CH
charakter – vyjadřuje takové vlastnosti osobnosti, které mají zjevný vliv na skutky člověka a na jeho vztahy s jinými lidmi a s okolním světem; vyrytá, vtisknutá značka, psychická rozlišitelnost, psychická kostra osobnosti; AV – charakter člověka je podmíněn informačním obsahem jeho fylogenetického vývoje, který je fixován v jeho věčných duchovních jemnohmotných tělech.
charakter – typy charakteru
1. celkový harmonický charakter s dynamickým zaměřením
2. konfliktní charakter se statickým zaměřením
3. impulsivní charakter s variabilním zaměřením
charakter – volní rysy charakteru (lidskou vůlí ovlivnitelné rysy charakteru)
1. cílevědomost
2. iniciativa
3. aktivita
4. disciplinovanost
5. rozhodnost
6. pevnost
charisma – křesťanství – duchovní obdarování určené pro oslavu Boha a pro službu; novodobá charismatická hnutí zdůrazňují charisma jazyků (modlitba nebo promlouvání v obvykle neznámých jazycích), prorokování (mluvení Božím jménem), uzdravování a vymítání démonů; sociologie – skutečné nebo fiktivní neobyčejné a nevšední projevy osobních vlastností, díky nímž je vybraným jedincům projevována zvláštní důvěra a úcta; přeneseně – zvláštní schopnost oslovovat druhé, přitahovat je
charismatik – ten, kdo má zvláštní nadání (charisma) působit na lidi
chirognomika – umění rozpoznat povahu člověka podle tvaru jeho dlaně
chiromantie – věštecké umění předpovídat budoucnost člověka, jeho charakterové a povahové rysy podle čar a znamení nacházejících se na lidské ruce
chování – objektivně pozorovatelné, zachytitelné a měřitelné úkony, činnosti, reakce, formy jednání a konání spoluurčované psychikou jedince; formuje se vlivem učení a zkušeností
chování – typy chování
1. vrozené (instinkt)
2. získané
3. rozumové
4. vědomé (kontrolované)
5. neuvědomované (bezděčné – např. mimika)
6. adaptivní
7. maladaptivní
I
ida – struktura jemnohmotného těla; je součástí informačně-energetického kanálového systému jemnohmotných těl; je to informačně-energetický kanál, ve kterém většina mikrokanálů transportuje energii jin (moc ženského aspektu); anatomická struktura a vnitřní idové směry cirkulace energií jsou neznámé; anatomická topografie popsaná v různé literatuře si protiřečí
ideoplastie – jev, k němuž může dojít pod vlivem hypnózy; na sugestivní pokyn hypnotizéra se na pokožce hypnotizovaného člověka spontánně objeví požadované obrazce poté, co byly lehce naznačeny špičatým předmětem
imaginace – obrazotvornost, obrazivost, schopnost živě si představit nepřítomné osoby, události aj.
imunita – základní vlastnost organismu, schopnost organismu chránit svou integritu před cizími vlivy, zvláště mikroorganismy, rozeznat „své“ od „cizího“ a pomocí buněk (lymfocytů, makrofágů aj.) a protilátek (imunoglobulinů) je zneškodnit, a před „odcizenými“ vlastními, například nádorovými buňkami; imunita přirozená (nespecifická) – soubor fylogeneticky starých reakcí organismu přítomných a využívaných od narození, které nevyžadují předchozí zkušenost s antigenem (fagocytóza, systém komplementu a zánět); imunita získaná (specifická) – schopnost organismu specificky reagovat na cizorodý materiál antigenní povahy; je vázána na přítomnost specializovaných buněk, T a B lymfocytů a jejich vlastností, produktů a vzájemné součinnosti; výsledkem reakcí imunity je zahubení mikroorganismů, vyloučení cizích antigenně odlišných i vlastních poškozených a odcizených buněk; imunita získaná může být aktivní a pasivní
imunita buněčná – je vytvářena T lymfocyty a podílí se zejména na přímé likvidaci cizorodých organismů a buněk; je důležitá při obraně proti některým virům, plísním (mykózám), bakteriím žijícím uvnitř buněk (bakterie tuberkulózy), nádorům a podílí se též na eventuálním odvržení transplantovaných orgánů; mimo to reguluje další imunitní reakce
