Když někdo raní nás, naše děti, nebo někoho, koho milujeme, pomlouvá nás za našimi zády, anebo se jen chová způsobem, který nás z nějakého důvodu překvapí, lidská mysl se tím může bez problémů zabývat celé hodiny a dny, aniž bychom nad ní měli jakoukoliv kontrolu.
Proč na někoho/něco nemůžeme přestat myslet?
Myjeme nádobí, řídíme automobil, venčíme psa a stále nemůžeme přestat na onu situaci myslet. Nejde nám do hlavy, jak hrozný, lživý a arogantní k nám ten člověk byl. Mysl onu situaci neustále znovu a znovu vytahuje na povrch a přehrává. I když člověka, kterého nemůžete dostat z hlavy, nevidíte třeba několik týdnů, můžete mít jeho obličej neustále na očích.
Ještě než budeme pokračovat, jedno vysvětlení. Tento článek se nesnaží radit, jak se vypořádat s traumatem, nebo zneužíváním, což jsou situace, které vyžadují odbornou pomoc. Budeme se bavit spíš o každodenních běžných interakcích s jinými lidmi, které nás mohou mentálně provokovat ještě dlouho poté, co skončí.
Takže, jak se můžeme přestat cítit zapleteni v tom, co udělal někdo jiný? Jak můžeme přestat myslet na určitou osobu, nebo situaci (například na to, co jsme měli, či mohli udělat jinak), když se nám neustále vracejí ty stejné myšlenky a pocity, ať děláme, co děláme?
Možná, že vlastně ani nejde o žádnou konkrétní osobu. Možná neustále přemýšlíte nad tím, co máte, nebo jste nedostali, co potřebujete, ale nemáte. Zkrátka nad něčím, co není ve vašem životě v pořádku. Velmi často je ale do tohoto neustále se vracejícího problému zapletena nějaká osoba, která podle nás nese vinu za to, co je špatně i za to, jak se cítíme.
Neustálé omílání životních zklamání může přivést mnohem horší komplikace
Takové přemýšlení je jednak cynické, ale i toxické. A většina z nás si zřejmě uvědomuje, že neustálé omílání toho stejného nám ubližuje jak emočně, tak fyzicky.
Existují vědecké studie, které prokázaly, že mysl neustále přemítající o tom samém nemůže být šťastná a tím pádem ani zdravá. Když se utápíme v něčem, co už stejně nemůžeme změnit a neustále si v hlavě přehráváme své zklamání, nebo ztrátu, de facto svou mysl doslova koupeme ve škodlivých stresových chemikáliích a hormonech. Ty jsou navíc propojeny prakticky se všemi nemocemi, na které si vzpomenete.
Utápění se v takových myšlenkách hraje neoddiskutovatelnou roli v nemocích jako je deprese, rakovina, srdeční chorobya autoimunitní onemocnění. Realita je taková, že chemické látky, kterým se oddáváme, zatímco neustále myslíme na toho jednoho člověka a to, co nám udělal, jsou pro naše tělo ve výsledku mnohem horšínež příčina našeho utápění se ve smutku.
Toxické myšlení není dobré už ze samotného principu. Je to, jako byste byli nuceni donekonečna jezdit na té stejné centrifuze v zábavním parku. Na začátku je to zábava, ale po nějaké době už se vám z toho dělá jen špatně. A to nejhorší je, že i když se těch myšlenek chcete zbavit, nemůžete.
Paradoxem je, že se všichni strašně moc snažíme, abychom z našeho života dostali cokoliv toxického – kupujeme si organické potraviny, vyhýbáme se nezdravým jídlům, nepoužíváme toxické chemikálie u sebe doma. Jíme ekologicky, jíme bio, kupujeme si organickou kosmetiku. Ale mezitím se prakticky vůbec nesnažíme, abychom očistili od toxicity naši vlastní mysl.
Těchto 15 jednoduchých, ale účinných myšlenek by vám mohlo pomoci. Mnoho z nich má základ v tom, co dnes učí moderní psychologie nebo meditace. Ne všechny mohou pomoci každému, nicméně můžete si z nich vybrat ty, které s vámi nejvíc rezonují:
1. „Méně mluvit, víc času.“
Praktické motto, kterého se vyplatí držet. Říct méně a nechat raději pracovat čas je chytrý tah vždy, když se musíte vypořádat se složitou a reaktivní osobou. Čas může být velmi dobrým lékařem a méně slov znamená, že nikdo s větší pravděpodobností neřekne nic, co by mohlo toho druhého ranit. Někdy se může stát, že vám časem zcela přestane vadit něco, co bylo zpočátku hrozně otravné.
2. „Co takhle počkat a uvidíme, co se bude dít dále.“
Velmi často máme potřebu ve vypjatých situacích jednat okamžitě a impulzivně. Pak je velmi jednoduché to přepísknout, nebo k tomu vyprovokovat náš protějšek. Budhistická psycholožka Sylvia Boorsteindoporučuje, abychom si místo toho dovolili počkat, nechat situaci přirozeně vyvinout a nepřilívali zbytečně víc oleje do již hořícího ohně. Buď zůstane malým, nebo se nám jej může podařit i uhasit.
3. Neutápějte se v tom, kdo za co může.
Neustálé rozebírání minulosti a snaha házet donekonečna na někoho vinu (včetně sebe samotného) je produktivní jen opravdu výjimečně. Špatné věci a nedorozumění se nejčastěji stávají jako důsledek sletu po sobě jdoucích událostí, které připomínají domino efekt. Proto zpravidla nelze říci, že by za výsledek mohla jedna jediná osoba.
