to je chyba. V této fázi je jasná mysl pouze fiktivní silou, která dává pocit moci a nepřipoutanosti, a to až do okamžiku, kdy podlehnuvšího bojovníka zmate natolik, že už nebude schopen dál se něčemu naučit nebo po něčem toužit. Tento nepřítel je nejzáludnější, protože se do něj vejde vše a nedá se spolehlivě, na rozdíl od strachu, rozpoznat. Porazit se dá jediným způsobem: uvědomit si, že jasná mysl je téměř vždy omylem, netvořit si žádný názor, nedomnívat se, že člověk vidí do věcí, trpělivě čekat a užívat jasnou mysl pouze k vidění. Pokud tak bojovník postupuje, jednoho dne prohlédne a pochopí, že jasná mysl je jen bod před jeho očima. Od toho okamžiku se jasná mysl změní ve skutečnou moc. Jeho vůle se napojí na jakousi kosmickou intenci. Od té doby ví, že síla, kterou tak dlouho krotil, je konečně jeho. Dokáže udělat vše, na co pomyslí. Všechno je na dosah. Začíná tím, že se pouští do dobře zvážených riskantních situací, končí tím, že udává pravidla. Je skutečným mistrem.

Pomalu jej však začíná obkličovat třetí, nejsilnější nepřítel – moc. Je snadné a pohodlné oddat se jí a podlehnout, jestliže to bojovník udělá, jednou neočekávaně prohraje bitvu, a to z něho udělá krutého, nedůvěryhodného muže a moc sama se stane břemenem jeho života. Způsob, jak moc porazit, je opět vyzývat ji na souboj. Bojovník si musí uvědomit si, že moc, kterou získal, není ve skutečnosti jeho a nemá a nesmí sloužit k osobnímu účelům. Víc než kdykoli jindy musí držet sám sebe zkrátka a mít nad sebou vládu. Dokáže-li to, přemůže třetího nepřítele. Dostane se do stavu, kdy už nemá strach ani netrpělivou jasnou mysl a jeho moc je pod kontrolou.

V této fázi je už těžké najít skutečnou motivaci hodnou činnosti muže poznání a pomalu se objevuje touha zapomenout a odpočívat, která se naráz změní v posledního nepřítele – stáří. S tímto nepřítelem je nutno bojovat dál a dál, znovu a znovu, stále žít naplno. Jen ten, kdo se po každém kole pouští s tímto nepřítelem znovu do boje, muže být nazýván mužem poznání, i kdyby to mělo být jen na krátký okamžik, kdy úspěšně před smrtí dobojoval další bitvu. Tento moment jasného zření, moci a poznání je naprosto postačující.

Je pět základních vnitřních atributu bojovníka, plus jeden vnější. Jsou to kontrola, disciplína, snášenlivost, schopnost vše načasovat a vůle. Šestý atribut, vnější, je skutečně pozoruhodný – čarodějové mu s humorem sobě vlastním říkají prťavý tyran. Je to osoba s autoritou, která má moc nad životem bojovníka, nebo je alespoň v natolik autoritativním postavení, že může bojovníka sužovat brutalitou, násilím v různé podobě či v něm vyvolávat vztek anebo smutek. Pod tlakem takového tyrana by se obyčejný člověk k němu připojil, aby měl pokoj. Pro bojovníka je to naopak výzva k zdokonalení svých vlastností a ke ztrátě sebedůležitosti, k dosažení schopnosti všemu se vysmát a nic nebrat moc vážně, příležitost k praxi jednoho ze čtyř velkých mistrovství čarodějů – ke kontrolovanému bláznovství neboli pátračství.

Význam tyrana v životě bojovníka nejlépe dokumentuje historka ze života dona Juana. Ten se dal v mládí najmout na jakousi práci, která se však ukázala být pastí, neboť padl do rukou tyrana, který jej bez mzdy nechal těžce pracovat a pohrozil mu, že ho při pokusu o útěk zastřelí. Don Juan se přesto o útěk pokusil a skutečně byl dvakrát střelen do hrudi. Byl by zemřel, kdyby se ho neujal jeden muž, který jej vyléčil a pak ho začal učit cestě bojovníka. Po několika letech tréninku se don Juan dobrovolně k tyranovi vrátil a nepoznán se nechal najmout na tutéž práci. Tentokrát však využil všeho, čemu se naučil. S klidnou myslí a pečlivostí blázna plnil vše, co mu tyran přikázal, ale také se mu nikdy nezapomněl vysmát a zesměšnit ho. Jednou ho před všemi nazval zbabělcem s vědomím, že se blíží k rozhodující bitvě. Ve chvíli, kdy byl don Juan sám, vrhl se na něj tyran s dýkou.

Don Juan utekl do ohrady s divokými hřebci. Tyran skočil za ním, ale jeden kůň ho ukopal k smrti. Tak se don Juan přesvědčil, že to, co rozhoduje o životě bojovníka, je jeho osobní síla a že bez pocitu vlastní důležitosti jsme nezranitelní.

Už od prvních dnu, aniž o tom Castaneda věděl, se učil čtyřem velkým uměním čarodějů: umění pátračství neboli kontrolovaného bláznovství, umění snění, mistrovství být si vědom a mistrovství záměru.

