Ale pokud člověk hledá, nežije zde a teď a nemůže dojít uspokojení. Závislost poukazuje k závislosti na uspokojení, k hledání pravého sebe sama. Přitom toto všechno, co člověk tak zoufalé hledá, již dávno má a stačí jen, aby to poznal.
Druh závislosti naznačuje kvalitu touhy. Závislost na práci poukazuje k vlastní myšlence, že člověk podává nedostatečný výkon. Pokud není spokojen se svými výsledky, hledá uspokojení v úspěchu, v uznání, snaží se dobře vypadat. Odmítá-li člověk svou tělesnou schránku, nachází tělesné (zdánlivé) řešení v závislosti na jídle. Jídlo vyplňuje vnitřní prázdnotu, ale pouze zdánlivě a zhoršuje tento problém, neboť pak je člověk se sebou ještě více nespokojen.
Závislost na drogách je určována touhou po rozšíření vědomí. Droga mě nakrátko pozvedá, po opojení ale přichází ještě bolestnější uvědomění si stísněnosti vědomí. Člověk by rád dospěl k cíli, aniž by se ale vydal na cestu, tzn. aniž by na sobě pracoval a „vyvíjel“ se. Závislost na alkoholu problémy nebo pocity potlačuje namísto, aby je řešila. Duch je omámen a na okamžik nevnímá úkoly, cítí se lehčí a volný, je bezstarostný a veselý, jako by vůbec žádné problémy neexistovaly, ale jakmile alkohol přestane působit, nevyhnutelně následuje kocovina.
Také závislost na cestování je znakem pro to, že by člověk chtěl být dále, než je, chtěl by postoupit co nejrychleji. Ale hledá na špatné rovině – venku místo uvnitř. Co je třeba dělat. Klíč k vyřešení tohoto problému leží v poznání, že člověk najde uspokojení v sobě samém, jaký je. Každé hledání směřuje vždy k budoucnosti, ale to, co člověk hledá, v budoucnosti nenajde. Hledání končí v okamžiku, kdy se člověk našel a přijal sebe samotného. Je v cíli a již závislost nepotřebuje.
zdroj: Kurt Tepperwein – Skrytý význam nemoci
