J
jasnovidectví – duševní schopnost, která nikterak nesouvisí se zásahem nadpřirozených sil nebo bohů, umožňuje vnímat skutečnosti skryté v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, týkající se jedince nebo skupiny lidí, a to v čase a prostoru (J. a A. Dessuart)
jasnovidění – schopnost předvídat, rozpoznávat jevy, které jsou nedostupné pro vnímání „obyčejného“ člověka; druhy jasnovidění:
- kognicie – přijímání jevů současnosti
- retrokognicie – poznání minulosti
- prekognicie – pohled do budoucna
jasnovidnost cestující (cestující jasnovidnost – travelling clairvoyance) – jasnovidnost v prostoru, při které člověk před sebou vidí daleké vize; jasnovidec se může pohybovat v prostředí, kde se děj odehrává a zrcadlit ho
jasnozřivost – výjimečná schopnost ducha známá pod běžnějším názvem jasnovidectví, vědecké pojmenování je metagnomie; paranormální znalost událostí či předmětů v okolí jedince a rozšiřující se posléze na vše, co má s jeho okolím společného, ať už jsou to vymezená fakta nebo události všeobecného charakteru.
jemnohmotné tělo AV – jemnohmotná těla člověka jsou primární informačně-energetický hologram člověka, který je Bohem (Vesmírem) vytvořený z informačně-energetických hmot protoenergoinformačního pole Vesmíru; jemnohmotná těla jsou informačně-energetickým základem člověka, jeho fylogenetického, ontogenetického, evolučního, sociálně-biologického, fyzického, psychického, intelektuálního, mentálního, emociálního, morálního, etického, estetického, PSI-fenomenálního, duchovního, duševního a božského vývoje, zdokonalení a projevů; jemnohmotná těla jsou holograficky strukturovaným projevem objektivní vesmírné reality ve formě člověka; od okamžiku vzniku člověka na Zemi se začaly na stavbě jemnohmotných těl podílet informačně-energetické hmoty lidského a pozemského původu z minulého, přítomného a budoucího času; v dnešní době jsou jemnohmotná těla budována informačně-energetickými hmotami lidského, pozemského, kosmického a božsko-duchovního původu; jemnohmotná těla jsou tvořena informačně-energetickými hmotami červeného, světle zářivě červeného, oranžového, světle zářivě oranžového, žlutého, zeleného, světle zářivě zeleného, blankytného, tyrkysového, modrého, šeříkového, fialového, růžového, bílého a zlatého pásma elektromagnetického spektra; v současné době je známo 15 základních, 60 komponentních a 105 identických jemnohmotných těl, která jsou holograficky integrována; jemnohmotná těla jsou primární, fyzické tělo je sekundární; podle integrálního hologramu vnitřních částí jemnohmotných těl se uskutečňuje morfogeneze a vyvíjí fyzické tělo; ve 20. století o nich bylo mnoho napsáno, ale v těchto popisech je mnoho terminologických, smyslových, anatomicko-funkčních aj. rozporů; každá duchovní škola popisuje jinak funkce a význam jemnohmotných těl; celkový nedostatek všech popisů je v tom, že v nich uváděné funkce a význam těl neodpovídají jejich anatomii; z této neodpovídající anatomie vycházející metodologie vývoje PSI-fenomenálních schopností člověka ho ve většině případů zavádějí do slepé uličky; člověk vyvíjí některou z PSI-fenomenálních schopností a přitom nezná anatomický základ
Ježíš Kristus – „Já jsem Cesta a Pravda a Život; nikdo nepřichází k Otci, jen skrze mne“ – řekl Ježíš Kristus před 2 000 lety, ukazujíce lidstvu cestu evoluce vědomí do Světla Krista
K
Kabala (učení Kabala) – z hebrejského kabbel, obdržet, přijmout – tajná židovská nauka vycházející z Bible, středověkého mysticismu a některých východních filozofických názorů; mystická tradice judaismu o které se předpokládá, že ji vyjevil Mojžíš na hoře Sinaj; s Kabalou je spojen pojem Golem
karma – v sankrstu čin; jeden ze základních pojmů hinduistické religie (hinduismu, budhismu, džaismu) a filozofie doplňující pojmy sansary; v širším smyslu celkový souhrn jakoukoliv živou bytostí uskutečněných činů a jejich následků, určující charakter jejího nového zrození, přetvoření; v užším smyslu vliv uskutečněných činů na charakter skutečné a následné existence