Snad nejvíce šokující a nejpřesvědčivější metoda a způsob nahlédnutí do světa čarodějů je umění snění, nejspíš také proto, že hned první snění nás zanese do jejich světa. Je to prastará čarodějná technika, která učí, jak ovládat své sny, cestovat v nich a hledat řešení problémů a jak být bdělým ve spánku. Učení končí vyvinutím svého "snového dvojníka" neobyčejných vlastností. Umění snění je vlastně schopnost využít obyčejné sny a přetvořit je do kontrolovaného uvědomění speciální silou pozornosti, kterou čarodějové nazývají druhá pozornost.

Celý proces začíná tím, že se člověk ve snu musí rozpomenout a podívat se na své ruce. Tím nastane překvapující zlom v celém snu. Člověk si uvědomí, že spí, a začne sám sebe ve snu ovládat stejným způsobem jako v bdělém stavu. Po nějakém období praxe se uvědomí a začne využívat výhody, které snové tělo a vůbec nehmotné prostředí snu má.

Můžeme se naučit ve snu létat, procházet pevnými překážkami, pohybovat se pod vodou, dokážeme vůlí zjevovat, nechávat mizet či měnit různé předměty, podle své vůli jimi pohybovat a tak dále. Další fází je podle dona Juana naučit se ve snu cestovat.

Vybereme si místo, kam chceme jít, a během snění ho navštívíme. Třetí, velmi obtížná fáze je naučit se ve snění navštívit místo, kde leží hmotné spící tělo. Když dosáhneme i tohoto, ke svému úžasu zjistíme, že v snovém těle lze vstoupit i do "reálného hmotného světa" a hledět na své spící tělo.

V tomto stádiu si bojovník uvědomí, že je možné uvolnit část vědomí a pohybovat se v ní, nezávisle na hmotném těle. Po delší praxi čaroděj lehce dokáže uvolnit své snové, astrální tělo a tím dosáhne schopnosti bilokace – tj. schopnosti být na dvou místech ve stejném čase. Podle čarodějů vypadá snové tělo stejně jako hmotné, až na to, že se na něj nevztahují fyzikální zákony. Může vším prostupovat a přemisťovat se rychlostí myšlenky. Spousta činů a kousků, jež oba indiáni Castanedovi předvedli, byla učiněna právě za pomoci těchto těl – dvojníků.

Jedním z předpokladů proniknutí do tajemství snění je schraňovat svoji sexuální energii.

Jestliže umění snění je už zpočátku udivující a jeho království leží daleko za hranicemi světa běžného člověka, umění kontrolovaného bláznovství je tak nenápadné a tak nepostřehnutelné, že ve skutečném mistrovi této techniky nikdo nikdy neobjeví čaroděje. Pátračství je souhrn postojů a procedur, jejichž praktikování umožňuje udělat a získat to nejlepší v jakékoli situaci. Toto pátračství vychází z jednoduchého předpokladu: vše, co jsme udělali, se nám tím či oním způsobem vrátí, a proto je záhodno zahladit po sobě všechny stopy – od nynějška až k okamžiku narození. Pátrač začíná tím, že znovu projde a přehodnotí svůj život. Pomocí speciální dýchací techniky je schopen vybavit si všechny své pocity až do momentu narození. A protože od okamžiku, kdy se dal na cestu bojovníka praktikujícího kontrolované bláznovství, by po sobě neměl zanechávat stopy v podobě nedořešených situací a chybných činu, aplikuje v každé situaci sedm principů:

  1. Bojovník si vždy vybere bitevní pole. Nikdy nejde do boje, když neví, co je okolo.
  2. Odloží vše, co není nezbytně nutné.
  3. Všechnu svoji energii vloží do rozhodnutí, zda do bitvy jít, či ne. Bojovník musí být připraven a ochoten zaujmout vždy a všude své poslední stanoviště, nikoli však neuváženě.
  4. Jestliže se rozhodne jít do bitvy, musí se uvolnit, opustit sám sebe. Jen tak může síla, která ho provází, do něho vstoupit a pomoci mu.
  5. Když čelí někomu nebo něčemu podivnému, s čím neumí zacházet, stáhne se na moment a nechá svou mysl volně plynout, neboť odpověď či řešení může přijít odkudkoli.
  6. Bojovník musí umět stlačit čas. V boji o život je vteřina věčností. Může rozhodnout výsledek. Bojovník nepromarní ani vteřinu.
  7. Sedmý a poslední princip tkví v dokonalé aplikaci šesti předchozích. Projeví se tím, že nikdo nevidí do plánů bojovníka, a ten má vždy v rukávu ještě jedno eso, kterým může zvrátit průběh celé hry.

Bojovník by měl aplikovat těchto sedm principů i na všechny triviální a směšné situace v životě. Tím se naučí sebekázni a další ohromné věci, nebrat sám sebe vážně a naučit se všemu vysmát. Naučí se eliminovat věci, které jen zbytečně odvádějí pozornost a plýtvají silou bojovníka, jenž se nebojí být pokládán za blázna, a tak může každého zmást. Pomocí tohoto umění dokázalo mnoho skutečných čarodějů přežít vybíjení indiánů za conquisty: tak například jeden čaroděj z přímé linie dona Juana pracoval v době nejtěžšího španělského útlaku jako zvoník v kostele, aby se zaštítil katolickou církví.

Pátrač nikdy nestaví sám sebe do první linie a nenechá o sobě uniknout jedinou informaci. S tím souvisí i čtyři hlavní vlastnosti, které musí dobrý pátrač mít – neúprosnost, lstivost, trpělivost a sympatičnost.

REKLAMA:
loading...

Komentáře