imunita humorální (protilátková) – podstatou je tvorba protilátek (imunoglobulinů) plazmatickými buňkami vznikajícími z B lymfocytů; uplatňuje se u mnoha bakteriálních infekcí, viróz, chrání před bakteriálními toxiny; oba systémy pracují ve vzájemném propojení a patří k tzv. specifické imunitě, která je namířena proti přesně definovanému antigenu na základě jeho rozeznávání; v obraně proti infekci se však uplatňuje i tzv. nespecifická imunita (například fagocytóza komplement), která působí do jisté míry „naslepo“ proti cizímu a umožňuje tak obranu organismu ještě před vytvořením specifických protilátek nebo buněk přesně namířených k likvidaci vetřelce; je propojena s imunitou specifickou, protože celý imunitní systém funguje jako celek; protilátky v krevním oběhu – imunoglobuliny – se vyrábějí v kostní dřeni v lymfocytech B a v plazmatických buňkách; lymfocyty T se nacházejí v lymfatických uzlinách a v prvních letech našeho života řídí jejich činnost brzlík
imunita zajišťovaná lymfocyty B – imunoglobuliny se skládají ze dvou řetězců aminokyselin, které leží vedle sebe; oba řetězce se vyrábějí nezávisle na sobě a spojují se dohromady teprve těsně před tím, než celá molekula imunoglobulinu opustí buňku; imunoglobuliny se liší v pořadí aminokyselin na jednom konci lehkých řetězců a na základě těchto rozdílů se řadí do pěti tříd: igA, igG, igD, igE, igH (ig znamená imunoglobulin); imunoglobuliny jsou vlastně protilátky;
igA má význam při ochraně před průnikem bakterií a virů sliznicemi; tvoří se ve střevě a v plicích a koluje také v krvi
igG má mezi všemi imunoglobuliny procentuálně největší zastoupení; je hlavní protilátkou angažovanou v boji proti bakteriím a virům
igD – není dosud jasný jeho význam
igE je odpovědný za vznik alergií, váže se na povrch buněk v plicích a kdekoliv jinde
igH se účastní některých autonomních procesů a tvoří se na začátku infekcí
imunita zajišťovaná lymfocyty T – tyto buňky napadají viry a cizorodé tkáně; jsou odpovědné za rejekci (nepřijetí) transplantovaných orgánů, ale i za imunitu vůči nádorům; tvoří se v lymfatických uzlinách a v dětství jsou řízeny prostřednictvím brzlíku; lymfocyty T zabíjejí vetřelce všech druhů a ovlivňují činnost plazmatických buněk; rozpoznají-li vetřelce, vrátí se nejdříve do lymfatické uzliny a předají signál ostatním vyvíjejícím se lymfocytům; lymfocyty T i B si vlastnosti vetřelce pamatují pro případ, že by se s ním v budoucnu opět setkali
imunitní systém – systém zabezpečující ochranu organismu před cizorodým a infekčním materiálem a sloužící rovněž k odstraňování vlastních poškozených či odumřelých tkání a buněk; zahrnuje bílé krvinky (leukocyty) a jejich produkty (protilátky, cytokiny) a některé další buňky a látky (například komplement); kromě krve jsou buňky imunitního systému soustředěny zejména v lymfatické tkáni (v brzlíku, uzlinách, mandlích, ve sliznici řady orgánů atd.); dosud zůstává neznámý způsob, jakým imunitní systém nepřetržitě vykonává dozor nad celým tělem; je to systém, který má podobně jako mozek paměť a který se učí, ale který musí být i velmi dobře kontrolován; jsou stavy, kdy je tato kontrola porušena a pak jsou účinné mechanismy imunitního aparátu namířeny proti vlastnímu tělu a poškozují je (autoimunita); naopak při oslabení imunitního systému trpí organismus častými infekcemi a nádory (imunodeficit); základním úkolem imunitního systému je udržování genetické stálosti organismu v ontogenezi
imunodeficit (imunodeficience) – porucha imunitního systému, projevující se sníženou odolností proti infekci a někdy též větším výskytem nádorů; může postihovat různé složky obranné reakce (buněčnou imunitu, tvorbu protilátek, fagocytózu, komplement); podle toho se objevují typické příznaky; těžké imunodeficity jsou vzácné, ale lehčí formy jsou naopak poměrně časté a upozorňují na ně zejména opakované infekce; příčiny: vrozené nemoci nebo následek některých závažnějších celkových onemocnění (jater, ledvin, zhoubných onemocnění aj.), AIDS; u deficitu buněčné imunity bývají časté infekce parazity, plísněmi (mykózy) a viry; poruchy protilátek se projevují spíše bakteriálními hnisavými infekcemi
