Milenci a milenky, „oběti„ či „vrazi“? Prostě „ ti třetí “. Řečeno volně s klasikem moderní matrimoniopatologie ( vědy o poruchách manželského soužití ) Járou Cimrmanem: Můžeme s nimi nesouhlasit, můžeme je odsuzovat. Také je můžeme litovat, můžeme na jejich adresu trousit, že „ každý svého štěstí strojvedoucím „. Můžeme je považovat za chladně vypočítavé, za ziskem jdoucí, třeba i za bezcharakterní. Můžeme filosofovat na téma provázanosti „ nabídky a poptávky „. To je ale asi tak všechno, co můžeme. Vlastně se i zde můžeme pokusit o jakousi typologii. Ani ona nebude vyčerpávající, i ona je pouze jednou z možných. Některé typy jsou charakteristické spíše pro milence, některé spíše pro milenky, někde bychom rozdíly hledali jen velmi obtížně.
Vypočítavá bestie. V podtextu bývá především motivace zištná. Ať již nějaký materiální prospěch či jiné výhody. Možná bychom sem mohli zařadit i jakési bilanční vztahy, výrazně častěji u žen. ( „ Už mi dávno není sladkých – náct. Poslední perspektivní nezadaný partner zmizel kdesi za obzorem a já už nechci zůstat sama a čekat na zázrak. Asi nezbude než se porozhlédnout po vhodné oběti. Co na tom, že je tak trochu ženatý, nebude ani první, ani poslední, kdo se rozhodne začít budovat nový vztah. Jen je třeba mu kapku pomoci, jinak by si ani nemusel uvědomit, jak moc tu změnu potřebuje. Ideální obětí bude muž typu „ bulík „, čím méně partnerských zkušeností, tím lépe. V krajním případě lze použít i drobnou lest. Žádná antikoncepce přece není stoprocentně spolehlivá ).
Děvče nešťastné. Nešťastné děvče představuje zvláštní mutaci předchozí kategorie. Snad jen s tím rozdílem, že by pro ni byl výraz „vypočítavá bestie“ tak zcela na místě. Hlavní hrdinkou zde bývá mladá svobodná bezdětná žena zhruba na prahu třicítky. Místo děje – většinou pracoviště., Další jednací postavou pak kolega – dobře situovaný ženatý otec rodiny, nejlépe zdatný čtyřicátník. Vše zpočátku připomíná rozvernou konverzační frašku, která se však později mění v téměř až antickou tragédii. V prvním dějství jde o jakýsi nezávazný flirt, který však záhy přechází do osobnější a důvěrnější roviny. Náš smutný hrdina je zde konfrontován s tím, že jeho kolegyni postihl opravdu neradostný osud. Příroda jí jaksi nedopřála možnost stát se matkou. Právě tento handicap jí bránil v navázání trvalejšího vztahu. Dějství druhé nastartuje mnohdy náhodná shoda okolností. Poněkud rozpustilejší večírek na pracovišti, případně společná služební cesta. Muž – utěšitel se zde mění v dovedného terapeuta. Ve chvíli připomíná Fredovu psychoanalýzu. Snad jen s tím rozdílem, že zde neuléhá pouze pacient ( ona nebohá mladá žena ), ale i terapeut. Často jakoby se v něm v té chvíli objevily dříve netušené léčitelské schopnosti. Navzdory přírodě a údajnému nemilosrdnému výroku gynekologa o pacientčině neplodnosti se náhle „ zadaří „. Vyléčená pacientka nelení a o bezděčném úspěchu léčby se s „terapeutem“ podělí. Ať se ale nebojí. Nic po něm chtít nebude. Chápe, že on má svou rodinu, což ona také ctí a respektuje. Snad jen, kdyby jí tak trochu vypomohl finančně. Nejlépe dobrovolně, jinak…..Interrupce samozřejmě nepřipadá v úvahu. Nechce opravdu víc, než na co by měla ze zákona nárok. Půjde tedy pouze o „ náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím „, po nějakou dobu o výživné na ni i na dítě, pak už jen na to dítě, maximálně do jeho šestadvaceti let. Také by měl své otcovství uznat. To pro případné dědické řízení. V tru chvíli jakoby se role poněkud prohodily. Někdejší terapeut se sám stává pacientem. Ze strachu před prozrazením a následným rozbitím rodiny se nechá tlačit do kouta.
