USAZOVÁNÍ TOXICKÝCH LÁTEK V NAŠEM TĚLE

   První fáze je vylučování. – Všude tam, kde jsou sliznice, si tělo tvoří sekret a snaží se homotoxiny vyloučit stolicí, močí, pocením, slzením, menstruací, hlenem. Tuto fázi bychom ještě nemuseli nazývat fází patologickou, i když projevy nejsou zrovna příjemné. Pacient smrká, kašle, je zahleněný, potí se…. Na psychické úrovni se jedná o nervozitu, neklid.

   Druhá fáze je reakční. – Známe ji spíše pod pojmem zánět. Jde o boj organismu s jedy. Tělo si vytvoří zánět, chce v ohni zánětu homotoxin spálit. Bacilům a virům se v takovém prostředí nedaří. Vznikají netoxická rezidua (zbytky), které se dají vyloučit. Zánět je tedy chápán jako pomocník, kdy se tělo samo snaží o návrat do stavu zdraví. Tato fáze je velmi důležitá a mnohdy rozhodující pro další vývoj nemoci a zdraví. Často je to záležitost zcela nenápadná. Je provázena nepříjemnými jevy, bolestí, horečkou, různými kožními projevy, pocitem nevolnosti. V okamžiku jakmile tyto příznaky potlačíme protizánětlivým prostředkem, uleví se nám. Již není zánět, ale homotoxin, který měl být spálen, zůstává v těle. A tělo je nuceno hledat cestu, jak se ho zbavit. Opakuje se (!) fáze vylučovací. Po potlačené,“vyléčené“ nemoci, zůstává rýma, kašel, zvýšené pocení. Nádoba je plná, nevyprázdnila se a za krátkou dobu opět vznikne zánět. Jednou je na sliznici ušní, pak nosní, jindy postihne průdušky, ledviny nebo kloub. Rozdíl je v tom, že pacient navštíví jednou ORL oddělení, pak plicní, revmatologii, urologii. Na každém specializovaném pracovišti lékař vnímá pouze ten jeho zánět, potlačí jej. Nemoc patřící do jeho kompetence „vyléčí“. Že za 14 dní má pacient zánět na plicích, to již patří jinam. Rozvíjí se bludný kruh. Je velmi těžké psát tyto řádky, je těžké nepodat protizánětlivý lék, když pacient trpí. A zvláště když je rozvinut bludný kruh. Když je život pacienta ohrožen – musíme podat protizánětlivý lék. Ale někde je začátek toho bludného kruhu. Máme se snažit podporovat zánět, podporovat vylučování a ne příznaky potlačovat. Musíme vytvořit v těle podmínky, aby se samo mohlo léčit, pacient patří do postele, potřebuje klid, inhaluje, zvýší pitný režim, podporuje pocení, vylučování, čistí nádobu. Reakční fáze se na psychické úrovni projeví třeba reaktivní depresí, hyperkinetickým syndromem.

   Třetí fáze je ukládací. – Tělo neustále hledá způsob, jak se zbavit homotoxinů. Když nestačí první ani druhá fáze, homotoxin se začne ukládat do mezibuněčného prostoru kdekoliv v těle. Zpočátku se jedná o přechodné stadium, které ovšem může přejít do stadia trvalého, jak bude uvedeno později. Homotoxin se ukládá například do tukového vaziva – hovoříme pak o nadváze. Začnou se tvořit kameny, písek v ledvinách, ve žlučníku a v jiných žlázách. Je zácpa. Ve střevu se hromadí nestrávené zbytky potraviny, nepotřebné částice, škodliviny. Člověk, který trpí zácpou, v sobě hromadí homotoxiny. Podle přírody by se měl každé ráno vyprázdnit. Jinak se nádoba plní. Ženy si stěžují na celulitidu, tvoří se jim „pomerančová kůra“ na stehnech, deformuje jim to postavu. Je to stále projev ukládání. Sem také patří křečové žíly, hemoroidy. Hovoříme o „předimenzování jaterním“. Pod tímto pojmem rozumíme velké funkční zatěžování jaterních buněk – musí zvýšeně detoxikovat tělo od alkoholu, nikotinu, syntetických prostředků, léků, těžkých kovů, amalgámu, smogu a jiných škodlivin. Třetí fáze je charakteristická tvořením různých otoků, ztluštěnin, zduřenin. Tvoří se cysty. Co jsou to cysty? Představme si dutý prostor v orgánu např. v ledvinách, ve vaječníku, prsu a do tohoto prostoru jako do pomyslného rezervoáru, skladiště si tělo odloží nepotřebné homotoxiny. Cysta se zvětšuje, tlačí na okolní orgány, bolí, hrozí že praskne, obsah se vyleje do dutiny břišní – může vzniknout otrava. V takovém případě musí zasáhnout chirurg, cystu odstraní. Tělu velmi významně pomůže, protože ho zbaví přebytečných homotoxínů. Na čas se tělu uleví, ale jestli není odstraněna příčina, vyprázdněna nádoba, pak je to jen otázkou času, kdy se zase někde v těle vytvoří cysta nebo jiná forma ukládání.