individualita – je neopakovatelná; jen danému člověku patřící rysy osobnosti; to, čím se vzájemně liší jednotliví lidé
individuum – každý samostatný člověk
informace – skutečně nevyčerpatelný zdroj světového společenství, je prvopočátkem Světa, neboť základem všeho je informace; to, co cítíme, vidíme a slyšíme, to vše jsou konkrétní formy a druhy materializované a dematerializované (jemné materiální) informace a náš Život je jejím Kosmoplanetárním fenoménem; informace je všeobecný nekonečný jednotný zákonný proces fundamentálních vztahů, spojení, vzájemného působení a vzájemných závislostí energie, pohybu, hmoty a antihmoty mikro- a makrostruktur Vesmíru; svět je informační, Vesmír je informační; primární je informace, sekundární je hmota; Bytí neurčuje vědomí, nýbrž informace (vědomí) určuje bytí; připustit možnost existence hmoty vně informace by bylo stejné, jako zvýšit hmotu elektronu bez zvýšení jeho rychlosti; objektem informace je jednotný informačně dělený plástový prostor Vesmíru s mikro- a makroprocesy a technologiemi, které v něm probíhají; základ jednotného rozděleného informačně plástového prostoru zobrazují zákony uchování a změny informace (kladné na zápornou nebo naopak); ať probíhají v informačním Vesmíru jakékoliv změny, celkové množství informací je neměnné; při všech různých přechodech (změnách) jedněch forem (kódů, struktur, hustot atd.) informace na jiné formy je vždy dodržen základní Zákon Vesmíru – Zákon zachování (věčnosti) informace (vědomí) a trvalých změn jejích kódových struktur, který dokazuje nesmrtelné vědomí (energoinformačni Duše, našeho Já); za jednotku informačnosti je přijato kvantum lokálně plástových vztahů – informacion, jehož velikost může být vyjádřena v mezích informační kovarivanty; informacion je základní charakteristikou všech objektů, polí, záření, jejich stop, prostředí a veškerého prostoru Vesmíru jako celku; prostor a čas jsou formy existence informace (vědomí), a energie, síla, pohyb a hmota jsou různé druhy (způsoby) projevu jejich kvalitativních a kvantitativních vlastností v reálně existujících nebo uměle vytvořených procesech a jevech; fyzika vakua, informaciologie a nové kosmohumanistické vědy zkoumají celý Vesmír, Zemi, Člověka a všechny formy života nejen na úrovni hmoty, ale i na úrovni informačního vakua (primární výchozí informace pro hmotu), z níž se rodí energie a potom částice hmoty; vněmateriální informační vakuum tvoří 99,999999% (určitého) prostoru Vesmíru a objem veškeré hmoty v něm je jedna miliontina jednoho procenta (0,000001%); z toho plyne, že nejen makrosvěty, ale i mikrosvěty (Člověk a jiné formy života) jsou ve své struktuře identické s Vesmírem; shora uvedené údaje dovolují vědcům-materialistům, aby souhlasili s tím, že člověk a rovněž celá Galaxie se koupe v nekonečném oceánu vesmírného informačního vakua, který mu dává věčný život; nové vědy (kosmoeniopsychologie, kosmopsychoenergosuggestologie, psychoenergoholografie, kosmoenioufologie) jsou syntézou všech úspěchů Světového společenství a Kosmických poznatků a Kosmohumanistické učení, které se opírá o globální vědu 21. století, informaciologii, předkládá nové Paradigma
"Člověk. Země. Společnost. Vesmír" (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
informace – všeobecný, nekonečný, jednotný a zákonitý proces základních vztahů, vazeb, vzájemných působení a vzájemných závislostí energie, pohybu, hmoty, antihmoty, makro- a mikrostruktur vesmíru; svět a vesmír jsou vyjádřeny informací; prvotní je informace, druhotná je hmota; obsah procesu lidské komunikace, odevzdávání a přijímání oznámení, jejich přenos osobním kontaktem, zvukem, signálem a prostředky masové komunikace