Kazuistika: Pamatuji klienta, od něhož to jeho děvče nešťastné také nic víc nechtělo. Když však přinesl jen seznam položek na pokrytí zvýšených nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím, šlo už o hezkých pár desítek tisíc. Od položek celkem pochopitelných, jakými bylo nové prádlo, větší boty ( když ty nohy tak otékají ), kočárek, dětská postýlka…..až po nový kožich. Do toho starého by se přece gravidní nevešla, to on musí uznat. Snad by i uznal. Nebýt toho, že těhotenství bylo diagnostikováno v dubnu a plánovaný termín porodu byl počátkem října. Asi mělo jít o nějaký letní kožich, jen on ( zabedněnec ) to ne a ne pochopit!
Šlechetný rytíř. Jinak též hrdinný osvoboditel . „ O mne přece nejde, já bych svou lásku dokázal potlačit, popřípadě s její nenaplněností dožít. Mohu ji však zanechat ve spárech toho primitivního barbara? Taková žena si přece zaslouží mnohem lepší osud.! Sama ani netuší, jak v takovém vztahu trpí, jak se v něm zahazuje, jak ten nelida brutálně stírá pel jejího mládí. Právě a jen ta má náruč ji dokáže něžně a přitom pevně sevřít, hýčkat a dokonce i před ní samotnou ji chránit. „ Ve volné přírodě lze nalézt i ženskou mutaci šlechetných rytířů. Namísto „manželčina chladu a hysterických výstupů „nabízí ona vřelo a laskavo.
Čekanka vzácná. Nic nechce, nijak nevydírá, nedělá si žádná práva, ani v náznaku netlačí a nenaléhá. Jen si tak smutně čeká. Kdo by měl to srdce nechat ji bez vláhy uschnout a zhynout? Co do rozvodové efektivity by se od ní mohla vypočítavá bestie mnohému přiučit.
Potměšilý škodič. Prostřednictvím milenecké role si řeší nedořešené vztahy vůči opačnému ( někdy i témuž ) pohlaví. Cílem je uškodit a zmizet. Pokud však svého cíle nedosáhne, dokáže být potměšilý škodič velice vynalézavý a někdy i vytrvalý.
Zaláskovaná oběť. Připusťme, že se i do ženatého muže či vdané ženy můžeme prostě zamilovat. Dokonce i tehdy, když před námi pravý stav věcí nijak neskrývá. Vzájemná sympatie ve spojení s vhodnou příležitostí, a jiskérka přeskočí. Při troše vhodného opečovávání z ní pak může vyrůst pořádný plamen. Mnohá poradenská a terapeutická zařízení pak slouží jako kliniky akutních popálenin.
Zastavme se trochu u tohoto posledního typu. Zda v nás bude vzbuzovat spíše sympatie, lítost či výrazná antipatie, záleží vždy na úhlu pohledu. Abstrahujme od těch nejextrémnějších. I tak je jejich osud spíše neradostný. Ze všeho nejhorší je odsouzení k nucené pasivitě.Pokud nechce metamorfovat do některého z jiných typů, pak má k dispozici pouze volbu ze dvou zel. Může volit nedůstojnou a nezáviděníhodnou, často ponižující roli milence či milenky; mlže se ovšem pokusit i vztah ukončit. Obojí dokáže hodně bolet, ani ten rozchod se ne vždy zdaří. Pokus o něj může onoho zadaného partnera vyprovokovat k větší aktivitě. Nejen ke slibům, ale někdy i ke konání. Zdánlivá vítězství ( partner se rozhodl pro nás ) se přitom tak snadno mění ve vítězství Pyrrhova.
Moc děkuji panu doktorovi Šmolkovi, dlouho jsem se tak upřímně nezasmála. Možná právě proto, že jsem již hodně daleko za tím vším. Doufám, že Ti, kteří se s ničím takovým nesetkali, to vezmou jako dobrý zdroj informací a poučení. Mohu pouze dodat: VĚŘTE ZKUŠENÝM!
Iva Hédlová podle Dr. Šmolky z jeho knihy: Nevěra pro podváděné i podvádějící