4. Snažte se nepadat do duševního stavu jiných osob.
5. Nejdříve se vypořádejte se svým největším problémem.
Bez ohledu na to, co se stalo, nebo děje, největším problémem, kterému musíme vždy čelit, je náš vlastní vztek. Ten totiž vytváří oblak emocí, které nám zabrání v tom, abychom na vzniklou situaci zareagovali smysluplně a produktivně. Z tohoto pohledu může být největším problémem opravdu náš vlastní vztek. Dospělý člověk by se měl naučit, jak se sám ze sebou v takové situaci vypořádat. Pomoci může meditace, cvičení, dlouhé procházky, méně konání a víc přemýšlení. Každopádně byste měli mít pod kontrolou nejdříve sami sebe, než se budete chtít vypořádat s někým jiným.
6. Když jste naštvaní, vaše mysl je zamlžená.
Pokud vás ovládá vztek, je prakticky nemožné, abyste byli schopni přemýšlet racionálně a kreativně o tom, jak co nejlépe vyřešit jakoukoliv situaci. Umění zachovat klidnou mysl tak patří k jednomu z hlavních předpokladů pro to, abyste byli schopni tyto problémy překonávat.
7. Nesnažte se dumat nad ostatními.
Zeptejte se sami sebe, jak by asi dopadli ostatní, kdyby se snažili přijít na to, co si myslíte, nebo co motivuje vaše činy. Trefili by se? Velmi pravděpodobně by neměli vůbec žádné tušení, co se odehrává ve vaší hlavě. Proč si tedy lámat hlavu s tím, jaké myšlenky mají ostatní? Zvlášť, když existuje velká šance, že se budete mýlit a celé hloubání bude jen jedna velká ztráta času.
8. Vaše myšlenky nejsou fakta.
Nechovejte se k nim, jako by byly. Jinými slovy, nevěřte všemu, co si myslíte. Všechny naše emoce (úzkost, napětí, strach či stres) se totiž velmi horlivě projevují na našich vlastních tělech. Naše emoce jsou tedy tělesné, což často používáme jako znamení, že naše myšlenky musí být fakta. Jak bychom se mohli cítit tak hrozně, pokud by ty pocity nebyly pravdivé? Když se necháte unést emocemi, jako jsou starosti, lítost, strach, úzkost, nebo vztek, pamatujte si, že stav, v jakém se nacházíte a jak se cítíte, je sice reálný a skutečný, ale není pravdivý.
9. Co se z toho můžu naučit?
Když vás zachvátí vztek nebo úzkost, nemá smysl brát si cokoliv příliš osobně, vynášet důležité soudy, nebo se vztekat nad tím, jak s námi bylo zacházeno. Jenom si přidáváme víc a víc do svého jezera utrpení. Událost + naše reakce = utrpení. Pokud dokážete být se svými pocity přítomni a hledat důvody, proč pociťujete v určitých situacích tak intenzivní reakci, jde o výbornou šanci naučit se o sobě něco nového. Událost + zkoumání + přítomnost = osobní růst. Zkuste svou mysl naladit spíš na osobní růst než na utrpení.
10. Čas nemůže nikdo z nás vrátit.
Když se vrtáme v událostech, které se již staly, máme často tendenci hledat, co jsme mohli udělat jinak, abychom změnili výsledek. Ale co se stalo včera je již stejně nevratné jako to, co se stalo před tisíci lety nebo ještě dříve. Dnes nemůžeme změnit to, co se stalo ve Starověku, kdo objevil Ameriku a kdo prohrál jakou válku. Stejně tak už nemůžeme změnit to, co se stalo před týdnem.
11. Naučte se odpouštět. Pro své vlastní dobro.
Ne vždycky je nutné být loajální pouze svému utrpení. Lidé se často tak vehementně zaměřují na své vlastní trauma a na to, co se stalo jim, že úplně zapomínají na možnost odpuštění. Nebo chcete, aby bylo utrpení tím, co vás definuje? Ano, stalo se a ano bylo to strašné. Odpuštění (ne v žádném náboženském smyslu) je něco, co neděláme jenom pro toho druhého. Odpouštíme proto, abychom mohli žít osvobozeni od utrpení, které je spojeno s naší minulostí. Odpouštějte pro sebe.
12. Zkuste přijít na jiné myšlenky.
Dokonce i vědecké studie už dnes podporují meditační učení, které říká, že i naše vlastní představivost nám může pomoci zastavit nepříjemné a stresující myšlenky. Pomoci mohou ale i koníčky, hudba, nebo čas strávený s přáteli či rodinou. Zkrátka travte svůj čas relaxem, který vám navodí jiné rozpoložení a spolu s tím i jiné myšlenky.
13. Dejte si na 90 sekund pauzu.
Neuropsychiatr Dan Siegel tvrdí, že lidské emoce jsou jako mořské vlny a během 90 sekund může emoce přijít a zase odejít jako vlna na pláž. Pouhých devadesát sekund mnohdy stačí k tomu, aby se vaše nálada kompletně změnila a vztek nebo úzkost byla ta tam. Dejte si těch 90 sekund (asi 15 hlubokých nádechů a výdechů), abyste mohli zapřemýšlet nad tou osobou, nebo situací, která vás trápí. I takto jednoduše lze někdy prolomit nekonečný kruh myšlenek, které nás ovládají.
Foto: eurodenik.cz