informacion – elementární jednotka informace; patří mezi elementární částice; v každém informacionu je obsažena celá charakteristika objektu a vesmíru
informačně-energetická mumifikace AV – schopnost informačně-energetickým vlivem zastavit proces rozkladu živé hmoty
informačně-energetická rezerva čakerního kónusu čakry AV – ve vnitřněkónusových a mezikónusových dutinách čakry zkoncentrovaná informačně-energetická hmota jednoho pásma elektromagnetického spektra; v rámci jednotlivé čakry se rozlišuje 15 informačně-energetických kónusových rezerv patnácti pásem elektromagnetického spektra (viz informačně-energetická rezerva čakry)
informačně-energetická rezerva čakry AV – ve vnitřněkónusových a mezikónusových dutinách čakry zkoncentrované informačně-energetické hmoty červených, světle zářivě červených, oranžových, světle zářivě oranžových, žlutých, zelených, světle zářivě zelených, blankytných, tyrkysových, modrých, šeříkových, fialových, růžových, bílých a zlatých pásmech elektromagnetického spektra
informačně-energetická struktura – soubor informací, mikročástic, energií, plynů a biologických mikročástic (tedy fluid) – tento soubor má stálou formu a vnitřní strukturu
informačně-energetická terapie AV – vliv na člověka pomocí informací a energií správně vybraného pásma elektromagnetického spektra cílevědomě nasměrovaných a implantovaných do informačně-energetických struktur jemnohmotných těl, která jsou základem projevu odpovídajících psychologických reakcí člověka
informačně-energetické funkce AV – procesy, jevy, děje, které probíhají v informačních, energetických a informačně-energetických hmotách
informačně-energetické programování – viz bioplazmatické programování
informačně-energetické vědomí člověka AV – soubor informací různého charakteru a jejich vzájemné integrace v rámci jednoho pásma elektromagnetického spektra jednoho jemnohmotného těla
informačně-energetický – soubor vzájemně propojených informací a energií, které tvoří jednotu
informačně-energetický vývoj jemnohmotných těl AV – komplex morfologických a funkčních informačně-energetických charakteristik vývoje jemnohmotných těl, jejich univerzálně-specifických bioplazem a univerzální životní bioplazmy, podmíněný vnitřními informačně-energetickými faktory, poměrem informací, mikročástic, energií, světla, informačně-energetických substancí a bioplazem lidského, pozemského, kosmického, duchovního, duševního a božského původu z minulého a současného času a dále charakterem informačně-energetických polí venkovního prostředí; informačně-energetický vývoj jemnohmotných těl podmiňuje všeobecnou úroveň fyzického rozvoje člověka a individualizuje společně s genetickým programem jeho vývoj na základě příčinně-následkových informací
informačně-energetický základ holografické integrace jemnohmotných těl AV – je tvořen souborem a spojením informací, mikročástic, energií, světla, informačně-energetických substancí a bioplazem odpovídajících pásem elektromagnetického spektra; informačně-energetický základ holografických integrací jemnohmotných těl je možno rozdělit na základní a doplňkový; základní informačně-energetické základy jsou vždy přítomny a jsou tvořeny červenými, světle zářivě červenými, oranžovými, světle zářivě oranžovými, žlutými, zelenými, světle zářivě zelenými, blankytnými, tyrkysovými, modrými, šeříkovými, fialovými, růžovými, bílými a zlatými informačně-energetickými hmotami; doplňkové informačně-energetické základy jsou tvořeny stříbrnými, malinovými, rubínovými, bronzovými, hnědými, šedými, černými aj. informačně-energetickými hmotami; jsou tvořeny jemnohmotnými těly při vzájemné činnosti s informačně-energetickými poli vnějšího prostředí pro posílení nebo oslabení jednotlivých zvláštností, vlastností a schopností člověka