karma AV – soubor informací o projevech člověka ve fylogenezi; v procesu fylogeneze je informace o vývoji člověka, jeho sociálně-biologických, psychických, intelektuálních, mentálních, emocionálních, morálních, etických, duševních, duchovních, božských, informačně-energetických, profesionálních aj. projevech fixována v blankytném (karmickém) jemnohmotném těle; předává se od inkarnace k inkarnaci, ovlivňuje ontogenezi a jakékoliv projevy člověka v jeho evolučním vývoji; vývoj člověka podléhá příčinně-následkovým zákonitostem; kladné a záporné informace získané za dobu všech pozemských životů, včetně současného, se ukládají do všech jemnohmotných těl, mimo těl Ducha Svatého (bílé tělo) a Otce Stvořitele (zlaté tělo); příčinně-následkové informace tvoří karmické programy, které se začínají realizovat při nahromadění odpovídajícího objemu příčinně-následkových informací; každý člověk má individuální úroveň objemu příčinně-následkových informací, při které se začne uskutečňovat karmický program; příčinně-následkovou informaci můžeme klasifikovat na negativní, pozitivní, rodinnou, reinkarnační, inkarnační, individuálně-pozemskou, skupinovou, národní, státní, kontinentální, celého lidstva atd.; pasivní a málo vzdělaný člověk není schopen ovlivnit příčinně-následkový program svého vývoje; aktivní, vysoce vzdělaný a duchovně vyvinutý člověk je schopen ovlivnit svůj příčinně-následkový program vývoje;
karma inkarnační – soubor informací o projevech lidské bytosti (v minulých životech a ve fylogenezi), duše které byla inkarnována do nově vzniklého lidského fyzického života
karma pozemská (individuální) – soubor informací o projevech člověka v ontogenezi
karma reinkarnační – soubor informací o projevech lidské bytosti v ontogenezi; tyto informace byly duší zemřelého inkarnovány do nového lidského fyzického života a za krátký čas po smrti byly předány všechny životní zkušenosti a paměť nové lidské bytosti, která se ve svém životě řídí převzatou informací; nový člověk se vrátí se všemi svými poznatky na místo zemřelého
karma rodinná – soubor informací o projevech genetické rodiny ve fylogenezi
karmická medicína – práce s energoinformačními strukturami jemných materiálních světů s programy na urychlené odpracování karmy (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
kartářství (výklad z karet) – umění věštit budoucnost z hracích karet
karty Zener – svazek 25 karet po 5 symbolech (kruh, čtverec, vlny, kříž a hvězda), používané v kvantitativní experimentaci v oblasti mimosmyslového extralogického vnímání
Kirlijanův efekt (efekt Kirlijanových) – způsob fotografování za využití vysokofrekvenčního elektrického pole, kdy fotografie zachycují mnohobarevné aury; manželé Kirlijanovi prováděli mnoho experimentů, zde jsou příklady některých z nich
– vnější obrysy inertního předmětu jsou ucelené; veškerý živý materiál je obklopen nepravidelným živým kolem
– kolo utrženého listu stromu se zmenšuje a bledne v závislosti na jeho postupném odumírání
– obraz prstu člověka se mění podle jeho zdravotního stavu
klasifikace – systém rozdělení předmětů, jevů nebo představ na třídy, skupiny atd. podle specifických znaků, vlastností apod.; třídění, řazení do skupin podle jistých hledisek či znaků, posuzování hodnoty, způsobilosti, schopnosti; metodologie vědy, jeden ze základních požadavků vědeckého popisu a srovnání; vyžaduje rozčlenění objektů do tříd tak, aby se jednotlivé kategorie nepřekrývaly, byly navzájem výlučné a vycházely z jednotného kritéria
Kniha proměn – viz Yi-King
kolektiv – souhrn lidí spojených společným cílem a charakterem činnosti, společně pracujících na dosažení cílů stojících před kolektivem
