Stárnutí není nic, co byste sami způsobovali, stárnutí je prostě fyzický proces. Každé dítě, které se narodí, zestárne, když uplyne určitý čas. Zralost je něco, co do svého života vnášíte vy sami – vychází z vědomí. Když člověk stárne, stává se zralým. Stárnutí plus vědomí, zkušenost plus vědomí rovná se zralost.
Každou věc můžete prožívat dvěma způsoby. Můžete ji prostě projít, jako kdybyste byli zhypnotizovaní, nevědomí, nepozorní vůči tomu, co se děje; něco se stalo, ale vy jste tam nebyli. Došlo k tomu za vaší přítomnosti, nebyli jste u toho. Jenom jste prošli kolem, nic to ve vás nevyvolalo. Nijak vás to nepoznamenalo, nic jste se z toho nenaučili. Možná se vám to uložilo do paměti, protože jste u toho určitým způsobem byli, ale nezmoudřeli jste tím. Nikdy jste za pomoci toho nevyrostli. V tom případě stárnete.
Pokud však do nějakého zážitku vnesete kvalitu vědomí, pak se tento zážitek promění ve zralost.
Existují dva způsoby, jimiž se dá žít: jedním je žít jako ve snu – pak stárnete, každým okamžikem stárnete, každou chvíli umíráte, a to je vše. Celý váš život je dlouhou, pomalou smrtí. Pokud ale do svých zážitků vnesete vědomí – ať děláte cokoliv, ať se s vámi dějí libovolné věci a vy jste přitom ostražití, pozorní a bdělí, vychutnáváte daný zážitek všemi možnými způsoby, snažíte se ho pochopit, usilujete o proniknutí do jeho nejhlubší podstaty, chcete porozumět tomu, co se vám přihodilo, snažíte se to prožívat intenzivně a naplno – pak to není jen povrchní jev. Hluboko ve vás se tím něco mění. Stáváte se ostražitějšími. A pokud je daný zážitek omylem, již nikdy se ho nedopustíte.
Zralý člověk se nikdy nedopustí stejné chyby. Avšak člověk, který je pouze starý, dělá stejné chyby znovu a znovu. Žije v kruhu; nikdy se nepoučí. Dnes jste byli naštvaní, včera a předevčírem jste byli naštvaní, a zítra a i pozítří budete také naštvaní. Znovu a znovu se rozzlobíte, znovu a znovu vás to mrzí, znovu a znovu uděláte vážně rozhodnutí, že už to víckrát neuděláte. Toto rozhodnutí však nevyvolá žádnou změnu – kdykoli vás něco rozruší, začnete zuřit a jste jako smyslů zbavení; dopustili jste se stejné chyby. Stárnete.
Jestliže si naplno prožijete hněv, už nikdy se nenaštvete. Jeden zážitek vám postačí k tomu, abyste se naučili tomu, že je to bláhové, absurdní, hloupé – ne že je to hřích, ale je to prostě hloupé. Pro nic za nic neubližujete sobě i jiným. Nestojí to za to. V tom případě se stáváte zralými. Zítra nastane tatáž situace znovu, ale zlost se už neobjeví. A člověk, který se těší zralosti, se nerozhodl, že už se nikdy nerozhněvá, ne – tak by nejednal člověk, který se stává zralým. Zralý člověk nikdy nerozhoduje o budoucnosti; o to se postará zralost sama. Žijete dnes – a samotné žití rozhodne o tom, jaký bude váš zítřek; zítřek vyplyne z dneška.