informační medicína AV – metody, metodologie, prostředky a technologie předcházení nemocem, léčba, regenerace, rehabilitace a rekondice člověka pomocí informačně-energetických polí a bioplazem odpovídajícího informačně-energetického obsahu
integrální – souhrnný, sjednocený, úplný, nedílný, celistvý
integrální informačně-energetické vědomí člověka AV – je tvořeno souborem a spojením všech holografických informačně-energetických rovin vědomí; každé rovině vědomí odpovídá konkrétní pásmo elektromagnetického spektra; každý člověk má 15 stálých informačně-energetických rovin vědomí; konkrétní rovině informačně-energetického vědomí je vlastní odpovídající barva, její odstín, tón, sytost a zářivost (jas); rozeznáváme následující informačně-energetické roviny vědomí: červená, světle zářivě červená, oranžová, světle zářivě oranžová, žlutá, zelená, světle zářivě zelená, blankytná, tyrkysová, modrá, šeříková, fialová, růžová, bílá, zlatá; dané roviny vědomí se mohou projevovat nekonečným počtem variant barevných odstínů, tónů, sytosti i zářivosti (jasu) a také tvoří nové barevné roviny informačně-energetického vědomí, což se odráží v kvalitativních a kvantitativních charakteristikách vědomí člověka
integrální vědomí člověka AV – soubor všech biologických a holografických informačně-energetických rovin vědomí a jejich spojení; integrální vědomí člověka se zakládá na jednotě všech biologických a informačně-energetických rovin vědomí, na stálém a nepřetržitém informačně-energetickém vzájemném spojení a vzájemné výměně se všemi rovinami informačně-energetického bytí lidí, Země, přírody, biosféry, vesmíru, duchovních bytí Boha, Ducha Svatého, Ježíše Krista a Panny Marie, na jednotě všech rovin informačně-energetického bytí minulého, přítomného a budoucího, materiálního a duchovního, času a prostoru, lidského, pozemského, kosmického a duchovního; integrální vědomí člověka se může projevovat pragmaticky, lokálně a integrálně v jakýchkoliv fyzických a informačně-energetických rovinách bytí; člověk myslí jednotou fyzikálních a duchovních zákonů; integrální vědomí člověka se dělí na ontogenetické a fylogenetické
intelekt – rozum, soubor rozumových schopností, dispozic; duševní schopnost (vlastní pouze člověku), jež je předpokladem myšlení; umožňuje provádět takové myšlenkové úkony, které přímo neplynou z existujících daností
interakce – vzájemné působení dvou nebo více činitelů
interference – vzájemné posílení nebo oslabení vln (světelných, zvukových, elektrických) při skládání dvou vln
interference rádiových vln – může se uskutečňovat při vzájemném působení přímých vln, od povrchu Země nebo ionosféry odražených vln, vln, které prošly různými cestami v prostoru nebo vln odražených různými částmi ionosféry aj.
interference světla – prostorové přerozdělení energie světelného vyzařování při složení dvou nebo více světelných vln; interference světla je pozorována na povrchu čehokoliv jako střídání světlých a tmavých pásem nebo skvrn (pro monochromatické světlo), nebo barevných skvrn pro bílé světlo
interference virů – utlumení jednoho viru jiným virem při smíšené infekci
interference vln – jev pozorovaný při současném šíření několika vln v prostoru a současně se nacházejícím ve stacionárním nebo pomalu se měnícím prostoru, rozdělení amplitudy a fáze výsledné vlny; interference vlny je možná, pokud rozdíl fáze vlny je v čase stejný, tj. vlny jsou koherentní; interference vln vzniká pro vlny libovolného druhu a frekvence
intuice – druh bezprostředního poznání, které vychází z dosavadní zkušenosti a obvykle předchází racionálnímu a vědeckému poznání; vědecké poznání zpravidla začíná tušením a nápadem, které mívají charakter intuice; bezprostřední pochopení pravdy bez předchozí logické úvahy; předtucha
iracionální – označení záležitosti nepřístupné rozumu, nebo to, co je pro rozum nepřekonatelné, neprověřitelné, nicméně existující
