Abysme mohli sklízet a pečovat o úrodu, musíme mít v záhonech cestičky. Jenže ty na běžných zahradách zaberou mnoho místa – obvykle bývají rovné a pravoúhlé. Příroda sama ale nic rovného a pravoúhlého ve svých výsadbách nepropaguje. Křivky a ladné tvary jsou mnohem výhodnější.
Použití přírodních tvarů a vzorů šetří místo, práci a vytváří lepší rovnováhu. Příkladem je kulatý nebo oválný (nebo i čtvercový či obdélníkový) záhon s cestičkou ve tvaru klíčové dírky, nebo mandaly. Možných tvarů je nekonečně mnoho a záleží jen na vaší fantazii, který vytvoříte. Záhon není v jedné rovině, je vyvýšený a cestička je níže (zahloubená). Díky tomu snadno dosáhnete dále a nemusíte se tolik ohýbat. Tento útvar navíc z jakéhokoliv místa zahrady nepřipomíná záhon, ale stává se estetickým prvkem, proto se hodí do okrasné části (ačkoliv v permakultuře toto dělení neexistuje- celá zahrada je okrasná i užitková zároveň).
Tyto tvary záhonů lze využít pro polykulturu i pro obyčejný způsob pěstování zeleniny. V tom druhém případě na vzdálená místa zasaďte něco, co nemusíte pravidelně ošetřovat (dle zónového systému, jen v menším měřítku). Není totiž vždy podmínkou, že z cestiček musíte dosáhnout všude. Pokud třeba jen jednou za rok stoupnete na půdu záhonu, aby jste sklidili plodinu rostoucí mimo dosah, je to OK. Polykultura je ale intenzivnější na častost sklízení a je lépe mít vše v dosahu bez šlapání po záhoně.
Tip: Máte-li čtvercový pozemek a vybudujete kulatý záhon, zbude vám v rozích hůře dostupné místo. To je ideální využít pro nenáročné trvalky užitečné např. lákáním prospěšného hmyzu (kvetoucí ), vytvářením dusíku svými kořeny (jetel, luštěniny,….), vytvářením mulče (kostival lékařský), nebo na severní stranu záhonu můžete vysadit velmi zakrslý ovocný stromek, nebo keř- tam nebude stínit. Je-li pozemek příliš větrný, lemujte ho vyššími druhy plodin, nebo obkružte pletivem, které lze popnout např. fazolemi. Pokud vchod do klíčové dírky namíříte na jih a nejvyšší vegetaci umístíte v severní části záhonu a po stranách, vznikne vám efekt "sluneční pasti" – paprskům nebude nic bránit v cestě ke všem rostlinám a teplý vzduch se zde bude držet díky hradbě z vegetace na severu. Tento princip funguje ve velké měřítku i v celé zahradě. To vyhovuje teplomilným druhům.
Zde je skromná ukázka mého vlastního vyvýšeného záhonu s klíčovou dírkou, který je poměrně malý, byl narychlo vybudován během dvou hodin ze zbytkových materiálů – staré trámy, dřevěné laťky a cihly (viz první obrázek). Za základ posloužila navezená úrodná půda z výkopu rybníčku a trocha kompostu. Tvar záhonu byl přizpůsoben části zahrady ve které vznikl, kulatý tvar by v tomto případě byl nevhodný. Vyseto bylo polykulturně několik různých druhů zeleniny najednou. Nejdříve klíčily a bujně vzrostly různé barvy a tvary ředkviček, od bílých přes žluté a červené (viz druhý a třetí obr.- ředkvičková džungle). Červené byly nejrychlejší, bílé vydržely nejdéle. Bohatá sklizeň probíhala každý den a ve stínu ředkviček se velmi líbilo klíčícím salátům a dalším zeleninám, které postupně získávaly převahu. Ale ředkviček bylo vyseto přeci jen moc na úkor jiných druhů, což je chyba, ze které se poučím na příští rok. Nazval bych tyto fáze "ředkvičková smršť" a "doba salátová". Toto vpodstatě není pěstování zeleniny, je to spíše dobrodružství. Vůbec si nepamatuji, že bych trhal nějaký plevel déle než pár minut týdně- nezbylo na něj místo. Snad jen kromě desítek mladých slunečnic, které se neplánovaně dostaly do půdy během zimního přikrmování ptactva. Slunečnice se do tak malého záhonu nehodí, během léta by vysály všechnu vláhu potřebnou pro ostatní osazenstvo. Sklizenou úrodu omývám hned vedle nad kýblem pod zahradním kohoutkem a špinavou vodu se zbytky zeleniny vylévám zpět na záhon. Za sucha zalévám dešťovou vodou zachycenou ze střechy ve třech tisícilitrových nádržích. Díky gravitaci voda teče z nádrží sama, stačí položit na záhon hadici a otevřít uzávěr nádrže ke které je připojena. To vše jsou minutové záležitosti, nejvíce času zabírá sklizeň.
O polykultuře se můžete více dozvědět v klubu přátel Země (www.sdruzenizeme.cz), kde probíhají společné experimenty a sdílení zkušeností s tímto stylem pěstování. Dále se můžete zúčastnit některého z Ekozahradních kurzů, termíny jsou uveřejňovány na těchto stránkách.
Autor: Jaroslav Svoboda
