agrese

Pohybujeme se v nastavených a naučených mantinelech, které nás ochraňují před ostatními a námi samotnými. Jsou přijaty zákony, kodexy chování, doprovázené morálkou i strachem z postihu, které jsou obecně přijímány a většinou dodržovány.

Vše je v rovnováze. Spojené nádoby. Přidáme-li na jednu stranu, druhá se pohne stejným způsobem v opačné polaritě. Každá bytost má v sobě zločince, zrůdu, přátelskou a pomáhající osobu. Dáváme přednost jen jedné straně. Tu druhou zavrhujeme. Samozřejmě, jedna strana fyzicky a psychicky škodí. Druhá ne. Nebe a peklo. Ale jsou nebe a peklo skutečně rozdělené? Každá liská osobnost má v sobě potenciál stát se dalším Hitlerem, Stalinem, Pol Potem. A také matkou Terezou nebo Gándhím. Říkám tomu rozšiřování života za současné brány.

Dvě brány. Jedna je na jednu stranu a jedna na druhou. Nemusíme vlastním rozhodnutím do těchto bran vstupovat. A mnoho lidí nevstupuje. Žijí z vlastní vůle ve velmi omezeném prostoru svázáni bariérou předepsaného a vyžadovaného chování. Ovšem v tomto prostoru je těsno a žádná bytost se v ní necítí dobře, svobodně. A tak to, co se jeví napovrchu nekorensponduje s tím, co je skutečně ukryto uvnitř. Zlo je energie a pokud se má projevit, získává obrovskou sílu. Tak někteří jedinci zcela nepochopitelně provádí velmi zlé věci, náhle a bez varování, ve zkratu. Nedokáží již udržet bariéry původního chování. Poté je odsoudíme, zbavíme je svobody a zapomínáme, že jsou stejní jako my. V tom slova smyslu, že máme naprosto stejnou kapacitu udělat to samé. Jediný rozdíl je v udržení bariér.

A tak příliš mnoho aktivity na straně dobra posiluje i stranu zla. Chovat se přátelsky je rozhodnutím být lepším člověkem, pomáhat lidem a sklízet plody lásky. Je velmi nebezpečné nasazovat tuto masku, protože zlo v nás samotných se začíná probouzet. Některé projevy jsou v rámci akceptovaných mantinelů. Někdo odmítne naší pomoc, je nepochopitelně nepřátelský. My se sice stále usmíváme, ale uvnitř se probouzí vztek a pocit nespravedlnosti. To, co je ukryto v nás, je nejvíce viditelné u davové psychózy, na fotbalových stadionech. Jak to, že virus zla najednou postihne tak velké množství lidí? Jen proto, že vnitřní pojistky byly uvolněny zdánlivým pocitem beztrestnosti a anonymity. A lidé prožívají neskutečnou rozkoš z uvolňování této energie, mají pocit, že najednou jsou více živí.

Rozšíření našeho území na jednu nebo druhou stranu vyvolá více životnosti, více citlivosti a rozšíří se vnímání. Nepropaguji násilí a zlo, také ho nemám rád. Ale cítím příchuť omámení, vitalitu, svobodu a čerstvost.

Toto rozšiřování života se děje na chybné ose, vertikální. Můžete se v bezpečí pohybovat někde uprostřed a nebudete příliš živí. Budete žízniví a stále budete něco hledat. Budete pátrat na jedné nebo druhé straně, a vždy se vyhraníte proti jedné z nich. Proto je velmi mnoho věřících tak zlých. Prostě došli na své straně příliš daleko a stávají se z nich zuřiví fanatici. Bojují proti zlu a neuvědomují si, že nesou korouhev obou stran. Boha i ďábla. Nakonec Bůh zmizí, protože ďábel je intenzivnější. Je více spojen s matérií tohoto světa.

Vertikální osa je méně viditelná. Pohybovat se po této ose znamená pochopení, že zlo i dobro jsou naprosto stejnou energií opačné polarity. Skládačka, kdy se to původní pouze roztáhlo do dvou stran. Je to pomůcka této dimenze, abychom dokázali vůbec něco vnímat. Pokud by existovalo pouze jedno, to původní, nemohli bychom používat nástroje jaké máme. Chceme-li vidět zlo, musíme se na něho podívat ze strany dobra. Vidět dobro můžeme jen ze strany zla. Snad se i Bůh dívá tímto způsobem na sebe samého. Vidí jen půlku, ale vidí ji. Dříve nemohl vidět nic. Na vertikální ose dochází ke smíření s proudem života, proudem energie, splynutím zdánlivě odděleného. Nejsme ani dobří, ani zlí. Jsme obojím. Již nenavštěvujeme jednu nebo druhou stranu. Zůstáváme vycentrováni uprostřed a zároveň zahrnujeme vše. Poté víme, že Bůh je symbolikou, ďábel je symbolikou. Jsou jedním, pouze jinak vidět.

Pohybujeme se v prostoru někde mezi absolutními polaritami. Během života se přibližujeme k jedné nebo druhé straně. Někteří se dostali velmi daleko, vychýlili se od středu. Poté jsou uctíváni nebo nenáviděni. Všichni dokážeme rozeznávat jednu i druhou stranu. Můžeme mít pocit, že tento člověk je mnohem laskavější a přátelštější než my a ten druhý je zlý, horší, než se ve stávajícím čase vidíme sami. Plaveme v řece energie a koryto je vytvořeno protipóly. Život se neustále mění, energie plyne a nakonec na těch březích vůbec nezáleží. Jsou tu jen proto, abychom mohli vidět, cítit, slyšet. Jsou to pomůcky. Levý i pravý břeh pochází ze stejného středu. A tak se může stát, že to prostě pouze přijmeme. Přijmeme, odevzdáme se tomu, plyneme s tím. Co je zlé, co je dobré? Co jsme my? Co jsou ostatní? Námi viditelné projevy energie v této dimenzi.

Přináší to úlevu, obrovskou úlevu.

loading...

Komentáře