kompenzace – vzájemná náhrada, vyrovnání; lékařství – kompenzace nemoci, upravení nemoci podáváním léku tak, aby nečinila nemocnému potíže; vyrovnání porušených funkcí v organismu, záměna poškozených nebo mrtvých buněk
komplex – soubor předmětů, přístrojů, programů, jevů, činů, vlastností, které vytvářejí jeden celek; soubor jakýchkoliv psychických elementů charakteristických pro kohokoliv, který si člověk uvědomuje a který určuje jeho chování
komplexní – obklopující skupinu předmětů, jevů, činů, vlastností, které stanovují komplex čehokoliv
koncentrace – fixování vnějšího objektu nebo vnitřního bodu rozumem
kondice – tělesný a duševní stav, rozpoložení
konkretizace – přechod od abstrakce ke konkrétní činnosti
konstituce těla a psychické zvláštnosti osobnosti – vzájemná spojení biologických a sociálně-psychických rysů osobnosti jsou velmi složitá; tato spojení mohou být orientačně popsána čtyřmi typy: 1. astenický, 2. atletický, 3. piknický, 4. diplastický
kontemplace – nazírání na něco, duševní pozorování, rozjímání; nesmyslové bezprostřední zření nadsmyslna, Boha; úkon, jímž intelekt celistvě nazírá skutečnost v pohroužení do vlastního nitra
kontrola informačně-energetická AV – je spojena s obdržením informace o informačně-energetickém vývoji jemnohmotných těl a poměru v nich obsažených informací, mikročástic, energií, světla, informačně-energetických substancí, individuálních univerzálně-specifických bioplazem, univerzální životní bioplazmy, strukturálně-funkčních stavů sub-, ultra-, mikro- a makro-anatomicko-morfofunkčních struktur za účelem korekce adekvátního vývoje, zdokonalení a funkčnosti jemnohmotných těl
kosmická medicína – využitá energie mezigalaktických soustav pro dopravu léčebných programů (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
kosmoeniopsychologie – věda o Vesmíru (Makrokosmu) a člověku (Mikrokosmu), jako složité, otevřené, nelineární (sám se organizuje), fyziko-energo-informační mnohoúrovňové soustavě, která má kosmo-planetární podstatu; zkoumá zákonitosti a mechanizmy lidského myšlení a všech jeho úrovní vědomí (od buněčného po energoinformační) v procesu energoinformační výměny s individuem, společností, prostředím, Noosférou a Vesmírem; je to věda, která zkoumá a vypracovává ekologicky čisté (s přihlédnutím ke znalostem Kosmických Zákonů) expresmetodologie harmonického rozvoje lidského myšlení a všech jeho úrovní vědomí (od buněčné po energoinformační); tyto metodologie přispívají k sebepoznání, k sebezdokonalování, k maximálně plné seberealizaci osobnosti, k prodloužení aktivního života, k poznání podstaty Bytí, Vesmíru a Stvořitele (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
kosmoeniopsychoterapie – neverbální forma uvádění programů na informační úrovně člověka (jemná těla) a informační buňky jemných materiálních světů (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
kosmoenioufologie – věda, zkoumající zákonitosti a mechanismy procesů energoinformačního (neverbálního) vzájemného působení lidského myšlení a všech úrovní vědomí na Mimozemské civilizace; opírá se o výsledky vědeckých výzkumů a zpracovává ekologicky čisté energoinformační (neverbální) metodologie komunikace s Mimozemskými civilizacemi (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
kosmohumanismus – Učení Zlatého věku Stvořitele, předané Pozemštanům v dubnu 1991 prostřednictvím energo-informačního kontaktu Alberta (Oleksyja) Ignatěnka s Jemnými materiálními Světy, Civilizací Sirius a Hierarchií Stvořitele; je to nové evoluční filozofické osvětové Učení, napomáhající harmonickému rozvoji osobnosti a společnosti, které vytváří duchovně informační civilizaci Zlatý věk Stvořitele; učení se opírá o pravdivé Evolučně Kosmické Zákony (přikázání, védy atd.) a vědecká poznání mnohorozměrného jemně materiálního holografického Vesmíru (Makrokosmu) a Člověka (Mikrokosmu) jako složitého otevřeného, nelineárního (sám se realizuje) fyziko-energo-informačního mnohoúrovňového systému, který má kosmo-planetární podstatu (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
