Cítění, cytologie, čakerní autonomní systém mikrokanálů AV, čakry, čarodějnictví, čas, činnost, činnost automatická, čarodějnictví, člověk AV a další.
C
cítění – vlastnost člověka a organismů přijímat podněty z vnějšího a vnitřního prostředí; organismy, které ovládají nervovou soustavu, mají vysokou výběrovou citlivost na určité podněty; cítění je odrazem zvláštních vlastností okolních předmětů a také vnitřního stavu organismu vznikajících ve vědomí člověka výsledkem přímého vlivu na něho působících vnějších podnětů; jednoduchý psychický proces, který je odrazem zvláštních vlastností předmětů a vnitřních stavů organismu vznikajících při přímém vlivu hmotných předmětů na smyslové orgány člověka
cytologie – věda studující buňku, buněčná biopole; zabývá se výzkumem struktury a funkcí buňky a jejím významem pro organismus
Č
čakerní autonomní systém mikrokanálů AV – soubor zvláštních čakerních mikrokanálů většiny čaker a jejich spojení; čakerní autonomní systém mikrokanálů tvoří ty čakerní mikrokanály, které se nepodílí na stavbě sušumny, merudandy, idy, pinhaly, hvězdných kanálů a meridiánů; čakerní autonomní systém mikrokanálů je nedílnou součástí informačně-energetického systému kanálů, strukturálně a funkčně doplňuje systém kanálů, může informačně-energeticky zabezpečovat funkčnost organismu, fyzického těla a jemnohmotných těl; jeho informačně-energetický objem je nedostatečný pro všestranný a harmonický vývoj člověka, jeho těl, vlastností, schopností, funkčních možností a jejich projevů
čakerní systém AV – soubor všech čaker a jejich spojení; v čakerním systému rozlišujeme 15 barevných autonomních čakerních systémů; čakerní systém je funkční jako strukturálně-funkční celek v červených, světle zářivě červených, oranžových, světle zářivě oranžových, žlutých, zelených, světle zářivě zelených, blankytných, tyrkysových, modrých, šeříkových, fialových, růžových, bílých a zlatých pásmech elektromagnetického spektra
čakra AV – struktura jemnohmotného těla, v sankrstu "kolo"; soubor dutých kuželů, teleskopicky tvarovaných, umístěných a spojených; podílí se na tvorbě čakerního systému a systému čakerních informačně-energetických kanálů; zabezpečuje informačně-energetickou výměnu mezi jemnohmotným tělem a informačně-energetickými poli Země, vesmíru, duchovního bytí, Panny Marie, Ježíše Krista, Ducha Svatého a Boha; lidstvo zná čakry již od starověku, ale dodnes není známa jejich anatomie
čarodějnictví – v historii byl čarodějem nazýván nevzdělaný člověk pocházející z venkova, který využíval tradice vycházející odkazu starověkých náboženství; mágem byl nazýván člověk z města – zkušený vzdělanec, ezoterista (viz magie)
čas – jedna ze základních objektivních forem existence hmoty, která se projevuje v trvalosti bytí; trvalost existence jevů a předmětů, která se měří staletími, roky, měsíci, dny, hodinami, minutami atd.; postupná probíhající plynulá změna hodin, dnů, měsíců, roků atd.; míra trvanlivosti všeho, co se uskutečňuje a realizuje; úsek, postupné změny hodin, dnů, roků atd., v průběhu kterých se cokoliv uskutečňuje a realizuje; univerzální vlastností času je trvání, neopakovatelnost, nezvratnost
činnost – soubor činů člověka směrovaných na uspokojení jeho potřeb a zájmů; podmínkou úspěšné činnosti je úsilí vůle, činnost vnitřní spočívá zejména v myšlení, činnost vnější v činech a navenek se projevuje v motorickém chování
činnost – motivy činnosti – myšlenky a pocity ponoukají člověka k realizaci různých činností
činnost – typy činnosti
- hra
- učení
- práce
činnost automatická – vykonává se mimovolně, mechanicky, nezrcadlí se ve vědomí vykonávající osoby jako představy samé činnosti v celku nebo části celku
člověk – „Člověk je Duch, který se stal tělem“; Ježíš Kristus, Evangelium epochy Vodnáře (kapitola 22, č. 13)