   Všechny tři uvedené fáze jsou tedy charakterizovány tím, že se homotoxin nachází v mimobuněčném prostoru = mezenchymu, není poškozena buňka, není oslaben imunitní systém. Tělo je schopno léčení, dokáže se ještě čistit

   Všechny tři uvedené fáze jsou tedy charakterizovány tím, že se homotoxin nachází v mimobuněčném prostoru = mezenchymu, není poškozena buňka, není oslaben imunitní systém. Tělo je schopno léčení, dokáže se ještě čistit. Pokud si člověk způsobuje svým životním stylem, že má svou popelnici stále plnou, hladina homotoxinů dosáhne vrcholu, pak v další fázi se impregnuje do buňky některého orgánu, některé sliznice, takové, která je hodně exponovaná, hodně zatěžovaná – čtvrtá fáze – impregnační. Homotoxin začíná narušovat vnitřní strukturu buňky a způsobuje poruchu funkce daného orgánu.

   Již popisujeme poškozování buněk např. jater, ledvin, mozku, nervu, kloubu… Pacient hovoří o chronických zánětech, které ho souží. Zde si můžeme vysvětlit tzv. únavový syndrom. Do buňky se nedostává výživa, vázne buněčný metabolismus. Buňka je unavená, orgán je unavený, celý člověk je unavený. V této fázi se vyskytují různé nervové poruchy. Tato fáze je charakteristická pro alergie, ekzémy, lupénku, vitiligo. Jsou migrény a jiné bolesti hlavy, různé vředové choroby. Chudokrevnost, potíže s krevním oběhem, objevují se imunitní poruchy. Na psychické úrovni popisujeme deprese, úzkostné stavy. Jestliže tento proces pokračuje dále, homotoxin trvale působí na buňku. Časem dochází k degeneraci tkáně – fáze degenerace. Onemocnění je pojmenováno latinským názvem, které má koncovku – osis. Artrósis, osteoporosis, fibrosis, syndrom anginy pectoris. Nebo Diabetes mellitus (cukrovka), infarkt myokardu, roztroušená skleróza, Bechtěrevova choroba. Na psychické úrovni se jedná např. o schizofrenii.

   Poslední fáze – destruktivní – je pak charakteristická rozpadem, destrukcí, rakovinným bujením – většinou se jedná o velmi vážné stavy rakovin. Poslední tři fáze tedy naznačují průnik homotoxinu do buňky, narušení struktury, degenerace, event. destrukce. Již je porucha obranyschopnosti. Příznaky jsou viditelné, dají se registrovat nějakou vyšetřovací metodou. Pacient již potřebuje nějaký lék, protože sám není schopen překonat nemoc. Je vyčerpaná adrenokortikoidní rezerva. Zcela úmyslně ve své praxi seznamuji klienta s touto tabulkou, protože je důležité, aby on sám pochopil, co vlastně ta jeho nemoc znamená, co naznačuje jeho příznak. V drtivé většině bychom neměli říkat – dostal jsem nemoc, ale svým počínáním jsem si způsobil nemoc. Tato tabulka každému naznačuje také jeho zdravotní vyhlídky – je to jeho zdravotní vysvědčení. Čím se klient nachází více vpravo tabulky Dr. Reckewega, tím intenzivněji musí provádět revizi svého životního stylu. Jen on sám ví nejlépe, čím si naplňuje tu svoji nádobu. Toto jsou příčiny jeho potíží a dokud je neodstraní, nemůže očekávat zlepšení stavu. Lék je jenom pomocník, tu nejdůležitější práci musí každý vykonat sám.

   Mezenchym – mezibuněčný prostor – Na přiloženém obrázku rozlišujeme buňky orgánu, cévu, která je zde na průřezu a znázorňuje, že přináší do buněk výživu. Dále nervová vegetativní vlákna, která inervují orgány – řídí jejich činnost a různé konkrétní buňky důležité pro imunitu, různá vlákna.

   Nás ale zajímá mezibuněčný prostor – mezenchym – pojivo – představme si to jako rosolovitou hmotu, která má své vlastnosti, své vnitřní prostředí, je to vlastně vodič. Tímto prostředím se šíří různé vzruchy. Je to dokonalý „digitální“ prostor – v počítačové řeči „interface“. V tomto prostředí dochází k vzájemným reakcím mezi hormonálním, nervovým, imunitním systémem, mezi lymfou a krví. Tento prostor přestavuje výše uvedenou nádobu. V dospělém těle zaujímá až 16 litrů. Sem se ukládají výše popisované homotoxiny. A hodně záleží na tom, v jakém je stavu. Jestli je volný, čistý, dobře reagující – nádoba je čistá. Nebo jestli je prostor hustý, plný usazenin, překyselený, špatně, unaveně reagující – nádoba je plná. V takovém případě se do buňky dostává málo výživy, vázne látková výměna, hromadí se další toxiny. Buňka je unavená, orgán je unavený, nemůže dobře plnit svou funkci – celý člověk je unavený.

   Tento prostor se utěsní, zhoustne při stresových zátěžích. Po nesprávné stravě, po alkoholu, po drogách, lécích, jako jsou antibiotika, po očkování, po vakcínách apod. Podle individuální schopnosti každého člověka se dokáže vrátit do původní podoby. Vše probíhá různou rychlostí a trvá různě dlouhou dobu. Někomu se ta nádoba rychle naplní, ale také rychle vyprázdní. Někomu naopak se plní pomalu, ale zato systematicky. Takový člověk nemá dlouhou dobu žádné potíže, ale jednoho dne nádoba dosáhne vrcholu. Potom přijde nějaká maličkost a vyprovokuje nemoc.

   Přiznám se bez mučení, že tento materiál používám pro svoje klienty již několik let, ale opravdu už nevím, kde jsem ho získala. Protože ho považuji za velice poučný, chtěla bych Vám ho poskytnout, doufám, že mi autor pro jedinkrát promine, že ho neuvedu, opravdu nevím o koho jde.

Iva Hédlová