kosmopsychoenergosugesce – neverbální (myšlená) kladná energoinformační metoda vzájemného působení člověka a individua, společnosti, prostředí, Noosféry a Vesmíru prostřednictvím energoinformačních polí Kosmu (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
kosmopsychoenergosugestologie – věda, která zkoumá zákonitosti a mechanismy procesů energoinformačního vzájemného působení člověka a oduševnělé a neoduševnělé hmoty; vypracovává (opírá se přitom o výsledky vědeckých pokusů) ekologicky čisté (s respektováním kosmických Zákonů) metodologie neverbálniho (myšleného) energoinformačního vzájemného působení člověka a individua, společnosti, prostředí, Noosféry a Vesmíru (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
kouzlo – způsob magie s rysy čarování; postupy, jejichž prostřednictvím nabývají určité předměty výjimečné schopnosti, přitažlivé síly nebo to jsou nevysvětlitelné jevy
kreativní automatismus – paranormální fenomén, kdy senzitiv ve stavu transu nebo ve zdánlivě normální kondici nevědomě vytváří literární, umělecká či hudební díla; součástí kreativního automatismu je automatické psaní, automatická kresba, sochařství, automatická hudba
krystaloskopie (věštění pomocí křišťálové koule) – jasnovidectví provozované pomocí křišťálové koule
L
láska – skutečný a hluboký pocit směrovaný na jinou osobu, lidskou společnost nebo nápad; v dřívější mytologii a poezii – kosmická síla podobná přitažlivé síle; síla duchovního vzestupu; láska v její moderní formě – to jsou individuálně vyčleněné pocity – výsledek dlouhodobého historického vývoje lidské osobnosti; pocity hluboké srdeční náklonnosti k osobě jiného pohlaví; pocity hluboké srdeční náklonnosti k někomu, k něčemu; hluboká úcta, vážený vztah ke člověku; hluboká náklonnost vznikající rodinnými vazbami; zájem o něco; vnitřní duchovní náklonnost k něčemu
léčitelství – v širším smyslu lidové a nepřesné označení medicíny alternativní; v užším smyslu léčebné postupy využívající různé formy bioenergie léčitele; vychází z předpokladu, že svět i člověka spojuje všudypřítomná (spojitá) energie, která se nedá spoutat, ale lze měnit její koncentraci a cíleně ji regulovat; podle léčitelství nemoc znamená ztrátu energie nebo porušení její rovnováhy v organismu; léčitelství ji doplňuje, a to i na dálku (psychoenergetické působení); schopnost léčitelství je u jedince podmíněna nadáním i vědomým rozvíjením (podle duchovních, etických i životosprávných pravidel); léčitelství je oficiální lékařskou vědou přijímáno jen omezeně a vyhýbavě
lekanomancie – způsob věštění zkoumáním chování kapek oleje ve vodě
leptonová informační terapie – vytváření programů zdraví, doprava a ustálení na úrovni energoinformačních polí (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
levitace – z latinského levitas, lehkost – jev, při kterém se některé bytosti vznesou, jako by přestala působit zemská přitažlivost; vznešení se nad zem, nadnášení těles, vznášení věcí či osob, bez užití známých fyzikálních prostředků, obvykle v rozporu s přírodními zákony
lidé – společné jistoty, které jsou nejvyšším stupněm vývoje živých organismů, mají vědomí, ovládají artikulovanou řeč, vyrábí a používají nástroje k práci
logika – z řeckého logike; věda o způsobech důkazů a o vyvracení; soubor vědeckých teorií, v každé z nich se rozlišují zvláštní způsoby důkazů a vyvracení; za zakladatele logiky je považován Aristoteles; je rozlišována logika induktivní a deduktivní; deduktivní se dělí na klasickou, intuistickou, konstruktivní, modální aj.; všechny tyto teorie sjednocují snahu ke katalogizaci těchto způsobů myšlení, které vedou od skutečného myšlení ke skutečným myšlenkám – následkům