člověk – jakákoliv osoba, lidská bytost – osoba jako projev vysokých intelektuálních a morálních vlastností; živý tvor, živočišný druh, savec, v zoologickém systému řazený do rodu Homo, čeledi Hominidae, řádu Primates, na který vývojově navazuje; odráží a přetváří okolní realitu; žije ve společnostech, užívá pro přetváření a zlepšování svých životních podmínek nástroje, které od stupně Homo erectus cíleně vyrábí; předchozí vývojová stadia (Homo habilis a Australopithecus) využívala jako nástroje náhodné předměty; člověk je nadán vědomím, rozumovou schopností a artikulovanou řečí; vztahy mezi jedinci a lidskými skupinami jsou základem dějin a vývoje kultury; ontogenetický vývoj člověka probíhá stejně jako u ostatních savců; nitroděložní (prenatální, embryonální) vývoj donošeného plodu trvá asi 280 dní (variabilita 224 – 365 dní) a je dělen do deseti lunárních měsíců po 28 dnech; koncem 2. lunárie lze rozlišit zárodek člověka od jiných savců, koncem 3. lunárie lze odlišit pohlaví podle zevního genitálu; průměrná porodní délka českých dětí je nad 50 cm, hmotnost asi 3 450 g; chlapci jsou v průměru o 1 cm větší a o 300 g těžší než dívky; postnatální (poporodní) vývoj člověka se dělí do stadií: dětství, dospívání, dospělost, stáří; fylogenetický vývoj člověka (antropogeneze) probíhá již od konce třetihor; v miocénu navázal na vývoj některých fosilních lidoopů a pokračoval přes rody Ramapithecus a Australopithecus k rodu Homo (Homo habilis, Homo erectus, Homo sapiens); člověk prošel stadiem hominizace a sapientace a bude se vyvíjet i v budoucnu; uchovává si řadu společných znaků s nejvyššími primáty, zejména lidoopy, jinými evolučně progresivními znaky se však od nich liší: např. vzpřímenou postavou, dvojesovitě (předozadně) prohnutou páteří (výsledek bipední chůze), předozadně oploštěným hrudníkem, vysoce pohyblivou horní končetinou, změnou stavby zápěstí, ruky a dolní končetiny; na lebce nejsou kostěné hřebeny typické pro lidoopy, čelo je více kolmé, lebeční klenba vyšší a čelisti jsou kratší; mozek člověka se značně zvětšil, u dospělého muže má průměrnou hmotnost 1 427 g, u ženy 1297 g (údaje platné pro českou populaci)
člověk – z hlediska vědy kosmoeniopsychologie složitý, otevřený, nelineární (sám se organizuje), fyziko-energo-informační mnohaúrovňový systém – Mikrokosmos, v němž se zobrazuje Makrokosmos – Vesmír; kromě nulové buněčné úrovně vědomí (orgánů a systémů člověka) a 01. bioenergetické úrovně, zkoumaných biologií, anatomií a fyziologií, existuje deset základních a pět mezilehlých úrovní vědomí (EIUS); tyto úrovně jsou řízeny aparátem myšlení (naším „Já“), který odpovídá sedmé základní úrovni vědomí; EIUS – to jsou naše jemná těla (TT), složená ze dvou základních bloků – aurálního a duševně duchovního (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
člověk AV – mnohaúrovňový biologicko-fyzicko-energoinformačně-kosmicko-zemní hologram, který je tvořen souborem organických, anorganických, informačních, energetických, bioplazmatických, duševních, duchovních a božských hmot formovaných a strukturovaných do fyzického těla, červeného, světle zářivě červeného, oranžového, světle zářivě oranžového, žlutého, zeleného, světle zářivě zeleného, blankytného, tyrkysového, modrého, šeříkového, fialového, růžového, bílého a zlatého jemnohmotného těla, které v člověku podmiňují sociálně-biologické, psychické, intelektuální, mentální, emociální, morální, etické, estetické, duševní, duchovní, božské, PSI-fenomenální a informačně-energetické vlastností lidského, pozemského, kosmického, duchovního a božského původu z minulosti, přítomnosti a budoucnosti; tímto výkladem může být rozšířeno poznání, co znamená člověk
Autor (viz foto): Doc. Anatolij Vasilčuk, CSc.
